Přihlásit | Registrovat
Bezplatnou registrací v programu DEKPARTNER lze získat přístup k rozšířené technické podpoře.
Aplikace
Článek shrnuje technické požadavky na podlahy a zásady pro návrh, realizaci a přejímku roznášecích vrstev podlah. Nabízí přehled vhodných skladeb podlah podle druhu provozu a podle volby druhu nášlapné vrstvy.
Podlaha musí splnit požadavky na estetický vzhled a funkční požadavky, které jsou na nášlapné vrstvy a na podlahy jako celek kladeny legislativou a normami. Právě u podlah je funkčních požadavků nejvíce. Mnohé požadavky jsou vázány na druh místnosti a provoz v ní. Návrh podlahy a výběr nášlapné vrstvy je nutné provést komplexně a nelze nadřazovat estetický vzhled nad funkčními požadavky. Pozdější úpravy v průběhu stavby obvykle nejsou možné. U fasády lze poměrně jednoduše změnit tloušťku tepelné izolace ještě v průběhu výstavby. Jak to ale udělat ve skladbě podlahy, když jsou již dány výšky dveří nebo navazujícího schodiště?
Při návrhu skladby podlahy a její nášlapné vrstvy je potřeba posoudit níže uvedené požadavky:
1. Tepelnětechnické vlastnosti (ČSN 73 0540-2)
Podlahy se zatřiďují z hlediska poklesu dotykové teploty podlahy do čtyř kategorií. Podlahy s trvalou nášlapnou celoplošnou vrstvou z textilní podlahoviny a podlahy s povrchovou teplotou trvale vyšší než 26 °C jsou zařazeny do kategorie I. Pro podlahy s podlahovým vytápěním se pokles dotykové teploty bohužel stanovuje a ověřuje pro vnitřní povrchovou teplotu podlahy stanovenou bez vlivu vytápění. Uvidíme, zda právě probíhající revize normy na tomto přístupu něco změní.
2. Mechanické vlastnosti (ČSN 74 4505)
3. Požadavky na ochranu stavebních konstrukcí a vnitřního prostředí proti vodě a vlhkosti (vyhláška 268/2009, ČSN P 73 0606), zejména v případě podlahy na terénu nebo podlahy v koupelně.
4. Ochrana stavby proti pronikání radonu z podloží v případě podlahy na terénu (zákon 263/2016, vyhláška 422/2016, ČSN 73 0601).
5. Akustické vlastnosti podlahy na stropě (vzduchová neprůzvučnost a kročejový útlum zvuku dle ČSN 73 0532).
6. Požární vlastnosti nášlapné vrstvy (třída reakce na oheň dle ČSN 73 0810).
Pro určité nášlapné vrstvy nebo určité druhy provozů je třeba ověřovat další požadavky:
7. Mechanické vlastnosti podkladní vrstvy dle ČSN 74 4505
Požadavky na pevnost v tahu povrchových vrstev podkladu musí být stanoveny v návrhu podlahy podle typu nášlapné vrstvy a podle namáhání povrchu podlahy. Doporučují se hodnoty uvedené v tabulce 1. Pevnost v tahu povrchových vrstev se zkouší a vyhodnocuje postupem „B“ podle ČSN 73 6242, příloha B. Ve výpočtu pevnosti se uvažuje skutečný půdorysný rozměr lomové plochy. Při využití této zkoušky pro hodnocení kvality cementového potěru je třeba ve zkušebním místě odbrousit povrch potěru. Požadavky na pevnost v tahu povrchových vrstev podkladu se uplatňují jen u nášlapných vrstev kontaktně spojených s podkladní roznášecí vrstvou. Zároveň výrobci bezespárých nášlapných vrstev vyžadují nad rámec norem i minimální pevnost podkladu v tlaku, která např. dle výrobce SIKA má činit minimálně 25 MPa. Požadovaná pevnost betonu může být díky tomu pro určité případy vyšší, než požadují tabulky 2 a 3.
