Při návrhu ochrany stavby proti vodě je potřeba k celé problematice přistupovat s širším pohledem nejen na danou konstrukci, ale také na okolí stavby a využívání interiéru. Jedním z hlavních faktorů ovlivňujících návrh hydroizolační ochrany stavby je návrhové namáhání vodou. To je dáno především hydrofyzikálním namáháním, četností a rozsahem výskytu vody a množstvím vody v místě stavby. Návrhové namáhání vyjadřuje riziko proniknutí vody do stavby nebo konstrukce a množství vody, která do stavby nebo konstrukce pronikne, pokud v hydroizolační konstrukci vznikne defekt. Dále je nezbytné znát požadavky investora nebo legislativy na stav konstrukcí a vnitřního prostředí z hlediska výskytu vody. Návrhem ochrany staveb před nežádoucím působením vody a vlhkosti a výběrem hydroizolačních konstrukcí s potřebnou spolehlivostí hydroizolační funkce se podrobně zabývá směrnice ČHIS 01 Hydroizolační technika – Ochrana staveb a konstrukcí před nežádoucím působením vody a vlhkosti. Směrnice je volně ke stažení na www.hydroizolacnispolecnost.cz. Ucelené informace k návrhu ochrany stavby proti vodě s využitím sortimentu společnosti Stavebniny DEK naleznete v projekčních publikacích, které jsou volně ke stažení na www.dekpartner.cz. Pro rychlé a přehledné stanovení dimenze hydroizolace spodní stavby pak lze použít webovou aplikaci HYDROIZOLACE na www.dekpartner.cz nebo www.deksoft.eu.
U vybraných skladeb střech, podlah na terénu a izolačních souvrství spodních staveb je uvedeno hodnocení jejich hydroizolační spolehlivosti podle metodiky České hydroizolační společnosti zavedené ve směrnicí ČHIS 01 Hydroizolační technika – ochrana staveb a konstrukcí před nežádoucím působením vody a vlhkosti.
Tato směrnice podporuje návrh ochrany stavby před nežádoucím působením vody prováděný poučeným projektantem – specialistou. Umožňuje předkládat objednateli stavby kvalitní podklady pro kvalifikované rozhodování mezi finanční náročností hydroizolace a výsledným efektem. Zavedením stupnic a tříd pro popsání požadavků, míry spolehlivosti a účinnosti hydroizolačních konstrukcí směrnice usnadňuje komunikaci mezi jednotlivými účastníky výstavby.
Rozhodující vliv na úspěch ochrany stavby před nežádoucím působením vody a vlhkosti má architektonické řešení tvaru budovy (včetně střech) a jejího osazení do terénu (výška, natočení vůči svahu, orientace střešních rovin apod.), navržené využití podzemních prostor a jejich dispoziční řešení, významný je také vliv konstrukčního řešení (členění dilatačních celků, volba základové konstrukce a její propojení se stavbou apod.). Teprve na správné návrhy a rozhodnutí architekta může navazovat efektivní volba a návrh hydroizolačních konstrukcí s potřebnou spolehlivostí a návrh hydroizolačních opatření.
Cílem metodiky je takový návrh ochrany stavby před nežádoucím působením vody, aby po požadovanou dobu byl zajištěn požadovaný stav konstrukcí (K) a vnitřního prostředí (P) při daném namáhání vodou (NNV) a dalších okrajových podmínkách (přístupnost pro opravu R, ochrana dokončených prostor před stavební činností při opravě F/X) s co nejvyšší spolehlivostí (S).
Vysvětlivky:
NNV – stupeň návrhového namáhání vodou, Tab. 2 směrnice. Volí se dle množství a četnosti výskytu vody působící na navrhovanou hydroizolační konstrukci od nejnižší (vzdušná vlhkost, NNV1) po nejvyšší (tlaková voda, NNV7).
P – třída požadavku na stav chráněného prostředí, Tab. 3 směrnice. Volí se dle citlivosti chráněných prostor na pronikání vody od nejnižší (např. revizní chodby a kolektory, P4) po nejvyšší (např. muzea a operační sály, P1).
K – třída požadavku na stav chráněné konstrukce, Tab. 4 směrnice. Volí se dle citlivosti chráněných konstrukcí na pronikání vody od nejnižší (např. železobeton, K4) po nejvyšší (např. strop se vzácnou freskou, K1).
F/X – třída ochrany dokončených prostor před stavební činností, Tab. 5 směrnice. Závisí na umožnění přístupu uživatelem pro opravu navrhované konstrukce.
R – třída přístupnosti hydroizolační konstrukce pro opravu, Tab. 6 směrnice. Volí se dle technické přístupnosti od volně přístupné (např. ničím nezakrytá povlaková hydroizolace střechy, R1) po nepřístupnou (např. hydroizolace pod základovou deskou domu).
S – třída spolehlivosti, Tab. 8 směrnice. Je definována od nejnižší (tzn. nelze s dostatečnou spolehlivostí odhadnout, zda hydroizolační konstrukce bude funkční, S5) po nejvyšší (tzn. s velmi vysokou pravděpodobností bude dosaženo potřebné účinnosti hydroizolační konstrukce, S1).
U – třída účinnosti hydroizolační konstrukce, Tab. 7 směrnice. Je definovaná podle míry omezení šíření vody od exponovaného povrchu na chráněný povrch hydroizolační konstrukce nebo do její struktury při daném NNV.
Postup použití směrnice:
Požadovaná třída ochrany prostředí (P), konstrukce (K) a stupeň návrhového namáhání vodou (NNV) určuje podle Tab. 10 směrnice požadavek na spolehlivost hydroizolační konstrukce (S).
Ze seznamu hodnocených hydroizolačních konstrukcí uvedených v příloze B1 směrnice se vybere taková, která požadované spolehlivosti dosahuje právě pro dané návrhové namáhání vodou a danou přístupnost pro opravu, při uplatnění doporučených zásad.
Vybrané konstrukce z tohoto katalogu jsou již tímto postupem vyhodnoceny, jejich přehled je v souhrnné Tab. 1.1.1 – 9. Hodnocení je provedeno pro okrajové podmínky plynoucí z doporučeného určení konstrukcí.
TAB. 1.1.1 – 1 STANOVENÍ NÁVRHOVÉHO NAMÁHÁNÍ VODOU – VE SMĚRNICI TAB. Č. 2
Množství vody | Výskyt vody |
málo místně krátkodobě | středně místně dlouhodobě nebo plošně krátkodobě | mnoho stálý zdroj nebo plošně dlouhodobě |
voda v malé vrstvě odtékající; tloušťka vrstvy v řádu jednotek milimetrů | B · voda stékající po doplňkové hydroizolační konstrukci, · voda volně stékající plošnou svislou drenáží na suterénní stěně · voda zkondenzovaná na povrchu konstrukce | C · voda stékající po dobře spádované střeše bez překážek, · kapající technologická voda, jejíž zdroj lze zavřít, · odstřikující a odtékající srážková voda | C · odstřikující a odtékající technologická voda (spádované okolí bazénu) |
NNV3 | NNV4 | NNV5 |
voda stojící nebo tekoucí ve vrstvě; tloušťka vrstvy v řádu jednotek centimetrů nebo do úrovně napojení hydroizolační konstrukce na navazující konstrukce | D · voda B nebo C, která narazila na lokální překážku, ale nehromadí se, · úžlabí na šikmé střeše, · voda stékající k prostupu v doplňkové hydroizol. vrstvě šikmé střechy nebo fasády | D · voda stékající po ploché střeše a. vytvářející na ní louže, · voda v provozním souvrství střechy s drenáží · zátopová zkouška na střeše, · voda v hřebenovém lemování komína širšího než 50 cm | D · voda v provozním souvrství střechy bez drenáže, · neodtékající voda v okolí bazénu |
NNV4 | NNV5 | NNV6 |
voda působící větším tlakem na konstrukce pod hladinou | D · voda krátkodobě se hromadící v drenáži a jejím okolí | D · voda prosakující propustnou zeminou k podzemní konstrukci nad hladinou podzemní vody, · voda hromadící se na lokálně nepropustných vrstvách v jinak propustné zemině kolem suterénu, · jezírko na vegetační střeše | D · voda pod hladinou podzemní vody v propustné zemině, · voda nahromaděná v zásypu stavební jámy vyhloubené v málo propustné nebo nepropustné zemině |
NNV5 | NNV6 | NNV7 1) |
O vodní pára obsažená ve vzduchu a kondenzující v konstrukcích nebo na jejich povrchu | NNV1 |
A voda v pórech zemin nebo stavebních materiálů | NNV2 |
1) velké hloubky (obvykle nad 8 m) a velký tlak vody (obvykle nad 50 kPa) vyžadují zvláštní přístup k návrhu hydroizolačních konstrukcí |
TAB. 1.1.1 – 2 TŘÍDY POŽADAVKŮ NA STAV CHRÁNĚNÉHO PROSTŘEDÍ A VNITŘNÍCH POVRCHŮ – VE SMĚRNICI TAB. Č. 3
Druhy chráněných prostor | Příklady | Třída požadavků |
Prostory do kterých nesmí vnikat voda. Vnikání vody by způsobilo nenahraditelné škody. Vnitřní povrchy ohraničujících konstrukcí musí být suché. Obvykle s požadavkem na stav vnitřního prostředí. | Muzea, galerie, archivy, nemocnice, technologické provozy s cenným vybavením | P1 |
Prostory, do kterých nesmí vnikat voda. Škody vzniklé vniknutím vody lze pojistit. Vnitřní povrchy ohraničujících konstrukcí musí být suché. Obvykle s požadavkem na stav vnitřního prostředí. | Pobytové místnosti, prodejní prostory, suché sklady | P2 |
Prostory, ve kterých mohou být povrchy vlhké, nesmí odkapávat nebo stékat voda. 1) Nevadí odpar vlhkosti z povrchu konstrukcí. Doporučuje se řízený odvod prosakující vody (spádovaný žlábek se zaústěním do čerpací jímky apod.) Max. množství odtékající vody ze stěn a podlah 0,2l/hod/1 místo výronu a 0,01 l/hod na 1m2. | Garáže, prostory s domovní technikou | P3 |
Prostory, do kterých může vnikat voda v malém množství a může odkapávat na osoby, zařízení nebo předměty nebo jsou tyto chráněny vhodným opatřením. Vyžaduje řízený odvod prosakující vody (spádovaný žlábek se zaústěním do čerpací jímky apod.) Vnikání vody neovlivňuje trvanlivost konstrukcí. Nevadí odpar vlhkosti z povrchu konstrukcí. Mokvající místa s měřitelným průsakem max.2 l/hod/1 výron a celkový maximální průsak 1l/hod/m2. | Garáže s dostatečnými opatřeními pro ochranu vozidel a osob před vodou, kolektory, revizní chodby kolem obvodových podzemních konstrukcí | P4 2) |
1) Vlhkost povrchu konstrukce se obvykle projevuje ztmavnutím povrchu, později výkvěty solí v zónách odparu vody z povrchu. 2) Nesmí být v rozporu s hygienickými předpisy pro daný druh využití prostoru. Skapávající nebo stékající vodu nutno odvést. Malé množství vody je takové, které nebrání zamýšlenému využití prostoru. |
POZNÁMKA Povolený průsak vody se obvykle udává v litrech za 24 hod. na m2 plochy konstrukce nebo na úsek stavby. K popsání vlhkostního stavu vnitřního povrchu lze použít třídy požadavků na vodonepropustnost vnějších stěn, základových desek a stropů uvedené v předpisu Technická pravidla ČBS 02 Bílé vany Vodonepropustné betonové konstrukce. Pro podzemní stavby železnic v ČR jsou stanoveny požadavky v Technickém a stavebním řádu drah. |
TAB. 1.1.1 – 3 TŘÍDY POŽADAVKŮ NA STAV OHRANIČUJÍCÍCH KONSTRUKCÍ – VE SMĚRNICI TAB. Č. 4
Přípustné působení vody na konstrukci a její materiály (nezahrnuje statické působení) | Obvyklé důvody uplatnění požadavku, příklady | Třída požadavků |
Do konstrukce nevniká kapalná voda a nedochází u ní ke kondenzaci. | Vniknutí vody do konstrukce způsobí na konstrukci nenahraditelné nebo neodstranitelné škody (např. historický krov, stěna s freskou). | K1 |
Do konstrukce nevniká kapalná voda a vlhkostí režim konstrukce vyhovuje požadavkům ČSN 73 0540. | Konstrukce obsahuje materiály, u nichž dojde působením vody nebo nadměrné vlhkosti ke změně tvaru nebo rozpadu struktury (např. desky z minerálních vláken). | K2 |
Konstrukce je ve stavu přípustné sorpční vlhkosti. Výjimečně a jen krátkodobě je v konstrukci nebo její části voda. Konstrukce musí dostatečně rychle vyschnout do stavu vyhovujícího požadavkům ČSN 73 0540-2 na vlhkostní režim konstrukce. | Konstrukce obsahuje materiály, jejichž tvar a struktura se nezmění působením vody nebo nadměrné vlhkosti, ale změní jejich užitné vlastnosti (např. pěnové plasty). | K3 |
Konstrukcí proniká voda, v konstrukci nebo její části je dlouhodobě voda. | Voda vnikající do konstrukce nemá vliv na vlastnosti materiálů a trvanlivost konstrukce (např. betonová konstrukce ve vodě bez agresivních účinků na beton nebo výztuž). | K4 |
TAB. 1.1.1 – 4 TŘÍDY OCHRANY DOKONČENÝCH PROSTOR PŘED DODATEČNOU STAVEBNÍ ČINNOSTÍ – VE SMĚRNICI TAB. Č. 5
Třída ochrany | Popis |
F | Objednatel stavby umožní i po uvedení stavby do užívání přístup k hydroizolačním konstrukcím nebo k vyústění jejich kontrolních a těsnicích prvků a umožní provedení prací na dotěsnění / aktivaci hydroizolačních konstrukcí (včetně poskytnutí potřebných ploch pro manipulaci s materiálem a nástroji). Provádění prací je možné bez rizik poškození vnitřního vybavení nebo zařízení nebo bez nepřípustného omezení provozu. |
X | Objednatel stavby neumožní případné dotěsňování hydroizolačních konstrukcí. Provádění prací není možné bez rizik poškození vnitřního vybavení nebo zařízení nebo bez nepřípustného omezení provozu. |
TAB. 1.1.1 – 5 TŘÍDY PŘÍSTUPNOSTI HYDROIZOLAČNÍCH KONSTRUKCÍ Z HLEDISKA OPRAVITELNOSTI – VE SMĚRNICI TAB. Č. 6
Třída přístupnosti pro opravu | Definice | Příklady konstrukcí zakrývajících hydroizolační konstrukci |
R1 | lehce přístupné pro opravu | nezakrytá hydroizolační konstrukce, přímo přístupná pro opravu z exteriéru nebo interieru | |
R2 | přístupné pro opravu | hydroizolační konstrukce opravitelná po snadném odstranění zakrývajících konstrukcí; zakrývající konstrukce lze odstranit, aniž by došlo k významnému znehodnocení pro ně použitých materiálů | dlažba na podložkách, dlažby v zásypech, demontovatelné klempířské konstrukce, vegetační střechy s možností přesouvat a hromadit materiál souvrství při demontáži (únosnost), |
R3 | těžko přístupné pro opravu | hydroizolační konstrukce opravitelná až po náročném odstranění zakrývajících konstrukcí, které lze odstranit bez zásadního zásahu do nosných konstrukcí a při použití obvyklých technologií, odstraňované vrstvy jsou obvykle znehodnoceny nebo přístup k hydroizolační konstrukci znamená zásah do majetkových práv druhých osob | zásyp stavební jámy kolem suterénu, vegetační střechy, hydroizolace pod monolitickými ochrannými nebo provozními vrstvami, nosné stěny na vodorovné hydroizolační konstrukci, nad hydroizolační konstrukcí prostor patřící jiným majitelům, hranice pozemku, veřejná komunikace podél stavby, technologická zařízení na střeše |
R4 | Nepřístupné pro opravu | není umožněn přístup k hydroizolační konstrukci bez zásadních zásahů do souvisejících konstrukcí nebo je k zajištění přístupu nutné využít speciální technologie, odstraňované zakrývající konstrukce jsou obvykle znehodnoceny nebo přístup k hydroizolační konstrukci znamená zásah do majetkových práv druhých osob | pažení podzemními stěnami, základová deska nad hydroizolační konstrukcí, půdorys suterénu menší než půdorys vyššího podlaží, zabudování ve střešní skladbě (parotěsnicí vrstva, pojistná hydroizolační vrstva) |
Pokud se investor stavby nebo její uživatel při navrhování hydroizolační koncepce vyjádřil, že neumožní přístup k hydroizolační konstrukci pro opravu (stanovil třídu ochrany dokončených prostor před stavební činností X), je nutné k hydroizolační konstrukci z té stany, odkud investor neumožní přístup, přiřadit třídu R4, i když dle tabulky 6 by z té strany vycházela třída nižší. |
TAB. 1.1.1 – 6 TŘÍDY ÚČINNOSTI HYDROIZOLAČNÍCH KONSTRUKCÍ PRO KAPALNOU VODU – VE SMĚRNICI TAB. Č. 7
Třída účinnosti | Popis |
U1 | Konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání nepropouští vodu pod svůj exponovaný povrch. Přerušuje i kapilární vzlínání. |
U2 | Konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání nepropouští vodu na svůj chráněný povrch. Přerušuje nebo výrazně omezuje kapilární vzlínání. |
U3 | Konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání propouští vodu tak, že její chráněný povrch je vlhký, ale nestéká z něj voda, nebo z ní vlhkost proniká vzlínáním do chráněných konstrukcí, které jsou s ní v kontaktu. Pronikání vody ovlivňuje vnitřní prostředí. |
U4 | Konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání propouští vodu, ale omezuje její proudění tak, že z jejího chráněného povrchu nebo z vnitřního povrchu jí chráněných konstrukcí stéká voda. Pronikání vody ovlivňuje vnitřní prostředí. |
TAB. 1.1.1 – 7 TŘÍDY SPOLEHLIVOSTI HYDROIZOLAČNÍCH KONSTRUKCÍ – VE SMĚRNICI TAB. Č. 8
Třída spolehlivosti | Popis | Odhad spolehlivosti |
S1 | Je velmi vysoce pravděpodobné, že bude dosaženo potřebné účinnosti hydroizolační konstrukce. V NNV6 nebo NNV7 v třídě přístupnosti R3 nebo R4 lze takové spolehlivosti dosáhnout jedině kombinací několika hydroizolačních principů (sestava několika spolupůsobících hydroizolačních konstrukcí), přičemž alespoň jedna z konstrukcí musí být mechanicky odolná nebo musí být zajištěna spolehlivá mechanická ochrana. | ≥ 98 % |
S2 | Je vysoce pravděpodobné, že bude dosaženo potřebné účinnosti hydroizolační konstrukce. | ≥ 95 % |
S3 | Je pravděpodobné, že bude dosaženo potřebné účinnosti hydroizolační konstrukce. Pravděpodobnost dosažení potřebné účinnosti lze při přiměřeném rozsahu stavby zvýšit speciálními opatřeními při realizaci až na S2 (úprava klimatických podmínek, dodatečné ověřování účinnosti opravitelných konstrukcí, nadstandardní mechanická ochrana, nadstandardní technická kontrola realizace). | ≥ 90 % |
S4 | Při běžném způsobu realizace nelze s dostatečnou spolehlivostí odhadnout, zdali hydroizolační konstrukce bude funkční. Pravděpodobnost dosažení potřebné účinnosti lze při přiměřeném rozsahu stavby zvýšit speciálními opatřeními při realizaci až na S3 (úprava klimatických podmínek, dodatečné ověřování účinnosti opravitelných konstrukcí, nadstandardní mechanická ochrana, nadstandardní technická kontrola realizace). | ≥ 80 % |
S5 | Je velmi pravděpodobné, že nebude dosaženo potřebné účinnosti nebo v průběhu užívání dojde k neodstranitelné poruše. | < 80 % |
TAB. 1.1.1 – 8 DOPORUČENÉ PARAMETRY HYDROIZOLAČNÍCH KONSTRUKCÍ V HYDROIZOLAČNÍCH KONCEPCÍCH PRO JEDNOTLIVÉ TŘÍDY POŽADAVKŮ NA STAV CHRÁNĚNÉHO PROSTORU P NEBO TŘÍDY POŽADAVKŮ NA STAV OHRANIČUJÍCÍCH KONSTRUKCÍ K – VE SMĚRNICI TAB. Č. 10
Návrhové namáhání vodou | P1 nebo K1 (nižší index v požadavku P nebo K rozhoduje) | P2 nebo K2 (nižší index v požadavku P nebo K rozhoduje) | P3 | P4 |
NNV2 | U2/S1 | U2/S3 | - | - |
NNV3 | U2/S2 (NNV3) + U2/S3 (NNV3)
nebo
U2/S1 | U2/S3 | U3/S3 | - |
NNV4 | U2/S2 (NNV4) + U2/S3 (NNV3)
nebo
U2/S1 | U2/S3 | U3/S3 | U4/S3 |
NNV5 | U2/S2 (NNV5) + U2/S3 (NNV4)
nebo
U2/S1 | U2/S3 | U3/S3 | U4/S3 popř. zachycení a odvod proniklé vody |
NNV6 | Raději neumisťovat chráněný prostor do kontaktu s vodou namáhaným obvodem stavby, viz 7.1.3 Zásada 4. Ve výjimečných případech se doporučuje alespoň U2/S2 (NNV6) + U2/S3 (NNV5) nebo U2/S1. | U2/S3 (NNV6) + U2/S3 (NNV5) nebo U2/S2 | U3/S3 | U4/S3 popř. zachycení a odvod proniklé vody |
NNV7 | Neumisťovat chráněný prostor do kontaktu s vodou namáhaným obvodem stavby, viz 7.1.3 Zásada 4. | Raději neumisťovat chráněný prostor do kontaktu s vodou namáhaným obvodem stavby, viz 7.1.3 Zásada 4. Ve výjimečných případech se doporučuje alespoň U2/S2. | U3/S3 | U4/S3 popř. zachycení a odvod proniklé vody |
POZNÁMKY V tabulce jsou uvedeny nejmenší požadované účinnosti hydroizolačních konstrukcí. Je-li uvedeno více konstrukcí, první je hlavní, druhá pojistná. |
POZNÁMKY
V tabulce jsou uvedeny nejmenší požadované účinnosti hydroizolačních konstrukcí. Je-li uvedeno více konstrukcí, první je hlavní, druhá pojistná.
Při práci s tabulkou 1.1.1 – 8 je nutné znát zatřídění požadavků na stav chráněného prostředí (Tab. 1.1.1 – 2) nebo na stav chráněných konstrukcí (Tab. 1.1.1 – 3). Rozhodne přísnější požadavek. Například ve větraném podzemí administrativní budovy, která je chráněna proti vibracím od provozu metra vrstvou recyklované pryže, je požadavek na ochranu konstrukcí přísnější než požadavek na ochranu vnitřního prostředí. Vlhká skvrna na obvodové stěně podzemních garáží by se určitě snesla, nakonec auta na sobě v zimě přivezou také mnoho vody, ale zaplavení vrstvy recyklované pryže vodou by vedlo k omezení jejího účinku.
TAB. 1.1.1 – 9 PŘEHLED VYBRANÝCH KOMBINACÍ OKRAJOVÝCH PODMÍNEK, PŘI KTERÝCH UVEDENÉ SKLADBY VYHOVÍ HODNOCENÍ DLE METODIKY SMĚRNICE ČHIS 01
Střechy s povlakovou hydroizolací
Skladba | Obvyklé návrhové namáhání vodou (viz Tab. č. 2 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav chr. prostředí (viz Tab. č. 3 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav ohranič. konstrukcí (viz Tab. č. 4 v ČHIS 01) | Umožnění přístupu pro opravu (viz Tab. č. 5 v ČHIS 01) | Obvyklá přístupnost hydroizolační vrstvy pro opravu (viz Tab. č. 6 v ČHIS 01) | Skutečná spolehlivost 2) (viz Tab. B1 v ČHIS 01) |
ST.2001A (DEKROOF 01-A) | NNV41) | P2 | K3 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R1 | S3 |
ST.2001D | NNV41) | P2 | K3 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R1 | S3 |
ST.2002A (DEKROOF 02) | NNV41) | P2 | K3 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R1 | S3 |
ST.1020A | NNV41) | P2 | K3 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R1 | S3 |
ST.2003B (DEKROOF 03) | NNV41) | P2 | K3 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R1 | S3 |
ST.2004A (DEKROOF 04) | NNV41) | P2 | K3 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R1 | S3 |
ST.1005A (DEKROOF 05) | NNV41) | P2 | K3 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R1 | S3 |
ST.2009A | NNV41) | P2 | K3 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R1 | S3 |
ST.2009C | NNV41) | P2 | K3 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R1 | S3 |
ST.1006A (DEKROOF 06) | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.1007A (DEKROOF 07-A) | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.1007B (DEKROOF 07-B) | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.1007D | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.1008A (DEKROOF 08-A) | NNV41) | P2 | K3 | F | R23) | S2 |
NNV41) | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S3 |
ST.1008C | NNV41) | P2 | K3 | F | R23) | S2 |
NNV41) | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S3 |
ST.1018A | NNV41) | P2 | K3 | F | R23) | S2 |
NNV41) | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
ST.1023A | NNV41) | P1 | K3 | F | R23) | S2 (NNV4)+S3(NNV3) |
NNV41) | P1 | K3 | F | R3 | S3 (NNV4)+S3(NNV3) |
NNV41) | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S4 |
ST.1009C (DEKROOF 12-C) | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.1010A (DEKROOF 13-A) | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.1010B (DEKROOF 13-B) | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.1021A | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
NNV4 | P2 | K2 | X | R4 | S42) |
ST.1011A (DEKROOF 14-A) | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.1011B (DEKROOF 14-B) | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.1022A | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
NNV41) | P2 | K2 | X | R4 | S3 |
NNV5 | P2 | K2 | X | R4 | S4 |
ST.1012A (DEKROOF 15) | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.8001C | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
ST.9401C | NNV41) | P2 | K2 | F | R1 | S2 |
NNV5 | P2 | K2 | F | R1 | S3 |
POZNÁMKY
1) Při sklonu ≥ 3 %;
2) U S4, resp. S3 lze speciálními opatřeními při realizaci spolehlivost zlepšit o 1 stupeň na S3, resp. S2 (např. úprava klimatických podmínek, dodatečné ověřování účinnosti opravitelných konstrukcí, nadstandardní mechanická ochrana, nadstandardní technická kontrola realizace);
3) Pokud lze při demontáži v rámci opravy přesouvat a hromadit materiál vrstev nad hydroizolací s ohledem na únosnost konstrukce.
Vegetační střechy
Skladba | Obvyklé návrhové namáhání vodou (viz Tab. č. 2 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav chr. prostředí (viz Tab. č. 3 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav ohranič. konstrukcí (viz Tab. č. 4 v ČHIS 01) | Umožnění přístupu pro opravu (viz Tab. č. 5 v ČHIS 01) | Obvyklá přístupnost hydroizolační vrstvy pro opravu (viz Tab. č. 6 v ČHIS 01) | Skutečná spolehlivost 2) (viz Tab. B1 v ČHIS 01) |
ST.2005E | NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S4 |
ST.2005D | NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | X | R4 | S4 |
ST.2005F | NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S4 |
ST.1014B | NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S4 |
ST.2007C | NNV5 | P1 | K3 | F | R23) | S1 |
NNV5 | P2 | K3 | X | R4 | S4 |
ST.2011B | NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S2 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | X | R4 | S4 |
POZNÁMKY
1) Při sklonu ≥ 3 %;
2) U S4, resp. S3 lze speciálními opatřeními při realizaci spolehlivost zlepšit o 1 stupeň na S3, resp. S2 (např. úprava klimatických podmínek, dodatečné ověřování účinnosti opravitelných konstrukcí, nadstandardní mechanická ochrana, nadstandardní technická kontrola realizace);
3) Pokud lze při demontáži v rámci opravy přesouvat a hromadit materiál vrstev nad hydroizolací s ohledem na únosnost konstrukce.
Provozní střechy
Skladba | Obvyklé návrhové namáhání vodou (viz Tab. č. 2 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav chr. prostředí (viz Tab. č. 3 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav ohranič. konstrukcí (viz Tab. č. 4 v ČHIS 01) | Umožnění přístupu pro opravu (viz Tab. č. 5 v ČHIS 01) | Obvyklá přístupnost hydroizolační vrstvy pro opravu (viz Tab. č. 6 v ČHIS 01) | Skutečná spolehlivost 2) (viz Tab. B1 v ČHIS 01) |
ST.3001A (DEKROOF 10-A) | NNV41) | P2 | K3 | F | R2 | S2 |
NNV41) | P2 | K3 | X | R4 | S4 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R2 | S3 |
ST.3002A (DEKROOF 10-B) | NNV41) | P2 | K3 | F | R2 | S2 |
NNV41) | P2 | K3 | X | R4 | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R2 | S3 |
ST.3003A (DEKROOF 10-C) | NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S4 |
ST.3001C | NNV41) | P2 | K3 | F | R2 | S2 |
NNV41) | P2 | K3 | X | R4 | S4 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R2 | S3 |
ST.2013A | NNV5 | P2 | K3 | F | R23) | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | X | R4 | S4 |
ST.3004A (DEKROOF 16-A) | NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
NNV5 | P2 | K3 | X | R4 | S4 |
ST.3004B (DEKROOF 16-B) | NNV5 | P1 | K3 | F | R3 | S2 (NNV5) + S4 (NNV4) |
NNV5 | P2 | K3 | X | R4 | S2 |
POZNÁMKY
1) Při sklonu ≥ 3 %;
2) U S4, resp. S3 lze speciálními opatřeními při realizaci spolehlivost zlepšit o 1 stupeň na S3, resp. S2 (např. úprava klimatických podmínek, dodatečné ověřování účinnosti opravitelných konstrukcí, nadstandardní mechanická ochrana, nadstandardní technická kontrola realizace);
3) Pokud lze při demontáži v rámci opravy přesouvat a hromadit materiál vrstev nad hydroizolací s ohledem na únosnost konstrukce.
