Vzdělávací centrum

Úvod (Ing. Libor Koubek)

Než přejdeme k ukázce konkrétních řešení, je nutné se zamyslet nad požadavky kladené na prostupy komínů stavebními konstrukcemi. Vzdálenost komína od hořlavých materiálů není zdaleka jediný požadavek na prostup komína střechou. Musíme si uvědomit, že komín prostupující obvodovou konstrukcí narušuje obálku budovy, na kterou jsou kladené technické požadavky a ty bychom měli splnit. Například skladba střechy by měla být na komín napojená parotěsně repektive vzduchotěsně, zásadní je i vodotěsné napojení a také by prostupem komína neměl vznikat výrazný tepelný most. Ve skladbě jak ploché, tak šikmé střechy se nachází spousta hořlavých materiálů a některé z nich je nutné na komínové těleso těsně napojit. Současné normy již poskytují informace, jak řešit prostup komína stropem a střechou z pohledu požární bezpečnosti i konstrukčních souvislostí.

Základním zdrojem informací o požadavcích na nejmenší vzdálenost komína od hořlavých materiálů je norma ČSN 73 4201 ed. 2 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv, platná od prosince 2016. Požadavky jsou členěny dle druhu komínů i dle konstrukcí obsahujících hořlavé materiály.

Pro jednovrstvé i vícevrstvé komíny se vzdálenost dřevěných konstrukčních prvků od povrchu komínového pláště stanovuje podle přílohy G a je nejméně 50mm. Příloha stanovuje zásady pro uložení dřevěných prvků do komínového zdiva a na komínové zdivo a zásady pro prvky probíhající podél zdiva.

S obálkou budovy souvisí ještě jedna skutečnost, kterou bych chtěl zmínit. V dnešní době se stále více staví objekty v tzv. „Pasivním standardu“, ve kterých je nutno splnit požadavek na těsnost obálky budovy podložený Blower Door testem. Do těchto typů objektů je nutné zvolit správný komín, který tyto požadavky splňuje. Ne každý komín je k tomuto účelu vhodný.
Velice důležitým požadavkem při řešení prostupu komína konstrukcí je „Vzdálenost od hořlavých materiálů“. Jakým způsobem se tato vzdálenost stanovuje, udává ČSN EN 1443 Komíny – Obecné požadavky, platná od ledna 2020. Tato norma stanovuje, jakým způsobem musí být komín označen. Příklad označení komínu je uveden v Tab.1.

V souvislosti s novelou normy ČSN EN 1443 došlo k úpravě označování komínů, kdy do označení zatřídění komínu přibyl nový parametr „Typ zkušební sestavy“, který vyjadřuje, v jakém konstrukčním uspořádání byla bezpečná vzdálenost ověřena zkouškou. Tento parametr se značí písmeny „a“ až „l“, písmena představují celkem 12 typů kombinací tloušťky stěny, tloušťky stropu, jejich tepelných odporů, řešení prostupu stropem (zcela otevřený – s volně proudícím vzduchem, částečně uzavřený – bez tepelné izolace a zcela uzavřený – s tepelnou izolací. K tomu ještě přistupuje ohrazení mezery mezi komínem a střechou. Je tedy zřejmé, že jednomu výrobku (komínu) může být na základě zkoušek přiděleno více označení z řady a až l.

Vzdálenost od hořlavých materiálů tedy výrobci komínových systémů stanovují na základě zkoušky. Podle výsledků zkoušek výrobci ve svých technických podkladech uvádějí, za jakých podmínek je platná bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů při zabudování komína do stavby a ve svých technických podkladech by měli uvést i návod na bezpečné zabudování komínového tělesa do stavby (obr. 1, 2).

V označení komína je tedy vzdálenost od hořlavých materiálů označena hodnotou „xx“ v milimetrech a doplněna písmenem „a“ až „l“ tak, jak je například uvedeno v tabulce 1.

