Vzdělávací centrum

Přístavba domácího bazénu (obr. 1) byla realizována v roce 2019. V květnu 2020 jsme byli investorem požádáni o prohlídku přístavby. Důvodem prohlídky byly hnědé výluhy na fasádě pod okapem střechy (obr. 2, 3).

V interiéru jsme nalezli projevy vlhkosti jen v místě styku sádrokartonového podhledu a obvodové stěny (obr. 4, 5). Po prohlídce interiéru jsme se přesunuli na střechu. Střecha je pultová se sklonem přibližně 11^o, střešní krytinou je plech spojovaný stojatou drážkou. Krytina nejevila známky defektu.

Pro zjištění skutečně zrealizované skladby střešního pláště a stavu jednotlivých vrstev byla provedena sonda (obr. 6, 7).

Skladba střešního pláště byla následující:

• plechová hladká drážková krytina – na spodním povrchu kapky vody,

• mikroventilační vrstva – mokrá,

• difuzně otevřená fólie lehkého typu – mokrá,

• bednění z OSB desek tl. 25 mm – deska mokrá v celé tloušťce, nabobtnalá na tl. 29 mm,

• tepelná izolace z minerálních vláken vložená mezi krokve o celkové tl. 400 mm – horní povrch mokrý, směrem do interiéru suchá,

• dřevěné krokve ve spádu – dva hranoly položené na sobě sešroubované vzájemně svorníky, tl. 160 + 240 mm – horní hranol mokrý jen na horním povrchu pod OSB deskou, jinak krove směrem do interiéru suché,

• vzduchová nevětraná vrstva tl. 30 mm pod vrstvou tepelné izolace z minerálních vláken vymezená konstrukcí kovového roštu pro sádrokarton,

• fólie lehkého typu s hliníkovou vrstvou na pozici parozábrany,

• sádrokartonový podhled včetně nosného roštu.

Zjištěnou skladbu střechy lze charakterizovat jako jednoplášťovou nevětranou lehkou s parozábranou z fólie lehkého typu a se sádrokartonovým podhledem. Statickým posouzením se ověřilo, že pro únosnost střechy stačí pouze spodní prvek krokve. Ten vrchní byl nejspíš použit proto, aby se mezi krokve mohlo umístit dostatečné množství tepelné izolace.

Průzkumem byly v parozábraně nalezeny významné zdroje netěsnosti - perforace od šroubů a především její netěsné napojení na obvodovou stěnu (obr. 8). Pro stěny byl využit systém ztraceného bednění z dřevoštěpkových desek. Vnitřní povrch stěn byl pod podhledem samozřejmě omítnutý, nad podhledem ale zůstala dřevoštěpková deska neomítnutá. Na takový podklad nelze parozábranu těsně napojit.

Další netěsnosti byly v parozábraně nalezeny později v průběhu rekonstrukce ve spojích a v prostupech kabelů (obr. 9, 10). V neposlední řadě byla v sádrokartonovém podhledu bodová světla. Protože je parozábrana umístěna hned nad podhledem, došlo při montáži bodových světel k proříznutí parozábrany. V místech světel, kde je proříznut sádrokarton i parozábrana, do skladby střechy proudí vnitřní vzduch. Efekt je při použití světel umocněn ohříváním vzduchu od světel. Proudící vzduch s sebou do skladby střechy přináší vzdušnou vlhkost, které je v bazénové hale a přilehlých prostorách velké množství.

V našem případě do konstrukce střechy pronikalo do skladby střechy přes bodová světla a dalšími netěsnostmi parozábrany tak velké množství vlhkosti, že se vzniklý kondenzát nestihl vsáknout do stavebních materiálů a vytékal po bednění pod krytinou nebo po DHV do přesahu střechy a na vnější povrch fasády.

Na základě informací plynoucích z průzkumu se hledal vhodný způsob rekonstrukce. Požadavkem investora bylo při rekonstrukci nezasahovat do interiéru bazénu. Musela se tedy zvolit varianta rekonstrukce prováděná shora. Jednou z variant, která se nabízela, bylo provedení dvouplášťové větrané střechy. Druhou variantou bylo provedení nové skladby střechy nad krokvemi za použití tepelné izolace na bázi polyisokyanurátu (PIR).

U první varianty panovala obava, že se vzhledem k přílišným netěsnostem v současné parozábraně a vlhkému prostředí bazénu nezvládne spolehlivě odvětrat velké množství vlhkosti, které do skladby proniká. Netěsná parozábrana spolu s větráním střechy by také vedla k nekontrolovatelným tepelným ztrátám. Proto byla zvolena druhá varianta (obr. 11). Ta skýtá několik výhod:

• práce shora na bezpečném podkladu bez rizika propadnutí řemeslníka,

• realizace parozábrany na celoplošném tuhém bednění; to zvyšuje šance na její kvalitní provedení, celistvost a trvanlivost,

• pro parozábranu lze použít svařitelné asfaltové pásy; díky tomu je dům brzy po zahájení prací na střeše chráněn před srážkami,

• tepelná izolace není přerušena krokvemi,

• pro tepelněizolační vrstvu lze použít tuhé desky z polyisokyanurátu (PIR), které mají vyšší tepelně izolační účinnost než minerální vlákna a lze tím zlepšit tepelněizolační vlastnosti střechy oproti původnímu stavu,

• dřevěné nosné konstrukce střechy jsou ve stálých teplotních a vlhkostních podmínkách a zcela mimo případnou kondenzační zónu.

Nová skladba střešního pláště:

nové vrstvy ...