Podlahy na terénu (podlahy nad úrovní upraveného terénu)
Skladba | Obvyklé návrhové namáhání vodou (viz Tab. č. 2 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav chr. prostředí (viz Tab. č. 3 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav ohranič. konstrukcí (viz Tab. č. 4 v ČHIS 01) | Umožnění přístupu pro opravu (viz Tab. č. 5 v ČHIS 01) | Obvyklá přístupnost hydroizolační vrstvy pro opravu (viz Tab. č. 6 v ČHIS 01) | Skutečná spolehlivost 2) (viz Tab. B1 v ČHIS 01) |
PD.2001A (DEKFLOOR 01) | NNV2 | P2 | K3 | F | R3 | S2 |
PD.2002A (DEKFLOOR 03) | NNV2 | P2 | K3 | F | R3 | S2 |
PD.2003A (DEKFLOOR 04) | NNV2 | P2 | K3 | F | R3 | S2 |
PD.2003D | NNV2 | P2 | K3 | F | R3 | S2 |
NNV2 | P2 | K3 | X | R4 | S3 |
PD.2003B | NNV2 | P2 | K3 | F | R3 | S2 |
PD.2004A (DEKFLOOR 05) | NNV2 | P2 | K3 | F | R3 | S2 |
PD.2006A (DEKFLOOR 07) | NNV2 | P2 | K3 | F | R3 | S2 |
PD.2017A | NNV2 | P2 | K2 | F | R3 | S2 |
PD.2017B | NNV2 | P2 | K2 | F | R3 | S2 |
PD.2016A | NNV2 | P3 | K3 | F | R3 | S2 |
PD.2013A | NNV2 | P3 | K3 | F | R3 | S2 |
POZNÁMKY
1) Při sklonu ≥ 3 %;
2) U S4, resp. S3 lze speciálními opatřeními při realizaci spolehlivost zlepšit o 1 stupeň na S3, resp. S2 (např. úprava klimatických podmínek, dodatečné ověřování účinnosti opravitelných konstrukcí, nadstandardní mechanická ochrana, nadstandardní technická kontrola realizace);
3) Pokud lze při demontáži v rámci opravy přesouvat a hromadit materiál vrstev nad hydroizolací s ohledem na únosnost konstrukce.
Spodní stavba
Skladba | Obvyklé návrhové namáhání vodou (viz Tab. č. 2 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav chr. prostředí (viz Tab. č. 3 v ČHIS 01) | Vhodnost použití skladby z hlediska třídy požadavků na stav ohranič. konstrukcí (viz Tab. č. 4 v ČHIS 01) | Umožnění přístupu pro opravu (viz Tab. č. 5 v ČHIS 01) | Obvyklá přístupnost hydroizolační vrstvy pro opravu (viz Tab. č. 6 v ČHIS 01) | Skutečná spolehlivost 2) (viz Tab. B1 v ČHIS 01) |
HI.7201A, HI7201B (DUALDEK) | NNV6 | P2 | K3 | F | R4 | S2 |
NNV7 | P2 | K3 | F | R4 | S2 |
ZD.2001A | NNV2 | P2 | K3 | F | R4 | S3 |
ZD.2001B | NNV2 | P2 | K3 | F | R4 | S3 |
HI.7001A | NNV5 | P2 | K3 | F | R4 | S4 |
HI.7201B | NNV5 | P2 | K3 | F | R3 | S3 |
POZNÁMKY
1) Při sklonu ≥ 3 %;
2) U S4, resp. S3 lze speciálními opatřeními při realizaci spolehlivost zlepšit o 1 stupeň na S3, resp. S2 (např. úprava klimatických podmínek, dodatečné ověřování účinnosti opravitelných konstrukcí, nadstandardní mechanická ochrana, nadstandardní technická kontrola realizace);
3) Pokud lze při demontáži v rámci opravy přesouvat a hromadit materiál vrstev nad hydroizolací s ohledem na únosnost konstrukce.
Podzemní části staveb
Zásada 1 Ke spolehlivosti hydroizolační koncepce přispívá jednoduchý tvar podzemní části budovy.
Zásada 2 V podmínkách tlakové vody není vhodné částečné podsklepení, to ztěžuje přístup k případné opravě hydroizolačních konstrukcí a tím zhoršuje spolehlivost hydroizolační koncepce.
Zásada 3 V podmínkách tlakové vody by neměly být v konstrukci suterénu vytvářeny dilatační spáry. Pokud je jejich návrh nezbytný, nemají být zalomené, nesmí být vedeny kouty nebo rohy půdorysu stavby.
Zásada 4 Pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustných zeminách nelze zajistit absolutní spolehlivost těsnosti podzemních prostor. Proto se do podzemních částí budov pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustném prostředí bez odvodnění, v přímém kontaktu vnější obalové konstrukce s okolním horninovým prostředím (kde přímo působí nebo se hromadí voda prosáklá z povrchu), nemají umísťovat prostory s požadavky P1 a P2. Doporučuje se mezi prostor s požadavkem na P1 a P2 a obvod stavby umístit průchozí a větraný prostor (chodbu) s odvodněným dnem a podlahu pod úrovní hrubé podlahy chráněného prostoru.
Zásada 5 Je-li návrhová hladina podzemní vody v malé vzdálenosti nad úrovní základů suterénu, mělo by být upraveno výškové osazení objektu do terénu tak, aby hladina nezasahovala stavbu.
Zásada 6 Podsklepený objekt budovaný pod svahem má být orientován tak, aby tvořil co nejmenší překážku povrchové a vodě stékající po svahu a podpovrchové vodě prosakující po sklonitých a vodonosných vrstvách horninového prostředí.
Zásada 7 Objekt postavený na jiných než vysoce propustných zeminách na pozemku, kde se likviduje dešťová voda vsakem do zeminy, nemá být podsklepen.
Zásada 8 Osazení stavby, především polohu podlah a vstupů prvního nadzemního podlaží vůči terénu, je nutné přizpůsobit místním klimatickým podmínkám.
Zásada 9 Podsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2 se doporučuje výškově osadit tak, aby horní povrch nosné konstrukce nad prvním podzemním podlažím byl v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu. U podsklepených staveb s ostatními chráněnými prostory v prvním nadzemním podlaží se takové výškové osazení doporučuje.
Zásada 10 Nepodsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2, se doporučuje výškově osadit tak, aby vodorovná hydroizolační konstrukce pod prvním nadzemním podlažím byla v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu.
Zásada 11 Terén nebo zpevněné plochy kolem objektu se musí do vzdálenosti alespoň 1 m od objektu svažovat od objektu a alespoň v tomto rozsahu musí být účinně odvodněn. Sklon terénu nebo zpevněné plochy kolmo k nejbližší stěně objektu má být nejméně 2 %.
Zásada 12 Liniové podzemní stavby, jejichž dno se svažuje ke stavbě, obvykle přivádějí ve svých zásypech vodu k objektu. V takovém případě je třeba navrhnout opatření pro zachycení a odvedení této vody, nebo s takto přiváděnou vodou počítat v namáhání stavby.
Zásada 13 Statické řešení objektů musí být takové, aby v jejich částech s namáháním vodou NNV6 nebo NNV7 neprocházela výztuž skrz povlakovou hydroizolaci.
POZNÁMKA Prochází-li při nižším namáhání vodou výztuž povlakem, jsou nezbytná zvláštní opatření.
Zásada 14 Doporučuje se neodvodňovat střechy podsklepených objektů na terén v blízkosti stavby.
Zásada 15 Doporučuje se zvážit, zda je suterén zasahující pod hladinu podzemní vody nezbytný.
Zásada 16 V nejnižším místě suterénu se doporučuje zřídit čerpanou jímku k odvádění vody přitékající do suterénu shora v průběhu výstavby (technologická voda, atmosférické srážky).
Fasády a výplně otvorů
Zásada 17 Objekt má být osazen do terénu tak, aby u žádného ze vstupů do vnitřních prostor objektu nemohla voda stékající po přilehlém terénu nebo hromadící se na něm nastoupat k otvorovým výplním vstupů a k jejich připojovacím spárám.
Zásada 18 Před prahy vstupů do chráněných vnitřních prostor z vnějších ploch, jejichž odvodňovaný povrch je méně než 50 mm pod úrovní podlah chráněných prostor, musí být umístěny účinně odvodněné žlaby nebo se musí navrhnout jiná účinná opatření snižující namáhání funkčních spár otvorových výplní vodou.
Zásada 19 Vstupy do chráněných vnitřních prostor z vnějších ploch, jejichž odvodňovaný povrch je méně než 150 mm pod úrovní podlah chráněných prostor, musí být před srážkovou vodou chráněny předsazenou konstrukcí (markýza, lodžie apod.). Předsazená konstrukce má před rovinu, v níž je umístěna výplň otvoru vstupu, vystupovat nejméně třetinu svislé vzdálenosti mezi povrchem vnější plochy a dolním povrchem předsazené konstrukce. Vodorovný přesah okraje předsazené konstrukce vůči svislému okraji otvorové výplně vstupu má být nejméně čtvrtinou svislé vzdálenosti mezi povrchem vnější plochy a dolním povrchem předsazené konstrukce.
Zásada 20 Pro konstrukce vystupující před povrch hydroizolační konstrukce fasády a přilehlou hydroizolační konstrukci fasády musí být uvažováno jiné namáhání vodou než pro hydroizolační konstrukci fasády.
Zásada 21 Připojovací spáry výplní otvorů (např. pevného fasádního zasklení) musí být umístněny nejméně 80 mm nad úrovní okolního terénu, pokud nejsou dostatečně chráněny před přímým vlivem klimatu účinným přesahem vodorovných konstrukcí (např. pevných markýz, přesahů vyšších konstrukcí), nebo musí být před spáru osazen zakrytý odvodňovací spádovaný žlab hloubky min. 80 mm.
Střechy
Zásada 22 Prostupující konstrukce (komíny, potrubí, okna apod.) se nemají umísťovat do úžlabí nebo v jejich blízkosti.
Zásada 23 Nejmenší vzdálenost mezi prostupujícími konstrukcemi má být 50 cm.
Zásada 24 Vstupy na terasy se umísťují do takové výškové úrovně, aby otvorové výplně a jejich připojovací spáry nebyly namáhány tlakovou vodou nebo velkým množstvím stékající vody a aby byl zajištěn dostatečný prostor pro trvanlivé, účinné a spolehlivé napojení hydroizolační konstrukce terasy na otvorovou výplň.
Zásada 25 Vstupy do budov a vstupy na terasy, kde se požaduje co nejmenší výškový rozdíl, mají být umístěny pod pevnými markýzami, účinně přesahujícími konstrukcemi nebo v krytých zádveřích.
POZNÁMKA V některých případech mají výše uvedené zásady vliv na využitelnost prostor, popř. budoucí výnosy z nich.
Zásada 1 Drenáž nesmí být napojena na vsakovací objekt, u kterého hrozí zahlcení přívalovou vodou.
Zásada 2 Drenáž nesmí být použita v zeminách náchylných na rozbředání.
Zásada 3 Drenáž se dimenzuje dle směrnice ČHIS 06.
Zásada 4 Dno drenáže musí být vždy nad základovou spárou.
Zásada 5 V žádném případě nesmí být horní hrana potrubí nad úrovní vodorovné hydroizolace.
Zásada 6 Návrh drenáže musí vždy vycházet z podrobného průzkumu lokality, znalosti přítoků vody v jednotlivých oblastech a hydraulických výpočtů.
Zásada 7 Maximální možná výška hladiny vody v drénu je 0,2 m nad dnem trubky. Z toho vyplývá poloha vodorovné hydroizolace, která musí být vždy alespoň 0,2 m nad úrovní dna drenážní trubky. V opačném případě musí být navržena tlaková hydroizolace do odpovídající výšky.
Zásada 8 Minimální průměr drenážního potrubí je 100 mm.
Zásada 9 Pokud se drenáž navrhuje v podmínkách s vysoce minerální půdou nebo v blízkosti polí, kde se vápní, doporučuje se při návrhu zohlednit vyšší riziko tvorby usazenin (inkrustace). Je vhodné alespoň volit větší dimenzi potrubí.
Zásada 10 Při použití tyčových drenážních prvků je výrazně snazší zajistit správnou polohu a směr drenážního potrubí.
Zásada 11 Drenáž musí být propustná pro vodu a odolná proti zanášení částečkami zeminy.
Zásada 12 Maximální vzdálenost mezi čisticími šachtami je 50 m, pokud není stanoveno jinak (např. v případech nestandardního spádu potrubí, vysoké rychlosti vody proudící v potrubí apod.).
Zásada 13 Převedení vody z drenážních vrstev do drénu musí být provedeno beztlakově. Vhodná je např. vrstva kameniva frakce 16–22 v tloušťce alespoň 0,3 m.
Zásada 14 Drén se vede obvykle co nejblíže podél vnějšího obvodu podzemních částí stavby. Proto je vhodné, aby půdorys suterénu odpovídal nadzemní části stavby.
Zásada 15 Liniový svodný drén musí mít podélný sklon alespoň 0,5 % směrem k recipientu.
Zásada 16 Při nepravidelném tvaru základů je přípustný větší odstup od hrany základu.
Zásada 17 Drenážní rýha nesmí být provedena v oblasti zeminy, kde dochází k přenosu zatížení od objektu.
Zásada 18 Zásyp nad drenáží má být co nejméně propustný, aby do drenáže nebyla přiváděna voda z povrchu terénu a z fasád.
Zásada 19 V místech změn směru vedení drénu musí být osazeny kontrolní šachty o průměru nejméně 300 mm.
Zásada 20 Předávací šachta musí mít průměr alespoň 1 000 mm a musí být průlezná.
Zásada 21 Přesahy filtračních textilií musí být alespoň 200 mm.
Zásada 22 Drén musí být uložen vždy na stabilním podkladu s podélným spádem.
Zásada 23 První vrstva zásypu na potrubí musí být prováděna ručně, aby nedošlo k poškození potrubí.
Zásada 24 Hydroizolace suterénních stěn se vytahuje do výšky alespoň 300 mm nad úroveň upraveného terénu.
Zásada 25 Na potrubí vedoucím do recipientu se doporučuje osadit zpětnou klapku.
Zásada 26 V případě, že je voda do recipientu z předávací jímky přečerpávána, musí mít jímka dostatečný akumulační objem a musí být osazena hlavním a záložním čerpadlem s plovákovým spínáním v úrovni 30 cm pod nejnižším bodem drenáže. Provozuschopnost čerpadel se musí pravidelně kontrolovat.
Při návrhu dělicích konstrukcí v obytných domech je nutné volit materiálové řešení a dimenze ve vztahu k požadavkům na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách a na zvukovou izolaci obvodových plášťů.
Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách stanovuje norma ČSN 73 0532 z roku 2020. Vážené jednočíselné hodnoty vzduchové neprůzvučnosti (R´w, DnT,w) mezi místnostmi v budovách, určené vážením podle ČSN EN ISO 717-1 z třetinooktávových hodnot veličin změřených podle ČSN EN ISO 16283-1, nesmí být nižší než hodnoty stanovené v následující tabulce.
Vážené normalizované hladiny akustického tlaku kročejového zvuku určené podle ČSN EN ISO 717-2 z třetinooktávových hodnot veličin (L´n,w, L´nT,w) změřených podle ČSN EN ISO 16283-2, nesmí v chráněných prostorech budov překročit nejvýše přípustné hodnoty stanovené v následující tabulce.
TAB. 1.2.1 – 1 POŽADAVKY NA ZVUKOVOU IZOLACI DLE ČSN 73 0532 – VÝŇATEK
Chráněný prostor (místnost příjmu zvuku) |
Hlučný prostor (místnost zdroje zvuku) | Požadavky na zvukovou izolaci |
stropy | stěny | dveře |
R´w, DnT,w dB | L´n,w, L´nT,w dB | R´w, DnT,w dB | Rw dB |
A | Bytové domy, rodinné domy, terasové nebo řadové domy a dvojdomy – všechny obytné místnosti bytu |
1 | všechny ostatní obytné místnosti téhož bytu | ≥ 47 | ≤ 58 | ≥ 40 1) | ≥ 27 1) |
B | Bytové domy, rodinné domy s více než jedním bytem – obytné místnosti bytu |
2 | všechny místnosti druhých bytů, včetně příslušenství | ≥ 54 ≥ 52 2) | ≤ 53 ≤ 58 2) | ≥ 53 ≥ 52 2) | - - |
3 | terasy a lodžie druhých bytů nad obytnou místností | ≥ 52 | ≤ 58 | - | - |
4 | společné prostory domu (schodiště, chodby, terasy, kočárkárny, sušárny, sklípky apod.) | ≥ 52 | ≤ 53 | ≥ 52 | ≥ 32 3) ≥ 37 4) |
5 | průjezdy, podjezdy, garáže, průchody, podchody | ≥ 57 | ≤ 48 | ≥ 57 | - |
6 | místnosti s technickým zařízením domu (výměníkové stanice, kotelny, strojovny výtahů, strojovny VZT, prádelny apod.) s hlukem LA,max ≤ 80 dB | ≥ 57 5) | ≤ 48 5) | ≥ 57 5) | - |
80 dB < LA,max ≤ 85 dB | ≥ 62 5) | ≤ 48 5) | ≥ 62 5) | - |
7 | provozovny s hlukem LA,max ≤ 85 dB s provozem nejvýše do 22:00 | ≥ 57 5) | ≤ 50 5) | ≥ 57 5) | - |
s provozem i po 22:00 | ≥ 62 5) | ≤ 45 5) | ≥ 62 5) | - |
8 | provozovny s hlukem 85 dB < LA,max ≤ 95 dB s provozem nejvýše do 22:00 | ≥ 67 5) | ≤ 43 5) | ≥ 67 5) | - |
s provozem i po 22:00 | ≥ 72 5) | ≤ 38 5) | ≥ 72 5) | - |
POZNÁMKY:
1) Požadavek platí pro vnitřní stěny bytu mezi obytnými místnostmi včetně vedlejších cest přes dveře, které nejsou součástí dělicí stěny (tj. např. přes dveře do společné haly). Požadavek na dveře se vztahuje pouze na dveře, které jsou součástí společné dělicí stěny mezi dvěma obytnými místnostmi (kromě kuchyně). V takovém případě se požadavek na stěnu vztahuje pouze na plnou část stěny (bez dveří) a současně platí požadavek na dveře. Požadavky se nevztahují na obytné místnosti, které jsou mezi sebou propojeny otvory bez výplně.
2) Požadavek se vztahuje pouze na starou, zejména panelovou výstavbu, pokud situace neumožňuje dodatečná zvukověizolační opatření.
3) Platí pro vstupní dveře ze společných prostor domu (chodby) do předsíně (vstupní haly) bytu.
4) Platí pro vstupní dveře ze společných prostor domu (chodby) přímo do chráněné obytné místnosti bytu.
5) Kromě splnění stanovení požadavků na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost mohou být nutná další opatření, kdy je nutné stroje nebo zařízení uložit, zavěsit či upravit tak, aby nedocházelo k šíření a přenosu zvuku konstrukcí (vibracemi) a instalacemi (rozvody médií, šachtami aj.) a tím k překročení limitů hluku ve vnitřních chráněných prostorech. Místnosti s provozním hlukem s významným obsahem nízkých kmitočtů nebo s tónovými složkami se zásadně nemají situovat do blízkosti bytových jednotek. V opodstatněných případech se provede posouzení pomocí akustické studie. Provozovny se zvláště vysokým hlukem L A,max > 95 dB (např. diskotéky, herny apod.) se zásadně nemají umísťovat do obytných budov. Pokud takováto situace nastane, musí se provést podrobná akustiká studie na základě frekvenční analýzy všech instalovaných zdrojů hluku.
Norma ČSN 73 0532 stanovuje požadavky na váženou neprůzvučnost obvodových plášťů budov v závislosti na účelu vnitřního prostoru budovy a v závislosti na hodnotě ekvivalentní hladiny akustického tlaku LAeq před fasádou budovy (stanovené včetně odrazu od fasády).
TAB. 1.2.1 – 2 POŽADAVKY NA ZVUKOVOU IZOLACI OBVODOVÝCH PLÁŠŤŮ BUDOV DLE ČSN 73 0532 – VÝŇATEK
Požadovaná zvuková izolace obvodového pláště v hodnotách R´w 1) nebo DnT,w 1), dB |
ekvivalentní hladina akustického tlaku 2 m před fasádou LAeq, 2m, dB 2) |
den: 06:00–22:00 | ≤ 50 | > 50 ≤ 55 | > 55 ≤ 60 | > 60 ≤ 65 | > 65 ≤ 70 | > 70 ≤ 75 | > 75 ≤ 80 |
noc: 22:00–06:00 | ≤ 40 | > 40 ≤ 45 | > 45 ≤ 50 | > 50 ≤ 55 | > 55 ≤ 60 | > 60 ≤ 65 | > 65 ≤ 70 |
obytné místnosti bytů, pokoje v ubytovnách (koleje, internáty apod. |
| 30 | 30 | 30 | 33 | 38 | 43 | 48 |
1) Jednočíselné veličiny vážené podle ČSN EN ISO 717-1, stanovené z veličin v třetinooktávových pásmech definovaných v ČSN EN ISO 16283-3.
2) Ekvivalentní hladina akustického tlaku A určená 2 m před obvodovým a střešním pláštěm včetně odrazu zvuku od fasády, zaokrouhlená na celé číslo a s přihlédnutím k 10.4.1 ČSN EN ISO 16283-3 a příloze B5 ČSN ISO 1996-2. Požadavky se vztahují na celý obvodový a střešní plášť i s výplněmi otvorů u chráněných místností.
Při návrhu akusticky dělicích konstrukcí se pro dosažení požadovaných hodnot vzduchové neprůzvučnosti navrhují konstrukce jednoduché s dostatečnou hmotností (typicky zděné stěny, železobeton) nebo konstrukce dvojité. Dvojité konstrukce mohou být ohybově tuhé (např. dvojitá zděná stěna mezi řadovými rodinnými domy), ohybově poddajné (např. sádrokartonová příčka) nebo kombinované (např. zděná stěna se sádrokartonovou předstěnou).
Konkrétní návrh konstrukce by měl vycházet z podkladů výrobce (deklarované hodnoty laboratorní neprůzvučnosti na základě protokolu z akreditované zkušebny). Jinou možností je stanovení neprůzvučnosti v projektové fázi výpočtem. Výpočet je možné provést v aplikaci DEKSOFT Akustika nebo dle ČSN EN 12354-1 nebo jinými metodami popsanými v odborné literatuře.
Při návrhu dělicích stropních konstrukcí s požadavkem na kročejovou neprůzvučnost (přesně: vážená normalizovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku) se požadované hodnoty dosáhne použitím podlahového souvrství se správně dimenzovanou kročejovou izolací pod roznášecí deskou, volbou vhodné podlahoviny nebo kombinací obou variant. Konkrétní návrh může vycházet z podkladu dodavatele podlahového souvrství. Kročejovou neprůzvučnost je nutné řešit nejen v běžně vnímaném směru shora dolů, ale i ve směru horizontálním (např. ze společné chodby do obytných místností bytů v rámci podlaží, mezi byty na stejném podlaží), a případně zezdola nahoru (např. přenos z garáží do bytů ve vyšším podlaží).
U vzduchové i kročejové neprůzvučnosti je nutné důsledně rozlišovat mezi laboratorní neprůzvučností a stavební neprůzvučností. Laboratorní neprůzvučnost je hodnota stanovená výpočtem pro skladbu konstrukce nebo stanovená měřením v laboratoři s potlačenými bočními přenosy zvuku. Stavební neprůzvučnost je hodnota pro konkrétní zabudování konstrukce na stavbě včetně vlivu bočních přenosů zvuku okolními konstrukcemi. Mezi laboratorní a stavební neprůzvučností platí přibližný přepočet:
vzduchová neprůzvučnost: R´w = Rw – k1 [dB]
kročejová neprůzvučnost: L´n,w = Ln,w + k2 [dB]
kde:
k1 a k2 jsou korekce závislé na vedlejších cestách šíření zvuku
R´w a L´n,w jsou hodnoty stavební neprůzvučnosti
Rw a Ln,w jsou hodnoty laboratorní neprůzvučnosti
V praxi se běžně používají empiricky stanovené korekce na vliv bočních cest. Dle ČSN 73 0532 lze očekávat následující hodnoty korekcí:
vzduchová neprůzvučnost:
k1 – 2–4 dB pro těžké dělicí konstrukce (stěna, strop) v některých případech i ≥ 4 dB
k1 – 5–8 dB pro lehké dělicí konstrukce (stěna, strop) s požadavkem Rw < 55 dB
k1 = 6–8 dB pro lehké dělicí konstrukce (stěna, strop) s požadavkem Rw > 55 dB, v některých případech i ≥ 8 dB
kročejová neprůzvučnost:
k2 = 0–2 dB
Hodnota korekce k1 a k2 závisí na provedení jednotlivých konstrukcí a na způsobu jejich napojení. Stanoví se dle ČSN 73 0532 přílohy E, nebo výpočtem dle ČSN EN ISO 12354-1.
Tyto hodnoty jsou empiricky stanovené pro běžné uspořádání konstrukcí v objektu. V některých případech a při nesprávném napojení jednotlivých konstrukcí může být i vliv bočních přenosů zvuku větší.
Obecně platí, že účinnější jsou opatření dispoziční oproti opatřením technickým. Vhodným dispozičním řešením je např. umístění hlučných provozů mimo přímé sousedství akusticky chráněných místností.
Do akusticky dělicích konstrukcí nelze provádět trubní rozvody (voda, kanalizace apod.) a oslabovat tyto konstrukce zářezy a nikami (např. požární hydrant). Akusticky dělicí stěny je nutné napojit vždy až na nosnou konstrukci stropu a je nutné je napojit skrz případnou konstrukci podhledu až na spodní líc nosné konstrukce. V opačném případě může docházet ke zvýšenému přenosu zvuku bočními cestami, a tím ke zhoršení vzduchové neprůzvučnosti oproti běžným projekčním předpokladům.
Trubní rozvody doporučujeme dělat v instalačních předstěnách. Je možné provádět rozvody volně zakryté sádrokartonovými předstěnami nebo v drážkách ve zděných předstěnách. U rozvodů prováděných do drážek je nutné zajistit důkladné obalení pružnou izolací. Mezi přizdívkou a dělicí konstrukcí by neměla vzniknout tenká dutina, aby nedocházelo k rezonanci mezi těmito deskami, a aby nedocházelo ke zhoršení neprůzvučnosti konstrukce. Trubní rozvody by neměly být v pevném spojení s konstrukcemi objektu ani v místech prostupů např. stropní deskou, aby nedocházelo k šíření zvuku chvěním.
Zařizovací předměty koupelen je vhodné ukládat přes pružné podložky pro omezení šíření hluku při užívání těchto předmětů chvěním konstrukcemi (např. dopad vody do vany při sprchování).
Do vzduchotechnických potrubí spojujících více bytů (např. odvětrání digestoří, koupelen) doporučujeme umístit tlumiče hluku proti přeslechům nebo použít potrubí s útlumem hluku.
Dělicí konstrukce mezi byty by měly být dle požadavku ČSN 73 0532 konstruovány stejně i u příslušenství bytů (např. koupelny mezi sebou, koupelna vs. společná chodba domu). Neměly by být záměrně oslabovány.
Roznášecí a nášlapnou vrstvu podlahových souvrství je nutné účinně pružně oddělit od všech navazujících konstrukcí a případných prostupů. Je nutné dbát na vysokou technologickou kázeň při provádění tvrdých nášlapných vrstev (keramická nebo kamenná dlažba atp.). Jednotlivé dlaždice nesmí přesahovat hranu roznášecí desky směrem ke stěně. Při provádění roznášecí vrstvy podlahy mokrým procesem je nutné provést separační vrstvu a zamezit zatečení materiálu pokládané roznášecí vrstvy do kročejové izolace.
Podlahové souvrství (roznášecí i nášlapná vrstva) musí být v rámci dvou sousedních místností, mezi kterými je požadavek na zvukovou izolaci (typicky v místě vstupních dveří do bytu atd.), oddělené. Je nutné dbát i správného provedení separace v místě detailu napojení podlahy na zárubeň dveří. Separaci je ale nutné provést obecně mezi všemi místnostmi, mezi kterými je kladen požadavek na zvukovou izolaci (např. u chráněné místnosti v rámci bytu).
Při projektování je nutné brát v úvahu i požadavky na zvukovou izolaci výplní otvorů. Vstupní dveře do bytů musejí mít deklarovanou neprůzvučnost nejméně Rw = 32 dB, v případě, kdy by se jednalo o jediné dveře oddělující společnou chodbu od obytné místnosti, pak nejméně Rw = 37 dB. Dveře přímo oddělující obytné místnosti v rámci bytu musí mít deklarovanou neprůzvučnost nejméně Rw = 27 dB.
Nepřímé propojení dveřmi přes další místnost nebo prostor (např. předsíň), může mít vliv na celkovou neprůzvučnost mezi obytnými místnostmi. V tomto případě se uplatní celkový obecný požadavek mezi obytnými místnostmi DnT,w = 40 dB, bez ohledu na cesty přenosu zvuku.
Při kontrole splnění požadavků u stěny, ve které je stavební otvor s výplní (dveře), na stavbě nelze běžnými postupy měřit zvlášť R´w plné části stěny a Rw dveří. Změří se proto stavební neprůzvučnost R´w celé stěny včetně dveří a tento výsledek se porovná s vypočteným celkovým požadavkem, který se stanoví z dílčího požadavku R´w na plnou část stěny a požadavku Rw na dveře, určené z Tabulky 1 a velikosti jejich ploch. Přesný výpočet je v kapitole 5 normy ČSN 73 0532. Při výběru dveří doporučujeme použít výrobky s mírně vyšší zvukovou izolací (o cca 2 dB) pro zohlednění vlivu zabudování na stavbě. Zvukověizolační dveře je nutné osadit dle pokynů dodavatele výrobku, neprůzvučnost dveří je závislá i na způsobu zabudování do konstrukce.