Pozor. U komínů uvedených na trh podle starší verze normy ČSN EN 1443 platné do roku 2019, je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů udávaná pouze hodnotou „xx“ v milimetrech bez písmenného označení. U takto označeného komína je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů platná pouze pro plně provětrávanou mezeru kolem komína. Údaj tedy nelze aplikovat například na dokonale utěsněný prostup stropní nebo střešní konstrukcí! Pro takový případ, kde kolem komína není provětrávaná mezera, musí výrobce dodatečně stanovit pravidla zabudování svého komínu na základě výpočtu.

Z výše uvedeného vyplývá, že s lety zažitou informací, že velikost odstupu hořlavých materiálů a konstrukcí od komína musí být vždy alespoň 50 mm, si již nevystačíme.

U nerezových systémových komínů se jejich značení řídí výrobkovou normou ČSN EN 1856-1 Komíny – Požadavky na kovové komíny – Část 1: Systémové komíny. Situace je stejná v tom, že výrobce ve svých technických podkladech by měl stanovit návod na bezpečné zabudování nerezového komínového systému do stavby (obr. 2).

Chtěl bych upozornit na skutečnost, že bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů u systémových nerezových komínů jsou ve většině případů větší než u zděných systémových komínů. Mohou dosahovat hodnot i 100, 150 mm (obr.2).

Ukázka prostupu komína šikmou střechou (Ing. Libor Koubek)

A nyní bych vám chtěl v následujícím textu popsat jedno z možných řešení prostupu komína šikmou střechou na příkladu objektu novostavby rodinného domu, kde nosnou střešní konstrukci tvoří dřevěné vazníky z trámků šířky 100 mm v osové vzdálenosti přibližně 900 až 1200 mm (obr. 3, 4). Skladba střechy byla realizována s tepelnou izolací na bázi polyisokyanurátu (PIR) umístěnou nad krokve. Jedná se o systémovou skladbu DEK ST.8002B (obr. 5).

Realizovaná skladba střešního pláště :

• velkoformátová plechová krytina MAXIDEK,

• latě 60x40 mm,

• větraná vzduchová mezera tl. 40 mm tvořená kontralatěmi 60x40 mm podtěsněnými páskou DEKTAPE KONTRA,

• doplňková hydroizolační vrstva (DHV) DEKTEN MULTI-PRO II,

• tepelná izolace TOPDEK 022 PIR tl. 200 mm ve dvou vrstvách,

• parotěsnící a vzduchotěsnící vrstva TOPDEK AL BARRIER ,

• bednění z OSB desek tl. 22 mm spojované na pero a drážku ,

• vazníkový krov z dřevěných KVH hranolů.

Výše uvedenou skladbou prostupoval komín Schiedel UNI ADVANCED a bylo nutné na něj napojit skladbu střechy obsahující hořlavé materiály.

Z označení komína T400 – N1 – D3 – G 50 můžeme vyčíst, že bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů je 50 mm. Z této skutečnosti plyne, že hořlavé materiály nelze přímo napojit na těleso komína. A právě pro tyto situace společnost Schiedel vyvinula řešení pomocí výrobku Vermis ZERO. Jde o desky z expandovaného vermikulitu o tloušťce 50 mm s vysokou teplotní odolností, kterými se obloží těleso komína (obr. 6 a 7). Na tyto desky lze už přímo napojit hořlavé materiály.

