Přihlásit | Registrovat
Bezplatnou registrací v programu DEKPARTNER lze získat přístup k rozšířené technické podpoře.
Aplikace
Dobře navržené odvodnění střešní plochy je základním předpokladem správné funkce střechy jako celku, který chrání vnitřní prostředí proti přímému působení atmosférických vlivů. Střechy musí zachycovat a odvádět srážkové vody, sníh a led. Zároveň je doporučeno zvážit použití odvodňovacího systému i u říms, atik, teras, balkónů, lodžií, markýz a jiných vůči exteriéru exponovaných vodorovných konstrukcí, u kterých existuje riziko, že z nich stékající voda bude negativně působit na níže položené konstrukce objektu nebo na provoz v objektu a kolem něj.
V tomto článku jsme se pokusili vybrat základní zásady pro navrhování, dimenzi i odvodnění plochých střech. Tyto zásady vychází z ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení, pravidel ČHIS (České hydroizolační společnosti) a v neposlední řadě ze zkušenostní pracovníků Atelieru DEK.
Doporučujeme navrhovat a realizovat ploché střechy takovým způsobem, aby se na povrchu krytiny netvořily kaluže, kde by se dlouhodobě zadržovala voda. Voda by mohla v kombinaci s UV zářením a nečistotami vyskytujícími se v exteriéru budov negativně působit na střešní krytinu, příp. by mohla vytvářet prostředí pro růst mikroorganismů. Tvorbu dlouhodobě stojících kaluží na povlakových krytinách plochých střech lze obvykle eliminovat realizací střech se spádem povrchu 3% a více. Při návrhu a realizaci plochých střech je nutné přihlédnout k požadavkům na ně kladeným, k tvaru, rozměrům a k výrobním tolerancím stavebních konstrukcí.
Kaluže vody vzniklé za nerovnostmi tvořenými spoji vodotěsnících materiálů použitých v povlaku plochých střech se považují za přípustné. Voda, která se po deštích zadržuje za spoji vodotěsnících vrstev, se obvykle během několika hodin ve slunných letních dnech vypaří. Kaluže vody způsobené nevhodně vyrovnaným podkladem, nesprávným kladem prvků krytiny nebo nevhodným řešením odvodnění střechy apod. jsou nepřijatelné.
Základními českými technickými normami pro výpočet jsou ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace a ČSN EN 12 056-3 Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 3: Odvádění dešťových vod ze střech – Navrhování a výpočet.
Q = i . A . C [l/s]
kde:
| i | … intenzita deště uvažována hodnotou 0,03 l/s.m2 v souladu s ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace |
| A | … účinná plocha střechy, rozumí se půdorysný průmět odvodňované plochy v m2 (tam, kde se účinek větru zohledňuje ve výpočtech dešťového odtoku a kde déšť je větrem hnán proti stěně a může odtékat na střechu či do střešního žlabu, připočítává se 50% plochy stěny k účinné ploše střechy) |
| C | … součinitel odtoku, bezrozměrné číslo vyjadřující především schopnost povrchu zadržovat vodu, pro běžné skladby střech volíme hodnotu 1 (tzn., že ze střechy odvádíme 100% srážkové vody), např. pro vegetační střechy volíme hodnoty nižší. |
| Položka | Druh odvodňované plochy, popřípadě druh úpravy povrchu | Součinitel odtoku dešťových vod C |
| 1 | Střechy s propustnou horní vrstvou tlustší než 100 mm | 0,5 |
| 2 | Střechy ostatní | 1 |
Součinitel odtoku C je udáván bezrozměrným číslem, jehož hodnota je maximálně rovna 1 a jehož použitelná hodnota je ovlivněna sklonem střechy a schopností povrchu střechy zadržovat vodu. Znamená to například, že u střech se součinitelem odtoku C=0,3 se uvažuje, že 70% srážkové vody zůstane naakumulováno ve vrstvách nad hlavní hydroizolací a jen 30% napršené vody odteče do kanalizace. U vegetačních střech doporučujeme přihlédnout k možnosti, že vegetační souvrství nebude realizováno ihned po dokončení hlavní hydroizolační vrstvy a do té doby by odvodnění střechy bylo poddimenzováno. Z tohoto důvodu lze hodnoty součinitele odtoku pro vegetační střechy dle tabulky 2 uvažovat pouze v případě, že vegetační vrstvy budou realizovány bez prodlení, a není předpoklad, že budou v budoucnosti odstraněny.