Při návrhu oken a jiných výplní otvorů v obvodovém plášti doporučujeme používat výrobky o 2 dB lepší, než je požadovaná neprůzvučnost pro zohlednění vlivu zabudování do stavby.
Skladby konstrukcí, na které jsou kladeny požadavky z hlediska tepelné techniky, jsou posouzeny tepelnětechnickým výpočtem. Parametry použitých materiálů byly stanoveny na základě ČSN 73 0540-3:2005 nebo výpočtem podle ČSN EN ISO 10456:2010.
V základní specifikaci skladeb jsou tloušťky tepelněizolačních vrstev navrženy pro obvyklé použití, které je definováno v záhlaví každé skladby. Tloušťka tepelné izolace je volena tak, aby skladby vyhověly doporučeným hodnotám součinitele prostupu tepla dle ČSN 73 0540-2:2012 1). Skladby jsou posouzeny v ploše. U konkrétních detailů vždy doporučujeme ověření funkce podrobným 2D případně 3D tepelnětechnickým posouzením. Pokud daná skladba obsahuje systematické tepelné mosty (nosné prvky v tepelné izolaci, kotvení apod.) je s jejich vlivem ve výpočtu uvažováno.
Pro skladby střech je na konci každé kapitoly uvedena pomůcka, která umožňuje rychlý návrh skladby i nad jiný typ interiéru, než který odpovídá obvyklému použití uvedenému v záhlaví skladby. Pomůcka má formu tabulky. Sloupce představují jednotlivé skladby z předchozí kapitoly. V řádcích jsou uvedeny typy interiérů. Každý interiér je definován popisem, vlhkostní třídou a návrhovými hodnotami vnitřní teploty a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu. U jednotlivých interiérů jsou také uvedeny požadované a doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla stanovené v závislosti na návrhových hodnotách vnitřního vzduchu. Ve sloupci každé skladby lze pro zvolený interiér vyhledat maximální nadmořskou výšku, kam lze skladbu navrhnout a potřebnou tloušťku tepelné izolace.
U skladeb pro zateplování obvodových stěn nelze při návrhu tloušťky tepelné izolace zanedbat vliv tepelněizolačních vlastností zateplované stěny. V základní specifikaci skladby je tedy uvedeno rozmezí tlouštěk tepelné izolace, které je z konstrukčního hlediska přípustné. Pro volbu tloušťky tepelné izolace se použije tabulka uvedená u konkrétní skladby. V řádcích tabulky jsou uvedeny nejčastější typy zateplovaných stěn. K těm jsou v tabulce uvedeny potřebné tloušťky tepelné izolace.
1) POZNÁMKA: V době uzávěrky tohoto katalogu probíhala práce na revizi ČSN 73 0540-2 a nebyl známý termín uvedení této normy v platnost. Po zveřejnění revidované normy budou nejspíš současné doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla prohlášeny za požadované.
Energeticky pasivní budovy a budovy s téměř nulovou spotřebou energie jsou dvě souběžně platné, na sobě nezávislé kategorie staveb. Pojem „pasivní dům“ byl zaveden v rámci technického vývoje energeticky úsporných budov zejména v Německu v 90. letech 20. století. V rámci tohoto vývoje byla stanovena dobrovolná, ale přísná kritéria pro definici pasivního domu. Pojem „budova s téměř nulovou spotřebou energie“ byl vytvořen v rámci zavádění evropské směrnice 2010/31/EU do legislativy ČR. Slouží k definici požadavků na ochranu energie dle zákona 406/2000 Sb. o hospodaření s energií a podle vyhlášky 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov.
Budova s téměř nulovou spotřebou energie | Pasivní dům |
Definice: Budova s velmi nízkou energetickou náročností, jejíž spotřeba energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů (definice dle zákona 406/2000 Sb. o hospodaření s energií). | Definice: Budova se vyznačuje minimální potřebou tepla na vytápění. To je zajištěno provedením vysoce účinné tepelněizolační obálky budovy a instalací systému řízeného větrání s rekuperací. V pasivním domě je potřeba tepla na vytápění do značné míry pokryta pasivními tepelnými zisky (solární záření, teplo vyzařované lidmi a domácími spotřebiči). Konkrétní požadavky pro dosažení pasivního standardu jsou definovány v TNI 73 0329 pro rodinné domy a v TNI 73 0330 pro bytové domy. |
Legislativní požadavky: Od 1. 1. 2020 je již pro všechny nové budovy požadováno splnění požadavků na budovu s téměř nulovou spotřebou energie (dle zákona 406/2000 Sb. v aktuálním znění §7 odst. [1]).
Na rekonstrukce staveb se zatím požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie nevztahují. | Legislativní požadavky: Na pasivní budovy se vztahují aktuálně platné legislativní požadavky na stavby. Splnění pasivního standardu je dobrovolné. Energetické požadavky standardu pasivní výstavby dle TNI 73 0329 a TNI 73 0330 jsou výrazně přísnější, než energetické požadavky na zatím běžnou výstavbu. Dosažení energeticky pasivního standardu je v současné době dotováno za níže uvedených podmínek. |
Možnost čerpání dotací: Lze čerpat dotaci až 200 000 Kč, pokud jsou splněny zákonem dané požadavky na budovu s téměř nulovou spotřebou energie a zároveň další technická kritéria uvedená v aktuálním znění podmínek dotačního programu Nová zelená úsporám, oblast podpory Základ. | Možnost čerpání dotací: Lze čerpat dotaci až 500 000 Kč, pokud jsou splněny podmínky programu Nová zelená úsporám, oblast podpory Pasiv a Pasiv +. |
Podporovány jsou novostavby rodinných domů s energeticky vztažnou plochou do 350 m2. Žadatelem a příjemcem dotace může být první vlastník nebo stavebník rodinného domu a také nabyvatel rodinného domu, který dům koupil od prvního vlastníka či stavebníka do 2 let od dokončení stavby. Dále lze u novostaveb získat podporu na instalaci fotovoltaického systému, instalaci zařízení pro využití dešťové vody, realizaci vegetační střechy a zařízení dobíjecí stanice pro elektromobil. Dotaci lze získat také na vypracování odborného posudku a na kontrolní měření těsnosti obálky budovy. Při použití stavebních materiálů s vypracovaným environmentálním prohlášením typu III lze navíc získat dotační bonus. Podrobné informace jsou uvedeny na internetových stránkách dotačního programu Nová zelená úsporám. |
Budovy s nízkou energetickou náročností, zejména ty, které vyhovují kritériím pro pasivní budovy, přinášejí svým uživatelům řadu výhod.
nízké náklady na provoz objektu (zejména na vytápění a přípravu teplé vody)
tepelná pohoda v interiéru budovy (v zimním období se uplatní kvalitní zateplení obálky budovy, které vede k vyšším povrchovým teplotám vnitřního povrchu konstrukcí)
stálý přísun čerstvého vzduchu (v případě instalace systému nuceného větrání se zpětným získávaním tepla z odpadního vzduchu)
jsou šetrnější k životnímu prostředí než běžné budovy (nízká spotřeba primární energie z neobnovitelných zdrojů)
možnost čerpání dotace na výstavbu v případě splnění požadavků dotačního programu Nová zelená úsporám
TAB. 1.4 – 1 KRITÉRIA HODNOCENÍ BUDOV S TÉMĚŘ NULOVOU SPOTŘEBOU ENERGIE A PASIVNÍCH BUDOV
Sledované kritérium | Požadavky dle vyhl. 264/2020 Sb. Budovy s téměř nulovou spotřebou energie | Požadavky dle TNI 73 0329 Pasivní rodinné domy – požadovaná hodnota (doporučená hodnota) | Požadavky dle TNI 73 0330 Pasivní bytové domy – požadovaná hodnota (doporučená hodnota) |
Potřeba primární neobnovitelné energie za rok [kWh/(m2·rok)] | vypočtené referenční hodnoty ukazatelů energetické náročnosti pro referenční (nulovou) budovu1) | ≤ 60 | ≤ 60 |
Celková dodaná energie za rok [kWh/(m2·rok)] | - | - |
Průměrný součinitel prostupu tepla Uem [W/(m2·K)] | ≤ 0,22 (0,18–0,15) | ≤ 0,30 (0,25–0,20) |
Měrná potřeba tepla na vytápění [kWh/(m2·rok)] | - | ≤ 20 (15) | ≤ 15 |
Přívod čerstvého vzduchu do všech pobytových místností | - | zajištěn | zajištěn |
Nejvyšší teplota vzduchu v pobytové místnosti [°C] | - | ≤ 27 | ≤ 27 |
Účinnost zpětného získávání tepla z odváděného vzduchu [%] | - | ≥ 75 | ≥ 70 |
Neprůvzdušnost obálky budovy po dokončení stavby n50 [1·h-1] | - | ≤ 0,6 | ≤ 0,6 |
1) Referenční budova (s téměř nulovou spotřebou energie) má stejné geometrické uspořádání konstrukcí a umístění na pozemku jako posuzovaná budova, avšak s referenčními hodnotami vlastností budovy, jejích konstrukcí a technických systémů budovy. Přesná definice referenční budovy a požadavků na budovy s téměř nulovou spotřebou energie je uvedena ve vyhlášce 264/2020 Sb.
Komplexní nabídka služeb souvisejících s projektováním a výstavbou energeticky pasivních budov a budov s téměř nulovou spotřebou energie je uvedena na www.atelier-dek.cz.
Požadavky na jednotlivé konstrukce nelze stanovit bez širších znalostí souvislostí u daného objektu, proto by mělo být na každou stavbu zpracováno požárně bezpečností řešení. Tento dokument zatřídí daný objekt z hlediska požární bezpečnosti, stanoví požární požadavky na jednotlivé konstrukce a definuje povinné vybavení objektu. Prvním krokem při zpracování požárně bezpečnostního řešení je rozdělení objektu na požární úseky. Požární úsek může tvořit jedna místnost (např. strojovna VZT, kotelna, instalační šachta atd.) nebo skupina místností (např. byt) nebo celý objekt (např. rodinný dům). Je-li v daném objektu více požárních úseků, musejí být jednotlivé požární úseky od sebe odděleny konstrukcí, která splňuje požadovanou požární odolnost. Požadovaná požární odolnost jednotlivých stavebních konstrukcí je stanovena dle tabulek uvedených v normách řady ČSN 73 08xx v závislosti na stupni požární bezpečnosti. Aby bylo možné zvolit správný stupeň požární bezpečnosti, je třeba znát konstrukční systém objektu, výpočtové požární zatížení pro dané požární úseky a požární výšku objektu. U objektů z hlediska konstrukčního systému rozlišujeme: nehořlavý, smíšený a hořlavý konstrukční systém. Požární výška objektu se měří vždy od podlahy prvního nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného nadzemního (popř. podzemního) podlaží požárního úseku. Např. přízemní objekt (rodinný dům typu bungalow) má požární výšku rovnou nule. Výpočtové požární zatížení je vždy závislé na konkrétním provozu v daném požárním úseku. Pro určité prostory (např. byt, kanceláře atd.) je požární zatížení stanoveno v normě, pro ostatní prostory je nutné požární zatížení dopočítat.
Třída reakce na oheň se pro hodnocení střech uplatní při posuzování jejich skladeb a hodnocení jednotlivých materiálů (např. pro stanovení druhu konstrukce DP1, DP2, DP3 u požárních odolností, pro rozšíření aplikace výsledků zkoušek apod.).
Třída reakce na oheň | Orientační příklad výrobku |
Nehořlavé výrobky | A1 | výrobky z keramiky, skla, kovu, betonu, tepelněizolační deska z minerálních vláken |
A2 | sádrokartonová nebo sádrovláknitá deska |
Hořlavé výrobky | B | kontaktní zateplovací systém s hořlavým tepelným izolantem (např. expandovaný polystyren), vinylové podlahy |
C | tepelněizolační deska z fenolické pěny |
D | konstrukční dřevo, OSB desky, překližované desky |
E | tepelněizolační deska z polyuretanu nebo expandovaného polystyrenu (s retardéry hoření) |
F | zkoušené výrobky, které nesplňují třídu reakce na oheň E |
Doplňková klasifikace:
d0, d1, d2 – odkapávající hořící částice
s1, s2, s3 – uvolňování kouře
Příklad značení: B-s1, d0
Doplňková klasifikace není dosud příliš rozšířena a ani důsledně požadována. Pokud není v ČSN 73 08xx jmenovitě uveden požadavek na doplňkovou klasifikaci, nebere se na ni zřetel.
Po stanovení požadavků je nutné v požárně bezpečnostním řešení prokázat, že konstrukce tyto požadavky splňuje, tj. prokázat, jakou požární odolnost daná konstrukce skutečně má. Požární odolnost je u jednotlivých konstrukcí charakterizována těmito základními parametry:
R – nosnost a stabilita konstrukce
E – celistvost konstrukce
I – tepelná izolace konstrukce
W – tepelná radiace z povrchu
Pokud je splněn parametr I, tak automaticky platí, že je splněn i parametr W.
Požární odolnost střešní konstrukce se zkouší vždy ze spodní strany konstrukce. Požadovaná požární odolnost se vyjadřuje jako doba v minutách (15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180), po kterou musí střešní konstrukce odolávat účinku plně rozvinutého požáru, aniž by došlo k narušení únosnosti, stability, celistvosti a tepelněizolační schopnosti.
V ČR se v souvislosti s požární odolností vyskytuje doplňující klasifikace, tzv. zatřídění konstrukčních částí – DPx. Zatřídění se provádí podle třídy reakce na oheň použitých výrobků, jejich vlivu na intenzitu požáru, na stabilitu a únosnost konstrukce. Konstrukční části dělíme na DP1, DP2, DP3.
STAVEBNÍ KONSTRUKCE DRUHU DP1
Představují konstrukce, které nezvyšují v požadované době intenzitu požáru a sestávají především z nehořlavých materiálů a výrobků (třída reakce na oheň A1 nebo A2). Stavební konstrukce DP1 může obsahovat i výrobky hořlavé (třída reakce na oheň B až F), nicméně tyto prvky musí být umístěné uvnitř konstrukce, nesmí dojít v požadované době k jejich vzplanutí a nesmí na nich být závislá únosnost a stabilita konstrukce.
Bez ohledu na konstrukční systém musí být jako konstrukce druhu DP1 mimo jiné provedeny:
konstrukce ohraničující chráněné únikové cesty včetně konstrukcí zajišťujících stabilitu těchto požárně dělicích konstrukcí
konstrukce, které se vyskytují v požárně nebezpečném prostoru jiného požárního úseku nebo jiného objektu.
Střešní plášť lze klasifi kovat jako konstrukci druhu DP1 za těchto podmínek:
a) Spodní vrstva zajišťující stabilitu střešního pláště je z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2, v tloušťce alespoň 40 mm (např. železobetonová deska).
b) Pokud je tloušťka spodní vrstvy menší než 40 mm (např. při užití trapézových plechů), musí být nad touto vrstvou výrobky nejméně v tloušťce 40 mm třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Tloušťka této části se měří od horního povrchu trapézového plechu. Užije-li se desek, musí být provedeny dvě vrstvy s celkovou tloušťkou nejméně 40 mm se vzájemně krytými půdorysnými spárami.
c) Tepelněizolační a jiné výrobky (tloušťky přes 1 mm) nad spodní částí musejí být třídy reakce na oheň A1 až B s horní hydroizolační krytinou klasifikace BROOF(t3), popř. BBROOF(t1) podle ČSN EN 13501-5.
d) Tepelněizolační a jiné výrobky nad spodní částí mohou mít třídu reakce na oheň C až E jen v případě, že horní hydroizolační krytina má klasifikaci s touto tepelnou izolací BROOF(t3) podle ČSN EN 13501-5.
e) Celý střešní plášť sestává pouze z výrobku třídy reakce na oheň A1 popř. A2 (např. zasklená ocelová konstrukce).
f) Není-li spodní vrstva podle bodu a) a užije se např. trapézový plech, mohou být výrobky nad horním povrchem trapézového plechu třídy reakce na oheň B v celé tloušťce střešního pláště v úpravě podle bodu b). Pokud nad výrobky třídy reakce na oheň B (popř. mezi těmito výrobky) bude tepelná izolace podle bodu d), je toto řešení přípustné pouze pokud se zkouškou požární odolnosti střešního pláště prokáže, že ze spodní strany tepelné izolace nepřesáhne teplota 140 °C; hydroizolační krytina musí mít klasifikaci BROOF(t3).
STAVEBNÍ KONSTRUKCE DRUHU DP2
mohou sestávat z nosných částí třídy reakce na oheň B až D nebo i třídy reakce na oheň B až E, pokud na nich stabilita konstrukce nezávisí (např. izolace). Podmínkou je, že se tyto hořlavé výrobky musí nacházet uvnitř konstrukce, tedy, že povrchové vrstvy konstrukčních částí jsou tvořeny nehořlavými výrobky třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Tyto nehořlavé povrchové vrstvy mají v požadované době zabránit vzplanutí a odhořívání nosných či izolačních vnitřních částí konstrukce.
STAVEBNÍ KONSTRUKCE DRUHU DP3
mohou v požadované době požáru intenzitu zvyšovat a nejsou na ně vztažena žádná materiálová omezení, resp. se jedná o všechny stavební konstrukce, které nesplňují požadavky na zatřízení do kategorie DP1 či DP2.
Příklad:
U nosné stěny mezi 2 požárními úseky se můžeme setkat například s požadavkem REI 30 DP1. Znamená to, že daná konstrukce musí být po dobu 30 minut nosná, nesmí prohořet a na neohřívané straně nesmí být překročena požadovaná teplota. Zároveň musí být provedena z nehořlavých materiálů, vyjma materiálů, na kterých nezávisí stabilita konstrukce a jsou uzavřené uvnitř konstrukce.
Z hlediska požární bezpečnosti lze střechu rozdělit na nosnou konstrukci střechy a na střešní plášť. Nosná konstrukce zajišťuje stabilitu střechy, tj. parametr R – nosnost. Střešní plášť pak zajišťuje celistvost a izolaci (radiaci), tedy parametry E a I (W). Střešní plášť s funkcí nosné konstrukce střechy musí vykazovat požární odolnost REI.
Požární odolnost střechy musí být prokázána zkouškou ve zkušebně nebo u určitých konstrukcí (především železobetonových) lze požární odolnost prokázat výpočtem.
Pro stanovení požárních požadavků je vždy nutné znát i statické podmínky střechy. Např. u šikmé střechy mohou vzniknout odlišné požadavky na dřevěný záklop. Ve chvíli, kdy se záklop podílí na stabilitě krovu (zavětrování), jsou na něj kladeny požadavky jako na nosnou konstrukci střechy. Naopak, pokud se na stabilitě nepodílí, lze na záklop aplikovat požadavky na střešní plášť (které jsou většinou mírnější).
Požadovanou požární odolnost střechy lze dosáhnout i pomocí jiné konstrukce, např. pomocí požárního podhledu. Podhled musí vykazovat požadovanou požární odolnost. V tomto případě neplatí, když budu mít podhled s požární odolností 15 minut a konstrukce střechy bude vykazovat také 15 minut, že výslednou požární odolnost konstrukce mohu uvažovat 30 minut. Aby byl požadavek 30 minut splněn, musí sám podhled vykazovat 30 minut.
Kromě požární odolnosti střechy, která charakterizuje střechu ze spodní strany, je nutné u střešního pláště zhodnotit chování při vnějším působení požáru.
Druh konstrukce | Počet nadzemních podlaží | Konstrukční systém |
Stěny | Stropy | Střecha |
DP1 | DP1 | DP1 | libovolný | nehořlavý |
DP1 | - | DP1 | 1 | nehořlavý |
DP1 | DP1 | libovolný | 2 a více | nehořlavý |
DP1 | DP2 | libovolný | 2 a více | smíšený |
DP1 | - | DP2/DP3 | 1 | smíšený |
DP2 | libovolný | libovolný | libovolný | hořlavý |
Požární požadavky na střechy vybraných druhů staveb jsou v tabulce.
Typ objektu | Konstrukční systém | Požární výška | SPB | Požadavek |
nosná kce R(EI) | plášť (EI) |
rodinný dům | nehořlavý | 0 m | I. | 15 | - |
Do 6 m (do 3.NP) | II. | 15 | - |
Nad 3.NP | nelze | nelze | nelze |
rodinný dům | smíšený | 0 m | I. | 15 | - |
Do 6 m (do 3.NP) | II. | 15 | - |
Nad 3.NP | nelze | nelze | nelze |
rodinný dům | hořlavý | 0 m | I. | 15 | - |
Do 3 m (do 2.NP) | II. | 15 | - |
Např. 3 - 6 m (do 3.NP) | III. | 30 | 15 |
Nad 3.NP | nelze | nelze | nelze |
|
bytový dům | nehořlavý | Do 6 m | II. | 15 | - |
6,01 – 22,5 m | III. | 30 | 15 |
22,51 m – 45 m | IV. | 30 | 15 |
bytový dům | smíšený | Do 6 m | III. | 30 | 15 |
6,01 – 18 m | IV. | 30 | 15 |
18,01 – 22,5 m | V. | 45 | 30 |
Nad 22,5 m | nelze | nelze | nelze |
bytový dům | hořlavý | Do 4 m | IV. | 30 | 15 |
4,01 – 9 m | V. | 45 | 30 |
Nad 9 m | nelze | nelze | nelze |
|
administrativní budova | nehořlavý | Do 6 m | II. | 15 | - |
6,01 – 12 m | III. | 30 | 15 |
12,01 – 30 m | IV. | 30 | 15 |
30,01 – 45 m | V. | 45 |
|
administrativní budova | smíšený | Do 6 m | III. | 30 | 15 |
6,01 – 18 m | IV. | 30 | 15 |
18,01 – 22,5 m | V. | 45 | 30 |
Nad 22,5 m | nelze | nelze | nelze |
administrativní budova | hořlavý | Do 4 m | IV. | 30 | 15 |
4,01 – 9 m | V. | 45 | 30 |
Nad 9 m | nelze | nelze | nelze |
|
nemocnice – lůžkové (LZ2) | nehořlavý | Do 12 m | II. | 15 | - |
12,01 – 30 m | III. | 30 | 15 |
nemocnice – lékárny | nehořlavý | Do 6 m | II. | 15 | - |
6,01 – 12 m | III. | 30 | 15 |
12,01 – 30 m | IV. | 30 | 15 |
Odolnost střešní konstrukce proti působení vnějšího požáru vyjadřuje schopnost konstrukce bránit šíření požáru po svém povrchu. Je požadována zejména u střech umístěných v požárně nebezpečném prostoru, dále u některých případů střech s požadovanou klasifikací DP1 a u střech plochy větší než 1 500 m2. Dále je požadována u střech nad kterými je umístěno nasávací zařízení nuceného větrání chráněných únikových cest.
Požárně nebezpečný prostor (PNP) je definován jako prostor kolem hořící stavby, ve kterém je nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími částmi stavby. PNP nesmí přesahovat hranici stavebního pozemku. V požárně nebezpečném prostoru smí být umístěny pouze stavby nebo jejich části a zařízení, které odpovídají normovým hodnotám požární bezpečnosti. Hranice PNP se vyjadřují odstupovou vzdáleností, která se měří od požárně otevřených ploch (POP) posuzované stavby a její velikost stanovuje projektant požárně bezpečnostního řešení.
POP jsou plochy v obvodových stěnách nebo střešních pláštích, kterými může dojít k přenosu požáru na jiný objekt (např. okna, dveře, hořlavý obklad stěny apod.).
TAB. 2.1.6 – 1 PŘEHLED POŽADAVKŮ DLE ČSN 73 0810
Bez požadavku (mimo požárně nebezpečný prostor) |
Popis situace, poznámky | Příklad |
Střecha do 1 500 m2 Platí pro střechy menší plochy než 1 500 m2, mimo požárně nebezpečný prostor, zároveň tam, kde není požadavek na konstrukci druhu DP1. | |
Střecha nad 1 500 m2 rozdělená požárními pásy Platí pro střechy mimo požárně nebezpečný prostor a bez požadavku na DP1, velikosti nad 1 500 m2, rozdělené požárními pásy na plochy menší než 1 500 m2. Na požární pás jsou kladeny požadavky BROOF(t3) a DP1. | |
Pozn.: Dle vyhlášky č. 268/2011 Sb. je pro každou střechu požadována klasifi kace z hlediska chování při vnějším působení požáru – BROOF(t1). V praxi se ale obecně postupuje dle normy ČSN 73 0810 a tato klasifi kace se nevyžaduje. Požadavky na střechy nad kterými je umístěno nasávací zařízení nuceného větrání chráněných únikových cest jsou uvedeny v ČSN 73 0802 ed. 2 v čl. 9.4.9. |
Klasifikace Broof(t1) z hlediska chování při působení vnějšího požáru |
Popis situace, poznámky | Příklad |
Střecha nad 1 500 m2 Požadavek platí pro střechy bez požárních pásů větší než 1 500 m2, mimo požárně nebezpečný prostor. | |
Klasifikace Broof(t3) z hlediska chování při působení vnějšího požáru |
Popis situace, poznámky | Příklad |
Střecha v požárně nebezpečném prostoru Požadavek platí pro střechy v blízkosti požárně otevřené plochy (dveře nebo okno z výtahové šachty, balkónová okna, požárně otevřená stěna, elektrické zařízení na střeše, např. rozvodné skříně apod.), pokud není doložen atest prokazující požární odolnost konstrukce (zařízení). | |
Střecha s dřevěným/dřevoplastovým roštem a terasovými prkny Platí pro střechy v požárně nebezpečném prostoru. Pro pergolu apod. je nutné připočítat stálé/nahodilé požární zatížení. Klasifikaci BROOF(t3) by měla splňovat celá skladba včetně roštu a terasových prken. Obvykle je ale požadována klasifikace BROOF(t3) pro souvrství střechy pod roštem. Skladbu je nutné řešit individuálně s pracovníky Hasičského záchranného sboru. | |
Střecha s dlažbou na podložkách Platí pro střechy v požárně nebezpečném prostoru. Obvykle je požadována klasifi kace BROOF(t3) pro celé souvrství střechy (včetně dlažby na podložkách). Skladbu je nutné řešit individuálně s pracovníky Hasičského záchranného sboru.
Atelier DEK disponuje klasifikovanou skladbou střechy s dlažbou na podložkách vhodnou do PNP (viz kap. 2.2). | |
Vegetační střecha Platí pro střechy v požárně nebezpečném prostoru. Obvykle je požadována klasifi kace BROOF(t3) pro celé souvrství střechy (včetně vegetačního souvrství). Skladba není vhodná do požárně nebezpečného prostoru, pokud není zkouškou prokázáno jinak.
Atelier DEK disponuje klasifi kovanými skladbami extenzivních vegetačních střech vhodných do PNP (viz kap. 2.2). | |
Pozn.: Odolnost proti působení vnějšího požáru je dále vyžadována při požadavku na konstrukci druhu DP1. Pokud je ve skladbě použita tepelná izolace třídy reakce na oheň A1, A2 nebo B v celé tloušťce, platí požadavek na odolnost proti působení vnějšího požáru BROOF(t1) nebo BROOF(t3). U skladeb s tepelným izolantem třídy reakce na oheň C–E je nutná klasifikace BROOF(t3). |
Nešíří požár střešním pláštěm (bez nutnosti prokazovat zkouškou) |
Popis situace, poznámky | Příklad |
Střecha s kamenivem (kačírkem) velikost zrn min. 4 mm, max. 32 mm tloušťka min. 50 mm resp. hmotnost ≥ 80 kg/m² | |
Šikmá střecha Standardní krytiny – beton, keramika, plech. | |
Střecha s lepenou dlažbou Platí pro střechy v požárně nebezpečném prostoru. | |
U střešních plášťů je dále nutné zhodnotit jejich požární otevřenost. V případě, že povrchová vrstva střešního pláště přesáhne normou předepsanou výhřevnost (150 MJ/m2), chová se střecha jako požárně otevřená plocha, tzn. vytváří kolem sebe požárně nebezpečný prostor, který je definovaný odstupovými vzdálenostmi.
Střecha se často stává požárně otevřenou plochou ve chvíli, kdy dojde k dodatečnému zateplení. V takovém případě je nutné zkontrolovat, že nové odstupové vzdálenosti neovlivňují navazující konstrukce, např. dveře do strojovny výtahu apod. Pokud k takovému stavu dojde, je zapotřebí upravit navrženou skladbu střechy, nebo provést povrchovou úpravu střechy např. praným říčním kamenivem.
Výpočet uvolněného množství tepla (výhřevnosti) ze střešního pláště s povlakovou hydroizolací z PVC-P a tepelné izolace z EPS 100:
objemová hmotnost EPS 100: 25 kg/m3
tloušťka EPS 100: 200 mm
plošná hmotnost EPS 100: 5,0 kg/m2
normovaná hodnota výhřevnosti EPS: 39 MJ/kg
plošná hmotnost PVC-P: 1,96 kg/m2
normová hodnota výhřevnosti: 27 MJ/kg
Q – množství uvolněného tepla 247,9 MJ/m2
Hodnocení: 247,9 MJ/m2 > 150 MJ/m2 podle ČSN 73 0802, resp. ČSN 73 0804 pokud je Q > 150 MJ/m2, považuje se střešní plášť za požárně otevřenou plochu.
Výše uvedené principy a požadavky se vztahují jak k plochým, tak šikmým střechám.
