Aplikace
V jaké míře změna klimatu probíhá a jakou roli v ní hraje lidská činnost není pro mnohé až tak podstatné. Podstatné je ale to, že stále častěji pozorujeme mimořádné výkyvy počasí. V Česku se mění rozložení srážek v čase, kdy pozorujeme častější přívalové deště. Tyto intenzivní deště často doprovází ničivé záplavy, například povodně v září 2024 [4].
Intenzivní deště střídají období sucha a ty doprovází teplotní rekordy. Dlouhodobá sucha mají za následek nedostatek vláhy v zemědělské půdě a působí tak značné dopady v zemědělství. Dochází též ke snížení průtoků vodních toků, což má zase dopady na dobré fungování ekosystémů. Sucha mohou mít eventuálně i sociálně-ekonomické dopady – na kvalitu života. Mohou ve zdrojích pitné vody způsobit její nedostatek. Vodní elektrárny nemohou efektivně pracovat – v případě, že není k dispozici dostatek vody pro turbíny. Průmysl může trpět nedostatkem užitkové vody.
Tyto negativní jevy můžeme označit za následek probíhající změny klimatu [5]. Je to výzva, na kterou ale můžeme reagovat nástrojem známým pod názvem „udržitelné odvodňovací systémy”, „modrozelená infrastruktura“ či „přírodě blízké odvodnění“ nebo například pod anglickou zkratkou SuDS (Sustainable Drainage Systems). Z části se tato označení prolínají a vzájemně doplňují.
Co jsou udržitelné odvodňovací systémy?
Česká legislativa [6] stanovuje, že srážkové vody se mají primárně likvidovat v místě jejich dopadu, tedy na daném pozemku. Zachycenou vodu lze využít například na zálivku zahrady nebo splachování toalety. Preferovaným řešením pro likvidaci je vodu vsakovat, pokud to umožňují půdní poměry. Pokud není možné vodu vsakovat, je přípustné vypouštět vodu do oddílné kanalizace. Teprve pokud nelze vsakovat ani vypouštět do oddílné kanalizace, pak je možné vodu vypouštět do jednotné kanalizace.
Hlavní myšlenkou udržitelných odvodňovacích systémů je zadržet a zpomalit dešťovou vodu a pomalu ji navracet zpět do svého přirozeného koloběhu
vsakem do půdy,
výparem,
a pomalým odtokem,
a uvažovat o vodě jako elementu, kterého není nutné se pouze rychle zbavit, ale který lze i efektivně využívat.
Tyto systémy nejsou jedním konkrétním opatřením, jde spíše o přístup k hospodaření se srážkovou vodou. Propojuje pozemní stavitelství, ekologii a urbanismus. Cílem je navrhovat sídla a krajinu tak, aby došlo ke zpomalení odtoku a zadržení dešťové vody co nejblíže místa jejího dopadu. Voda se nechává přirozeně vsakovat, nebo odpařovat. Dochází tak i k přírodnímu čištění vody. Přístup vychází z univerzálních principů – z přírodních procesů.
V přírodě a nezastavěné krajině velká část srážek proniká do půdy, část se odpaří a tak jen malá část odtéká do potoků a řek.
V zastavěném urbanizovaném prostředí se velké plochy nepropustných a hladkých povrchů chovají opačně. Drtivá většina vody stéká po dlažbě a asfaltu do kanalizace. Při větších deštích dochází k přehlcení kanalizace.
Dle britské publikace “The SuDS manual” [1] stojí SuDS na čtyřech základních pilířích:
hospodaření s množstvím vody
zlepšení její kvality
přínos pro společnost
zajištění podpory biodiverzity.
To v praxi znamená, že dešťová voda není jen technickou otázkou, ale dotýká se kvality života obyvatel i celkového vzhledu města. Prvky jako vegetační střechy, vsakovací průlehy, retenční nádrže či dešťové zahrady nejsou pouze funkční, ale také estetické a rekreační. Správně navržený systém se tak stává atraktivní součástí veřejného prostoru.
Přínosy
Hlavními přínosy udržitelných odvodňovacích systémů je ochrana infrastruktury před přívalovými dešti prostřednictvím zadržování a zpomalování dešťové vody. Tyto systémy k tomu využívají řadu prvků, jako jsou vsakovací průlehy, retenční nádrže nebo dešťové zahrady.
Dalším přínosem je ovlivnění mikroklimatu výparem. Vegetační plochy a vodní prvky snižují teplotní extrémy, zvyšují vlhkost vzduchu a přispívají k příjemnějšímu prostředí během letních veder. Tento efekt je zvláště důležitý v hustě urbanizovaných prostředích a městských aglomeracích, kde vzniká tzv. městský tepelný ostrov.
Zároveň tyto systémy zlepšují kvalitu ovzduší a vody. Vegetace zachycuje prachové částice a škodliviny. Prvky jako průlehy či mokřady přirozeně filtrují dešťovou vodu a odstraňují část znečištění, které by jinak skončilo v řekách.
Další přínos je estetický a společenský. Zeleň, vodní prvky a stínění poskytují prostor pro odpočinek obyvatel.
Udržitelné odvodňovací systémy napomáhají ekosystémovým službám, dokonce i v městském prostředí. Mokřady, vegetace a přírodě blízké vodní prvky poskytují životní prostor řadě rostlin a živočichů.
Vegetační střechy lze rozlišit na extenzivní a intenzivní. Extenzivní, nejčastější u rodinných domů, je s nižší vrstvou vegetace (rozchodníky, netřesky, mechy, sukulenty), téměř žádnou zálivkou a menším zatížením střechy. Intenzivní střechy již zahrnují keře, rostliny a představují spíše zahradu na střeše – její hlavní výhoda je schopnost zadržet větší množství vody.
Průleh je útvar velmi podobný příkopu, je ale mělčí a širší. Může vodu zachytávat a vsakovat, nebo svádět na k tomu vhodnější místa.
Retenční nádrž slouží k zachycení velkého objemu srážkové vody na určitou dobu a k ochraně kanalizačního systému. Mohou být povrchové, nebo častěji v městském a industriálním prostředí, podzemní.
Dešťová zahrada je terénní prohlubeň s rostlinami, které jsou odolné zamokření, a vysazeny nejčastěji tam, kde je při deštích svedena srážková voda. Zahrada by měla být navržena tak, aby se voda vsákla během několika dní – aby nesloužila zároveň jako líheň komárů.
Mokřad je ekosystém, který se vyznačuje trvalým nebo periodickým zaplněním vodou. Poskytuje řadu ekosystémových služeb a ochranu před následky intenzivních dešťů. Znečištěnou vodu přírodními procesy čistí.