| Tloušťka vrstvy substrátu [mm] | Sklon hydroizolační vrstvy < 15° | Sklon hydroizolační vrstvy ≥ 15° |
| > 500 | 0,1 | - |
| 250 - 500 | 0,2 | - |
| 150 - 250 | 0,3 | - |
| 100 - 150 | 0,4 | 0,5 |
| 80 - 100 | 0,5 | 0,6 |
| < 80 | 0,9 | 0,9 |
S ohledem na spolehlivost a bezpečnost odvodnění se dle ČSN EN 12 056-3 vypočtená hodnota Q ještě násobí koeficientem bezpečnosti (hodnota 1 až 3). A to především z důvodu omezení možnosti zahlcení potrubí a následného překročení dovoleného zatížení nosné konstrukce střechy hmotností zadržované vody na ploše a v odvodňovacích prvcích střechy. Je nutno si uvědomit, že již 50 mm silná vrstva vody má hmotnost 50 kg/m2 – možnou havarijní situaci doporučujeme posoudit statikem.
n = Q / QVTOKU [ks]
kde:
| Q | … požadovaný odtok dešťových vod [l/s] |
| QVTOKU | … odtoková kapacita vtoku (dle ČSN EN 12 056-3 stanoví maximální průtok střešními vtoky jejich výrobce, tzn. tuto hodnotu je nutno zjistit z technických podkladů konkrétního vtoku) |
Obvykle je na jedno svislé odpadní dešťové potrubí napojen jeden střešní vtok. V tomto případě je celkový odtok dešťových vod „QC“ roven „QVTOKU“ napojeného do navrhovaného potrubí.
QC ≤ QRWP
kde:
| QRWP | … hydraulická kapacita dešťového odpadního potrubí [l/s] |
Hodnota DN se stanoví v závislosti na QRWP dle níže uvedených tabulek 2 a 3 (dle ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace je nutné zohlednění různých hodnot pro dešťové odpadní potrubí vedené vně budovy nebo uvnitř budovy).
| Jmenovitá světlost VNĚJŠÍHO odpadního potrubí DN | Hydraulická kapacita QRWP [l/s] |
| 70 | 2 |
| 100 | 3 |
| 125 | 6 |
| 150 | 9 |
| Jmenovitá světlost VNITŘNÍHO odpadního potrubí DN | Hydraulická kapacita QRWP [l/s] |
| 70 | 3,2 |
| 90 | 4,8 |
| 100 | 8,1 |
| 125 | 12,6 |
| 150 | 25 |
Poznámka: Dle ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace musí být jmenovitá světlost odpadního dešťového potrubí nejméně 70 mm.
Při rekonstrukcích bývá častým problémem způsob odvodnění původní střechy, ke které má být podél okapní hrany přistavena nová vyšší budova. Mezi objekty nemá vzniknout proluka a mají tak být odděleny pouze dilatační spárou.
V níže popsaném případě se jednalo o původní střechu s krytinou ze sendvičových panelů na povrchu opatřených profilovaným plechem. Střecha byla původně odvodněna do podokapního žlabu.
Při výstavbě nové stěny byl přesah sendvičových panelů zaříznut zároveň s původní stěnou, aby mohla být v těsné blízkosti vyzděna nová konstrukce. Vzhledem k velké délce vzniklého úžlabí mezi původní střechou a nově vzniklou stěnou, byla zvolena jako hydroizolace tohoto detailu PVC-P fólie DEKPLAN 76.
Protože nebylo možné provést vodotěsné napojení nové fólie na profilované plechy, muselo být provedeno vyrovnání podkladu a vytažení fólie až na hřeben střechy. Vlny trapézového plechu byly vyplněny pěnovým polystyrenem a dále byla souvislou vrstvou pěnového polystyrenu překryta celá plocha.
Aby se zamezilo tvorbě kaluží mezi střešními vtoky, byl zpracován kladečský plán tzv. rozháněcích klínů. Spádové desky z pěnového polystyrenu byly pokládány podél nové stěny tak, aby směrovaly vodu přímo ke střešním vtokům.
Stavba byla konzultována s technikem Atelieru DEK v rámci projektové přípravy i v průběhu realizace.
| Autoři: |
Jiří Všohájek, technik v regionu Jižní Čechy David Svoboda, technik v regionu Vysočina |