V rámci hodnocení a navrhování střechy je nutné zohlednit i návaznosti jednotlivých konstrukcí, například styk požární stěny se střešním pláštěm. Tento detail lze dle nových pravidel (ČSN 73 0810) řešit hned několika způsoby:
1) Vytažení požární stěny nad úroveň střešního pláště (vytvoření dělicí atiky), viz obrázek
2) Skladba střechy s tepelnou izolací s třídou reakce na oheň A1 nebo A2, viz obrázek
3) Skladba střechy s tepelnou izolací s třídou reakce na oheň C až E
vnější povrch střechy musí vykazovat klasifi kaci BROOF(t3)
skladba střechy musí splňovat požadovanou požární odolnost
plocha musí být maximálně 1 500 m2 nebo musí být střešní plášť dělen požárními pásy širokými min. 2 m, ve skladbě pásů musí být použita tepelná izolace s třídou reakce na oheň A1 nebo A2 a vnější povrch musí vykazovat klasifikaci BROOF(t3) viz. obrázek
V oblasti požárně dělicích stěn by se ve střešním plášti neměly vyskytovat žádné požárně otevřené plochy, např. světlíky, kde by hrozilo přenesení požáru z jednoho požárního úseku do druhého. Požárně otevřené plochy mohou být od požárně dělicí stěny vzdáleny min. 1,2 m.
V následujících tabulkách jsou uvedeny skladby s povlakovou hydroizolací ze sortimentu Stavebnin DEK, u kterých lze deklarovat klasifikaci BROOF(t3), resp. BROOF(t1).
TAB. 2.1.9 – 1 ELASTEK 40 FIRESTOP
Povlaková hydroizolace z asfaltového pásu s retardéry hoření
Ve skladbě: |
• vrchní pás hydroizolace – ELASTEK 40 FIRESTOP, tl. 4,5 mm • podkladní pás hydroizolace – GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm, (popř. GLASTEK 30 STICKER PLUS / ULTRA, tl. 3,0 mm) • tepelná izolace – polystyren EPS 100, (popř. EPS 150, 200), tl. 100–600 mm, stabilizován mechanickým kotvením • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
• vrchní pás hydroizolace – ELASTEK 40 FIRESTOP, tl. 4,5 mm • podkladní pás hydroizolace – GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm, (popř. GLASTEK 30 STICKER PLUS / ULTRA, tl. 3,0 mm) • tepelná izolace – minerální vlákna nebo pěnosklo, tl. ≥ 30 mm, λ ≥ 0,035 W.m-1.K-1, objemová hmotnost ≥ 110 kg.m-3 • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
• vrchní pás hydroizolace – ELASTEK 40 FIRESTOP, tl. 4,5 mm • podkladní pás hydroizolace – GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm (popř. GLASTEK 30 STICKER PLUS / ULTRA, tl. 3,0 mm) • nosná vrstva** |
• vrchní pás hydroizolace – ELASTEK 40 FIRESTOP, tl. 4,5 mm • podkladní pás hydroizolace – GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm (popř. GLASTEK 30 STICKER PLUS / ULTRA, tl. 3,0 mm) • tepelná izolace, celková tl. 50–600 mm (EPS + MW), stabilizována mechanickým kotvením: • polystyren EPS 100 (popř. EPS 70, 150, 200), tl. 20–570 mm • minerální vlákna, tl. 30–300 mm • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
• vrchní pás hydroizolace – ELASTEK 40 FIRESTOP, tl. 4,5 mm • podkladní pás hydroizolace – GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm (popř. GLASTEK 30 STICKER PLUS / ULTRA, tl. 3,0 mm) • tepelná izolace stabilizována mechanickým kotvením, celková tl. ≥ 30 mm (MW + EPS/PIR): • minerální vlákna nebo pěnosklo, tl. ≥ 30 mm, λ ≥ 0,035 W.m-1.K-1, objemová hmotnost ≥ 110 kg.m-3 • polystyren EPS 100 (popř. EPS 70, 150, 200), nebo PIR desky THERMA TR26 • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
• vrchní pás hydroizolace – ELASTEK 40 FIRESTOP, tl. 4,5 mm • podkladní pás hydroizolace – GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm (popř. GLASTEK 30 STICKER PLUS / ULTRA, tl. 3,0 mm) • tepelná izolace – minerální vlákna nebo pěnosklo, tl. ≥ 30 mm, λ ≥ 0,035 W.m-1.K-1, objemová hmotnost ≥ 110 kg.m-3 • stávající skladba střešního pláště, popř. se separační vrstvou ze skleněné rohože nebo polyesterové geotextilie, plošná hmotnost ≤ 300 g.m-2 |
• vrchní pás hydroizolace – ELASTEK 40 FIRESTOP, tl. 4,5 mm • podkladní pás hydroizolace – GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm (popř. GLASTEK 30 STICKER PLUS / ULTRA, tl. 3,0 mm) • stávající skladba s klasifikací BROOF(t3) nebo ŽB deska nebo lehčený beton |
Klasifikace skladby | BROOF(t3) |
Rozsah klasifikace | do 10 ° |
Zkušební předpis | ČSN P ENV 1187 |
Klasifikační předpis | ČSN EN 13501-5, ČSN P CEN/TS 16459 |
Rozšířené použití | Za určitých podmínek lze ve skladbě provést záměnu odzkoušené parozábrany. |
* Nosná vrstva | Bez dalšího ověřování lze použít:
• bednění s P+D min. tl. 12 mm (např. palubky, OSB P+D) • bednění z prken s rovnými hranami • bednění z desek na bázi dřeva s rovnými hranami min. tl. 12 mm (např. OSB) • trapézový plech • ŽB deska |
** Nosná vrstva | Bez dalšího ověřování lze použít:
• bednění s P+D min. tl. 12 mm (např. palubky, OSB P+D) • trapézový plech • ŽB deska |
Poznámka | Uvedené skladby jsou zde klasifikovány pouze z hlediska chování při vnějším působení požáru. Před použitím skladby na konkrétním objektu je třeba ověřit její vhodnost z pohledu ostatních požadavků na střechu. |
TAB. 2.1.9 – 2 ELASTEK 50 SOLOFIRESTOP
Povlaková hydroizolace z asfaltového pásu s retardéry hoření
Ve skladbě: |
• hydroizolace – ELASTEK 50 SOLO FIRESTOP, tl. 5,3 mm • tepelná izolace – minerální vlákna nebo pěnosklo, tl. ≥ 30 mm, λ ≥ 0,035 W.m-1.K-1, objemová hmotnost ≥ 110 kg.m-3 • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
• hydroizolace – ELASTEK 50 SOLO FIRESTOP, tl. 5,3 mm • tepelná izolace stabilizována mechanickým kotvením, celková tl. ≥ 30 mm (MW + EPS/PIR): • minerální vlákna nebo pěnosklo, tl. ≥ 30 mm, λ ≥ 0,035 W.m-1.K-1, objemová hmotnost ≥ 110 kg.m-3 • polystyren EPS 100 (popř. EPS 70, 150, 200), nebo PIR desky THERMA TR26 • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
• hydroizolace – ELASTEK 50 SOLO FIRESTOP, tl. 5,3 mm • stávající skladba s klasifikací BROOF(t3) nebo ŽB deska nebo lehčený beton |
Klasifikace skladby | BROOF(t3) |
Rozsah klasifikace | do 10 ° |
Zkušební předpis | ČSN P ENV 1187 |
Klasifikační předpis | ČSN EN 13501-5, ČSN P CEN/TS 16459 |
Rozšířené použití | Za určitých podmínek lze ve skladbě provést záměnu odzkoušené parozábrany. |
* Nosná vrstva | Bez dalšího ověřování lze použít: • bednění s P+D min. tl. 12 mm (např. palubky, OSB P+D) • bednění z prken s rovnými hranami • bednění z desek na bázi dřeva s rovnými hranami min. tl. 12 mm (např. OSB) • trapézový plech • ŽB deska |
Poznámka | Uvedené skladby jsou zde klasifikovány pouze z hlediska chování při vnějším působení požáru. Před použitím skladby na konkrétním objektu je třeba ověřit její vhodnost z pohledu ostatních požadavků na střechu. |
TAB. 2.1.9 – 3 DEKPLAN 76
Kotvená povlaková hydroizolace z PVC-P
Ve skladbě: |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm • tepelná izolace – PIR desky THERMA TR26, tl. 40–360 mm • parotěsná zábrana – asfaltový pás, např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm • tepelná izolace – minerální vlákna, tl. 40–360 mm • parotěsná zábrana – asfaltový pás, např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm • tepelná izolace, celková tl. 40–360 mm (PIR + MW): • PIR desky THERMA TR26, tl. ≤ 360 mm • minerální vlákna, tl. ≤ 360 mm • parotěsná zábrana – asfaltový pás, např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm • tepelná izolace, celková tl. 40–360 mm (MW + PIR): • minerální vlákna, tl. ≤ 360 mm • PIR desky THERMA TR26, tl. ≤ 360 mm • parotěsná zábrana – asfaltový pás, např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm • nosná vrstva* |
Klasifikace skladby | BROOF(t3) |
Rozsah klasifikace | od 10 ° do 70 ° |
Zkušební předpis | ČSN P ENV 1187 |
Klasifikační předpis | ČSN EN 13501-5, ČSN P CEN/TS 16459 |
Rozšířené použití | Za určitých podmínek lze ve skladbě provést záměnu odzkoušené parozábrany. |
* Nosná vrstva | Bez dalšího ověřování lze použít: • bednění s P+D min. tl. 12 mm (např. palubky, OSB P+D) • bednění z prken s rovnými hranami • bednění z desek na bázi dřeva s rovnými hranami min. tl. 12 mm (např. OSB) • trapézový plech • ŽB deska |
Poznámka | Uvedené skladby jsou zde klasifikovány pouze z hlediska chování při vnějším působení požáru. Před použitím skladby na konkrétním objektu je třeba ověřit její vhodnost z pohledu ostatních požadavků na střechu. |
TAB. 2.1.9 – 4 DEKPLAN 76
Kotvená povlaková hydroizolace z PVC-P
Ve skladbě: |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • separace – sklovláknitý vlies FILTEK V • tepelná izolace – polystyren EPS 100 (popř. EPS 70, 150, 200), tl. 100–600 mm • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm, nebo DEKSEPAR (pouze při použití DEKPLAN 76 tl. 1,5 mm) • nosná vrstva* |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • tepelná izolace – PIR desky THERMA TR26, tl. 60–360 mm • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm, nebo DEKSEPAR • nosná vrstva* |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • tepelná izolace, celková tl. 60–360 mm (PIR + EPS): • PIR desky THERMA TR26, tl. 60–360 mm • polystyren EPS 100 (popř. EPS 70, 150, 200), tl. ≤ 300 mm • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm, nebo DEKSEPAR • nosná vrstva* |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • tepelná izolace – minerální vlákna nebo pěnosklo, tl. ≥ 30 mm, λ ≥ 0,035 W.m-1.K-1, objemová hmotnost ≥ 110 kg.m-3 • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm, nebo DEKSEPAR • nosná vrstva* |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • tepelná izolace, celková tl. ≥ 30 mm (MW + EPS/PIR): • minerální vlákna nebo pěnosklo, tl. ≥ 30 mm, λ ≥ 0,035 W.m-1.K-1, objemová hmotnost ≥ 110 kg.m-3 • polystyren EPS 100 (popř. EPS 70, 150, 200), nebo PIR desky THERMA TR26 • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm, nebo DEKSEPAR • nosná vrstva* |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • separace – sklovláknitý vlies FILTEK V: • tepelná izolace, celková tl. 50–600 mm (EPS + MW): • polystyren EPS 100 (popř. EPS 70, 150, 200), tl. 20–570 mm • minerální vlákna, tl. 30–200 mm • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm nebo DEKSEPAR • nosná vrstva* |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • tepelná izolace – minerální vlákna nebo pěnosklo, tl. ≥ 30 mm, λ ≥ 0,035 W.m-1.K-1, objemová hmotnost ≥ 110 kg.m-3 • stávající skladba střešního pláště, popř. se separační vrstvou ze skleněné rohože nebo polyesterové geotextílie s plošnou hmotností ≤ 300 g.m-2 |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • separace – FILTEK V • nosná vrstva** |
• hydroizolace – DEKPLAN 76, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • separace – FILTEK V • stávající skladba s prokazatelnou klasifikací BROOF (t3) |
Klasifikace skladby | BROOF(t3) |
Rozsah klasifikace | do 10 ° |
Zkušební předpis | ČSN P ENV 1187 |
Klasifikační předpis | ČSN EN 13501-5, ČSN P CEN/TS 16459 |
Rozšířené použití | Za určitých podmínek lze ve skladbě provést záměnu odzkoušené parozábrany. |
* Nosná vrstva | Bez dalšího ověřování lze použít: • bednění s P+D min. tl. 12 mm (např. palubky, OSB P+D) • bednění z prken s rovnými hranami • bednění z desek na bázi dřeva s rovnými hranami min. tl. 12 mm (např. OSB) • trapézový plech • ŽB deska |
** Nosná vrstva | Bez dalšího ověřování lze použít: • bednění s P+D min. tl. 12 mm (např. palubky, OSB P+D) • trapézový plech • ŽB deska |
Poznámka | Na hydroizolační fólii DEKPLAN 76 lze při zachování klasifikace přidat pochozí fólii DEKPLAN X76, která slouží jako příležitostně pochozí vrstva např. pro účely revizí. Uvedené skladby jsou zde klasifikovány pouze z hlediska chování při vnějším působení požáru. Před použitím skladby na konkrétním objektu je třeba ověřit její vhodnost z pohledu ostatních požadavků na střechu. |
TAB. 2.1.9 – 5 DEKPLAN 77
Povlaková hydroizolace z PVC-P přitížená dlažbou na podložkách
Ve skladbě: |
• betonové dlaždice velikosti minimálně 300×300 mm, tl. ≥ 35 mm, dlaždice v rozích položené na plastové distanční terče podložené přířezem z fólie DEKPLAN 77, velikost spár mezi dlaždicemi ≤ 8 mm, výška dlaždic nad PVC fólií min. 15 mm • hydroizolace – DEKPLAN 77, tl. 1,5 mm (popř. 1,8, 2,0 mm) • v případě požadavku separace – sklovláknitý vlies FILTEK V nebo textilie z PP vláken FILTEK 300 • tepelná izolace – EPS 150 (popř. 70, 100, 200) nebo PIR nebo minerální vlna, tl. ≥ 40 mm • parotěsná zábrana – např. GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL, tl. 4,0 mm, nebo DEKSEPAR • nosná vrstva* |
• betonové dlaždice velikosti minimálně 300×300 mm, tl. ≥ 35 mm, dlaždice v rozích položené na plastové distanční terče podložené přířezem z fólie DEKPLAN 77, velikost spár mezi dlaždicemi ≤ 8 mm, výška dlaždic nad PVC fólií min. 15 mm • hydroizolace – DEKPLAN 77, tl. 1,5 mm (1,8, 2,0 mm) • separace – textilie z PP vláken FILTEK 500 • nosná vrstva* |
Klasifikace skladby | BROOF(t3) |
Rozsah klasifikace | do 10 ° |
Zkušební předpis | ČSN P ENV 1187 |
Klasifikační předpis | ČSN EN 13501-5 |
Rozšířené použití | Za určitých podmínek lze ve skladbě provést záměnu odzkoušené parozábrany. |
* Nosná vrstva | Bez dalšího ověřování lze použít: • bednění s P+D min. tl. 12 mm (např. palubky, OSB P+D) • bednění z prken s rovnými hranami • bednění z desek na bázi dřeva s rovnými hranami min. tl. 12 mm (např. OSB) • trapézový plech • ŽB deska |
Poznámka | Uvedené skladby jsou zde klasifikovány pouze z hlediska chování při vnějším působení požáru. Před použitím skladby na konkrétním objektu je třeba ověřit její vhodnost z pohledu ostatních požadavků na střechu. |
TAB. 2.1.9 – 6 VEGETAČNÍ SKLADBY EXTENZIVNÍ
Ve skladbě: |
• GREENDEK ROZCHODNÍKOVÁ ROHOŽ S5 • GREENDEK substrát střešní extenzivní, tl. min. 20 mm • GREENDEK vegetační kompozit • hydroizolace – např. DEKPLAN 77, souvrstí asfaltových pásů DEK, FPO/TPO fólie SARNAFIL TG 66 a MAPEPLAN T, EPDM fólie RESITRIX SK W • v případě požadavku separace – sklovláknitý vlies FILTEK V nebo textilie z PP vláken FILTEK 300 • tepelná izolace – EPS nebo PIR nebo minerální vlna nebo jejich kombinace • parotěsná zábrana – např. GLASTEK AL 40 MINERAL • nosná vrstva* |
Klasifikace skladby | nešíří požár střešním pláštěm – BROOF(t3) |
Rozsah klasifikace | do 10 ° a do 1 500 m2 |
Zkušební předpis | ČSN P ENV 1187 |
Klasifikační předpis | ČSN EN 13501-5, ČSN 73 0810 |
Rozšířené použití | |
* Nosná vrstva | Bez dalšího ověřování lze použít: • bednění s P+D min. tl. 12 mm (např. palubky, OSB P+D) • bednění z prken s rovnými hranami • bednění z desek na bázi dřeva s rovnými hranami min. tl. 12 mm (např. OSB) • trapézový plech • ŽB deska |
Poznámka | Uvedená klasifikace platí za předpokladu: • střecha musí být pravidelně udržována a minimálně 2× ročně kontrolována (kontrola vegetace, střešních vtoků apod.) • skladba střechy je nepochozí (pochozí pouze pro údržbu) a nepobytová; pro pobytové plochy lze využít např. skladbu terasy s dlažbou na podložkách • vegetaci na střeše o ploše ≥ 1 500 m2 je nutno rozdělit na plochy ≤ 1 500 m2 např. pomocí pruhů praného říčního kameniva v tl. min. 50 mm a šířce min. 2 m. Uvedené skladby jsou zde klasifikovány pouze z hlediska chování při působení vnějšího požáru. Před použitím skladby na konkrétním objektu je třeba ověřit její vhodnost z pohledu ostatních požadavků na střechu. |
Stabilizace vrstev střech s povlakovou hydroizolací se dimenzuje na účinky sání větru a eliminaci negativních účinků objemových změn. Obvykle při sklonu střechy větším než 5° je třeba navrhnout opatření, která brání posunu vrstev skladby ve směru spádu.
Zatížení střech pro účely této kapitoly je stanoveno podle ČSN EN 1991 -1 -4 pro střechy do sklonu 5 °. Níže uvedené způsoby a podmínky stabilizace střech tedy platí jen pro střechy do tohoto sklonu.
Návrh stabilizace skladeb střech DEK na konkrétních objektech provádí technici Atelieru DEK.
Zatížení větrem
Pro správný návrh stabilizace vůči negativním účinkům sání větru je třeba znát návrhové zatížení větrem. Zatížení větrem se stanovuje výpočtem dle ČSN EN 1991-1-4 a je defi nováno vztahem
wd = γf [qp(ze) . cpe]
γf = součinitel zatížení dle ČSN EN 1990
qp = maximální dynamický tlak
ze = referenční výška pro vnější tlak
cpe = součinitel vnějšího tlaku
Stanovení oblastí s různým zatížením větrem na střeše
Dle zásad uvedených v ČSN EN 1991-1-4 [6] je třeba identifikovat roh (F), okraj (G), plochu (H) a vnitřní plochu (I). Velikost oblastí se pro jednu stranu objektu (jeden směr větru) určí podle obr. 2.3.1 - 2.
h = výšková úroveň střechy od navazujícího terénu
b = půdorysný rozměr kolmý na uvažovaný směr větru
e = menší z hodnot b nebo 2h
Stejným způsobem se postupuje pro další strany objektu. Na obr. 2.3.1 - 3 je příklad určení oblastí střechy pro budovu o půdorysu 20 x 100 m a výšce 12 m.
h = 12 m
Pro směr větru kolmý k delší stěně:
e = menší z hodnot b (100 m) nebo 2h (24 m) → 24 m
e/2 = 12 m; e/4 = 6 m; e/10 = 2,4 m
Pro směr větru kolmý ke kratší stěně:
e = menší z hodnot b (20 m) nebo 2h (24 m) → 20 m
e/2 = 10 m; e/4 = 5 m; e/10 = 2 m
Je zřejmé, že v tomto případě bude vycházet oblast vnitřní plochy (I) nulová.
V případech složitějších a členitějších střešních ploch se stanovení jejich oblastí a výpočet zatížení od silových účinků větru provádí individuálně se zohledněním zásad uvedených v ČSN EN 1991-1-4.
Stanovení návrhového zatížení větrem na střeše
Z tabulky 2.3.1 - 1 lze pro potřeby předběžného posouzení stability střešních vrstev odečíst návrhové hodnoty zatížení větrem podle ČSN EN 1991-1-4 v případě, že platí:
sklon okolního terénu je max. 5°
zatížení větrem působí na krytinu pouze shora (objekt je uzavřený)
střecha je po obvodě ukončena ostrou hranou bez atiky či výškou atiky max. 150 mm, objekt má jednoduchý tvar a v jeho blízkosti se nenachází výrazně vyšší budova
TAB. 2.3.1 – 1 NÁVRHOVÉ HODNOTY ZATÍŽENÍ VĚTREM (SÁNÍ)
Kategorie terénu
Nutno posuzovat ve výškové úrovni střechy a v širším okolí stavby 1) | Větrová oblast
Určuje se dle mapy v ČSN EN 1991-1-4.
| Výšková úroveň střechy nad okolním terénem [m] | Zatížení větrem [kPa]
|
roh | okraj | plocha |
bez atiky / s atikou výšky 150 mm | bez atiky / s atikou výšky 150 mm | bez atiky i s atikou výšky 150 mm |
I plochá krajina, jezera
| I | 5 | 2,81 / 2,43 | 2,25 / 1,98 | 1,35 |
10 | 3,28 / 3,05 | 2,63 / 2,47 | 1,58 |
15 | 3,58 / 3,41 | 2,86 / 2,75 | 1,72 |
20 | 3,79 / 3,66 | 3,04 / 2,94 | 1,82 |
25 | 3,97 / 3,85 | 3,17 / 3,10 | 1,90 |
30 | 4,11 / 4,01 | 3,29 / 3,22 | 1,97 |
II | 5 | 3,47 / 3,00 | 2,77 / 2,44 | 1,66 |
10 | 4,06 / 3,76 | 3,24 / 3,05 | 1,95 |
15 | 4,42 / 4,21 | 3,53 / 3,39 | 2,12 |
20 | 4,68 / 4,52 | 3,75 / 3,64 | 2,25 |
25 | 4,90 / 4,75 | 3,92 / 3,82 | 2,35 |
30 | 5,07 / 4,95 | 4,06 / 3,98 | 2,43 |
III | 5 | 4,19 / 3,62 | 3,36 / 2,95 | 2,01 |
10 | 4,91 / 4,55 | 3,93 / 3,69 | 2,36 |
15 | 5,35 / 5,09 | 4,28 / 4,11 | 2,57 |
20 | 5,67 / 5,46 | 4,53 / 4,40 | 2,72 |
25 | 5,92 / 5,75 | 4,74 / 4,63 | 2,84 |
30 | 6,14 / 5,99 | 4,91 / 4,81 | 2,95 |
IV | 5 | 4,99 / 4,31 | 3,99 / 3,51 | 2,40 |
10 | 5,84 / 5,42 | 4,67 / 4,39 | 2,80 |
15 | 6,36 / 6,06 | 5,09 / 4,89 | 3,05 |
20 | 6,75 / 6,50 | 5,40 / 5,23 | 3,24 |
25 | 7,05 / 6,85 | 5,64 / 5,50 | 3,38 |
30 | 7,30 / 7,13 | 5,84 / 5,73 | 3,51 |
II zemědělská půda, malé zemědělské stavby, ploty
| I | 5 | 2,29 / 1,98 | 1,83 / 1,61 | 1,10 |
10 | 2,79 / 2,59 | 2,23 / 2,10 | 1,34 |
15 | 3,10 / 2,95 | 2,48 / 2,38 | 1,49 |
20 | 3,33 / 3,21 | 2,67 / 2,59 | 1,60 |
25 | 3,52 / 3,42 | 2,81 / 2,75 | 1,69 |
30 | 3,67 / 3,58 | 2,94 / 2,88 | 1,76 |
II | 5 | 2,83 / 2,44 | 2,26 / 1,99 | 1,36 |
10 | 3,45 / 3,20 | 2,76 / 2,59 | 1,65 |
15 | 3,83 / 3,65 | 3,07 / 2,94 | 1,84 |
20 | 4,12 / 3,97 | 3,29 / 3,19 | 1,98 |
25 | 4,34 / 4,22 | 3,47 / 3,39 | 2,08 |
30 | 4,53 / 4,42 | 3,63 / 3,55 | 2,18 |
III | 5 | 3,42 / 2,95 | 2,74 / 2,41 | 1,64 |
10 | 4,17 / 3,87 | 3,34 / 3,14 | 2,00 |
15 | 4,64 / 4,41 | 3,71 / 3,56 | 2,23 |
20 | 4,98 / 4,80 | 3,98 / 3,86 | 2,39 |
25 | 5,25 / 5,10 | 4,20 / 4,10 | 2,52 |
30 | 5,48 / 5,35 | 4,39 / 4,30 | 2,63 |
IV | 5 | 4,07 / 3,52 | 3,26 / 2,87 | 1,95 |
10 | 4,96 / 4,60 | 3,97 / 3,73 | 2,38 |
15 | 5,52 / 5,25 | 4,41 / 4,24 | 2,65 |
20 | 5,93 / 5,71 | 4,74 / 4,60 | 2,85 |
25 | 6,25 / 6,07 | 5,00 / 4,88 | 3,00 |
30 | 6,53 / 6,37 | 5,22 / 5,12 | 3,13 |
III předměstské nebo průmyslové oblasti, souvislé lesy
| I | 5 | 1,52 / 1,31 | 1,22 / 1,07 | 0,73 |
10 | 2,03 / 1,88 | 1,62 / 1,53 | 0,97 |
15 | 2,35 / 2,24 | 1,88 / 1,80 | 1,13 |
20 | 2,59 / 2,50 | 2,07 / 2,01 | 1,24 |
25 | 2,78 / 2,70 | 2,22 / 2,17 | 1,33 |
30 | 2,94 / 2,87 | 2,35 / 2,31 | 1,41 |
II | 5 | 1,88 / 1,62 | 1,50 / 1,32 | 0,90 |
10 | 2,50 / 2,32 | 2,00 / 1,88 | 1,20 |
15 | 2,90 / 2,76 | 2,32 / 2,23 | 1,39 |
20 | 3,20 / 3,08 | 2,56 / 2,48 | 1,53 |
25 | 3,43 / 3,33 | 2,75 / 2,68 | 1,65 |
30 | 3,63 / 3,54 | 2,91 / 2,85 | 1,74 |
III | 5 | 2,27 / 1,96 | 1,82 / 1,60 | 1,09 |
10 | 3,03 / 2,81 | 2,42 / 2,28 | 1,45 |
15 | 3,51 / 3,34 | 2,81 / 2,70 | 1,68 |
20 | 3,87 / 3,73 | 3,09 / 3,00 | 1,86 |
25 | 4,15 / 4,03 | 3,32 / 3,24 | 1,99 |
30 | 4,39 / 4,29 | 3,52 / 3,45 | 2,11 |
IV | 5 | 2,70 / 2,33 | 2,16 / 1,90 | 1,30 |
10 | 3,61 / 3,35 | 2,88 / 2,71 | 1,73 |
15 | 4,18 / 3,98 | 3,34 / 3,21 | 2,01 |
20 | 4,60 / 4,44 | 3,68 / 3,57 | 2,21 |
25 | 4,94 / 4,80 | 3,96 / 3,86 | 2,37 |
30 | 5,23 / 5,10 | 4,18 / 4,10 | 2,51 |
IV městské oblasti, ve kterých je min. 15 % povrchu pokryto stavbami s průměrnou výškou min. 15 m
| I | 5 | 0,90 / 0,78 | 0,72 / 0,64 | 0,43 |
10 | 1,40 / 1,30 | 1,12 / 1,05 | 0,67 |
15 | 1,71 / 1,63 | 1,37 / 1,32 | 0,82 |
20 | 1,95 / 1,88 | 1,56 / 1,51 | 0,94 |
25 | 2,14 / 2,08 | 1,71 / 1,67 | 1,03 |
30 | 2,30 / 2,25 | 1,84 / 1,81 | 1,11 |
II | 5 | 1,11 / 0,96 | 0,89 / 0,78 | 0,53 |
10 | 1,72 / 1,60 | 1,38 / 1,30 | 0,83 |
15 | 2,11 / 2,01 | 1,69 / 1,62 | 1,02 |
20 | 2,41 / 2,32 | 1,93 / 1,87 | 1,16 |
25 | 2,65 / 2,57 | 2,12 / 2,07 | 1,27 |
30 | 2,85 / 2,78 | 2,28 / 2,23 | 1,37 |
III | 5 | 1,35 / 1,17 | 1,08 / 0,95 | 0,65 |
10 | 2,08 / 1,93 | 1,67 / 1,57 | 1,00 |
15 | 2,56 / 2,44 | 2,05 / 1,97 | 1,23 |
20 | 2,91 / 2,81 | 2,33 / 2,26 | 1,40 |
25 | 3,20 / 3,11 | 2,56 / 2,50 | 1,54 |
30 | 3,44 / 3,36 | 2,75 / 2,70 | 1,65 |
IV | 5 | 1,60 / 1,39 | 1,28 / 1,13 | 0,77 |
10 | 2,48 / 2,30 | 1,98 / 1,87 | 1,19 |
15 | 3,05 / 2,90 | 2,44 / 2,34 | 1,46 |
20 | 3,47 / 3,34 | 2,77 / 2,69 | 1,66 |
25 | 3,81 / 3,70 | 3,05 / 2,97 | 1,83 |
30 | 4,10 / 4,00 | 3,28 / 3,21 | 1,97 |
1) Jestliže je vzdálenost od stavby k terénu s nižší drsností menší než hodnota uvedená v tabulce 2.3.1 - 2, potom se pro uvažovaný sektor použijí nižší (přísnější) hodnoty parametru drsnosti. Malé oblasti (menší než 10 % uvažované plochy) s odlišnou drsností lze zanedbat.