Postup montáže probíhal následovně. Nejprve se přistoupilo k vyzdění komínového tělesa, aby mohlo zdění pokračovat nad úroveň střechy, vyřízl se otvor v bednění, který byl větší o zmíněních 50 mm (obr. 9). Jelikož jsou desky Vermis ZERO obdélníkového tvaru (obr. 7), pro použití v šikmé střeše se jejich tvar musel upravit. Je to patrné z obrázku 10. Úprava vermikulitových desek není nijak náročná, jelikož se dají snadno řezat. Důležité je zvolit správnou výšku desek v závislosti na tloušťce skladby. V našem případě se použil Vermis ZERO s prodloužením 140 mm. Ještě bych chtěl upozornit, hlavně pro fázi montáže, že vermikulitové desky nesmějí přejít do přímého styku s tekoucí vodou, jinak dojde k jejich poškození. Aby styk vermikulitových desek byl s povrchem komína těsný, použije se na styčnou plochu mezi komínem a deskami žáruvzdorný tmel Schiedel ROTEMPO (obr. 8). Zároveň se tmel nanese na všechny styčné plochy mezi vermikulitovými deskami a vyplní se jím i spára na styku s komínovým pláštěm (obr. 8, 10, 11). Neuvádím zde podrobně všechny kroky montáže Vermis ZERO, jelikož montážní návod je ke stažení na webu společnosti Schiedel. Po zatuhnutí tmelu následovalo nalepení parotěsnící a vzduchotěsnící vrstvy ze samolepícího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER na desky Vermis ZERO (obr. 11). TOPDEK ALBARRIER byl na povrch vermikulitových desek přivařen horkovzdušně pro lepší přídržnost. Zateplovala se i nadstřešní část komína minerální izolací v tloušťce 50 mm, aby se omezil vznik tepelného mostu komínovým tělesem (obr. 12). Kolem komínu se doložila tepelná izolace střechy TOPDEK 022 PIR ve dvou vrstvách (obr. 13). Následovalo napojení DHV z fólie DEKTEN MULTI-PRO II na vermikulitové desky pomocí pásky DEKTAPE MULTI, desky se před nalepením pásky natřely penetrací DEKPRIMER NANO pro lepší soudržnost pásky s podkladem (obr. 14). Pokračovalo se s prováděním dalších vrstev střešní skladby jako je laťování, střešní krytina MAXIDEK, současně s tím se realizovalo klempířské opracování komína, provedení tenkovrstvé omítky na nadstřešní části a osazení krycí nerezové desky a stříšky větrací šachty na hlavu komína (obr. 15). Bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů 50 mm musela být dodržena i od dřevěných části krovu (obr. 16). Je také vhodné komín staticky zajistit, k tomuto účelu se dá s výhodou použít kotevní prvek do krovu od společnosti Schiedel (obr. 17). Na obrázku 18 je princip řešení prostupu komína Schiedel ABSOLUT pro nadkrokevní systém TOPDEK. Závěrem chci říci, že zabudování komína do stavby a jeho návrh vyžaduje hlubší zamyšlení a pečlivý přístup. Určitě doporučuji konzultovat tuto problematiku s odborníky.

Ukázka prostupu komína plochou střechou (Ing. Jan Svoboda)

Začátkem roku 2023 jsem na webináři DEK 2023 prezentoval nevzduchotěsný komínový prostup v novostavbě rodinného domu, který byl příčinou kondenzace vzdušné vlhkosti v okolí prostupu a celkově nebyl v souladu s montážními předpisy výrobce a legislativou. Prostup stropní konstrukcí byl vybourán velmi neúhledně, tvarovka z pěnoskla byla popraskaná a netěsná vůči komínu, nebylo realizováno napojení na asfaltovou parozábranu a celý detail byl špatně zateplen. Tento příspěvek je možné si připomenout zde: https://dekprime.cz/video/zatekani-nevzduchotesnym-kominovym-prostupem-skrz-strechu-rodinneho-domu-258.

V témže roce se mi naskytla jedinečná příležitost vyřešit stejný detail na stavbě vlastního rodinného domu tak, aby fungoval správně. Motivace pro to byla i díky mé předchozí zkušenosti značná. Při plánování stavby jsem razil heslo, že nejbezpečnější prostup střechou je ten, který vůbec nevznikne a plánoval jsem samostatný nerezový komín na fasádě. V případě jednopodlažní stavby s plochou střechou je ale při tomto řešení velmi těžké zkombinovat požadavek na vzhled stavby a požadavek na účinnou výšku komínu. Ta by měla být dle normy od sopouchu (zaústění spotřebiče) po hlavu komínu minimálně 5 m. Vznikl by tak velmi dominantní komín, který převyšuje atiku domu o cca 3m a to by nebylo hezké. Po konzultaci s dodavatelem komínů jsem nakonec zvolil řešení v podobě svislého kouřovodu s funkcí komínu – v mém případě třívrstvý nerezový svislý kouřovod, který je přímo nad krbovou vložkou a prostupuje skrz plochou střechu. Díky výpočtu spalinové cesty od dodavatele bylo možné účinnou výšku kouřovodu s funkcí komína snížit. Bylo ale nutné vyřešit správně prostup plochou střechou, který byl navíc v bezprostřední blízkosti atiky a to se obecně nedoporučuje (prostor pro opracování).