Tab. 1 - Pevnost v tahu povrchových vrstev potěrů
| Typ nášlapné vrstvy | Provoz | Doporučená minimální pevnost v tahu |
| keramický a kamenný obklad | nepojížděné povrchy | 0,5 MPa |
| pojížděné povrchy | 1,0 MPa | |
| textilní krytiny | bytová výstavba | 0,8 MPa |
| kanceláře | 0,8 MPa | |
| plastové krytiny | bytová výstavba | 0,8 MPa |
| kanceláře | 1,0 MPa | |
| polymerní vrstvy | nepojížděné povrchy | 1,0 MPa |
| pojížděné povrchy | 1,5 MPa | |
| dřevěné parkety | 1,0 MPa |
Tab. 2 - Pevnost v tahu povrchových vrstev betonu, který je podkladem pro kotvené potěry (soudržné s podkladem)
| Typ kotveného potěru | Provoz | Doporučená minimální pevnost v tahu |
| cementový potěr | nepojížděné povrchy | 1,0 MPa |
| pojížděné povrchy | 1,5 MPa | |
| magnesitový potěr | bez rozlišení provozu | 0,8 MPa |
| polymerní vrstvy | nepojížděné povrchy | 1,0 MPa |
| pojížděné povrchy | 1,5 MPa |
Tab. 3 - Soudržnost kotvených potěrů s podkladem
| Umístění | Provoz | Doporučená minimální soudržnost |
| uvnitř budov, bez teplotního namáhání, po dosažení rovnovážné vlhkosti | nepojížděné povrchy | 0,5 MPa |
| v exteriéru, po vyschnutí | pojížděné povrchy | 0,8 MPa |
8. Odolnost proti kontaktnímu namáhání
U nášlapných vrstev podlah bytové a občanské výstavby i u průmyslových podlah musí být vždy předem prokázáno, zda kontaktní napětí není větší než pevnost použitého materiálu v tlaku (např. pod koly manipulačních prostředků, kolečky židlí, nohami regálů apod.). U nášlapných vrstev s nižším modulem pružnosti např. plastové, pryžové, textilní podlahoviny, vrstvy z některých syntetických pryskyřic apod. musí kontaktní napětí být menší než 40 % pevnosti nášlapné vrstvy v tlaku tak, aby zatížení nevyvolávalo v povrchu trvalou deformaci a viditelné defekty.
Podklad pro pokládku nášlapné vrstvy tvoří roznášecí vrstva. Vrstvy podlahy musí mít mechanické vlastnosti předepsané v projektu. Roznášecí vrstvy pro podlahy zatížené do 5,0 kN/m² se obvykle vytvářejí ze zavlhlých cementových potěrů nebo litých potěrů na bázi cementu a anhydritu. Při požadavku na eliminaci procesů, které přinášejí do objektu vodu, je možné zvolit roznášecí vrstvu ze sádrovláknitých a cementovláknitých desek. Při zatížení podlahy přesahujícím 5,0 kN/m² se již jedná o průmyslovou podlahu a roznášecí vrstvu podlahy je nutné navrhnout na základě statického výpočtu. Jako průmyslová podlaha je zatříděna i podlaha soukromé garáže a to z důvodu chemického zatížení, přestože mechanické namáhání nedosahuje uvedenou hodnotu. Pro průmyslové podlahy se požaduje, aby kvalita podkladní nebo přímo pojížděné vrstvy odpovídala nejméně pevnostní třídě C20/25 podle ČSN EN 206+A1, případně pevnostní třídě, která byla stanovena statickým výpočtem.
Mechanické vlastnosti podlahových potěrů se hodnotí zejména podle pevnosti v tahu za ohybu. Podle ní se zatřiďují do pevnostních tříd, viz tabulku 4.