TAB. 2.3.1 – 2 STANOVENÍ KATEGORIE TERÉNU PRO VÝPOČET
Výšková úroveň střechy nad okolním terénem [m] | Vzdálenost změny kategorie terénu [km] |
z I na II | z I na III | z II na III | z II na IV | z III na IV |
5 | 0,5 | 5 | 0,3 | 2 | 0,2 |
10 | 2 | 20 | 1 | 7 | 0,7 |
15 | 5 | použij I | 3 | 20 | 2 |
20 | 12 | použij I | 7 | použij II | 4,5 |
30 | 20 | použij I | 10 | použij II | 7 |
ZPŮSOBY STABILIZACE
Na střechách s povlakovou hydroizolační vrstvou se obvykle používají následující způsoby stabilizace vrstev:
kotvení všech nebo některých vrstev (tepelně izolační) střešní skladby k únosnému a stabilnímu podkladu; pokud je přikotvena k podkladu jen část vrstev, navazující vrstvy se ke spodním přikotveným obvykle lepí
lepení jednotlivých vrstev mezi sebou
Pozor!
Pro zachycení účinků větru NELZE jeden z výše uvedených způsobů stabilizace doplňovat druhým. Pokud se v jedné střešní ploše použijí dva různé způsoby stabilizace, musí být každý samostatně dimenzován tak, jako kdyby na střeše byl jediný.
MECHANICKÉ KOTVENÍ
Za únosný a stabilní podklad pro kotvenou skladbu střechy lze považovat ty vrstvy a konstrukce, které jsou účinně připevněny k správně nadimenzované nosné konstrukci stavby nebo jsou dostatečně hmotné a tuhé. Materiály horních vrstev sklady musí mít odpovídající mechanické vlastnosti. Materiály pro hydroizolaci skladby, která je celá kotvená, musí být určeny ke kotvení (především druhem nosné vložky).
Kotevní prvek musí mít dostatečnou odolnost proti všem agresivním a korozivním vlivům prostředí a materiálů, se kterými je po zabudování ve styku, a musí odolávat statickému zatížení i dynamickým účinkům větru v celém kotevním systému střechy. Kotevní prvky nesmí poškozovat hydroizolaci ani ostatní materiály skladby střechy. Důležitá je i volba odpovídající podložky, která svoji velikostí a tvarem je určena pro materiál horní kotvené vrstvy.
Výběr kotevních prvků a návrh jejich počtu a rozmístění se provádí na základě vypočteného zatížení a návrhové únosnosti kotevního prvku. O výsledné návrhové únosnosti kotevního prvku rozhoduje únosnost podkladu, kotvy a podložky, pevnost hydroizolace a jejích spojů. Návrhové hodnoty pro různé druhy kotevních prvků a jejich kombinace uvádí výrobci ve svých dokumentech (nejčastěji ETA). Deklarované hodnoty pro pevnosti hydroizolace a jejich spojů uvádí výrobci v prohlášení o vlastnostech (POV).
V současné době lze změřit dovolené zatížení kotevního prvku (Wadm) jako únosnost celé kotvené skladby v podtlakové komoře postupem dle ČSN EN 16002 na velkém vzorku střešní skladby (tzv. Wind uplift test). Pokud nemá výrobce kotevních prvků uvedeny návrhové hodnoty pro daný podklad nebo jsou pochybnosti o stavu podkladu, je nutné na konkrétní stavbě ověřit únosnost podkladu pro zvolené kotvy tzv. výtažnými zkouškami dle CEN/TS 17659. Výtažnou zkouškou se zjišťuje síla, při které dojde k porušení kotevního prvku nebo k jeho vytržení z podkladu. Zvolené kotevní prvky musí být výrobcem určeny pro daný podklad a prostředí.
Nosná vrstva pro mechanické kotvení (podklad)
Ocelový trapézový plech
Kotvy navrhujeme s ohledem na tloušťku plechu. Z pohledu návrhových sil pro zpracování kotevního plánu doporučujeme používat tloušťky plechu min. 0,63 mm. Správná délka šroubu je určena tloušťkou upevňované skladby plus 20 mm. Šroub musí vždy pod plechem vyčnívat, aby byla využita funkce jeho závitu. Kotvení se provádí do horní části vlny. Orientace řad kotev v běžné ploše musí být kolmá ke směru vln trapézového plechu.
Hliníkový trapézový plech
Před kotvením do hliníkového plechu je nutné vždy provést výtažné zkoušky. Doporučujeme používat tloušťky plechu větší jak 1 mm. Pokud pro daný podklad z hlediska únosnosti nevyhoví šrouby, lze vyzkoušet možnost použití speciálních nýtů. Orientace řad kotev v běžné ploše musí být kolmá ke směru vln trapézového plechu.
Dřevěné materiály
Délka vrutu musí být zvolena tak, aby hrot vyčníval 10 - 30 mm (dle druhu šroubu) na spodní straně dřevěného materiálu. Tloušťka dřevěného podkladu (palubky, prkna) by měla být nejméně 22 mm. U dřevotřískových desek (OSB) nejméně 18 mm, pokud výrobce neurčí jinak. U dřevoštěpkových desek se doporučuje provést výtažné zkoušky pro určení vhodnosti použití. U prken a palubek musí být orientace řad kotev hydroizolace v běžné ploše kolmá ke směru jejich pokládky.
Betonové podklady
Obecně platí, že u těchto podkladů je třeba vždy provést výtažné zkoušky. Typ kotevních prvků volíme s ohledem na druh podkladu. Nižší únosnost mohou vykazovat vrstvy z tenkých betonových mazanin, tenkostěnné betonové konstrukce apod. U tenkostěnných nosných železobetonových konstrukcí nesmí řady kotevních prvků narušovat jejich únosnost a stabilitu.
Únosnost kotevních prvků
Pro hydroizolační materiály DEK určené ke kotvení s kotvami nabízenými ve Stavebninách DEK lze laboratorní únosnost kotevního prvku (Wadm) uvažovat hodnotou 400 N, není-li v konkrétním řešení uvedeno jinak.
Kotvení vybraných skladeb DEKROOF bylo otestováno metodou Wind uplift test. Pro fólii DEKPLAN 76 máme vyzkoušenu řadu kotevních prvků od různých dodavatelů. Tyto hodnoty uplatňujeme v našich individuálních návrzích.
Při použití ověřené kombinace s konkrétními kotvami tak lze dosáhnout výrazných úspor jak v počtu kotev, tak i v provádění spojů z důvodu možnosti použití větších šíří fólií. Aktuální hodnoty pro výpočet lze získat u konzultačních techniků Atelieru DEK.
Při vyhodnocení výtažných zkoušek se uvažuje s bezpečnostním součinitelem (dle CEN/TS 17659) 2,1 pro betonové střešní konstrukce nebo betonové vrstvy vhodné ke kotvení (min. C12/15 dle EN 206). 3,0 pro lehký beton ≤ 500 kg/m2 (dle EN 12602). 1,86 pro dřevěné střešní konstrukce, 2,0 pro ocelové střešní konstrukce tl. 0,5–0,7 mm, 1,8 pro tl. od 0,7 mm a 2,0 pro hliníkové střešní konstrukce tl. min. 0,7 mm. V případě, že kotevní prvek na konkrétní střeše tyto požadavky nesplňuje, měl by být navržen a ověřen jiný typ kotevního prvku nebo jiný způsob stabilizace.
Požadovaných hodnot výtažných zkoušek je zpravidla dosahováno při použití certifikovaných kotev určených pro daný druh podkladu, viz kapitola Nosná vrstva pro mechanické kotvení (podklad) a Příklady výrobků pro kotvení.
Délky kotevních prvků a jejich částí
Při volbě délky kotvicího šroubu nebo rozpěrného prvku je třeba počítat s tloušťkou kotveného souvrství tzv. svěrnou délkou a připočítat minimální délku zakotvení prvku v materiálu nosné vrstvy (tuto délku definují výrobci pro jednotlivé typy kotevních prvků a příslušné materiály). V případě velké tloušťky kotveného souvrství nabízí výrobci tzv. teleskopické podložky. Jejich použití eliminuje potřebu příliš dlouhých (drahých) šroubů, eliminuje riziko poškození hydroizolace hlavou šroubu při poklesu tepelné izolace (např. šlápnutí v místě kotevního prvku) a částečně eliminuje tepelný most kotvou.
Korozní odolnost kotevních prvků
Směrnice EAD 030351-00-0402 požaduje pro mechanické kotvení střešních skladeb použít kotevní prvky z austenitických nerezových ocelí dle EN 10088-1 nebo prvky z uhlíkové oceli opatřené protikorozní úpravou. Prvky z uhlíkové oceli s protikorozní úpravu musí odolávat 15 zkušebním cyklům provedeným dle ČSN ISO 6988:1995 v atmosféře se 2 litry SO2.
POZNÁMKA: Galvanické pozinkování v tloušťce 5–10 μm má odolnost 1-2 cykly. Proto se používají speciální technologie povrchové úpravy (např. CLIMADUR firmy EJOT).
Příklady výrobků pro kotvení
Do označení výrobků se doplní délky stanovené podle tloušťky kotveného souvrství.
TAB. 2.3.1 – 3 VÝROBKY PRO KOTVENÍ (PŘÍKLADY)
Druh podkladu | Šroub | Podložka | Teleskopická podložka |
beton | FBS-R-6,3xL | HTV 82/40 F | - |
FBS-R-6,3xL | - | EcoTek 50xL |
FDDplus 50xL-R | - | - |
beton lehký | FPS-R-6,3xL | HTV 82/40 F | - |
FPS-R-6,3xL | - | EcoTek 50xL |
trapézový plech | TKR-4,8xL | HTV 82/40 TK | - |
TKR-4,8xL | - | HTK 2G 50xL |
dřevo | TKR-4,8xL | HTV 82/40 TK | - |
TKR-4,8xL | HTV 40RU 6,5 mm | - |
TKR-4,8xL | - | HTK 2G 50xL |
Návrh počtu kotev
Počet kotevních prvků v běžné ploše střechy lze vypočítat jako podíl návrhového zatížení větrem a návrhové únosnosti kotevního prvku (menší z hodnot dovoleného zatížení kotevního prvku použitého systému a dovoleného zatížení kotevního prvku dle výtažných zkoušek).
Kromě navržených kotevních prvků v oblastech F, G, H, I plochy střechy je nutné kotvení rozšířit o:
obvodové liniové kotvení u okrajů střechy, vnitřních atik a nástaveb (kotvy určené pro toto kotvení musí být v rozteči, max. 250 mm)
kotvení v okolí detailů (vtoků, prostupů, apod.)
kotvení povlakové hydroizolace na svislých plochách atik a stěn vyšších než 500 mm
kotvení v místě změny sklonu střešní roviny o více jak 6°
montážní kotvení tepelné izolace v doporučeném počtu min. 2 ks/m2 . zároveň min. 2 ks na desku
Parametry materiálu horní vrstvy kotveného souvrství
V případě kotvení jednovrstvých systémů povlakových hydroizolací řadou kotev umístěných ve spoji je nutné zohlednit únosnost tohoto spoje v odlupu. Tato únosnost zpravidla limituje množství kotevních prvků umístěných ve spoji a tím i volbu šířky pruhů folie (osovou vzdálenost řad kotev). V individuálních návrzích Atelieru DEK je tato skutečnost zohledněna.
V případě potřeby většího počtu kotevních prvků je řešením volba užší role fólie, umístění potřebných kotev do plochy fólie nebo zmenšení vzdálenosti řad kotev (např. rozříznutím fólie na polovinu a umístěním potřebných kotev do nově vzniklého spoje).
LEPENÍ TEPELNÉ IZOLACE K PODKLADU V LEPENÉ SKLADBĚ
Tepelné izolace použité ve skladbě stabilizované lepením, musí mít takovou soudržnost, aby odolávaly sání větru.
Přídržnosti lepidla k podkladu
Lepení je přípustné pouze na podklad, jehož jednotlivé vrstvy jsou dostatečně stabilizovány proti účinkům sání větru. Dále musí být ověřena dostatečná přídržnost lepidla. Rovinnost kontaktního povrchu pro lepení musí být v souladu s požadavky podle použitého druhu lepidla!
Zejména při rekonstrukcích střech doporučujeme zajistit u odborné firmy ověření vhodnosti stabilizace lepením popř. provést vlastní orientační zkoušku následujícími postupy:
Varianta 1 – malé vzorky, ověření přídržnosti při předem zjištěné rovinnosti podkladu
Skladba, materiál, tloušťka a stav vrstev. Sondami cca 300 x 300 mm vyjmeme celé souvrství střechy až na nosnou konstrukci a ověříme, že jednotlivé vrstvy staré hydroizolace nelze lehce od sebe oddělit a že hydroizolace drží na svém podkladu. Pokud je podkladem tepelná izolace nebo betonová vrstva tenčí než 5 cm, ověříme, že jsou tyto vrstvy spojeny s nosnou konstrukcí střechy. Sondy se provedou alespoň na třech místech střechy o ploše do 1000 m2, na každých dalších 1000 m2 je nutná další sonda.
Rovinnost podkladu. Lať stejně dlouhou jako delší strana tepelněizolačních desek předepsaných pro plánovanou rekonstrukci pokládáme v různých místech a v různých směrech tak, abychom co nejlépe zmapovali charakteristický stav povrchu střechy. Na každých 500 m2 střechy je třeba alespoň 10 měření.
Pokud se oba konce latě dotýkají podkladu, změříme ve středu a ve čtvrtinách latě vzdálenost od podkladu (ideálně měrným klínem, celkem 3 měření, z nich se vypočte průměrná hodnota).
Pokud je nejvyšší místo pod latí, podložíme okraje latě tak, aby se dotýkala nejvyššího místa a konce byly přibližně stejně vysoko nad podkladem. Změříme vzdálenost od podkladu u konců a ve středu latě. Výsledkem jednotlivého měření je průměr ze tří hodnot.
Výsledkem všech měření na střeše je aritmetický průměr výsledků jednotlivých měření. Podle zjištěné rovinnosti ověříme vhodnost zvoleného lepidla, popřípadě zvolíme jiné lepidlo vhodné pro zjištěnou nerovnost. U polyuretanových pěnových lepidel by výsledná průměrná nerovnost podkladu neměla být pro lepení desek EPS větší než 6 mm. Maximální tloušťka lepené spáry pak nemá překročit 12 mm. Pokud se nerovnost podkladu vymyká požadavkům dostupných lepidel a není možný jiný způsob stabilizace, je třeba rovinnost podkladu upravit. Lokální výrazné odchylky od průměrné hodnoty se doporučuje odstranit úpravou podkladu.
Ověření vlivu nerovnosti na přídržnost lepidla. Připravíme podložky takové výšky, jaká je zjištěná nerovnost podkladu, kterými podložíme okraje nebo rohy následujících vzorků. Zkoušku provádíme nejméně na 3 vzorcích, u větších střech doporučujeme počet vzorků zvýšit úměrně velikosti střechy. Doporučujeme připravit si vzorky tepelné izolace předepsané pro rekonstrukci o velikosti min. 200 x 200 mm, na jejichž horní povrch se přilepí např. OSB deska nebo prkno přesahující na dvou stranách, aby bylo možné při orientační odtrhové zkoušce vzorek snadno uchopit rukama. Vzorky přilepíme k podkladu upravenému tak, jak se plánuje pro lepidla rekonstrukci (čištění, sušení, kartáčování apod.) uvažovaným druhem a stejným způsobem jaký předepisuje výrobce (v pruzích, celoplošně). Dotlačení vzorku k podkladu vymezíme výše popsanými podložkami. Po uplynutí doby určené k vytvrzení lepidla se snažíme každý vzorek odtrhnout. Pokud se podaří odtrhnout vzorek z povrchu podkladu nebo ve hmotě podkladu nebo od lepidla bez ulpění částí tepelné izolace na lepidle, potom výsledek zkoušky považujeme za nevyhovující. V takovém případě doporučujeme další postup konzultovat s technikem ATELIERU DEK. V případě, že dojde k odtržení vzorku ve hmotě tepelného izolantu, potom výsledek zkoušky považujeme za vyhovující. V případě, že na zkoumané střeše vyhovuje pouze část zkoušených vzorků, doporučujeme rozšířit počet testovaných vzorků a rozhodnout o fixaci individuálně.
Varianta 2 – celé desky tepelněizolačního materiálu, ověření přídržnosti v jednom kroku
Na alespoň pěti místech na každých 500 m2 s nejvíce nerovným povrchem se přilepí celé desky tepelné izolace plánovaného formátu.
Odtrhávaný vzorek 200 x 200 mm se vyřeže z každé přilepené zkušební desky a následně se na něj stejným způsobem jako u varianty 1 nalepí OSB deska pro provedení zkoušky odtržení. Na odtrhávaném vzorku musí být 2 pruhy lepidla.
Další zásady návrhu lepené skladby:
Maximální doporučená velikost lepených desek EPS je 1x1 m. U větších desek významně klesá přídržnost lepidla.
U obdélníkového formátu desek EPS doporučujeme klást desky delší stranou rovnoběžně se směrem kladení pásů parotěsnicí vrstvy (podkladní vrstvy, původní hydroizolační vrstvy, apod.).
V návrhu připevnění nových vrstev střechy je nutné uvést formát použitých desek, způsob kladení a použité materiály.
Příklady výrobků pro lepení a způsob jejich aplikace
Pro lepení jednotlivých vrstev střešních skladeb se používají stavební lepidla několika typů – viz Tab. 2.3.1-4.
TAB. 2.3.1 – 4 ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ LEPIDEL A PŘÍKLADY KONKRÉTNÍCH VÝROBKŮ
Označení | Typ lepidla | Příklad výrobku (výrobce) |
A | polyuretanová lepidla | INSTA-STIK STD (DOW) |
B | asfalt za horka | AOSI 95/35 (PARAMO) |
C | asfalt za studena | FOAMGLAS PC 11 FOAMGLAS PC 56 (FOAMGLAS - PITTSBURGH CORNING CR) |
V Tab. 2.3.1-5 jsou uvedeny typy lepidel vhodných pro nalepení tepelné izolace k podkladu. Tabulka vychází z technických informací jednotlivých výrobců, ze zkušeností, které naši technici získali při aplikacích a z experimentálního ověřování.
TAB. 2.3.1 – 5 TYPY LEPIDEL VHODNÝCH PRO PŘILEPENÍ TEPELNÉ IZOLACE K PODKLADU
| Lepené materiály |
EPS, XPS, PIR | Pěnové sklo |
Podklad (materiál, na který se lepí) | asfaltový pás s jemnozrnným minerálním posypem nebo starý s hrubozrnným posypem | A,B | B |
fólie PVC-P | na PVC fólie nelze lepit |
silikátové podklady | A,B | B,C (dle typu desek) |
trapézové plechy | A | B,C (dle typu desek) |
dřevěné bednění | na dřevěné bednění se nelepí |
Polyuretanové lepidlo INSTA-STIK STD
INSTA-STIK STD je polyuretanové lepidlo pro lepení tepelněizolačních desek k podkladu ve skladbách střech. Obsah lepidla v aplikační tlakové nádobě je 10,4 kg pro cca 100 m2 aplikace v ploše v závislosti na zatížení sání větrem.
Vhodné podklady, příklady:
profilované plechy z oceli, popř. s povlakem z PVC nebo akrylátu, minimální tloušťka plechu 0,7 mm
povrchy asfaltových pásů vhodných pro lepení (stávající soudržné povrchy, asfaltové pásy např. parozábran s minerálním posypem, nebo nakašírovanou textilií apod.)
silikátové podklady po 28 dnech, prefabrikáty
Nevhodné podklady, příklady:
vlhké podklady a podklady se stojatou vodou
asfaltové hydroizolační pásy se spalitelnou separační fólií na povrchu
nestabilní (stékající, měkký) asfaltový podklad
polyetylénová fólie
syntetické hydroizolační povlaky typu PVC, TPO, EVA bez zvláštní úpravy povrchu
Povrch podkladu musí být kompaktní, suchý, bez nečistot a bez mastnoty. Sklon podkladu musí být do 1:6 (9,5°, 16,6 %). Teplota prostředí při aplikaci musí být od 5°C do 35°C a teplota lepidla by měla být od 18°C do 25°C.
Doporučená spotřeba lepidla INSTA-STIK STD stanovená na základě zatížení střechy je v Tab. 2.3.1 - 6. Pro použití platí podmínky:
kategorie terénu II, III, IV
sklon okolního terénu max. 5 %
obdélníkový nebo čtvercový půdorysný tvar budovy
v okolí posuzované budovy se nenachází výrazně vyšší budova
zanedbatelný tlak vzduchu působící na vnitřní povrchy
TAB. 2.3.1 – 6 SPOTŘEBA LEPIDLA INSTA-STIK STD PRO STABILIZACI TEPELNÉ IZOLACE PROTI ÚČINKŮM SÁNÍ VĚTRU
Větrová oblast | Výška budovy [m] | Vnitřní plocha | Okraj | Roh |
Počet pruhů na [m] | Vzdálenost pruhů lepidla [m] | Počet pruhů na [m] | Vzdálenost pruhů lepidla [m] | Počet pruhů na [m] | Vzdálenost pruhů lepidla [m] |
1 | 10 | 3,4 | 0,300 | 6,7 | 0,150 | 6,7 | 0,150 |
18 | 3,4 | 0,300 | 6,7 | 0,150 | 6,7 | 0,150 |
25 | 3,4 | 0,300 | 6,7 | 0,150 | 6,7 | 0,150 |
2 | 10 | 3,4 | 0,300 | 6,7 | 0,150 | 6,7 | 0,150 |
18 | 3,4 | 0,300 | 6,7 | 0,150 | 6,7 | 0,150 |
25 | 3,4 | 0,300 | 6,7 | 0,150 | 7,0 | 0,143 |
3 | 10 | 3,4 | 0,300 | 6,7 | 0,150 | 6,7 | 0,150 |
18 | 3,7 | 0,274 | 6,7 | 0,150 | 7,8 | 0,129 |
25 | 4,2 | 0,242 | 6,7 | 0,150 | 8,5 | 0,119 |
Poznámka: Oblast plochy, okraje a rohu viz kapitola 2.3.1.
Asfalty AOSI (asfalt oxidovaný stavebně-izolační) za horka
V současné době je obvykle dostupný AOSI 95/35. Oxidovaný asfalt se zpracovává při teplotě 130 – 170°C (pro pěnové sklo FOAMGLAS při teplotě 200 – 220°C). Jedná se i o poměrně ekonomicky výhodný způsob lepení, v případě lepení polystyrenu ale vyžaduje velkou zkušenost a pečlivost řemeslníků. Podklady pro lepení AOSI musí být opatřeny přípravným nátěrem DEKPRIMER.
Doporučená minimální plocha přilepení lepidlem AOSI 95/35 je v Tab. 2.3.1-9. Pro její použití platí podmínky:
sklon střechy do 5°
kategorie terénu II, III, IV
sklon okolního terénu max. 5%
obdélníkový nebo čtvercový půdorysný tvar budovy
v okolí posuzované budovy se nenachází výrazně vyšší budova
zanedbatelný přetlak vzduchu působící na vnitřní povrch střechy
Uvedené hodnoty se týkají plochy horkého asfaltu ve spojení s tepelněizolační deskou, nikoli plochy asfaltu nalitého na podklad. Asfalt by měl být rovnoměrně rozprostřen v ploše desky.
Průměrná spotřeba AOSI za předpokladu téměř rovného podkladu je cca 2 kg/m2. Velmi nerovné povrchy je vhodné nejprve vyrovnat několika vrstvami AOSI. Spotřeba je tedy výrazně vyšší.
Vhodné podklady, příklady:
profilované plechy z oceli, popř. s povlakem z PVC nebo akrylátu opatřené přípravným nátěrem DEKPRIMER
zvětrané, ale soudržné asfaltové povrchy, asfaltové povrchy s jemnozrnným minerálním posypem
vyzrálé únosné silikátové vrstvy, betonové prefabrikáty
TAB. 2.3.1 – 9 MINIMÁLNÍ PLOCHA PŘILEPENÁ LEPIDLEM AOSI 95/35
Větrová oblast | Výška budovy | Vnitřní plocha | Okraj | Roh |
[m] | Plocha k přilepení [%] | Plocha k přilepení [%] | Plocha k přilepení [%] |
1 | 10 | 20 | 30 | 40 |
18 |
25 |
2 | 10 |
18 |
25 |
Poznámka: Oblast plochy, okraje a rohu viz kapitola 2.3.1
LEPENÍ HYDROIZOLAČNÍ VRSTVY
I v případě lepení hydroizolace na podklad (obvykle tepelná izolace) doporučujeme provést orientační zkoušku přídržnosti. Předepsaným způsobem zvoleným lepidlem přilepíme přířez navrženého hydroizolačního materiálu k tepelné izolaci. K porušení by mělo dojít v tepelné izolaci, tedy např. v případě polystyrenu ulpí kuličky polystyrenu na lepidle.
Polyuretanové lepidlo SIKA-TROCAL C 300
SIKA-TROCAL C 300 je lepidlo pro lepení hydroizolačních fólií z měkčeného PVC DEKPLAN 79 a ALKORPLAN A (ALKORPLAN 35 179 fólie s kašírovanou PES textilií na spodním povrchu).
Vhodné podklady pro lepení:
beton o vlhkosti max. 6% s čistým povrchem, výčnělky max. 2 mm
tepelná izolace z PIR nebo PUR desek s minerálním rounem umožňujícím lepení (např. PIR tepelněizolační desky THERMA TR27 formátu 1200 x 600 mm), s čistým povrchem, výčnělky max. 2 mm
bednění z OSB desek pero - drážka
souvrství asfaltových pásů dostatečně spojené s podkladem
Přípustné podklady pro lepení:
Podklad pro lepení musí být soudržný a dostatečně spojený s nosnou konstrukcí střechy, čistý (bez nečistot a prachu), nemastný, na povrchu nesmí být stojící voda. Sklon podkladu by neměl být větší než 20°. Lepidlo se nanáší aplikátorem nebo ručně a rovnoměrně po celé ploše se roztahuje gumovým hladítkem. U sklonů, při kterých by lepidlo mohlo stékat (obvykle nad 5°), doporučujeme lepidlo aplikovat sprejováním (vyžaduje speciální aplikační nástavec). Zároveň musí být zajištěno, aby nesjížděla hydroizolační fólie. Další pokyny pro aplikaci jsou uvedeny v montážním návodu DEKPLAN střešní fólie.
Spotřeba lepidla SIKA-TROCAL C 300 závisí na drsnosti a savosti podkladu, zpravidla je cca 300 g/m2.
Maximální dovolené namáhání dle výrobce pro různé podklady:
SAMOLEPICÍ ASFALTOVÉ PÁSY
Ve skladbách střech se jako parozábrana nebo podkladní pás hydroizolačního souvrství uplatní samolepicí asfaltové pásy:
GLASTEK 30 STICKER ULTRA, pás z SBS modifikovaného asfaltu, nosná vložka ze skleněné tkaniny 200 g/m2, na horním povrchu spalitelná PE fólie, tloušťka 3,0 mm.
GLASTEK 30 STICKER PLUS, pás z SBS modifikovaného asfaltu, nosná vložka ze skleněné tkaniny 200 g/m2, na horním povrchu jemnozrnný minerální posyp, tloušťka 3,0 mm.
Hydroizolace s podkladním samolepicím pásem GLASTEK 30 STICKER ULTRA nebo GLASTEK 30 STICKER PLUS je stabilizována přilepením a následnou tepelnou aktivací samolepicího pásu, ta se provádí například natavením dalšího asfaltového pásu.
Podklad pro aplikaci samolepicího asfaltového pásu musí být stabilizován i v případě, kdy je přilepení požadováno pouze pro montážní stav (např. skladba je finálně stabilizována přitížením).
K posouzení možností stabilizace skladby střechy s využitím samolepicích asfaltových pásů v závislosti na výšce budovy a větrové oblasti se použije Tab. 2.3.1 - 10. Pro její použití platí podmínky:
sklon střechy do 5°
kategorie terénu II, III, IV
sklon okolního terénu max 5%
obdélníkový nebo čtvercový půdorysný tvar budovy
v okolí posuzované budovy se nenachází výrazně vyšší budova
zanedbatelný přetlak vzduchu působící na vnitřní povrch střechy
TAB. 2.3.1 – 10 LEPENÍ GLASTEK 30 STICKER ULTRA (PLUS) V ZÁVISLOSTI NA VÝŠCE BUDOVY A VĚTROVÉ OBLASTI
Větrová oblast | Výška budovy [m] | GLASTEK 30 STICKER ULTRA (PLUS) |
1 | 20 | ano |
25 | ano |
2 | 20 | ano |
25 | ano (po konzultaci s technikem ATELIER DEK) |
3 | 20 | ano (po konzultaci s technikem ATELIER DEK) |
25 | ano (po konzultaci s technikem ATELIER DEK) |
STABILIZAČNÍ VRSTVA
Volně pokládané stabilizační vrstvy lze obvykle použít do sklonu 5°. Při sklonu větším je třeba navrhnout opatření, která brání sesuvu vrstev.
Stabilizační vrstvy nesmí obsahovat výrazný podíl jemných částic, aby nedocházelo k zanášení odvodňovacích prvků (nutno použít prané kamenivo).
Stabilizační vrstvy se od podkladních vrstev oddělují geotextilií s plošnou hmotností min. 500 g/m2. Minimální plošná hmotnost 500 g/m2 je nezbytná především v případě, kdy podkladem stabilizační vrstvy je hydroizolační vrstva.
Stabilizace násypy nebo provozními vrstvami přitěžuje střešní plášť a u rekonstrukcí dochází ke zvýšení stálého zatížení střešní konstrukce. Proto je v těchto případech nutné statické posouzení nosné konstrukce střechy.
Stabilizační vrstva musí vždy v dostatečné tloušťce celoplošně zakrývat vrstvy pod sebou, aby nedocházelo k jejich kmitání působením větru, které by vedlo k přemisťování materiálu stabilizační vrstvy.