Prostup stropní konstrukcí je výhodnější připravit již při betonáži stropu například vložením tepelné izolace z EPS, která se po dokončení stropu odstraní. Dodatečné budování úhledného prostupu je totiž poměrně drahé (jádrové vrtání o velkém průměru) nebo velmi pracné (vyříznutí úhlovou bruskou). O nevhodnosti budovat otvor bouracím kladivem jsme se přesvědčili již v mém minulém příspěvku. Po důkladném vyměření prostupu byla jako hlavní pracovní nástroj zvolena úhlová bruska. Přes počáteční obavy se skrz strop z vložek MIAKO výšky 190 mm s nadbetonávkou výšky 60 mm nakonec prostup vydařil. V případě železobetonových stropů by bylo vhodnější zvolit jádrové vrtání, když už by nebyl prostup připraven při betonáži. Prostup byl vytvořen o cca 20-25 mm větší na každou stranu.

Mezikruží mezi nerezovým komínem a stropem bylo vyplněno minerální vatou. Pro vzduchotěsné napojení komínu na stropní konstrukci byla použita na doporučení dodavatele tvarovka CIKO GPKB. Tvarovka je na vnější straně tvořena pěnosklem tl. 50 mm a uvnitř vyplněna minerální vatou. Mezi komín a hořlavou skladbu je tak vloženo 100 mm nehořlavého materiálu. Tento požadavek vychází z ČSN EN 1443, kde jsou uvedeny vzdálenosti od hořlavých konstrukcí. Mimo normy je také možno řídit se návodem na zabudování komínu konkrétního výrobce, který pak za správnost svého řešení přebírá zodpovědnost. Výška tvarovky byla objednána stejně vysoká, jako je přiléhající finální atika, tj. cca 100 mm nad povlakovou hydroizolaci střechy. Díky tomuto navýšení bude zajištěna vyšší hydroizolační bezpečnost detailu i po realizaci vegetačního souvrství, které zvedne finální povrch střechy.

Při osazování tvarovky bylo nutné vyhloubit ve vatě drážky na mechanizmus nerezové stahovací spony. V souladu s montážním návodem byl na svislou styčnou plochu tvarovky GPKB nanesen tepelně odolný tmel (tepelná odolnost + 260°C, krátkodobě až +315 °C). Tmel je dodáván k tvarovce a při aplikaci v souladu s montážním návodem vyšel na centimetr přesně. Po nanesení tmelu na obě poloviny tvarovky byly tyto části přisazeny na komín a staženy. Tento krok se ukázal jako poměrně problematický. Tvarovka má určité výrobní tolerance a navíc nepočítá s přidanou nerezovou stahovací sponou. Stažení tvarovky ke komínu tak bylo poměrně náročné. Pomocí plastových pásků a plastových výztuh na rohy přibalených k tvarovce nebyl vytvořen dostatečný přítlak. Byly tedy použity stahovací popruhy, dodané plastové rohy a přířezy EPS. Stahování bylo prováděno velmi opatrně, aby nedošlo k prasknutí pěnoskla. Po zaschnutí tmelu byly popruhy odstraněny a pomocí stejného tmelu byl ošetřen také přechod z tvarovky na parozábranu z asfaltového pásu. Byl opětovně ošetřen také přechod z tvarovky na komín a vzájemný spoj tvarovek. Odstraní se tak případné nedokonalosti vzájemného slepení. Na základě získané zkušenosti doporučuji před montáží tvarovky dokoupit tepelně odolný tmel a doplnit tak množství tmelu dodaného s tvarovkou. Dodaný tmel jen těsně vyšel na nezbytně nutný rozsah a byl by velký problém, kdyby tmel nevystačil na veškeré styčné spoje. Tmelem je lepší nešetřit, takže se to může poměrně snadno stát. Další tmel se navíc bude hodit rovněž i v dalších fázích montáže.