Tab. 4 - Pevnostní třídy zatvrdlých potěrových materiálů (ČSN 74 4505 )
| materiál potěru | třída pevnosti v tahu za ohybu podle ČSN EN 13813 | pevnost v tahu za ohybu [MPa] | nejmenší pevnost v tahu povrchových vrstev [MPa] | |
| nejmenší hodnota | průměr | průměr | ||
| Litý cementový potěr nebo potěr na bázi síranu vápenatého | F 4 | > 3,5 | > 4,0 | 1,25 |
| F 5 | > 4,5 | > 5,0 | 1,75 | |
| F 7 | > 6,5 | > 7,0 | 2,25 | |
| Cementový potěr ze zavlhlé směsi nebo na bázi síranu vápenatého | F 4 | > 2,0 | > 2,5 | |
| F 5 | > 2,5 | > 3,5 | ||
| F 7 | > 3,5 | > 4,5 | ||
Pro nevyztužené plovoucí podlahové potěry se předepisují minimální tloušťky. V tabulce 5 jsou uvedeny minimální tloušťky nevyztužených cementových a anhydritových plovoucích potěrů při stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 3 mm, v závislosti na jejich výpočtovém zatížení. Při plošném zatížení ≤ 3,0 kN/m² a bodovém zatížení ≤ 2,0 kN lze hodnoty tloušťky vrstvy potěru uvedené v tabulce 5 použít i tehdy, pokud je stlačitelnost podkladních vrstev ≤ 5 mm. Při plošném zatížení ≤ 2,0 kN/m² a stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 10 mm je třeba hodnoty tloušťky vrstvy potěru uvedené v tabulce 5 zvětšit min. o 5 mm.
Tab. 5 - Minimální tloušťky v mm nevyztužených cementových a anhydritových plovoucích potěrů v závislosti na jejich výpočtovém zatížení (ČSN 74 4505)
| materiálová báze potěru | třída pevnosti v tahu za ohybu podle ČSN EN 13813 | plošné zatížení > 2,0 kN/m² |
plošné zatížení > 3,0 kN/m² bodové zatížení > 2,0 kN |
plošné zatížení > 4,0 kN/m² bodové zatížení > 3,0 kN |
plošné zatížení > 5,0 kN/m² bodové zatížení > 4,0 kN |
| Litý cementový potěr nebo litý potěr na bázi síranu vápenatého | F 4 | > 35 | > 50 | > 60 | > 65 |
| F 5 | > 30 | > 45 | > 50 | > 55 | |
| F 7 | > 30 | > 40 | > 45 | > 50 | |
| Potěr ze zavlhlé směsi, cementový nebo na bázi síranu vápenatého | F 4 | > 45 | > 65 | > 70 | > 75 |
| F 5 | > 40 | > 55 | > 60 | > 65 | |
| F 7 | > 35 | > 50 | > 55 | > 60 |
Důležitým faktorem u roznášecích vrstev podlah je namáhání vlhkostí. Zvlášť v případě litých anhydritových potěrů může díky působení vlhkosti dojít k zásadním změnám mechanických vlastností. I přes použití ochranných hydroizolačních vrstev na anhydritovém potěru se nedoporučuje jeho uplatnění v koupelnách, prádelnách apod.
Při návrhu roznášecí vrstvy je nutné ověřit i snášenlivost s nášlapnými vrstvami, které na ni budou aplikovány. Zvláště problematické se jeví použití bezespárých nášlapných vrstev tvořených epoxidovými a polyuretanovými nátěry resp. stěrkami na anhydritových potěrech. V těchto případech se musí provádět úprava povrchu a speciální spojovací můstky. Tyto technologické kroky jsou pak významnou položkou v rozpočtu podlahy.
Důležitým faktorem návrhu roznášecí vrstvy je i správná velikost dilatačních polí, která se přizpůsobuje tomu, z jakého materiálu je roznášecí vrstva provedena. Kromě dilatačních spár je nutné navrhnout i smršťovací spáry, které se řeší především u betonových potěrů. Spárořez lepené podlahy musí být v souladu s rozmístěním dilatačních spár podkladu.
V ploše se umisťuji spáry tak, aby u roznášecích vrstev z betonových potěrů nevznikaly dilatační úseky větší jak 6×6 m. Dilatační spáry se dále vytvářejí v místech objektové dilatace, změny tloušťky roznášecí vrstvy a ve dveřních otvorech. Roznášecí vrstvu v místnostech se složitým půdorysem (např. ve tvaru L nebo U) je nutné dělit na menší pravidelné (čtvercové nebo obdélníkové dilatační úseky). Délka dilatačního úseku podlahy nemá být větší než trojnásobek kratšího rozměru tohoto úseku. Spáry musí mít stejnou šířku v celé tloušťce roznášecí betonové mazaniny. Ve styku roznášecí vrstvy se souvisejícími konstrukcemi (stěna, sloup apod.) je nutné provést průběžnou dilatační spáru vložením pásku např. z pěnového polyethylenu tl. 10 mm připevněného k souvisejícím konstrukcím.