Stabilizace střešních skladeb se běžně realizuje následujícími způsoby:
násyp z praného těženého kameniva - zrnitost se volí podle tloušťky vrstvy: 40 mm: 8 – 16, 50 mm: 16 – 32, 100 mm: 16 – 32 a 32 – 64
dlažba na podložkách - doporučují se dlaždice od 400 x 400 mm tl. 50 mm (obvykle 400×400×50, 500×500×50, 400×600×50 mm)
dlažba do pískového nebo štěrkového lože
pěstebné souvrství vegetační střechy
Pro určení dimenze stabilizační vrstvy lze vycházet z Tab. 2.3.1. - 11, 12, 13. Pro použití platí podmínky:
sklon střechy do 5°
kategorie terénu II, III, IV
sklon okolního terénu max 5%
obdélníkový nebo čtvercový půdorysný tvar budovy
v okolí posuzované budovy se nenachází výrazně vyšší budova
zanedbatelný tlak vzduchu působící na vnitřní povrchy
TAB. 2.3.1 – 11 TLOUŠŤKA VRSTVY KAMENIVA 16–32 (SYPNÁ HMOTNOST 1 300 kg/m3)
Větrová oblast | Výška budovy [m] | Vnitřní plocha [m] | Okraj [m] | Roh [m] |
1 | 10 | 0,12 | 0,20 | kamenivo nahradit dlažbou |
18 | 0,14 | 0,22 |
25 | 0,15 | 0,24 |
2 | 10 | 0,15 | 0,24 |
18 | 0,17 | 0,27 |
25 | 0,18 | 0,30 |
3 | 10 | 0,17 | 0,29 |
18 | 0,20 | 0,33 |
25 | 0,22 | 0,36 |
Na střechách s nízkou atikou doporučujeme v okrajové oblasti zvážit riziko vodorovného transportu kameniva větrem a případně nahradit kamenivo dlažbou. Oblast plochy, okraje a rohu viz kapitola 2.3.1.
TAB. 2.3.1 – 12 TLOUŠŤKA VRSTVY KAMENIVA 32–64 (SYPNÁ HMOTNOST 1 500 kg/m3)
Větrová oblast | Výška budovy [m] | Vnitřní plocha [m] | Okraj [m] | Roh [m] |
1 | 10 | 0,10 | 0,17 | kamenivo nahradit dlažbou |
18 | 0,12 | 0,19 |
25 | 0,13 | 0,21 |
2 | 10 | 0,13 | 0,21 |
18 | 0,15 | 0,24 |
25 | 0,16 | 0,26 |
3 | 10 | 0,15 | 0,25 |
18 | 0,17 | 0,29 |
25 | 0,19 | 0,31 |
Na střechách s nízkou atikou doporučujeme v okrajové oblasti zvážit riziko vodorovného transportu kameniva větrem a případně nahradit kamenivo dlažbou. Oblast plochy, okraje a rohu viz kapitola 2.3.1.
TAB. 2.3.1 – 13 POČET VRSTEV BETONOVÉ DLAŽBY 400×400×50 mm
Větrová oblast | Výška budovy [m] | Vnitřní plocha [vrstvy] | Okraj [vrstvy] | Roh [vrstvy] |
1 | 10 | 2 | 3 | 3 |
18 | 2 | 3 | 4 |
25 | 2 | 3 | 4 |
2 | 10 | 2 | 3 | 4 |
18 | 2 | 4 | 4 |
25 | 3 | 4 | 5 |
3 | 10 | 2 | 4 | 5 |
18 | 3 | 4 | 5 |
25 | 3 | 5 | 6 |
Oblast plochy, okraje a rohu viz kapitola 2.3.1.
Dlaždice se pokládají vždy na celou plochu střechy.
Světlíky DEKLIGHT
Střešní bodové světlíky DEKLIGHT jsou výrobky splňující stanovené funkční požadavky normy ČSN EN 1873. Střešní světlíky DEKLIGHT jsou určeny k prosvětlení a větrání prostorů občanské vybavenosti, administrativních, průmyslových a zemědělských objektů. Světlíky lze instalovat na ploché střechy nebo na střechy s mírným sklonem. Půdorysný tvar světlíků je obdélníkový nebo čtvercový.
Světlíky DEKLIGHT ACG
Světlíky s PVC rámem – kopulové světlíky, ploché světlíky, jehlanové světlíky, neprůhledné poklopy, výlezy na střechu.
Světlíky DEKLIGHT AAG
Požární nehořlavé a neskapávající světlíky s hliníkovým rámem – kopulové světlíky, ploché skleněné světlíky, kopulový světlík pro odvětrání chráněných únikových cest, neprůhledné poklopy, výlezy na střechu.
Varianty manžet (podsad)
Manžeta (podsada) může být kolmá nebo šikmá. Dle materiálu může být z tvrzeného PVC či laminátu s polyuretanovou výplní, z tvrzeného PVC s Fe oplechováním a výplní z minerální vaty, z oceli s výplní z minerální vaty. U kolmých manžet se vnitřní rozměr světlíku rovná vnitřnímu rozměru manžety a otvoru v konstrukci (po odečtení povrchových úprav). U šikmých manžet je spodní vnitřní rozměr oproti hornímu rozměru větší o 200 mm.
Nástavce světlíků
Nástavec pro manžety (podsady) kolmé ke světlíku DEKLIGHT ACG,je vyroben z vícekomorového PVC profilu s polyuretanovým jádrem, výšky 15 cm. Manžety lze použitím PVC nástavců zvýšit vždy o 15 cm na potřebné výšky 30 cm, 45 cm, 60 cm a 75 cm. Pro světlíky s kolmou manžetou se objednává nástavec totožného rozměru. Pro světlíky se šikmou manžetou je nutné objednat nástavec o 20 cm většího rozměru než je rozměr světlíku.
TAB. 2.3.2 – 1 DEKLIGHT ACG – PRODUKTOVÁ ŘADA SKLADEM 1)
| Plochý (RAL 7016) s izolačním dvojsklem a PVC manžetou | PMMA kopule s izolačním dvojsklem a PVC manžetou |
Fixní světlík | Otvíravý světlík | Fixní světlík | Otvíravý světlík |
| | | | |
Kopule | | Jednovrstvá PMMA kopule čirá se šrouby. |
Rám | Rám světlíku z tvrzeného PVC s dvojitým polyuretanovým jádrem. Vnější barva rámu antracit (RAL 7016), vnitřní barva rámu bílá. Výplň světlíku vrstvené izolační dvojsklo, ESG 6 - 16 - VSG 44.2, vrchní sklo kalené, spodní bezpečnostní sklo. | Rám světlíku z tvrzeného PVC s dvojitým polyuretanovým jádrem. Výplň světlíku vrstvené izolační dvojsklo, ESG 6-16-VSG 44.2, vrchní sklo kalené, spodní bezpečnostní sklo. |
Manžeta (podsada) | Manžeta světlíku kolmá, vyrobená z vícekomorového PVC profilu s polyuretanovým jádrem, výška 15 cm. Použitím PVC nástavce lze zvýšit manžety světlíků DEKLIGHT ACG vždy o 15 cm na potřebné výšky 30 cm, 45 cm, 60 cm a 75 cm. |
Technické parametry dle ČSN EN 1873 |
Vzduchová neprůzvučnost Rw | NPD | 31 dB |
Součinitel prostupu tepla světlíku (bez manžety) Ug/Uw | 1,1/1,26 W/m2.K | 1,1/1,26 W/m2.K |
Součinitel prostupu tepla manžety Up | 0,92 W/m2.K | 0,92 W/m2.K |
Odolnost proti zatížení nahoru UL | 3 000 N/m2 | 3 000 N/m2 |
Odolnost proti zatížení dolů DL bez kopule | 2 500 N/m2 | 2 500 N/m2 |
Odolnost proti zatížení dolů DL s kopulí | - | 1 125 N/m2 |
Odolnost nárazu měkkým tělesem SB | 1 200 | 1 200 |
Odolnost nárazu tvrdým tělesem | - | - |
Světelná propustnost τD65 | 0,76 | - |
Třída průvzdušnosti | 2 | 2 |
Reakce na oheň | E | E |
Vodotěsnost | vyhovuje | vyhovuje |
Číslo – název položky |
Rozměry (cm) | DEKLIGHT ACG/RAL7016 FIX sklo M15K | DEKLIGHT ACG/RAL7016 OTV/ KOM sklo M15Kb | DEKLIGHT ACG FIX kop./sklo M15Kb | DEKLIGHT ACG OTV/KOM kop./ sklo M15Kb |
A×B = 60×60 | 1900110257 | 1900110258 | 1900110204 | 1900110248 |
A×B = 70×70 | 1900110259 | 1900110260 | 1900110209 | 1900110249 |
A×B = 80×80 | 190011026 | 1900110262 | 1900110214 | 1900110250 |
A×B = 100×100 | 1900110263 | 1900110264 | 1900110255 | 1900110251 |
A×B = 60×90 | 1900110265 | 1900110266 | 1900110222 | 1900110252 |
A×B = 70×100 | 1900110267 | 1900110268 | 1900110227 | 1900110253 |
A×B = 75×120 | | | | |
A×B = 80×130 | 1900110269 | 1900110270 | 1900110256 | 1900110254 |
Pozn. 1 Nejpoužívanější typy a rozměry světlíků, skladem na našem centrálním skladě k okamžitému dodání. Další velkou řadu variant a typů světlíků DEKLIGHT naleznete v technickém listě DEKLIGHT ACG a AAG na stránkách www.dek.cz. Dodávka standardních typů je přibližně do 4 týdnů.
| PMMA kopule s izolačním dvojsklem a PVC manžetou |
Fixní světlík | Otvíravý světlík | Otvíravý poklop |
| El. Pohon 230 V + tlačítko | Výlez na střechu – západka s pneu písty včetně uzamykání |
| | | | |
Kopule | Jednovrstvá PMMA kopule čirá se šrouby. | |
Rám | Rám světlíku z tvrzeného PVC s dvojitým polyuretanovým jádrem. Výplň světlíku dutinková polykarbonátová deska tl. 25 mm. | Rám světlíku z tvrzeného PVC s dvojitým polyuretanovým jádrem. Desková výplň světlíku: horní a spodní vrstva AL plech tl. 1 mm, vnitřní polyuretanové jádro tl. 30 mm. |
Manžeta (podsada) | Manžeta světlíku kolmá, vyrobená z vícekomorového PVC profilu s polyuretanovým jádrem, výška 15 cm. Použitím PVC nástavce lze zvýšit manžety světlíků DEKLIGHT ACG vždy o 15 cm na potřebné výšky 30 cm, 45 cm, 60 cm a 75 cm. |
Technické parametry dle ČSN EN 1873 |
Vzduchová neprůzvučnost Rw | 25 dB | - |
Součinitel prostupu tepla světlíku (bez manžety) Ug/Uw | 1,1/1,14 W/m2.K | 0,9/1,2 W/m2.K |
Součinitel prostupu tepla manžety Up | 0,92 W/m2.K | 0,92 W/m2.K |
Odolnost proti zatížení nahoru UL | 3 000 N/m2 | 1 500 N/m2 |
Odolnost proti zatížení dolů DL bez kopule | 2 500 N/m2 | 2 500 N/m2 |
Odolnost proti zatížení dolů DL s kopulí | 1 125 N/m2 | - |
Odolnost nárazu měkkým tělesem SB | 1 200 | 1 200 |
Odolnost nárazu tvrdým tělesem | vyhovuje | vyhovuje |
Světelná propustnost τD65 | - | - |
Třída průvzdušnosti | 2 | 2 |
Reakce na oheň | E | E |
Vodotěsnost | vyhovuje | vyhovuje |
Číslo – název položky |
Rozměry (cm) | DEKLIGHT ACG FIX kop/ PC M15K | DEKLIGHT ACG OTV/EL kop/PC | DEKLIGHT ACG OTV/pVYz kop/PC | DEKLIGHT ACG POKLOP/pVYz M15K |
A×B = 60×60 | 1900110201 | 1900110202 | 1900110239 | 1900110247 |
A×B = 70×70 | 1900110206 | 1900110207 | 1900110240 | 1900110235 |
A×B = 80×80 | 1900110211 | 1900110212 | 1900110241 | 1900110236 |
A×B = 100×100 | 1900110216 | 1900110217 | 1900110242 | |
A×B = 60×90 | 1900110219 | 1900110220 | 1900110243 | 1900110237 |
A×B = 70×100 | 1900110224 | 1900110225 | 1900110244 | 1900110238 |
A×B = 75×120 | 1900110229 | 1900110230 | 1900110245 | |
A×B = 80×130 | 1900110232 | 1900110233 | 1900110246 | |
Pozn. 2: U otevíravých světlíků obdelníkového tvaru jsou panty vždy na kratší straně.
Forma vegetace | EXTENZIVNÍ VEGETACE | POLOINTENZIVNÍ VEGETACE | INTENZIVNÍ VEGETACE |
Popis | Vegetace převážně z rozchodníků a sukulentů, s maximální mírou autoregulace a vysokou regenerační schopností, snese extrémní teploty a sucho. | Vegetace kombinovaná z nenáročných a náročnějších rostlin (trávy, trvalky, byliny atd.). Pro náročnější rostliny se případně vytváří lokálně silnější vrstva substrátu. | Vegetace tvořená velkým množstvím druhů vegetace, od trávníků, trvalek, keřů až po stromy okrasné či užitkové. |
Údržba | Bez nutnosti pravidelné zálivky (jen při zakládání a v nejsušších částech roku). S minimální péčí (1 až 2krát ročně odstranění nežádoucí vegetace, doplnění vegetace a substrátu, hnojení dle vývoje vegetace). | Nutná závlaha v sušších částech roku. Vyšší intenzita péče (2krát ročně kontrola, odstranění přebytečné a nežádoucí vegetace, doplnění vegetace a substrátu, hnojení dle vývoje vegetace, případně kosení). | Nutná pravidelná závlaha (samostatný závlahový systém). Vysoká intenzita péče dle zvolených druhů (kosení, odstranění přebytečné a nežádoucí vegetace, doplnění vegetace a substrátu, hnojení). |
Způsob ozelenění | | | |
GREENDEK rozchodníková rohož S5 | GREENDEK trávníkový koberec TR K20 |
| | |
Individuální výsadba: Rozchodníky a netřesky, suchomilné trvalky, směsné byliny. | Individuální výsev a výsadba: Trsy travin a kvetoucí trvalky. | Individuální výsev a výsadba: Trávník, nízké rostliny a keře, vysoké rostliny, keře a stromy. |
Ilustrační vzhled střechy | | | |
TAB. 2.4.1 – 1 MOCNOST SOUVRSTVÍ VYUŽITELNÁ PRO KOŘENĚNÍ ROSTLIN A RŮZNÝCH ZPŮSOBŮ OZELENĚNÍ A FOREM VEGETACE
Mocnost souvrství využitelná po kořenění rostlin [mm] | | 40 | 60 | 80 | 100 | 120 | 150 | 180 | 200 | 250 | 300 | 350 | 400 | 450 | 500 | 600 | 700 | 800 | 900 | 1000 | 1250 | 1500 | 2000 |
Extenzivní zelené střechy | Rozchodníky | < | x | x | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |
Rozchodníky – trvalky | | x | x | x | | | | | | | | | | | | | | | | | | |
Rozchodníky – byliny – trávy | | | | x | x | x | | | | | | | | | | | | | | | | |
Trávy – byliny | | | | | | x | x | x | | | | | | | | | | | | | | |
Polointenzivní zelené střechy | Trávy – byliny | | | | | x | x | x | x | x | x | x | > | | | | | | | | | | |
Trvalky | | | | | x | x | x | x | x | x | x | x | x | > | | | | | | | | |
Trvalky – dřeviny | | | | | | x | x | x | x | x | x | x | x | > | | | | | | | | |
Dřeviny | | | | | | | | x | x | x | x | x | x | x | x | x | x | x | > | | | |
Intenzivní zelené střechy | Trávník | | | | | < | x | x | x | x | x | > | | | | | | | | | | | |
Nízké trvalky a keře | | | | | | x | x | x | x | x | x | x | x | > | | | | | | | | |
Středně vysoké trvalky a keře | | | | | | | | x | x | x | x | x | x | > | | | | | | | | |
Vysoké trvalky a keře | | | | | | | | | | | x | x | x | x | x | > | | | | | | |
Velké keře a malé stromy | | | | | | | | | | | | | | | x | x | x | x | x | > | | |
Střední až vyšší stromy | | | | | | | | | | | | | | | | | | | x | x | x | > |
Velké stromy | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | x | > |
Pozn.: Klimatické podmínky se mohou lišit dle klimatické oblasti v ČR, dle lokality, dle orientace ke světovým stranám, dle sklonu střechy atd. Na volbu tloušťky substrátu i vegetace má vliv i zatížení sáním větru dle umístění a výšky objektu. U extenzivní vegetační střechy není vhodné zvyšovat mocnost substrátu nad doporučenou mez z důvodu vyššího rizika uchycení nežádoucí vegetace.
TAB. 2.4.1 – 2 SORTIMENT ROSTLIN PRO INDIVIDUÁLNÍ VÝSADBU
Méně než 80 mm substrátu – SUKULENTY |
barva květu | český název | latinský název | výška [cm] |
bílá | rozchodník bílý | Sedum album | 10 |
rozchodník španělský | Sedum hispanicum | 8 |
netřesk pavučinatý | Sempervivum arachnoideum | 8 |
bělavá | netřesk výběžkatý | Jovibara globifera | 5 |
žlutá | rozchodník květonosný | Sedum floriferum | 15 |
rozchodník ostrý | Sedum acre | 5-12 |
rozchodník | Sedum hybridum | 10 |
rozchodník skalní | Sedum reflexum | 15 |
rozchodník suchomilný | Sedum rupestre | 15 |
rozchodník šestiřadý | Sedum sexangulare | 10 |
růžová | rozchodník pochybný | Sedum spurium | 15 |
netřesk horský | Sempervivum montanum | 10 |
Méně než 80 mm substrátu – BYLINY |
barva květu | český název | latinský název | výška [cm] |
bílá | řebříček | Achillea millefolium | 15-50 |
bělavá | violka rolní | Viola arvensis | 5-20 |
bílo-růžová | hvozdíček lomikamenovitý | Petrorhagia saxifraga | 9-25 |
mydlice lékařská | Saponaria officinalis | 30-80 |
žlutá | pryšec chvojka | Euphorbia myrsinites | 25 |
jestřábník chlupáček | Hieracium pilosella | 5-25 |
třezalka tečkovaná | Hypericum perforatum | 30-60 |
rozchodník skalní | Sedum reflexum | 15-35 |
červená | hvozdík kropenatý | Dianthus deltoides | 9-30 |
růžová | pažitka | Allium schoenoprasum | 9-40 |
ožanka kalamandra | Teucrium chamaedrys | 15-30 |
sv. purpurová | dobromysl obecná | Origanum vulgare | 20-60 |
mateřídouška vejčitá | Thymus pulegioides | 5-30 |
mateřídouška úzkolistá | Thymus serpyllum | 5-15 |
tm. purpurová | hvozdík kartouzek | Dianthus carthusianorum | 15-40 |
světle fialová | lnice zední | Linaria cymbalaria | 30-60 |
modrofialová | černohlávek velkokvětý | Prunella grandiflora | 9-30 |
světle modrá | zvonek okrouhlolistý | Campanula rotundifolia | 9-40 |
modrá | len vytrvalý | Linum perenne | 20-80 |
Nad 100 mm substrátu – BYLINY |
barva květu | český název | latinský název | výška [cm] |
bílá | řebříček obecný | Achillea millefolium | 60 |
kociánek dvoudomý | Antennaria dioica | 15 |
chrpa čekánek | Centaurea scabiosa | 40 |
kopretina bílá | Chrysanthemum leucanthemum | 40 |
hvozdíček lomikamenovitý | Petrorhagia saxifraga | 12 |
krvavec menší | Sanguisorba minor | 15 |
rozchodník | Sedum album | 12 |
žlutá | řebříček | Achillea tomentosa | 20 |
rmen barvířský | Anthemis tinctoria | 40-60 |
hvězdnice zlatovlásek | Aster linosyris | 25 |
jestřábník chlupáček | Hieracium pilosella | 20 |
mochna jarní | Potentilla verna | 10 |
rozchodník květonosný | Sedum floriferum | 15 |
rozchodník skalní | Sedum reflexum | 15 |
rozchodník šestiřadý | Sedum sexangulare | 12 |
pryskyřník hlíznatý | Ranunculus bulbosus | 30 |
divizna černá | Verbascum nigrum | 60 |
červená | hvozdík kartouzek | Dianthus carthusianorum | 60 |
jestřábník oranžový | Hieracium x rubrum | 25 |
červenavá | rozchodník | Sedum spurium | 15 |
rozchodník | Sedum telephium | 50 |
růžová | česnek růžový | Allium roseum | 15 |
dobromysl – oregáno | Origanum vulgare | 15 |
mydlice bazalkovitá | Saponaria ocymoides | 15 |
růžovofialová | ožanka kalamandra | Teucrium chamaedrys | 25 |
mateřídouška horská | Thymus montanus | 10 |
mateřídouška úzkolistá | Thymus serpyllum | 12 |
fialová | pažitka | Allium schoenoprasum | 25 |
modrá | zvonek okrouhlolistý | Campanula rotundifolia | 30 |
černohlávek velkokvětý | Prunella grandiflora | 12 |
koniklec německý | Pulsatilla vulgaris | 20 |
hlaváč šedavý | Scabiosa canescens | 25 |
divizna brunátná | Verbascum phoeniceum | 60 |
rozrazil ožankovitý | Veronica teucrium | 40 |
směs | kosatec nízký | Iris pumila | 25 |
kosatec střešní | Iris tectorum | 35 |
Nad 100 mm substrátu – TRÁVY |
český název | latinský název | výška [cm] |
sveřep střešní | Bromus tectorum | 40 |
ostřice chabá | Carex flacca | 20 |
ostřice nízká | Carex humilis | 15 |
ostřice ametystová | Festuca amethystina | 20 |
kostřava ovčí | Festuca ovina | 20 |
kostřava kamzičí | Festuca rupicaprina | 20 |
kostřava valiská | Festuca valesiaca | 20 |
strdivka brvitá | Melica ciliata | 40 |
lipnice smáčknutá | Poa compressa | 20 |
Citované zdroje pro kapitolu Vegetační střechy:
DEK a.s. Technické podklady k vegetačním střechám. ČSN 75 6760. Vnitřní kanalizace. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2014, 52 s. ČSN EN 12056-3 + Z1 + Z2. Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 3: Odvádění dešťových vod ze střech – Navrhování a výpočet. Svaz zakládání a údržby zeleně (SZÚZ). Vegetační souvrství zelených střech – Standardy pro navrhování, provádění a údržbu. 2019.