Dodavatel v návodu pochopitelně uvádí, že je třeba zabránit vnikání vody do tělesa prostupu. I z tohoto důvodu byla tvarovka následně opracována samolepicím asfaltovým pásem GLASTEK 30 STICKER ULTRA. Asfaltovým pásem byl ošetřen přechod na asfaltovou parozábranu a byla do něj zabalena také celá tvarovka. Pás byl ukončen na horním povrchu v odstupu cca 50 mm od vnějšího povrchu komínu a finální napojení na komín bylo opět provedeno tepelně odolným tmelem. V případě zatečení vody do skladby střechy by se tak voda neměla dostat k tvarovce a tedy ani do jejího těla v případě selhání tmelených spojů.

V rámci pokládky tepelněizolačních vrstev byla vyplněna také mezera mezi atikou a komínem. Po montáži tepelněizoalční vrstvy byla do vzdálenosti 50 mm ke komínu přivedena také povlaková hydroizolace z EPDM fólie. Utěsnění mezi EPDM fólií a komínem bylo opět provedeno tepelně odolným tmelem. Na takto opracovaný detail byla po zaschnutí tmelu osazena nerezová průchodka plochou střechou, která má kónický tubus výšky 150 mm. Tvarovka byla v ploše zastřižena do kruhového tvaru, aby se lépe opracovávala a půdorysně nepřesahovala vyvýšenou část v okolí komínu. Na tvarovku byla vytažena EPDM fólie. Celý detail byl uzavřen komínovým límcem s tříbřitým těsněním. V závěrečné fázi bylo těsnění pojištěno ještě zbytkem tepelně odolného tmelu. Celé toto místo obecně považuji za hydroizolačně nejslabší z celého prostupu. Nebýt vyvýšení detailu o 100 mm nad úroveň povlakové hydroizolace v ploše střechy, věřil bych detailu ještě o dost méně. Dnes bych se již sháněl po tvarovce, která je vyšší než 150 mm. Nicméně i detail s touto standardní výškou obstál extrémní podmínky v následující zimě, kdy napadlo cca 40 cm sněhu a komín nebyl provozován. Detail byl celý zasypán prachovým sněhem a za komínovou prostupku nezateklo. Pod komínovým límcem se navíc utvořila vzduchová dutina. Při běžném provozu by díky zahřívání komínu sníh v jeho okolí průběžně odtával. Nejkritičtější situací pro detail by zřejmě mohla být obleva v době, kdy je na střeše velké množství sněhu a komín není zrovna zahříván spalinami. V takovém případě si dovedu představit, že by detailem mohlo zatéct. Detail také není zabezpečen proti zafukování prachového sněhu, který následně roztaje. Důkladné vytmelení a pravidelná kontrola tohoto místa je pro správnou funkci detailu zcela zásadní. I proto doporučuji volit výšku tohoto límce co nejvyšší, případně toto místo vůči střeše vyvýšit. U střech s vegetačním souvrstvím, kamenivem, případně jinými vrstvami nad povlakovou hydroizolací toto považuji za nutnost.

V rámci obestavby krbové vložky byl z interiéru celý detail dotvořen přilepením izolační kalcium silikátové desky tl. 40 mm pod strop. Spára mezi deskou a komínem byla opět vyplněna tepelně odolným tmelem. Dle normy totiž nesmí přesáhnout povrchová teplota stavebních konstrukcí přiléhajících ke krbu teplotu 85°C. Díky této desce spolu s izolační komorou pod stropní konstrukcí by měl být tento požadavek dodržen.

Provedení celého detailu v této kvalitě je poměrně časově náročné ale z dlouhodobého hlediska se určitě vyplatí. Pevně tedy věřím, že se tento detail v budoucnu neobjeví v programu webináře nebo článku o poruchách staveb.