Řešení dilatačních a smršťovacích spár je u této roznášecí vrstvy o poznání jednodušší. V ploše se umisťuji spáry tak, aby v roznášecí vrstvě nevznikaly dilatační celky větší než 600 m2 u nevytápěných potěrů a 300 m2 u vytápěných potěrů. Toto pravidlo platí pro místnosti ve tvaru čtverce nebo obdélníku s poměrem stran max. 1 : 3. Samozřejmě každý topný okruh by měl být v samostatném dilatačním celku. Stejně jako u betonových potěrů se dilatace dále provádí v místech objektové dilatace, změny tloušťky roznášecí vrstvy a ve dveřních otvorech. Naopak dilatace je nutné vždy zvážit v případě místnosti ve tvaru „L“ nebo „U“, u dlouhých úzkých chodeb nebo rozměrných prostor s osamělými sloupy nebo vystupujícími rohy. Smršťovací spáry u těchto materiálových bází se neřeší.
Před pokládkou nášlapné vrstvy je nezbytné ověření podmínek pro realizaci, především parametrů roznášecí vrstvy, která bude podkladem pro pokládku. Obvykle tyto podmínky uvádějí výrobci materiálů pro nášlapné vrstvy ve své dokumentaci nebo jsou stanoveny v normě.
Pro kontrolu pevnosti v tahu cementových potěrů (tabulka 4) lze použít odtrhové zkoušky.
Hmotnostní vlhkost roznášecí vrstvy je zásadní parametr, který je nutné před aplikací nášlapné vrstvy ověřit. Má rozhodující vliv na vzhled, přídržnost a životnost nášlapné vrstvy . Vlhkost podkladu pod nášlapné vrstvy musí odpovídat požadavkům normy ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení (tabulka 6) nebo technické dokumentaci výrobců materiálů pro nášlapné vrstvy. Požadavky na vlhkost je třeba ověřit v technické dokumentaci všech složek podlahových systémů (penetrací, nátěrů, stěrek, povlaků atd.). Vždy je nutné vyhledat a uplatnit nejpřísnější požadavek. Pokud výrobce materiálu nášlapné vrstvy požaduje jiné hodnoty nejvyšší dovolené vlhkosti podkladu, platí požadavek výrobce.
Nejpřesnější metodou pro stanovení vlhkosti podkladu je hmotnostní (gravimetrická) metoda dle ČSN EN ISO 12570. Dále lze použít karbidovou metodu, kterou lze, na rozdíl od hmotnostní metody, provádět přímo na stavbě. Nedoporučuje se používat měření na principu elektrické impedance. Je nepřesné.
Tab. 6 - Nejvyšší dovolená vlhkost cementového potěru nebo potěru na bázi síranu vápenatého v hmotnostních % v době pokládky nášlapné vrstvy (ČSN 74 4505)
| nášlapná vrstva | cementový potěr | potěr na bázi síranu vápenatého |
| Kamenná nebo keramická dlažba | 5,0 % | 0,5 % |
| Lité podlahoviny na bázi cementu | 5,0 % | Nelze provádět |
| Syntetické lité podlahoviny | 4,0 % | 0,5 % |
| Paropropustná textilie | 5,0 % | 1,0 % |
| PVC, vinyl, pryž, korek | 3,5 % | 0,5 % |
| Dřevěné podlahy, parkety, laminátové podlahoviny | 2,5 % | 0,5 % |
Příprava povrchu zásadně ovlivňuje kvalitu soudržnosti podlahových vrstev. Povrch podkladu pro nášlapné vrstvy musí být pevný, suchý, čistý, zbavený prachu, bez mastnot, výkvětů, nesoudržných vrstev a aktivních trhlin. Nesoudržné nebo kontaminované části podkladu je nutné mechanicky odstranit a nahradit soudržnou vysprávkou hmotou určenou k tomuto použití. Za účinné mechanické metody se považuje broušení nebo brokování.