| 1 | Vegetace |
| Soubor rostlin, který tvoří finální vrstvu vegetační střechy. |
2 | Vegetační vrstva |
| Zajišťuje svým fyzikálním, chemickým a biologickým složením a vlastnostmi prostředí pro kořenění a růst rostlin. |
3 | Filtrační vrstva |
| Zamezuje vyplavování jemných částic ze substrátu nebo hydroakumulační vrstvy do drenážní vrstvy, zároveň ale umožnuje průtok vody. Zamezuje zanášení drenážní vrstvy, omezování kapacity odvodňovacích prvků a úbytku sypkých vrstev. Materiál musí být odolný vůči biologické korozi a nesmí omezovat růst kořenů. |
4 | Hydroakumulační vrstva |
| Akumuluje vodu (srážkovou nebo závlahovou) pro potřeby vegetace. |
5 | Drenážní vrstva |
| Umožňuje odtok vody po hydroizolaci ze skladby střechy k odvodňovacím prvkům. |
6 | Ochranná vrstva |
| Chrání hydroizolační vrstvu, popř. další vrstvy stavební konstrukce před nepříznivými vlivy prostředí i provozu. |
7 | Separační vrstva |
| Zamezuje promíchání rozdílných vrstev s odlišnými funkcemi, mezi kterými je uložena. Zamezuje styku nesnášenlivých materiálů. |
8 | Hydroizolace |
| Hydroizolace vegetačních střech se navrhuje v souladu s ČSN 731901-1, ČSN 731901-3 a směrnicí ČHIS 01. Hydroizolace musí být odolná proti prorůstání kořenů rostlin dle ČSN 13948. V případě, že nesplňuje hydroizolace odolnost vůči kořenům, je nutné chránit hydroizolaci samostatnou vrstvou odolnou proti prorůstání. |
VS.1001A s GREENDEK 20 |
|
| VRSTVA | POPIS | Tl. (mm) |
1 | GREENDEK rozchodníková rohož S5 | předpěstovaná vegetační rohož, na vytlívací kokosové rohoži protkané PP síťkou s vrstvou substrátu a směsí extenzivních rostlin (5–8 druhů) | 25-40 |
2 | GREENDEK substrát střešní extenzivní | substrát pro suchomilné rostliny | 60-200 |
3 | GREENDEK 20 vegetační kompozit | kompletizovaná rohož, HDPE nopová fólie s výškou 20 mm s perforací v horním povrchu, horní povrch kašírován PP textilií 150 g/m², spodní povrch kašírován PP textilií 300 g/m² | 25 |
4 | skladba střechy s hydroizolací odolnou proti prorůstání kořenů |
TAB. 2.4.3 – 1 PARAMETRY EXTENZIVNÍHO VEGETAČNÍHO SOUVRSTVÍ S GREENDEK 20 DLE TLOUŠŤKY SUBSTRÁTU
tloušťka substrátu1) (mm) | hmotnost suchá2) (kg/m2) | hmotnost nasyc.2) (kg/m2) | maximální vodní kapacita2) (l/m2) | Součinitel odtoku C pro dimenzi kanalizačního potrubí3) | Součinitel odtoku ψ pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení4) | Součinitel odtoku ψ pro výpočet stočného5) |
60 | 52,45 | 109,15 | 56,70 | 1,0 | 0,7 | |
70 | 58,45 | 120,65 | 62,20 | 0,35 |
80 | 64,45 | 132,15 | 67,70 |
90 | 70,45 | 143,65 | 73,20 |
100 | 76,45 | 155,15 | 78,70 |
110 | 82,45 | 166,65 | 84,20 | 0,4 |
120 | 88,45 | 178,15 | 89,70 |
130 | 94,45 | 189,65 | 95,20 |
140 | 100,45 | 201,15 | 100,70 |
150 | 106,45 | 212,65 | 106,20 |
160 | 112,45 | 224,15 | 111,70 |
170 | 118,45 | 235,65 | 117,20 | 0,17 |
180 | 124,45 | 247,15 | 122,70 |
190 | 130,45 | 258,65 | 128,20 |
200 | 136,45 | 270,15 | 133,70 |
Poznámky:
1) tloušťka této vrstvy je uvedena po zhutnění a sesednutí (pro slehnutí substrátu je nutné k jeho objemu připočítat 10–20 %);
2) průměrné hodnoty celého souvrství;
3) doporučujeme neuvažovat vegetační střechy pro dimenzi kanalizačního potrubí z důvodu bezpečnosti – volit součinitel odtoku C = 1;
4) Hodnota pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení stanovená dle ČSN 75 6760 pro sklon střechy 1 % až 5 %;
5) hodnoty stanovené na základě dlouhodobého měření EC DERIC
VS.1001B s GREENDEK 20 PLUS |
|
| VRSTVA | POPIS | Tl. (mm) |
1 | GREENDEK rozchodníková rohož S5 | předpěstovaná vegetační rohož, na vytlívací kokosové rohoži protkané PP síťkou s vrstvou substrátu a směsí extenzivních rostlin (5–8 druhů) | 25-40 |
2 | GREENDEK substrát střešní extenzivní | substrát pro suchomilné rostliny | 40-180 |
3 | GREENDEK 20 PLUS vegetační kompozit | kompletizovaná deska, HDPE nopová fólie s výškou 20 mm s perforací v horním povrchu, horní povrch kašírován recyklovanou PES rohoží tl. 20 mm, spodní povrch kašírován PP textilií 300 g/m² | 43 |
4 | skladba střechy s hydroizolací odolnou proti prorůstání kořenů |
TAB. 2.4.3 – 2 PARAMETRY EXTENZIVNÍHO VEGETAČNÍHO SOUVRSTVÍ S GREENDEK 20 PLUS DLE TLOUŠŤKY SUBSTRÁTU
tloušťka substrátu1) (mm) | hmotnost suchá2) (kg/m2) | hmotnost nasyc.2) (kg/m2) | maximální vodní kapacita2) (l/m2) | Součinitel odtoku C pro dimenzi kanalizačního potrubí3) | Součinitel odtoku ψ pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení4) | Součinitel odtoku ψ pro výpočet stočného5) |
40 | 42,30 | 97,80 | 55,50 | 1,0 | 0,7 | |
50 | 48,30 | 109,30 | 61,00 | 0,4 |
60 | 54,30 | 120,80 | 66,50 | 0,35 |
70 | 60,30 | 132,30 | 72,00 |
80 | 66,30 | 143,80 | 77,50 |
90 | 72,30 | 155,30 | 83,00 | 0,4 |
100 | 78,30 | 166,80 | 88,50 |
110 | 84,30 | 178,30 | 94,00 |
120 | 90,30 | 189,80 | 99,50 |
130 | 96,30 | 201,30 | 105,00 |
140 | 102,30 | 212,80 | 110,50 |
150 | 108,30 | 224,30 | 116,00 |
160 | 114,30 | 235,80 | 121,50 |
170 | 120,30 | 247,30 | 127,00 | 0,17 |
180 | 126,30 | 258,80 | 132,50 |
Poznámky:
1) tloušťka této vrstvy je uvedena po zhutnění a sesednutí (pro slehnutí substrátu je nutné k jeho objemu připočítat 10–20 %);
2) průměrné hodnoty celého souvrství;
3) doporučujeme neuvažovat vegetační střechy pro dimenzi kanalizačního potrubí z důvodu bezpečnosti – volit součinitel odtoku C = 1;
4) Hodnota pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení stanovená dle ČSN 75 6760 pro sklon střechy 1 % až 5 %;
5) hodnoty stanovené na základě dlouhodobého měření EC DERIC
VS.1001C s GREENDEK 40 |
|
| VRSTVA | POPIS | Tl. (mm) |
1 | GREENDEK rozchodníková rohož S5 | předpěstovaná vegetační rohož, na vytlívací kokosové rohoži protkané PP síťkou s vrstvou substrátu a směsí extenzivních rostlin (5–8 druhů) | 25-40 |
2 | GREENDEK substrát střešní extenzivní | substrát pro suchomilné rostliny | 60-200 |
3 | GREENDEK 40 vegetační kompozit | kompletizovaná rohož, HDPE nopová fólie s výškou 40 mm s perforací v horním povrchu, horní povrch kašírován PP textilií 150 g/m², spodní povrch kašírován PP textilií 300 g/m² | 45 |
4 | skladba střechy s hydroizolací odolnou proti prorůstání kořenů |
TAB. 2.4.3 – 3 PARAMETRY EXTENZIVNÍHO VEGETAČNÍHO SOUVRSTVÍ S GREENDEK 40 DLE TLOUŠŤKY SUBSTRÁTU
tloušťka substrátu1) (mm) | hmotnost suchá2) (kg/m2) | hmotnost nasyc.2) (kg/m2) | maximální vodní kapacita2) (l/m2) | Součinitel odtoku C pro dimenzi kanalizačního potrubí3) | Součinitel odtoku ψ pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení4) | Součinitel odtoku ψ pro výpočet stočného5) |
60 | 53,02 | 112,02 | 59,00 | 1,0 | 0,7 | |
70 | 59,02 | 123,52 | 64,50 | 0,35 |
80 | 65,02 | 135,02 | 70,00 |
90 | 71,02 | 146,52 | 75,50 |
100 | 77,02 | 158,02 | 81,00 |
110 | 83,02 | 169,52 | 86,50 | 0,4 |
120 | 89,02 | 181,02 | 92,00 |
130 | 95,02 | 192,52 | 97,50 |
140 | 101,02 | 204,02 | 103,00 |
150 | 107,02 | 215,52 | 108,50 |
160 | 113,02 | 227,02 | 114,00 |
170 | 119,02 | 238,52 | 119,50 | 0,17 |
180 | 125,02 | 250,02 | 125,00 |
190 | 131,02 | 261,52 | 130,50 |
200 | 137,02 | 273,02 | 136,00 |
Poznámky:
1) tloušťka této vrstvy je uvedena po zhutnění a sesednutí (pro slehnutí substrátu je nutné k jeho objemu připočítat 10–20 %);
2) průměrné hodnoty celého souvrství;
3) doporučujeme neuvažovat vegetační střechy pro dimenzi kanalizačního potrubí z důvodu bezpečnosti – volit součinitel odtoku C = 1;
4) Hodnota pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení stanovená dle ČSN 75 6760 pro sklon střechy 1 % až 5 %;
5) hodnoty stanovené na základě dlouhodobého měření EC DERIC
VS.1001D s GREENDEK 40 PLUS |
|
| VRSTVA | POPIS | Tl. (mm) |
1 | GREENDEK rozchodníková rohož S5 | předpěstovaná vegetační rohož, na vytlívací kokosové rohoži protkané PP síťkou s vrstvou substrátu a směsí extenzivních rostlin (5–8 druhů) | 25-40 |
2 | GREENDEK substrát střešní extenzivní | substrát pro suchomilné rostliny | 40-180 |
3 | GREENDEK 40 PLUS vegetační kompozit | kompletizovaná deska, HDPE nopová fólie s výškou 40 mm s perforací v horním povrchu, horní povrch kašírován recyklovanou PES rohoží tl. 20 mm, spodní povrch kašírován PP textilií 300 g/m² | 63 |
4 | skladba střechy s hydroizolací odolnou proti prorůstání kořenů |
TAB. 2.4.3 – 4 PARAMETRY EXTENZIVNÍHO VEGETAČNÍHO SOUVRSTVÍ S GREENDEK 40 PLUS DLE TLOUŠŤKY SUBSTRÁTU
tloušťka substrátu1) (mm) | hmotnost suchá2) (kg/m2) | hmotnost nasyc.2) (kg/m2) | maximální vodní kapacita2) (l/m2) | Součinitel odtoku C pro dimenzi kanalizačního potrubí3) | Součinitel odtoku ψ pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení4) | Součinitel odtoku ψ pro výpočet stočného5) |
40 | 42,87 | 100,67 | 57,80 | 1,0 | 0,7 | |
50 | 48,87 | 112,17 | 63,30 | 0,4 |
60 | 54,87 | 123,67 | 68,80 | 0,35 |
70 | 60,87 | 135,17 | 74,30 |
80 | 66,87 | 146,67 | 79,80 |
90 | 72,87 | 158,17 | 85,30 | 0,4 |
100 | 78,84 | 169,67 | 90,80 |
110 | 84,87 | 181,17 | 96,30 |
120 | 90,87 | 192,67 | 101,80 |
130 | 96,87 | 204,17 | 107,30 |
140 | 102,87 | 215,67 | 112,80 |
150 | 108,87 | 227,17 | 118,30 |
160 | 114,87 | 238,67 | 123,80 | 0,17 |
170 | 120,87 | 250,17 | 129,30 |
180 | 126,87 | 261,67 | 134,80 |
Poznámky:
1) tloušťka této vrstvy je uvedena po zhutnění a sesednutí (pro slehnutí substrátu je nutné k jeho objemu připočítat 10–20 %);
2) průměrné hodnoty celého souvrství;
3) doporučujeme neuvažovat vegetační střechy pro dimenzi kanalizačního potrubí z důvodu bezpečnosti – volit součinitel odtoku C = 1;
4) Hodnota pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení stanovená dle ČSN 75 6760 pro sklon střechy 1 % až 5 %;
5) hodnoty stanovené na základě dlouhodobého měření EC DERIC
VS.2001C s GREENDEK 40 |
|
| VRSTVA | POPIS | Tl. (mm) |
1 | GREENDEK trávníkový koberec TR K 20 | předpěstovaný trávníkový koberec | 25-35 |
2 | GREENDEK substrát střešní intenzivní | substrát pro intenzivní rostliny | 150-300 |
3 | GREENDEK 40 vegetační kompozit | kompletizovaná deska, HDPE nopová fólie s výškou 40 mm s perforací v horním povrchu, horní povrch kašírován PP textilií 150 g/m², spodní povrch kašírován PP textilií 300 g/m² | 45 |
4 | skladba střechy s hydroizolací odolnou proti prorůstání kořenů |
TAB. 2.4.4 – 1 PARAMETRY INTENZIVNÍHO VEGETAČNÍHO SOUVRSTVÍ S GREENDEK 40 DLE TLOUŠŤKY SUBSTRÁTU
tloušťka substrátu1) (mm) | hmotnost suchá2) (kg/m2) | hmotnost nasyc.2) (kg/m2) | maximální vodní kapacita2) (l/m2) | Součinitel odtoku C pro dimenzi kanalizačního potrubí3) | Součinitel odtoku ψ pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení4) | Součinitel odtoku ψ pro výpočet stočného5) |
150 | 142,02 | 233,92 | 91,90 | 1,0 | 0,4 | 0,35 |
160 | 150,02 | 246,92 | 96,90 |
170 | 158,02 | 259,92 | 101,90 | 0,17 |
180 | 166,02 | 272,92 | 106,90 |
190 | 174,02 | 285,92 | 111,90 |
200 | 182,02 | 298,92 | 116,90 |
210 | 190,02 | 311,92 | 121,90 |
220 | 198,02 | 324,92 | 126,90 |
230 | 206,02 | 337,92 | 131,90 |
240 | 214,02 | 350,92 | 136,90 |
250 | 222,02 | 363,92 | 141,90 |
260 | 230,02 | 376,92 | 146,90 | 0,3 |
270 | 238,02 | 389,92 | 151,90 |
280 | 246,02 | 402,92 | 156,90 |
290 | 254,02 | 415,92 | 161,90 |
300 | 262,02 | 428,92 | 166,90 |
Poznámky:
1) tloušťka této vrstvy je uvedena po zhutnění a sesednutí (pro slehnutí substrátu je nutné k jeho objemu připočítat 10–20 %);
2) průměrné hodnoty celého souvrství;
3) doporučujeme neuvažovat vegetační střechy pro dimenzi kanalizačního potrubí z důvodu bezpečnosti – volit součinitel odtoku C = 1;
4) Hodnota pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení stanovená dle ČSN 75 6760 pro sklon střechy 1 % až 5 %;
5) hodnoty stanovené na základě dlouhodobého měření EC DERIC
VS.2002D s GREENDEK 40 PLUS |
|
| VRSTVA | POPIS | Tl. (mm) |
1 | intenzivní rostliny | trávník, trvalky a další druhy intenzivní vegetace | 50-300 |
2 | GREENDEK substrát střešní intenzivní | substrát pro intenzivní rostliny | 180-350 |
3 | GREENDEK 40 PLUS vegetační kompozit | kompletizovaná deska, HDPE nopová fólie s výškou 40 mm s perforací v horním povrchu, horní povrch kašírován recyklovanou PES rohoží tl. 20 mm, spodní povrch kašírován PP textilií 300 g/m² | 63 |
4 | skladba střechy s hydroizolací odolnou proti prorůstání kořenů |
TAB. 2.4.4 – 2 PARAMETRY INTENZIVNÍHO VEGETAČNÍHO SOUVRSTVÍ S GREENDEK 40 PLUS DLE TLOUŠŤKY SUBSTRÁTU
tloušťka substrátu1) (mm) | hmotnost suchá2) (kg/m2) | hmotnost nasyc.2) (kg/m2) | maximální vodní kapacita2) (l/m2) | Součinitel odtoku C pro dimenzi kanalizačního potrubí3) | Součinitel odtoku ψ pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení4) | Součinitel odtoku ψ pro výpočet stočného5) |
180 | 147,87 | 259,57 | 111,70 | 1,0 | 0,4 | 0,17 |
190 | 155,87 | 272,57 | 116,70 |
200 | 163,87 | 285,57 | 121,70 |
210 | 171,87 | 298,57 | 126,70 |
220 | 179,87 | 311,57 | 131,70 |
230 | 187,87 | 324,57 | 136,70 |
240 | 195,87 | 337,57 | 141,70 | 0,3 |
250 | 203,87 | 350,57 | 146,70 |
260 | 211,87 | 363,57 | 151,70 |
270 | 219,87 | 376,57 | 156,70 |
280 | 227,87 | 389,57 | 161,70 |
290 | 235,87 | 402,57 | 166,70 |
300 | 243,87 | 415,57 | 171,70 |
310 | 251,87 | 428,57 | 176,70 |
320 | 259,87 | 441,57 | 181,70 |
330 | 267,87 | 454,57 | 186,70 |
340 | 275,87 | 467,57 | 191,70 |
350 | 283,87 | 480,57 | 196,70 |
Poznámky:
1) tloušťka této vrstvy je uvedena po zhutnění a sesednutí (pro slehnutí substrátu je nutné k jeho objemu připočítat 10–20 %);
2) průměrné hodnoty celého souvrství;
3) doporučujeme neuvažovat vegetační střechy pro dimenzi kanalizačního potrubí z důvodu bezpečnosti – volit součinitel odtoku C = 1;
4) Hodnota pro dimenzi retenčních a vsakovacích zařízení stanovená dle ČSN 75 6760 pro sklon střechy 1 % až 5 %;
5) hodnoty stanovené na základě dlouhodobého měření EC DERIC
| GREENDEK substrát střešní extenzivní |
pro výšku vegetačního substrátu 60 – 200 mm (extenzivní), složení: expandované jílové minerály, zeolit, rašelina, dle potřeby vápenec, hnojivo, objemová hmotnost 600 kg/m³ (suchý), 1 150 kg/m³ (nasycený) |
| GREENDEK substrát střešní intenzivní |
pro výšku vegetačního substrátu > 200 mm (intenzivní), složení: expandované jílové minerály, zeolit, rašelina, dle potřeby vápenec, hnojivo, objemová hmotnost 450 – 850 kg/m³ (suchý), 800 – 1 300 kg/m³ (nasycený) |
| GREENDEK substrát trávníkový |
pro trávníkový porost jako svrchní vrstva v tl. do 50 mm, složení: základní hnojivo + kůra + rašelina + křemičitý písek + cererit + vápenec, objemová hmotnost 450 kg/m³ (suchý), 700 kg/m³ (nasycený) |
| GREENDEK rozchodníková rohož S5 |
předpěstovaná vegetační rohož s vytlívající kokosovou rohoží protkanou PP síťkou s vrstvou substrátu (tl. 2,5 – 4 cm) a směsi rostlin Sedum, rozměr 0,6×2 m |
| GREENDEK trávníkový koberec TR K 20 |
předpěstovaný trávníkový koberec, výška trávníku 2,5 – 3,5 cm, tloušťka 2 – 2,5 cm, rozměr 0,4×2,5 m v roli 1 m², váha 20 – 25 kg v závislosti na vlhkosti |
| GREENDEK 20 vegetační kompozit |
HDPE nopová fólie s výškou 20 mm a perforací v horním povrchu, horní povrch kašírovaná PP textilie 150 g/m², spodní povrch kašírovaná PP textilie 300 g/m², rozměr rohože 1×20 m |
| GREENDEK 20 PLUS vegetační kompozit |
nopová fólie s výškou 20 mm a perforací v horním povrchu, horní povrch recyklovaná PES rohož tloušťky 20 mm, spodní povrch kašírovaná PP textilie 300 g/m², rozměr desky 0,8×1,2 m |
| GREENDEK 40 vegetační kompozit |
HDPE nopová fólie s výškou 40 mm a perforací v horním povrchu, horní povrch kašírovaná PP textilie 150 g/m², spodní povrch kašírovaná PP textilie 300 g/m², rozměr desky 0,82×1,75 m |
| GREENDEK 40 PLUS vegetační kompozit |
celková tloušťka 63 mm, HDPE nopová fólie s výškou 40 mm a perforací v horním povrchu, horní povrch recyklovaná PES rohož tloušťky 20 mm, spodní povrch kašírovaná PP textilie 300 g/m², rozměr desky 0,82×1,75 m |
| Doplňkový sortiment pro vegetační střechy vám nabídne obchodník v prodejnách Stavebnin DEK |
Upevnění kontralatí (druh a vzdálenost kotevních prvků) se dimenzuje na zatížení sněhem, krytinou a větrem a na zatížení v montážním stavu. Schéma sil působících na připevnění je na Obr. 2.5.1 – 1. Přenos tahových sil od větru do krokví zajišťují kotevní vruty TOPDEK kolmé ke krokvím. Na zachycení sil působících rovnoběžně s rovinou střechy se podílí více konstrukčních prvků. Uplatňují se šikmé vruty spolupůsobící s tuhými tepelněizolačními deskami nebo dřevěné konstrukční prvky pevně spojené s krovem.
VRUTY
Základním kotevním prvkem užívaným v systému TOPDEK jsou vruty TOPDEK (průměr v závitu 8 mm, průměr dříku 6 mm, průměr hlavy 22 mm, délka závitu 100 mm). Dodávají se v délkách od 220 do 440 mm po 20 mm. Použití vrutů vede k nejmenším možným tepelným mostům. Vruty se zakotví do nosné konstrukce střechy (obvykle do krokví) přes kontralatě, tepelněizolační vrstvu, parotěsnicívrstvu a bednění. Kontralatě přitlačované ke střeše hlavami vrutů svírají tepelněizolační vrstvu z tuhých pěnových desek, jejichž smykové vlastnosti se mohou uplatnit ve statickém působení skladby. Kromě pevnostních charakteristik je důležitým parametrem vrutů korozní odolnost. Požaduje se korozní odolnost alespoň 15 cyklů podle ISO 6988. Vruty TOPDEK vyhovují tomuto požadavku.
Odklon šikmého vrutu TOPDEK od kolmice ke střešní ploše směrem k okapu by měl být 30 °. U každého vrutu musí být zajištěna minimální hloubka zakotvení do nosné konstrukce krovu 80 mm, aby účinná délka závitu ve dřevě byla 70 mm. Proto šikmý vrut musí být obvykle delší (cca o 20 %).
Počet kolmých i počet šikmých vrutů v kontralati se stanoví výpočtem. Šrouby se rozmísťují do kontralatě tak, aby šikmé i kolmé byly v rovnoměrných vzdálenostech. Největší možná vzdálenost mezi šrouby je 1 m. Vruty TOPDEK se umísťují do osy kontralatě, minimální vzdálenost vrutů je 120 mm. Minimální vzdálenost vrutu od konce kontralatě je 200 mm. V každém dílu kontralatě, který není spojen se smykovou podporou, musí být alespoň jeden šikmý vrut. Díly kontralatí je také možné vzájemně tuze propojit (např. příložkami).
Vruty TOPDEK se použijí i pro připevnění podpor přesahů střechy přes vnější obvod domu a okapových zarážek.
Varianty stabilizace
Varianty stabilizace skladeb s tepelnou izolací nad krokvemi jsou na Obr. 2.5.1 – 2–5.
K čemu je pomůcka určená a kdy je třeba DHV navrhnout:
Pomůcka slouží ke správnému návrhu doplňkové hydroizolační vrstvy pod skládanou krytinu a vychází z Pravidel pro navrhování a provádění střech (vydal Cech klempířů, pokrývačů a tesařů, 2014, dále Pravidla).
Správný návrh DHV zajistí ochranu konstrukcí a prostor pod DHV před vodou, která za běžných podmínek proniká skládanou krytinou.
Voda se pod krytinu dostane především při větrem hnaném dešti nebo táním polétavého sněhu zafoukaného pod krytinu.
Voda nebo sníh pod krytinu proniká spoji skládané krytiny, skrz větrací prvky a v napojení krytiny na související a prostupující konstrukce.
Dalším zdrojem vody pod krytinou může být kondenzace vlhkosti na spodním povrchu krytiny. Tento zdroj je významný především u plechových krytin.
Konstrukční typy DHV jsou rozděleny do 6 tříd těsnosti, přičemž nejtěsnější je třída 1, nejméně těsná je třída 6.
Minimální požadovaná třída těsnosti DHV pro různé typy střešních krytin v závislosti na počtu tzv. zvýšených požadavků je uvedena v tabulkách Tab. 2.5.2 – 1A, B, C, D E F a G.
Popis konstrukčních typů a tříd těsnosti doplňkových hydroizolačních vrstev z výrobků DEK je uveden v tabulce Tab. 2.5.2 – 2.
Přehled modelů pálených a betonových krytin s jejich BSK stanovených dle Pravidel a minimálních sklonů použitelnosti dle údajů výrobců je v tabulkách 2.5.2 – 2 A a B
Pro použití pomůcky je nezbytné znát návrhový sklon střechy, její tvar a specifika (prostupy, detaily, …), umístění stavby a způsob využití prostor pod střechou.
Postup:
1. krok: Podle typu krytiny a jejího BSK se zvolí příslušná tabulka z Tab. 2.5.2 – 1A až G.
2. krok: Podle údaje v levém sloupci tabulky se vybere řádek se sklonem řešené střechy (sklon podkladní konstrukce – krovu), tím se uplatní odchylka návrhového sklonu od BSK.
2. krok: Určí se počet zvýšených požadavků ze seznamu níže.
3. krok: Vybere se sloupec se zjištěným celkovým počtem zvýšených požadavků a dle sklonu střešní plochy se odečte požadovaná minimální třída těsnosti.
4. krok: V Tab. 2.5.2 – 2 se najde požadovaná třída těsnosti DHV, je možné navrhnout i nižší (těsnější) třídu těsnosti.
Zvýšené požadavky dle Pravidel:
Nedodržení bezpečného sklonu krytiny (stanovuje se podle tvaru krytinových prvků a řešení jejích spojů (tabulka v Pravidlech nebo údaje výrobců),
Využívání podkroví pro obytné účely, kanceláře apod. (toto se započte jako dva zvýšené požadavky); u objektů typu bungalov s lehkým dolním pláštěm střechy (tepelná izolace, parozábrana, SDK) se rovněž uvažují dva zvýšené požadavky).
Konstrukční náročnost střechy.
Členitost (vikýře, úžlabí, změna sklonu střešních rovin, střešní okna, výlezy, prostupy, atd.), za úžlabí na střeše, jejíž sklon je nižší nebo roven 10°, se započtou dva zvýšené požadavky.
Zvláštní tvary (věže, zaoblení střešních ploch).
Délka krokví nad 10 m.
Náročné klimatické poměry v místě stavby (nechráněná poloha, exponovaná lokalita, vyšší nadmořská výška, zvýšené zatížení sněhem anebo větrem atd.).
Zvláštní předpisy nebo požadavky orgánů státní správy na vyšší spolehlivost střechy (např. nařízení památkové péče).
Co je třeba při návrhu DHV zohlednit:
DHV se navrhuje podle nejvíce namáhané části střechy.
V tabulce jsou uvedeny sklony odpovídající návrhovým sklonům v ploše střechy; úžlabí mezi dvěma střešními plochami bude mít nižší sklon tyto plochy.
Při návrhu střechy se střešními okny (výlezy) je nutné ověřit, zda pro použití zvoleného střešního okna (výlezu) je sklon střechy dle požadavků výrobce okna (výlezu) vyhovující.
DHV, zvláště z fólií lehkého typu, musí být po celou dobu požadované životnosti účinně zakryta proti působení přímého i odraženého UV záření. Tento požadavek omezuje použití DHV ve třídě těsnosti 6, konstrukční typ 3.3 (fólie volně zavěšená mezi krokvemi), pokud nelze zajistit, aby prostor pod ní byl temný nebo aby byla zakryta podbitím i ve vnitřních prostorách. V přesazích střechy musí být vždy podbití nepropouštějící světlo. Bez zakrytí před účinky UV záření lze DHV použít jen k dočasné ochraně konstrukce střechy a prostor pod ní před srážkami.
Pokud se pro DHV použije pás TOPDEK COVER PRO, je vždy nutné pod bedněním tvořícím podklad pásu zajistit účinné větrání.
Pokud pod bedněním tvořícím podklad pro DHV z fólií DEKTEN PRO II či DEKTEN MULTI-PRO II není zajištěno účinné větrání, nesmí se na toto bednění použít aglomerované desky typu OSB (doporučuje se použití klasického prkenného bednění s mezerami mezi prkny).
TAB. 2.5.2 – 1A KERAMICKÁ A BETONOVÁ MALOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA S BSK DLE PRAVIDEL CKPT 30 °
STŘEŠNÍ KRYTINA | KERAMICKÁ A BETONOVÁ MALOFORMÁTOVÁ |
BSK DLE PRAVIDEL CKPT | 30 ° |
Počet dalších zvýšených požadavků | žádný ZP | 1 ZP | 2 ZP | 3 ZP |
Návrhový sklon střešní roviny | Minimální třída těsnosti dle Pravidel CKPT |
NS ≥ 30 ° | 6 | 6 | 5 | 4 |
26 ° ≤ NS < 30 ° | 4 | 4 | 3 | 3 |
22 ° ≤ NS < 26 ° | 3 | 3 | 3 | 2 |
20 ° ≤ NS < 22 ° | 2 | 2 | 2 | 1 |
15 ° ≤ NS < 20 ° | 1 | 1 | 1 | 1 |
TAB. 2.5.2 – 1B KERAMICKÁ A BETONOVÁ MALOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA S BSK DLE PRAVIDEL CKPT 22 °
STŘEŠNÍ KRYTINA | KERAMICKÁ A BETONOVÁ MALOFORMÁTOVÁ |
BSK DLE PRAVIDEL CKPT | 22 ° |
Počet dalších zvýšených požadavků | žádný ZP | 1 ZP | 2 ZP | 3 ZP |
Návrhový sklon střešní roviny | Minimální třída těsnosti dle Pravidel CKPT |
NS ≥ 22 ° | 6 | 6 | 5 | 4 |
18 ° ≤ NS < 22 ° | 3 | 3 | 3 | 3 |
14 ° ≤ NS < 18 ° | 3 | 3 | 3 | 2 |
12 ° ≤ NS < 14 ° | 2 | 2 | 2 | 1 |
10 ° ≤ NS < 12 ° | 1 | 1 | 1 | 1 |
TAB. 2.5.2 – 1C PLECHOVÁ VELKOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA MAXIDEK
STŘEŠNÍ KRYTINA | PLECHOVÁ VELKOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA MAXIDEK |
Počet dalších zvýšených požadavků | žádný ZP | 1 ZP | 2 ZP | 3 ZP |
Návrhový sklon střešní roviny | Minimální třída těsnosti dle Pravidel CKPT |
NS ≥ 22 ° | 6 | 5 | 4 | 3 |
18 ° ≤ NS < 22 ° | 3 | 3 | 3 | 2 |
14 ° ≤ NS < 18 ° | 3 | 3 | 2 | 1 |
12 ° ≤ NS < 14 ° | 2 | 2 | 1 | 1 |
TAB. 2.5.2 – 1D PLECHOVÁ VELKOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA NA DVOJITOU STOJATOU DRÁŽKU LINEDEK
STŘEŠNÍ KRYTINA | PLECHOVÁ VELKOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA NA DVOJITOU STOJATOU DRÁŽKU LINEDEK |
Počet dalších zvýšených požadavků | žádný ZP a 1 ZP | 2 ZP | 3 ZP | 4 ZP | 5 ZP |
Spoje v krytině | Návrhový sklon střešní roviny | Minimální třída těsnosti dle Pravidel CKPT |
podélné i příčné spoje | NS ≥ 25 ° | 6 | 5 | 4 | 3 | 3 |
22 ° ≤ NS < 25 ° | 5 | 4 | 3 | 2 | 2 |
18 ° ≤ NS < 22 ° | 3 | 3 | 3 | 2 | 1 |
15 ° ≤ NS < 18 ° | 3 | 3 | 2 | 1 | 1 |
10 ° ≤ NS < 15 ° | 2 | 2 | 1 | 1 | x |
7 ° ≤ NS < 10 ° | 1 | 1 | 1 | x | x |
pouze podélné spoje | 10 ° ≤ NS < 18 ° | 3 | 3 | 2 | 1 | 1 |
7 ° ≤ NS < 10 ° | 2 | 2 | 1 | 1 | x |
5 ° ≤ NS < 7 ° | 1 | 1 | 1 | x | x |
při sklonu střešní roviny 5 ° ≤ NS < 7 ° je nutné podélné spoje krytiny doplnit o dodatečné těsnění
TAB. 2.5.2 – 1E PLECHOVÁ VELKOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA DEKPROFILE CR 40, TR 35, TR 50
STŘEŠNÍ KRYTINA | PLECHOVÁ VELKOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA DEKPROFILE CR 40, TR 35, TR 50 |
Počet dalších zvýšených požadavků | žádný ZP a 1 ZP | 2 ZP | 3 ZP | 4 ZP | 5 ZP |
Spoje v krytině | Návrhový sklon střešní roviny | Minimální třída těsnosti dle Pravidel CKPT |
podélné i příčné spoje | NS ≥ 22 ° | 6 | 5 | 4 | 3 | 3 |
18 ° ≤ NS < 22 ° | 3 | 3 | 3 | 2 | 1 |
14 ° ≤ NS < 18 ° | 3 | 3 | 2 | 1 | 1 |
10 ° ≤ NS < 14 ° | 2 | 2 | 1 | 1 | x |
pouze podélné spoje | 10 ° ≤ NS < 18 ° | 3 | 3 | 2 | 1 | 1 |
8 ° ≤ NS < 10 ° | 2 | 2 | 1 | 1 | x |
5 ° ≤ NS < 8 ° | 1 | 1 | 1 | x | x |
při sklonu střešní roviny 5 ° ≤ NS < 8 ° je nutné podélné spoje krytiny doplnit o dodatečné těsnění
TABULKA 2.5.2 – 1F PLECHOVÁ VELKOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA DEKPROFILE CR 18, TR 18
STŘEŠNÍ KRYTINA | PLECHOVÁ VELKOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA NA DVOJITOU STOJATOU DRÁŽKU LINEDEK |
Počet dalších zvýšených požadavků | žádný ZP a 1 ZP | 2 ZP | 3 ZP | 4 ZP | 5 ZP |
Spoje v krytině | Návrhový sklon střešní roviny | Minimální třída těsnosti dle Pravidel CKPT |
podélné i příčné spoje | NS ≥ 30 ° | 6 | 5 | 4 | 3 | 3 |
26 ° ≤ NS < 30 ° | 5 | 4 | 3 | 3 | 2 |
22 ° ≤ NS < 26 ° | 4 | 3 | 3 | 2 | 1 |
20 ° ≤ NS < 22 ° | 3 | 3 | 2 | 1 | 1 |
15 ° ≤ NS < 20 ° | 2 | 2 | 1 | 1 | x |
pouze podélné spoje | 10 ° ≤ NS < 15 ° | 2 | 2 | 1 | 1 | x |
8 ° ≤ NS < 10 ° | 1 | 1 | 1 | x | x |
TAB. 2.5.2 – 1G PLECHOVÁ MALOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA DEKTILE 375
STŘEŠNÍ KRYTINA | PLECHOVÁ MALOFORMÁTOVÁ STŘEŠNÍ KRYTINA DEKTILE 375 |
Počet dalších zvýšených požadavků | žádný ZP a 1 ZP | 2 ZP | 3 ZP | 4 ZP | 5 ZP |
Spoje v krytině | Návrhový sklon střešní roviny | Minimální třída těsnosti dle Pravidel CKPT |
podélné i příčné spoje | NS ≥ 30 ° | 6 | 5 | 4 | 3 | 3 |
26 ° ≤ NS < 30 ° | 4 | 3 | 3 | 2 | 1 |
22 ° ≤ NS < 26 ° | 3 | 3 | 2 | 1 | 1 |
20 ° ≤ NS < 22 ° | 2 | 2 | 1 | 1 | x |
Poznámky:
Třída těsnosti DHV v Tabulkách 2.5.2 – 1 je uvedena jako minimální.
Pro fólie DEKTEN PRO II a DEKTEN PRO PLUS II je nutné dodržet minimální sklon střešní roviny 17 °.
Pro fólii DEKTEN MULTI-PRO II je nutné dodržet minimální sklon střešní roviny 10 °.
BSK = „bezpečný sklon krytiny“. Hodnoty BSK pro nejběžnější krytiny jsou uvedeny v Tabulkách 2.5.2 – 3. BSK k dalším typům krytin lze nalézt v Pravidlech pro navrhování a provádění střech, popř. v podkladech výrobce střešní krytiny.