• střešní krytina z mechanicky kotvené hydroizolační fólie z měkčeného PVC DEKPLAN 76 tl. 1,5 mm,

• tepelná izolace z PIR desek ve třech vrstvách o celkové tl. 300 mm,

• parotěsnicí vrstva ze samolepicího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER tl. 2,2 mm,

• bednění z desek OSB P+D tl. 25 mm,

původní vrstvy a konstrukce …

• spodní část dřevěné krokve ve spádu tl. 240 mm ošetřená nátěrem proti dřevokazným houbám a hmyzu,

• parotěsnicí vrstva z fólie lehkého typu s hliníkovou vrstvou v původním stavu,

• sádrokartonový podhled včetně nosného roštu.

Na jaře 2021 začala rekonstrukce. Po odstranění plechové krytiny se ukázalo v plném rozsahu zasažení dřevěných prvků střechy hnilobou a plísněmi (obr. 12, 13). V první řadě to byly OSB desky pod krytinou v ploše střechy a pod oplechováním atiky. Toto se stalo po dvou zimách. OSB desky se musely zcela odstranit a současně s nimi také dřevo z koruny atiky.

Hnilobou byly zasaženy také horní trámy na krokvích (obr. 14). Musely se odstranit. Ještě že byly krokve, byť z jiných důvodů, takto dělené.

Demontáž starých vrstev a realizace nových probíhala po etapách, aby nedošlo k zatečení vody do interiéru. Zároveň se provádělo chemické ošetření původních nosných trámů proti dřevokazným houbám a hmyzu. Realizoval se nový záklop z OSB P+D desek (obr. 15). Z prostoru mezi krokvemi bylo nutné odstranit původní tepelnou izolaci z minerálních vláken pro dosažení vyhovujícího vlhkostního režimu nové skladby.

Na nový záklop z OSB P+D desek se provedla nová parotěsnicí vrstva ze samolepicího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER. Sloužila zároveň jako dočasná hydroizolace, která byla provizorně odvodněna do původního podokapního žlabu (obr. 16, 17). Později se pás parozábrany napojil na betonové jádro obvodové stěny, aby obvod střechy byl dokonale vzduchotěsný.

Následovala pokládka tepelné izolace z desek PIR Kingspan Therma TR26 ve třech vrstvách o celkové tloušťce 300 mm (obr. 18). Tepelnou izolací z desek PIR se také zateplovala atika v tloušťce 120 mm (obr. 19).

Rekonstrukce střechy zahrnovala novou skladbu vrstev v ploše, ale také vyřešení detailů po obvodě střechy a kolem prostupujících konstrukcí tak, aby se minimalizovalo riziko kondenzace uvnitř střešní konstrukce.

V detailu okapu byly použity dřevěné trámky, které vynášejí skladbu střechy přes tloušťku tepelné izolace obvodové stěny směrem k vnějšímu povrchu fasády (obr. 20). Výsledný okap střechy sice nijak nepřesahuje přes obvod stavby, ale celková tloušťka tepelné izolace, nad kterou bylo třeba vynést konstrukci okapu, činila téměř 300 mm. V našem případě byly trámky pouze v první vrstvě tepelné izolace střechy, byly tedy vysoké 120 mm (obr. 21). Byly překryty dalšími dvěma vrstvami PIR desek, aby se co nejvíce omezil vznik tepelného mostu (obr. 22).

Trámky připevněné k nosné konstrukci až nad parozábranou tvoří nosnou konstrukci přesahu. Jako podklad pro okapní plech byla použita OSB deska kotvená do nosných trámků přesahu (obr. 23). V povrchu OSB desky byly vyfrézovány drážky pro zapuštění žlabového háku. Přes OSB desku se do nosných trámků připevnily žlabové háky a držáky sněhových zachytávačů. Pro sněhové trubkové zachytávače byly použity systémové držáky opatřené již z výroby manžetou z měkčeného PVC (obr. 24, 25). Manžeta se následně přivařila k hydroizolaci z měkčeného PVC v ploše střechy, tím se zajistila vodotěsnost detailu.

Pro vodotěsné ukončení hydroizolace střechy z měkčeného PVC v místě okapu bylo nutné ještě namontovat okapnici z poplastovaného plechu, na kterou se horkovzdušně přivařla hydroizolace střechy (obr. 26). Pro hydroizolaci z fólie z měkčeného PVC nelze použít jinou materiálovou variantu okapnice.

Následovalo dořešení a zateplení styku fasády s okapovou hranou střechy (obr. 20, 22, 23). Pro správné vyřešení okraje rekonstruované střechy se musela část původní fasády demontovat.

Na obr. 27 a 28 je vidět dokončená střecha nad objektem bazénu. Při pohledu ze zahrady není patrná téměř žádná změna od původního vzhledu (obr. 29).

ZÁVĚR:

Znovu se potvrdilo, že lehká jednoplášťová nevětraná střecha s difuzně málo propustnou krytinou, s parozábranou z lehké fólie a nosným dřevem uvnitř skladby je velmi rizikovým řešením. Spolehlivě těsná parotěsnicí vrstva z fólie lehkého typu realizovaná na měkkém podkladu z minerálních vláken je v podstatě neproveditelná. Ve střeše dochází k masivní kondenzaci vlhkosti pronikající do skladby. Voda nemá šanci se ze skladby odpařit, hromadí se tam a dochází k hnilobě dřevěných částí střechy.

Na základě mnoha zkušeností doporučujeme realizovat skladby lehkých dřevěných střech s difuzně málo propustnou krytinou v provedení nad krokvemi.