Vzdělávací centrum

V samotném centru Prahy, na střechách paláce Lucerna, se nachází  několik úrovní vzájemně propojených teras. Původně provizorní řešení pocházející z 10. - 20. let 20. století, které měla nahradit dostavba plánovaného posledního podlaží paláce, přetrvalo dodnes. Potenciál teras však zůstával dlouho nevyužitý.

Koncepce

Z iniciativy majitelky objektu Dagmar Havlové a kavárníka Ondřeje Kobzy byla před několika lety, po vyhlášení paláce národní kulturní památkou, zahájena postupná obnova teras s cílem navrátit jim jejich původní smysl: zpřístupnit je veřejnosti pro konání rozmanitých kulturních a společenských akcí. Architekt prof. Petr Hájek určil jasnou koncepci obnovy. Palác měl z dvorní strany připomínat jiné ikonické dílo své doby, zaoceánský parník, a terasy jsou jeho pomyslnými palubami.

Původní technické řešení

Při vzniku paláce nesoucího výrazné prvky doznívající secese a nastupujícího modernismu byly využité tehdejší moderní materiálové a technické postupy. Statické řešení železobetonových konstrukcí tvořil pozdější akademik Stanislav Bechyně. Na subtilních trámových stropech jsou zavěšené rabicové podhledy, do stropů jsou často vloženy velkoplošné sklobetonové světlíky, které přiváděly světlo k ozdobným světlíkům v podhledu. Terasy jsou po obvodu lemované prolamovaným železobetonovým zábradlím. Majitelé zřejmě původně počítali s dalšími nástavbami nad nejvyšší a nejrozsáhlejší terasou. Skladba jejích vrstev působí dojmem provizorního řešení bez tepelné izolace a s minimálním spádem.

Sondami jsme zjistili, že souvrství teras tvořil hubený škvárobeton ve spádu, na jehož povrchu byla provedena vyztužená betonová mazanina s hlazeným povrchem. V místech, kde byla ve spádu už samotná nosná stropní konstrukce, škvárobeton nebyl. Následovala hydroizolace z asfaltu zpracovaného za horka s vloženou textilní výztuží. Střešní plochy jsou odvodněné skrz otvory v železobetonovém zábradlí do podokapních žlabů.

Po 2. světové válce byl palác znárodněn a jeho údržba byla značně zanedbávána. Na tekoucí terasy byly postupně vrstveny asfaltové pásy nevalné kvality, bez spolehlivého řešení na členitých okrajích a navazujících konstrukcích. V některých místech byl spád povrchu střechy upravován dalším betonem a další asfaltovou hydroizolací.

V sondách bylo zjištěno degradované a nesoudržné souvrství asfaltových pásů, mokrý a rozpadlý vyrovnávací beton a trochu překvapivě celkem pevná a soudržná původní asfaltová hydroizolace. Spádová vrstva škvárobetonu byla převážně vlhká, ne však mokrá. Zdrojem zatékání byly především netěsnosti v detailech po obvodu teras (napojení na betonová zábradlí a na stěny vyšších podlaží).

Technické řešení rekonstrukce v ploše

Prostředky na obnovu teras byly od počátku omezené. Nejspolehlivější řešení spočívající v odtěžení původních souvrství včetně převážně vlhkého škvárového násypu, které by zároveň vedlo k příznivému odlehčení subtilní konstrukce a provedení kompletního nového souvrství s tepelnou izolací, nebylo reálné prosadit. Zadáním tak bylo spíše konzervovat stávající stav, vyloučit další zatékání do souvrství a zároveň umožnit postupné restaurování zábradlí památkově chráněného paláce, aniž by přitom hrozilo poškození nově provedené hydroizolace.

Po odstranění nesoudržných částí asfaltových pásů a rozpadlé betonové mazaniny byl na očištěný a hrubě vyrovnaný povrch původní asfaltové hydroizolace co nejdříve bodově navařen podkladní pás z SBS modifikovaného asfaltu se skleněnou tkaninou Glastek 40 Special Mineral. Tato vrstva okamžitě zajistila funkci provizorní hydroizolace. Bodové navaření pásu bylo provedeno pro vytvoření prostoru pro případnou expanzi vodní páry uvolňující se z vlhkých podkladních vrstev, tedy jako prevence vzniku boulí.

Následně bylo možné důkladněji vyrovnávat povrch střechy už bez většího rizika zatečení do souvrství teras a interiéru paláce. Vyrovnání se provádělo vrstvením přířezů asfaltových pásů, případně rozehřátým asfaltem. Cílem bylo vyloučit vznik kaluží na finálním povrchu hydroizolace teras.

Vrchní vrstva hydroizolace byla provedena navařením SBS modifikovaného asfaltového pásu Börner PolyElast PV 200 S5 tl. 5,2 mm. Památkáři požadovali netradiční šedý odstín břidličného posypu, aby se vzhled povlaku co nejvíce přiblížil tehdy užívaným černým povlakům z dehtu nebo asfaltu, proto byl zakázkově dodán pás s břidličným posypem antracitové barvy.

Na novou hydroizolaci byl na podložky uložen lehký demontovatelný dřevěný rošt s palubou ze sibiřského modřínu. Paluba tedy nakonec chrání novou izolaci proti poškození jak při kulturních a společenských aktivitách na terasách, tak při hrubších pracovních činnostech prováděných v rámci postupného restaurování několika stovek metrů železobetonového zábradlí. Právě z důvodu postupného restaurování zábradlí byla hydroizolace i dřevěná paluba teras etapově ukončena cca 30 - 50 cm od zábradlí a dokončování návaznosti hydroizolace na zábradlí probíhá spolu s restaurováním zábradlí.

