Specifikem stavby je použití suché konstrukce podlahy, kterou tvoří podlahové dílce Rigips Rigistabil E25. Tyto podlahové dílce jsou sesazeny na polodrážku a spojují se lepením a sešroubováním, čímž vzniká pevná a stabilní podkladová vrstva. Stěny jsou tvořeny lehkým kovovým roštem z R-CW a R-UW profilů, který je dvojitě opláštěn impregnovanými sádrokartonovými deskami Rigips RBI (H2). Dlouhodobá funkčnost a životnost těchto prostor je závislá na správném návrhu a precizním provedení hydroizolační vrstvy. Realizace je inspirována systémovým řešením skladby NV.4023A a OD.1002B, které jsou navrženy pro bezpečné a spolehlivé lepení dlažby a obkladů ve vlhkém prostředí. Tyto skladby jsou určeny pro veškeré mokré provozy a jsou vhodné jak pro novostavby, tak pro rekonstrukce. Obě si lze prohlédnout ve Stavební knihovně DEK pod uvedenými kódy na https://deksoft.eu/www/bimplugin/. Postup níže popisuje aplikaci jednotlivých vrstev na již zhotovené opláštění stěn a roznášecí vrstvu podlahy.
Příprava podkladu a instalace podlahového topení
Prvním a zásadním krokem v přípravě podkladu je zajištění jeho soudržnosti a sjednocení savosti. Za tímto účelem se na podlahovou konstrukci, která musí být čistá a zbavená nečistot, nanáší hloubková penetrace Stachema SP500. Penetrace se nanáší rovnoměrně pomocí válečku, štětky nebo štětce a nechá se řádně zaschnout.
Na takto připravený podklad se pokládá elektrická topná rohož Fenix LDTS 160, která je tvořena dvoužilovým topným kabelem. Výhodou dvoužilového kabelu je, že obě připojovací žíly jsou na jednom konci rohože, což značně zjednodušuje připojení k elektrickému obvodu. Rohože se vyrábí v různých rozměrech, lze je proto klást přesně podle tvaru místnosti a rozvržení zařizovacích předmětů. K podkladu se rohož montážně stabilizuje za pomoci samolepicí pásky na její spodní straně. Dále lze umístit do konstrukce podlahy čidlo pro snímání teploty. Před zalitím podlahového topení je nezbytně nutné provést měření odporu topného a izolačního okruhu, což je klíčový krok k ověření bezchybné instalace rohože, kterým lze předejít budoucím komplikacím.
Aplikace samonivelační stěrky
Po ověření správné funkce topné rohože se na podklad nanáší samonivelační stěrka, která slouží k překrytí topné rohože a vytvoření rovného povrchu, jenž je ideální pro další vrstvy. Během aplikace je nutné stěrku odvzdušnit pomocí nivelačního válečku, aby se eliminovaly vzduchové bubliny. Při tomto kroku je však potřeba dávat pozor na podlahové topení, aby nedošlo k jeho poškození nebo odlepení od podkladu. Kabely, které jsou mimo rohož, je vhodné přilepit páskou, aby neměly tendenci ze stěrky vyplavat.
Aplikace hydroizolační stěrky a výztužných pásek
Po vyrovnání a vyzrání podkladu se přechází k hydroizolaci. Nejprve se aplikuje penetrace Stachema SP500 v rohových oblastech, prostupech a dále po celé ploše stěn a podlaze koupelny, čímž se zaručí sjednocení savosti podkladu. Na podlahu se použije hydroizolační stěrka Stachema HS300, na stěny stejná stěrka nebo stěrka Stachema HS100. Obě se nanášejí ve dvou vrstvách. Pokud to prostor umožňuje, doporučuje se druhou vrstvu nanášet křížem k první. Stěrka HS300 se nanáší pomocí nerezového hladítka, v koutech apod. si můžeme pomoci vymazávací lžící. Hydroizolační stěrka Stachema HS100 se na stěny nanáší pomocí nerezového hladítka a následně se upraví válečkem pro sjednocení tloušťky. Získáme tím i vrásčitý povrch, který je vhodný pro přilnavost dalších vrstev.
Na stěnách se hydroizolace aplikuje do výšky 2000 mm za vanou a ve sprchovém koutě a vodorovně do vzdálenosti 300 mm od okraje vany nebo sprchy.
Aplikace hydroizolačních stěrek se zahajuje v rozhraních ploch, kde se do čerstvé vrstvy stěrky zatlačí těsnicí páska. S ní se začíná vždy v koutech. Pro zjednodušení aplikace lze použít koutové tvarovky. Stěrka HS300 se z podlahy vytahuje na svislé plochy minimálně do výšky 100 mm. Teprve poté se izolují kouty stěn za použití hydroizolační stěrky Stachema HS100, opět s těsnicí páskou. Při zdokumentované realizaci se použil ještě starší typ těsnicí pásky. V současné době se používá páska Stachema HP300 s koutovými tvarovkami HP320.
Dokončení a pokládka dlažby a obkladů
Po zaschnutí hydroizolační vrstvy je možné přejít k pokládce keramické dlažby na podlahu. Pro lepení dlažby je použito flexibilní cementové lepidlo Stachema LD300 třídy C2TE S1. Po pokládce keramické dlažby se přistoupí k realizaci obkladů stěn, přičemž je opět použito systémové lepidlo Stachema LD300. Pro vyrovnání dlažby a obkladu lze použít klíny a spony Levelys, které zajistí dokonale rovný povrch. Po vytvrzení lepidla se spáry vyplní spárovací hmotou, přičemž kouty se vyplní silikonovým tmelem.
Následně po dokončení obkladů a dlažby je možné přistoupit ke kompletaci koupelny (WC, umyvadlo, sprchový kout atd.).
Nejčastější chyby při realizaci hydroizolace koupelen
Ačkoliv se jedná o standardní stavební postup, při realizaci se lze setkat s mnoha chybami, které mohou mít fatální následky. Mezi nejčastější patří nedostatečná příprava podkladu. Klíčovým krokem je správná aplikace penetrace, jejímž úkolem je zpevnit povrch a sjednotit savost podkladu. Častou chybou je použití nevhodného typu penetrace, její nedostatečné nanesení nebo opomenutí dostatečné doby schnutí. To vše vede k nesoudržnému podkladu, na který se následně špatně vážou další vrstvy, což může vyústit v jejich praskání nebo odlepení.
Dalšími častými chybami je opomenutí technologických přestávek mezi jednotlivými vrstvami a nesprávná aplikace těsnicích pásek v rozích. Velmi obvyklou chybou je také zanedbání měření vlhkosti podkladu, což může vést k odlepení stěrky. Dalším rizikem je nesprávné míchání materiálů, které snižuje jejich pevnost a přilnavost. Při aplikaci hydroizolačních stěrek je nutné dbát na tloušťku vrstvy – příliš tenká vrstva nemusí dostatečně izolovat, zatímco příliš silná může praskat. Pozornost je třeba věnovat i rohovým páskám, které musí být důkladně zatlačeny do čerstvé stěrky, aby nevytvářely dutiny.
Aplikace