Teplota vzduchu, podkladu i materiálu stěrkové nebo nátěrové hmoty musí odpovídat podmínkám stanoveným výrobcem. Při pokládce stěrkových nebo nátěrových hmot, obzvláště epoxydových nebo polyuretanových, je nežádoucí vznik kondenzace vlhkosti. Proto je nezbytné před započetím aplikace nášlapné vrstvy a během ní sledovat teplotu vzduchu, teplotu podkladu a relativní vlhkost vzduchu a na základě toho určovat rosný bod. Nevhodná teplota a vlhkost musí být upraveny bezodkladnou instalací ohřívačů anebo odvlhčovačů. Při pokládce dřevěných podlah musí být teplota vzduchu minimálně +15 °C (asi +20 °C při podlahovém topení) a relativní vlhkost maximálně 65 %.
Nevytápěné místnosti je nutné v chladném období vytápět tak, aby teplota vzduchu a podkladu odpovídala podmínkám pro realizaci.
U nášlapných vrstev lepených k podkladu je nutné správně zvolit materiál lepicí vrstvy. Na volbu má vliv materiál lepených prvků (v případě keramické dlažby jejich nasákavost), jejich formát a to, zda se jedná o podlahu s podlahovým topením nebo bez něj.
Vhodné nášlapné vrstvy přiřazené k odpovídajícím roznášecím vrstvám jsou pro různé provozy uvedeny v tabulce 7.
Tab. 7 - Doporučené použití nášlapných vrstev dle typu provozu a zásady jejich návrhu
Musí být dodržena maximální odchylka místní rovinnosti povrchu podlahy předepsaná normou ČSN 74 4505 (tabulka 8). Dále musí být dodrženy mezní rozdíly ve výškové úrovni nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře (tabulka 9). Požadavky jsou stanoveny pro rovinnost výsledného povrchu podlahy, tedy povrchu nášlapné vrstvy, ale neexistuje žádný normou stanovený parametr rovinnosti roznášecí vrstvy jako podkladu pro pokládku nášlapné vrstvy. Pro splnění požadavků na místní rovinnost povrchu podlahy doporučujeme pro většinu systémů nášlapné vrstvy, aby roznášecí vrstva měla nerovnosti max. ± 2 mm/m.
Tab. 8 - Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy (ČSN 74 4505 )
| typ podlahy | mezní odchylka |
| Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.) | 2 mm |
| Ostatní místnosti | 3 mm |
| Výrobní a skladovací haly, garáže | 5 mm |
Odchylka místní rovinnosti se stanovuje dle ČSN 74 4505 pomocí dvoumetrové latě, na jejíchž koncích jsou podložky o výšce 20 mm a půdorysné ploše 10×10 mm. Pomocí měrného klínu se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodní hranou latě. Měření se provede nejméně v pěti zkušebních místech na každých 100 m² podlahy. Nejmenší počet zkušebních míst v jedné místnosti je pět. Zkušební místa se rovnoměrně rozmístí po ploše podlahy. Měřicí body musí být umístěny alespoň 1 m od rohů a 0,5 m od okrajů. Měření rozdílů ve výškové úrovni v místech smršťovacích a dilatačních spár se provádí pomocí krátkého pravítka položeného kolmo na spáru a měrného klínu. Provedou se nejméně tři měření na 10 m spáry. U kratších spár se provedou nejméně dvě měření.
Tab. 9 - Mezní rozdíly ve výškové úrovni nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře (ČSN 74 4505 )
| typy podlahy | mezní rozdíl |
| Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty včetně koupelny a WC, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.) | 2 mm |
| Ostatní místnosti | 2 mm |
| Výrobní a skladovací haly, garáže | 2 mm |
Výše uvedené požadavky a zásady jsou zohledněny ve skladbách podlah navržených pracovníky Atelieru DEK. Souhrnný přehled skladeb podlah Dekfloor na terénu a v patře pro obytné domy a pro občanskou výstavbu včetně umístění do jednotlivých provozů v těchto objektech naleznete v každoročně vydávaném katalogu Skladby a systémy DEK a v elektronické Stavební knihovně DEK. Katalogové listy podlah Dekfloor obsahují nášlapné vrstvy z keramické dlažby, laminátových dílců a vinylových dílců. Podlahy jsou navrženy ve variantách s podlahovým vytápěním i bez něj, na terénu i na stropě. Ve specializovaném katalogu Podlahy DEK 2019 je podle druhu provozu možné vybírat z 96 nášlapných vrstev, včetně bezespárých stěrek.