Stav a restaurování zábradlí

Na železobetonové konstrukci se podepsal zub času a absence jakékoliv údržby od doby výstavby paláce. Zdobné květníky byly z větší části rozpadlé, beton sloupků je již hloubkově zkarbonatovaný a korodující výztuž nabýváním svého objemu roztrhla mnohé subtilní prvky zábradlí.

Pole zábradlí, která se vykláněla a hrozila zřícením, byla kompletně snesena a nahrazena provizorními zábranami. U ostatních jsou postupně odstraňovány nesoudržné části betonu. Na vzniklá torza je k původní výztuži připevňována výztuž nová a prvky jsou reprofilovány do původního tvaru.

Nové květníky jsou vyloženy nerezovým plechem. Povrch zábradlí je následně z obou stran omítaný. Z vnitřní strany zábradlí se provádí tradiční hlazená lehce probarvená omítka, z fasádní strany pak technologicky náročná pemrlovaná teracová omítka. Omítky musely být nejprve vyvzorkovány s památkáři – u vnitřní strany hlazené omítky odstín, u vnější teracové pak směs (barevnost) a frakce kameniva.

Teracová omítka se po důkladném vyzrání v kontrolovaném prostředí opracovává pemrlováním, v rozích prolamovaného zábradlí zůstává dekorativní šanýr. Jedná se o technologický lem, při pemrlování by došlo k uražení rohu.

Technické řešení hydroizolace u zábradlí

Detail okraje teras se zábradlím je pro spolehlivé řešení nové hydroizolace teras zásadní především kvůli své několikasetmetrové výměře. Památkáři striktně vyloučili přidání nových klempířských prvků, které obvykle stabilizují asfaltový povlak proti odchlípnutí a kryjí napojení na svislou konstrukci. Hledali jsme proto spolehlivé alternativní řešení ukončení hydroizolačního povlaku na opraveném zábradlí s využitím stěrkového systému. Ten je na rozdíl od asfaltových pásů možné při dodržení předepsaných technologických zásad spolehlivě celoplošně spojit s podkladem a tím lze docílit jeho přídržnosti na stability na svislém podkladu i bez zmíněných klempířských prvků. Princip provedení je zobrazen na následujícím schématu.

Obecně máme dobrou zkušenost se stěrkovými systémy na bázi polyuretanu. Vedle dobré životnosti je jejich velkou předností v porovnání s jinými osvědčenými materiálovými bázemi absence výrazného zápachu při provádění. Pro konkrétní aplikaci jsme nechali 2 dodavatele polyuretanových systémů provést vzorek přímo na terase. Pro realizaci byl nakonec zvolen systém Kemperol 2K PUR prováděný na vyspravený podklad betonového zábradlí, resp. povrch nových asfaltových pásů. Podklad je v obou případech ošetřený systémovou penetrací Kempertec, na svislém betonovém podkladu je do penetrace proveden vsyp křemičitým pískem pro dosažení kvalitnější přídržnosti stěrky.

Obr. 18 - Sekvence provádění hydroizolační stěrky Kemperol 2K PUR v detailu zábradlí

a) Lepení pomocných pásek a ochranné fólie na okraji detailu pro čisté ukončení stěrky, rozměření střihů výztužné vložky (vlies 165 g/m²). Jedná se o časově nejnáročnější krok.

b) Nanesení dvoukomponentní stěrkové hmoty na podklad.

c) Máčení výztužné vložky před vložením do hydroizolace, vložka musí být zcela prosycena hmotou stěrky.

d) Vkládání prosycené vložky do hydroizolace.

e) Provádění povrchové úpravy vsypem z antracitové břidlice shodné s posypem na asfaltových pásech.

f) Detail před a po provedení břidličného vsypu.

Novým povlakem bylo opatřeno i jedno ze spojovacích schodišť. V ploše schodiště bylo po odstranění nesoudržných vrstev asfaltových pásů po vyspravení obnaženého betonového podkladu provedeno stejné souvrství asfaltových pásů, jako v ploše teras. Na okrajích je zopakováno výše uvedené ukončení hydroizolační stěrkou. Po dokončení hydroizolace bude schodiště obloženo dřevem stejně jako plocha teras.

Pokud vás technické řešení rekonstrukce zaujalo a rádi byste si jej prohlédli na vlastní oči, nebo jen chcete zažít nádherný výhled na Prahu z netradičního místa, můžete se do paláce Lucerna vydat. Možnosti veřejného přístupu na terasu jsou uvedeny na www.strechalucerny.cz .

Investor: Dagmar Havlová a Ondřej Kobza

Autor architektonického řešení: Petr Hájek, Martin Stoss, Tereza Keilová, Cornelia Klien - Petr Hájek ARCHITEKTI, s. r. o.

Návrh hydroizolační koncepce: Luboš Káně, Jan Matička – Atelier DEK, odborný konzultant Zdeněk Kutnar

Technický dozor: Ondřej Štědrý, Karel Hegenbart

Asfaltové hydroizolace: Václav Šedivý – Grey, s.r.o.

Stěrkové hydroizolace: Karel Peterka - AMTEKO international, s.r.o.

Klempířské práce, montáž dřevěných palub: Martin Maršík - FAS Maniny, s.r.o.

Restaurování zábradlí: Armen Jegijan - HIC & Services, s.r.o.