Je nutné dodržet minimální sklon pro pokládku střešní krytiny udávaný výrobcem. Minimální sklony nejběžnějších modelů střešních krytiny jsou uvedeny v Tabulkách 2.5.2 – 3.
Při sklonu pod 22 ° je nutné vždy utěsnit fólii pod kontralatěmi bez ohledu na požadovanou minimální třídu těsnosti DHV.
TAB. 2.5.2 – 2 POPIS KONSTRUKČNÍCH TYPŮ A TŘÍD TĚSNOSTI DHV
třída těsnosti DHV | kontrukční typ DHV |
1 - nejtěsnější | TOPDEK COVER PRO na celoplošném bednění nebo tepelné izolaci z pěnových plastů pevnosti min. 120 kPa při 10% stlačení, spoje svařené, průběh přes kontralatě. | 1.1 |
2 | DEKTEN MULTI-PRO II, TOPDEK COVER PRO na celoplošném bednění nebo tepelné izolaci z pěnových plastů pevnosti min. 120 kPa při 10% stlačení, spoje slepené, průběh pod kontralatěmi s utěsněním páskou DEKTAPE TP 50 (TOPDEK COVER PRO) nebo DEKTAPE KONTRA (DEKTEN MULTI-PRO II). | 1.2 |
3 | DEKTEN PRO II, PRO PLUS II, MULTI-PRO II na tuhé, rozměrově a tvarově stálé tepelné izolaci nebo celoplošném bednění, spoje slepené, průběh pod kontralatěmi s utěsněním páskou DEKTAPE TP 50, DEKTAPE KONTRA nebo Tmelem DEKTEN KONTRA. | 2.1 |
4 | DEKTEN PRO II, PRO PLUS II, MULTI-PRO II na tuhé, rozměrově a tvarově stálé tepelné izolaci nebo celoplošném bednění, spoje slepené, průběh pod kontralatěmi. | 2.2 |
5 | DEKTEN PRO II, PRO PLUS II, MULTI-PRO II na rozměrově a tvarově stálé tepelné izolaci nebo celoplošném bednění, spoje překrytím, průběh pod kontralatěmi. U fólií DEKTEN PRO PLUS II a MULTI-PRO II nelze ke slepení plně využít samolepicí pruhy. | 2.4 |
6 - nejméně těsná | DEKTEN PRO II, PRO PLUS II, MULTI-PRO II volně zavěšená, spoje s překrytím, průběh pod kontralatěmi. U fólií DEKTEN PRO PLUS II a MULTI-PRO II nelze ke slepení plně využít samolepicí pruhy. | 3.3 |
TAB. 2.5.2 – 3A PŘEHLED MODELŮ KERAMICKÝCH SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN
Charakteristický, tzv. bezpečný sklon krytiny dle Pravidel CKPT | Minimální sklon dle výrobce |
Krytina drážková s boční drážkou odvodněnou na spodní řadu tašek a s hlavovou drážkou 30 ° | Tondach |
Hranice 11 | Falcovka 11 | Francouzská 14 | Brněnka 14 | V11 |
| | | | |
20° |
Tondach | Bramac | |
Stodo 12 | Granát 11 | Topas 13 | Granát 13 |
| | | |
15° |
Krytina drážková se sníženou boční drážkou a s hlavovou drážkou 30 ° | Tondach | Röben | Bramac | | |
Figaro 11 | Bergamo | Turmalín |
| | |
20° |
Krytina drážková čtvercová kladená na špici 22 ° | Bramac | | | | |
Smaragd |
|
12° |
Krytina drážková s boční drážkou odvodněnou na plochu téže tašky a s hlavovou drážkou 22 ° | Tondach | Röben | Bramac |
Samba 11 | Monza plus | Piemont | Rubín 13 | Rubín 9 |
| | | | |
12° |
Krytina plochá bez drážkování (bobrovka) v dvojitém krytí (korunové nebo šupinové) 30 ° | Bramac | Tondach | | | |
Opál | Bobrovka 18x38 |
| |
25° | 20° |
TAB. 2.5.2 – 3B PŘEHLED MODELŮ BETONOVÝCH SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN
Charakteristický, tzv. bezpečný sklon krytiny dle Pravidel CKPT | Minimální sklon dle výrobce |
Krytina drážková se sníženou boční drážkou dvojitou 30 ° | Bramac | | | |
Reviva | Tegalit |
| |
15° |
Krytina drážková s vyvýšenou boční drážkou 22 ° | Bramac |
Classic | Max | Montero | Moravská | Římská |
| | | | |
12° |
Betonpres | KMB | | |
| Beta | Hodonka |
| | |
10° |
SYSTÉM PROVÁDĚNÍ VIKÝŘŮ V SYSTÉMU ŠIKMÝCH STŘECH TOPDEK
Systém TOPDEK představuje spolehlivé technické řešení šikmých střech. Systém je založen na principu umístění tepelné izolace nad krokve. To přináší významné technické výhody, zejména vysokou spolehlivost, funkčnost a trvanlivost střešního pláště a nosné konstrukce. Díky souvislé tepelněizolační vrstvě umístěné na podkladní konstrukci ve skladbě TOPDEK je vyloučen vliv systematických tepelných mostů a s tím související tepelné ztráty. Princip řešení a provedení parozábrany zajišťuje příznivý vlhkostní režim konstrukce.
Pro systém TOPDEK byla vyvinuta systémová řešení osazení střešního okna (viz technický list TOPDEK – systém zateplení šikmých střech s tepelnou izolací nad krokvemi) a konstrukce vikýřů. Systém umožňuje
zjednodušení a zrychlení práce při montáži vikýřů při zachování užitných parametrů skladby TOPDEK. Vývojová řada uvedená na trh v roce 2014 je určena pro rodinné domy a obytné místnosti bytových domů.
Konstrukce vikýře
Základem vikýřů TOPDEK je nosná konstrukce vyrobená z konstrukčních dřevěných hranolů KVH. Konstrukce se na stavbu dodává ve formě stavebnice, jejíž prvky mají předem připravené tesařské spoje. Konstrukce se montuje podle přiloženého montážního schématu. Schéma je zároveň doplněno kótami, které usnadňují staveništní výrobu opláštění.
Kompletace vikýře
Nosná konstrukce vikýře je určena k opracování podle montážních pokynů uvedených v publikaci TOPDEK – Montážní návod. Nosná konstrukce vikýře se opláští deskami OSB tloušťky 18 mm. Ty tvoří pevný podklad pro provedení dalších vrstev skladby střechy vikýře a stěny vikýře.
Standardní skladby konstrukce vikýře TOPDEK
Střecha vikýře (shora)
krytina
latě/bednění
kontralatě
DHV (DEKTEN MULTI-PRO II / TOPDEK COVER PRO)
deska OSB tloušťky 22 mm (na pero a drážku)
TOPDEK 022 PIR v tloušťce min. 160 mm
TOPDEK AL BARRIER
deska OSB tloušťky 18 mm (na pero a drážku), spáry přelepeny páskou Isocell Airstop
nosná konstrukce vikýře, nevětraná vzduchová mezera
obklad (palubky nebo systémový obklad ze sádrovláknitých desek (FERMACELL), spáry mezi deskami překryty páskami Straitflex)
Stěna vikýře (od interiéru)
obklad (palubky nebo systémový obklad ze sádrovláknitých desek (FERMACELL), spáry mezi deskami překryty páskami Straitflex)
nosná konstrukce vikýře, nevětraná vzduchová mezera
deska OSB tloušťky 18 mm (na pero a drážku), spáry přelepeny páskou Isocell Airstop
vnější kontaktní zateplení s použitím tepelné izolace EPS 100 F tloušťky min. 180 mm upevněné kotvením s doplňkovým lepením
Tvarové řešení vikýřů
Pro montáž skladby střechy TOPDEK jsou dodávány dvě varianty vikýřů.
Sedlový vikýř
šířka do 1 m – pro 1 pole krokví
šířka do 2 m – pro 2 pole krokví
Pultový vikýř
šířka do 1 m – pro 1 pole krokví
šířka do 2 m – pro 2 pole krokví
Použití vikýřů TOPDEK
Řešení vikýřů pro střechy v systému TOPDEK lze použít za podmínek uvedených v Tab. 2.5.3 – 1. Dále projekt střechy musí zohledňovat umístění vikýřů. Ze statického hlediska musí být nosná konstrukce střechy navržena tak, aby bylo uvažováno mimo jiné také zatížení od vikýřů. Návrh střechy musí obsahovat návrh trámových výměn v krovu v místě vikýřů a návrh počtu kotevních vrutů pro upevnění vikýře ke krokvím v závislosti na tvaru a rozměrech vikýře a na sklonu střechy. Zvolený druh střešní krytiny musí odpovídat sklonu střechy a podmínkám v místě stavby.
Řešení vikýřů na střeše v systému TOPDEK lze za určitých okolností použít i v případě, že nejsou splněny podmínky dle Tab. 2.5.3 – 1. Je však nutné provést individuální návrh a posouzení vikýře se zohledněním reálných podmínek stavby a staveniště.
Doporučený postup objednání konstrukce vikýře
Podkladem pro objednání nosné konstrukce vikýře je projekt střechy včetně výkresu krovu (půdorys a potřebné řezy). Pro zadání výroby nosné konstrukce vikýře jsou potřeba následující údaje:
varianta tvarového řešení vikýře (sedlový, pultový)
rozměry vikýře (šířka, výška, sklon hlavní střešní roviny a vikýře)
požadovaná výška parapetu nad čistou podlahou (dle ČSN 73 4301: 2009 Obytné budovy je požadována min. výška parapetu 850 mm)
poloha trámových výměn v krovu v místě vikýře
světlá šířka mezi krokvemi v místě vikýře (krokve, na které má být vikýř umístěn)
lokalita umístění stavby
V prodejnách Stavebniny DEK je k dispozici poptávkový formulář, který umožní zadat potřebné informace. Na základě uvedených údajů bude vytvořen elektronický model vikýře. Výroba bude zahájena po odsouhlasení elektronického modelu zákazníkem.
Balení a skladování konstrukce vikýře
Strojně opracované hranoly konstrukce vikýře jsou baleny na paletě. Balení je nutné skladovat tak, aby nebylo vystaveno atmosférickým srážkám a bylo chráněno před vlhkostí. Konstrukce vikýře je vyrobena z materiálu, který není určen pro pohledové konstrukce krovu.
TAB. 2.5.3 – 1 PODMÍNKY POUŽITELNOSTI ŘEŠENÍ VIKÝŘŮ
Rozměry vikýře |
sklon střešní roviny, na které je vikýř umístěn | 30–60 ° |
minimální sklon střechy vikýře | 7° |
maximální jmenovitá šířka vikýře (osová vzdálenost bočních rámů vikýře) | 2 m |
maximální výška čelní stěny vikýře (délka rohového sloupku) | 1,5 m |
Zatížení |
sněhová oblast dle ČSN EN 1991-1-3:2005/Z1:2006 nejvýše | IV. |
větrová oblast dle ČSN EN 1991-1-4:2007 nejvýše | III. |
Okrajové podmínky z hlediska tepelné techniky |
teplotní oblast dle ČSN 73 0540-3 nejvýše | 3 |
maximální nadmořská výška | 600 m n. m. |
návrhová průměrná měsíční relativní vlhkost vnitřního vzduchu dle ČSN EN ISO 13788 | do 4. vlhkostní třídy |
PROJEKČNÍ ZÁSADY A PRAVIDLA OSAZENÍ STŘEŠNÍHO OKNA DO ŠIKMÉ STŘECHY
1 | Osazení | Střešní okno se osazuje na montážní lať, jejíž poloha je závislá na poloze laťování pro střešní krytinu. Montážní lať se umísťuje cca 40 mm nad průběžnou lať pro krytinu. Z toho důvodu není vždy možné umístit okno zároveň s vnitřním lícem obvodové stěny, ale je třeba posunout jej směrem do interiéru. Přibližně 150 mm nad horní montážní lať se umísťuje podpora pro lemování střešního okna. Ta je tvořena přídavnou montážní latí nebo laťováním střešní krytiny. |
2 | Tvar parapetu a nadpraží | Ostění v místě parapetu a nadpraží směřuje z drážky pro sádrokarton kolmo na okenní rám v šířce 50–100 mm. Následuje svislé ostění v parapetní části, resp. vodorovné u nadpraží. Tvar napomáhá správnému proudění vzduchu a umožňuje osadit tepelněizolační blok. |
3 | Topení | Pod každé okno je nutné osadit topné těleso, které přispívá k zajištění požadovaného proudění vzduchu kolem okna a navazujících povrchů. |
4 | Délka a rozměry | Shora je délka okna omezena vodorovnou částí podhledu a nadpraží okna musí být vedeno vždy vodorovně. Při volbě velikosti okna je potřeba k šířce i délce připočíst 2× 30 mm na tepelněizolační blok. Při volbě šířky okna musí vnější rozměry střešního okna včetně tepelněizolačního bloku (2× 30 mm) být menší než světlá vzdálenost mezi krokvemi. |
5 | Otevírání | | Výklopné okno s klikou dole (řada R8) Je ideální možností ve většině případů. Lze použít u objektů s nízkými i vysokými nadezdívkami. |
| Kyvné okno s klikou dole (řada R6 a R4) Je vhodné pro objekty s vyšší nadezdívkou. Rám křídla otevřeného okna zasahuje do interiéru. |
| Kyvné okno s madlem nahoře (řada Q) Lze použít v případech, kdy se pod oknem nachází nábytek nebo u objektů s nižším sklonem střechy. |
| Výsuvně-kyvné okno s klikou dole (řada R7) Je vhodné pro objekty s vyšší i nižší nadezdívkou. Rám křídla otevřeného okna nezasahuje příliš do interiéru. |
6 | Zasklení | Při návrhu lze vybrat z mnoha typů zasklení izolačním dvojsklem či trojsklem vhodným pro běžné, nízkoenergetické i pasivní domy. Dále jsou k dispozici zasklení se zvýšenou vzduchovou neprůzvučností, oboustranně bezpečnostní zasklení, případně skla s povrchovou vrstvou omezující rosení oken z vnější strany. |
VLASTNOSTI A VÝHODY STŘEŠNÍCH OKEN ROTO
1 | Tepelnětechnické vlastnosti rámu okna | Tvar rámu okna a rámu křídla je navržen s důrazem na minimalizaci tepelných mostů. |
2 | Zateplovací blok | Většina střešních oken ROTO je nabízena výhradně se zateplovacím blokem na celou výšku rámu. Zateplovací blok omezuje vznik kondenzátu a minimalizuje prostup tepla rámem. |
3 | Límec pro napojení na parotěsnicí fólii | Střešní okna ROTO jsou z výroby opatřena límcem pro napojení na parotěsnicí fólii. To je předpokladem pro vzduchotěsné a parotěsné provedení detailů. |
4 | Výběr typu ovládání | Ovládání klikou dole u oken ROTO Designo, horní ovládání madlem u oken ROTO Q. Možnost ovládání na elektrický pohon u oken řady ROTO Q, R8 a R6. |
5 | Materiál rámů | Rámy oken jsou vyráběny z tradičního dřevěného profilu nebo z plastového komorového profilu Rehau. Plastový profil je doporučen do prostor s vyšší interiérovou relativní vlhkostí vzduchu (koupelny, kuchyně). |
+ | Dodatečné vyrovnání křídla | Střešní okna ROTO mají nastavitelný pant, díky kterému je možné dodatečné seřízení polohy křídla oproti rámu okna. To je výhodné např. v případě, že dojde k dodatečné deformaci krovu a následné deformaci rámu. |
+ | Rychlost a bezpečnost montáže | Předmontovaný zateplovací blok, límec parotěsné fólie z výroby napojený na rám okna, předmontované montážní úhelníky a click systém montáže lemování zvyšuje rychlost a bezpečnost montáže střešního okna. |
+ | Celoobvodové kování | Střešní okna řady R6 a R8 mají celoobvodové čtyřbodové kování. Jedná se o nejbezpečnější uzavírací systém střešního okna. |
+ | Mycí poloha | Střešní okna ROTO je možné protočit do svislé polohy, přičemž vnější povrch okna směřuje do interiéru. V této poloze lze okno zafixovat a z interiéru bezpečně umýt. |
TAB. 2.5.4 – 1 TYPOVÉ ŘADY STŘEŠNÍCH OKEN ROTO
Základní charakteristika okna | Možnosti zasklení | Rám | Rozměrové řady oken |
Roto Q-4 Plus |
| dvojsklo Standard (2S): Uw = 1,1 W.m-2.K-1 tepelněizolační dvojsklo s vnějším tvrzeným sklem dvojsklo Comfort (2C): Uw = 1,1 W.m-2.K-1 oboustranně bezpečnostní a tepelněizolační dvojsklo trojsklo Comfort (3C): Uw = 0,91 W.m-2.K-1 trojsklo Premium (3P): Uw = 0,77 W.m-2.K-1 oboustranně bezpečnostní a tepelněizolační trojsklo trojsklo Acoustic (3A): Uw = 0,78 W.m-2.K-1 oboustranně bezpečnostní trojsklo se zvýšenou vzduchovou neprůzvučností | plastový dřevěný | |
kyvné střešní okno, křídlo je otevíráno ve středu rámu nejnovější řada oken vyznačující se vynikajícími tepelnětechnickými vlastnostmi ovládání madlem v horní části křídla tříbodové kování možnost ovládání na elektrický pohon
|
Roto Designo R8 |
| dvojsklo Comfort (8C): Uw = 1,1 W.m-2.K-1 oboustranně bezpečnostní a tepelněizolační dvojsklo dvojsklo Premium (8G): Uw = 1,2 W.m-2.K-1 oboustranně bezpečnostní a tepelněizolační dvojsklo s ochranou proti přehřívání a se zvýšenou vzduchovou neprůzvučností trojsklo Comfort (9G): Uw = 0,99 W.m-2.K-1 trojsklo Premium (9P): Uw = 0,8 W.m-2.K-1 oboustranně bezpečnostní trojsklo s ochrannou vrstvou proti rosení vnějšího skla | plastový dřevěný borovicové dřevo ošetřené třemi vrstvami laku standardně bezbarvý lak, variantně možnost laku jakékoliv barvy RAL
| |
výklopné/kyvné střešní okno, křídlo je otevíráno kolem horní osy rámu nejkomfortnější způsob otevírání okna, křídlo nezasahuje do interiéru ovládání klikou ve spodní části křídla čtyřbodové celoobvodové kování nastavitelné kování pro maximální komfort ovládání možnost ovládání na elektrický pohon
|
Roto Designo R6 |
| dvojsklo Comfort (8C): Uw = 1,1 W.m-2.K-1 oboustranně bezpečnostní a tepelněizolační dvojsklo dvojsklo Premium (8G): Uw = 1,2 W.m-2.K-1 oboustranně bezpečnostní a tepelněizolační dvojsklo s ochranou proti přehřívání a se zvýšenou vzduchovou neprůzvučností trojsklo Comfort (9G): Uw = 0,99 W.m-2.K-1 trojsklo Premium (9P): Uw = 0,8 W.m-2.K-1 oboustranně bezpečnostní trojsklo s ochrannou vrstvou proti rosení vnějšího skla a se zvýšenou vzduchovou neprůzvučností | plastový dřevěný borovicové dřevo ošetřené třemi vrstvami laku standardně bezbarvý lak, variantně možnost laku jakékoliv barvy RAL
| |
kyvné střešní okno, křídlo je otevíráno ve středu rámu ovládání klikou ve spodní části křídla čtyřbodové celoobvodové kování možnost použití do kombinací s okny R8 možnost ovládání na elektrický pohon
|
Roto Designo R7 |
| trojsklo Standard (9): Uw = 1,1 W.m-2.K-1 tepelněizolační trojsklo s vnějším tvrzeným sklem | plastový dřevěný | |
výsuvně-kyvné střešní okno, křídlo je otevíráno v horní třetině rámu komfortní způsob otevírání okna vhodný i pro nižší nadezdívky ovládání klikou ve spodní části křídla tříbodové kování
|
Doplňkové prvky
Ke všem střešním oknům ROTO lze dodat límec pro napojení okna na doplňkovou hydroizolační vrstvu. Límec zvyšuje rychlost a bezpečnost montáže a vytváří předpoklad pro spolehlivé napojení doplňkové hydroizolační vrstvy na střešní okno.
K oknům je možné dodat i vnější a vnitřní stínicí doplňky, které regulují prostup světla a tepla do interiéru.
Vnější stínění se používá převážně proti přehřívání. Jde o předokenní lamelové rolety ZRO a screenové rolety manuální ZAR, či elektrické ZMA. Předokenní lamelovou roletu ZRO lze zároveň použít jako stínění proti světlu.
Vnitřní doplňky se používají jako stínění proti světlu, pro dosažení soukromí a jako dekorativní prvek.
Jedná se o zatemňující rolety ZRV, světlopropustné rolety ZRE, žaluzie ZJA, plisované rolety ZFA a sítě proti hmyzu ZRI.
V případě renovací je možné též použít prefabrikované ostění zjednodušující montáž.
Lemování okna
Ke každému střešnímu oknu ROTO patří lemování, které vytváří vodotěsné napojení okna a střešního pláště.
Typ lemování se volí dle typu krytiny.
Standardně jsou lemování vyráběna z lakovaného hliníkového plechu v odstínu antracit. Na objednávku lze dodat i měděné, titanzinkové a hliníkové v jakémkoli odstínu dle vzorníku RAL.
DOPORUČENÉ SESTAVY OKEN DO SKLADEB STŘECH
S tepelnou izolací umístěnou nad nosnou konstrukcí
Pro skladby: |
ST.8001A | ST.8001B | ST.8004A | ST.8004C | ST.8004E |
ST.8002A | ST.8002B | ST.8004B | ST.8004D | ST.8004F |
| Typová řada ROTO Q-4 Plus | Typová řada ROTO Designo R8 | Typová řada ROTO Designo R6 |
Součinitel prostupu tepla přiléhající skladby střechy | | | |
Upas = 0,15–0,10 W.m-2.K-1 | Q-4 3P K200 Kyvné střešní okno plastové, bílé, trojsklo Premium (Uw = 0,77 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R89P K200 Výklopné/kyvné střešní okno plastové, bílé, trojsklo Premium (Uw = 0,8 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R69P K200 Kyvné střešní okno plastové, bílé, trojsklo blueTec Plus (Uw = 0,8 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. |
Udop = 0,16 W.m-2.K-1 | Q-4 3C K200 Kyvné střešní okno plastové, bílé, trojsklo Comfort (Uw = 0,90 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R89G K200 Výklopné/kyvné střešní okno plastové, bílé, trojsklo Comfort (Uw = 0,99 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R69G K200 Kyvné střešní okno plastové, bílé, trojsklo Comfort (Uw = 0,99 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. |
Upož = 0,24 W.m-2.K-1 | Q-4 2C H200 Kyvné střešní okno dřevěné, bezbarvý lak, dvojsklo Comfort (Uw = 1,1 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R88G K200 Výklopné/kyvné střešní okno plastové, bílé, dvojsklo Premium (Uw = 1,2 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R68G K200 Kyvné střešní okno plastové, bílé, dvojsklo Premium (Uw = 1,2 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. |
S izolací umístěnou nad nosnou konstrukcí
Pro skladby: |
ST.8003A |
ST.8003B |
| Typová řada ROTO Q-4 Plus | Typová řada ROTO Designo R8/R7 | Typová řada ROTO Designo R6 |
Součinitel prostupu tepla přiléhající skladby střechy | | | |
Upas = 0,15–0,10 W.m-2.K-1 | Q-4 3P H200 Kyvné střešní okno dřevěné, bezbarvý lak, trojsklo Premium (Uw = 0,77 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R89P K200 Výklopné/kyvné střešní okno R8 plastové, bílé, trojsklo Comfort (Uw = 0,8 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R69P K200 Kyvné střešní okno plastové, bílé, trojsklo Comfort (Uw = 0,8 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. |
Udop = 0,16 W.m-2.K-1 | Q-4 2C H200 Kyvné střešní okno plastové, bílé, trojsklo Comfort (Uw = 0,90 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R88C K200 Výklopné/kyvné střešní okno R8 plastové, bílé, dvojsklo Comfort (Uw = 1,1 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R68C K200 Kyvné střešní okno plastové, bílé, trojsklo Comfort (Uw = 1,1 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. |
Upož = 0,24 W.m-2.K-1 | - | R79 K200 Výsuvně-kyvné střešní okno R7 plastové, bílé, dvojsklo Standard (Uw = 1,1 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. | R68G K200 Kyvné střešní okno plastové, bílé, dvojsklo Premium (Uw = 1,2 W.m-2.K-1), oplechování hliník, s předmontovaným vnějším zateplovacím blokem. |
Při instalaci fotovoltaických panelů musí střecha splňovat požadavky zejména z hlediska statiky, ochrany stavby proti vodě a také z hlediska požární bezpečnosti. To platí pro střechy s povlakovou hydroizolací i pro střechy se skládanou krytinou.
STATIKA
Při návrhu nosné konstrukce střechy musí být zohledněno zatížení od fotovoltaických panelů a jejich nosné konstrukce, případně od dalšího zařízení, které s fotovoltaickým systémem souvisí. Pokud by kolem panelů docházelo k hromadění sněhu, je nutné zohlednit i toto zvýšené zatížení. Také je nutno zvážit zvýšené zatížení větrem. Části střešní konstrukce, ke kterým bude fotovoltaický systém upevněn, musí být k tomuto účelu vhodné a dostatečně únosné. Pokud bude fotovoltaický systém uložen na povrchu střechy a stabilizován přitížením, musí mít tepelná izolace a další materiály ve skladbě dostatečnou pevnost v tlaku, aby nedošlo k jejich deformaci a následně k poruše hydroizolace či tvorbě kaluží.
OCHRANA STAVBY PROTI VODĚ
Prostupy hydroizolací musí být vodotěsné. Fotovoltaický systém musí být instalován tak, aby nebránil odtoku vody, nevznikaly kaluže ani místa s usazováním nečistot. Musí být umožněna kontrola a údržba střechy. Hydroizolační konstrukce umístěná pod fotovoltaickým systémem má mít dostatečnou třídu spolehlivosti a návrhovou životnost odpovídající předpokládané životnosti fotovoltaického systému. DEK kotevní systém pro stabilizaci příslušenství a zařízení má integrovanou manžetu vodotěsně spojenou s prvky mechanického upevnění určenou pro svaření s hydroizolací střechy. Profily systému DEKSOLAR INTEGRA pro střechy se skládanou krytinou umístěné pod spárami mezi panely a spárami připojení ke krytině jsou odvodněny na povrch střechy. Množství vody zachycené profily se minimalizuje těsněním vkládaným mezi panely a systémovými klempířskými prvky na obvodu.
POŽÁRNÍ BEZPEČNOST
Pod částmi fotovoltaického systému, které jsou hořlavé nebo mohou být zdrojem požáru, je požadován povrch, který je nehořlavý nebo nešíří požár střešním pláštěm. Vyhovující jsou skladby střech s klasifikací BROOF(t3), dále střechy s povrchem z materiálů uvedených v ČSN 73 0810, kap. A.2, tab. A.10. např. krytina kamenná, betonová, keramická, některé typy ocelových krytin, volně ložené kamenivo s velikostí zrn min. 4 mm, max. 32 mm, v tloušťce min. 50 mm nebo ve vrstvě o plošné hmotnosti 80 kg/m2 nebo vyšší. Pokud skladba nebo povrch střechy uvedené vlastnosti nemá, je nutné alespoň lokálně pod hořlavými částmi fotovoltaického systému (kabeláž, připojovací krabice apod.) instalovat nehořlavý podklad (např. plechové kabelové žlaby, plechové vany pod spojovacími krabicemi apod.). Uvedená pravidla vychází z publikace Zásady protipožárního zabezpečení střešních instalací FVE a opatření požární prevence (vydal Photon Energy Operations CZ ve spolupráci s UCEEB ČVUT a HZS).
Níže uvádíme přehled vybraných systémů k upevnění fotovoltaických panelů na různé typy střech. Způsob upevnění panelů se navrhuje vždy na základě dané skladby střechy, jejího sklonu a orientace ke světovým stranám. Při návrhu je nutné zohlednit klimatické podmínky místa stavby a z nich vyplývající zatížení větrem a sněhem.
STŘECHY S POVLAKOVOU HYDROIZOLACÍ
a) DEK kotevní systém pro stabilizaci příslušenství a zařízení na střechách s hydroizolačními fóliemi
Systém se skládá z DEK základny a z DEK kotevního bodu s hydroizolační manžetou. Základny se před provedením hydroizolace střechy rozmístí v požadovaných vzdálenostech. Stabilizují se upevněním k nosné konstrukci střechy. Po provedení hydroizolace se k základnám připevní kotevní body a jejich manžeta se vodotěsně svaří s hydroizolací v ploše střechy. K DEK kotevním bodům se připevňuje nosná konstrukce pro fotovoltaické panely.
b) ALKORSOLAR
Profil ALKORSOLAR je určený k vytvoření upevňovacích bodů na střechách s povlakovou hydroizolací DEKPLAN a ALKORPLAN. Profil se navaří na povrch hydroizolace, která je dostatečně stabilizována k nosné konstrukci střechy. K profilu se následně připevňuje nosná konstrukce pro fotovoltaické panely. Směr pokládky profilů se volí tak, aby nebránily odtoku vody a zároveň umožnily montáž fotovoltaických panelů v požadované orientaci. Profily se osazují pouze ve vnitřní zóně střechy. Návrh se provádí ve spolupráci s technickým oddělením výrobce hydroizolační fólie.
c) SIKASOLAR
Systém je tvořený trojúhelníkovými rámy, přivařitelnými základnami a montážními profily. Je určený pro střechy s hydroizolačními fóliemi SIKAPLAN, SARNAFIL a DEKPLAN S. Systém se upevní navařením plastových základen k povrchu hydroizolační fólie, která je dostatečně stabilizována k nosné konstrukci. Trojúhelníkové rámy se propojí montážními profily, na které se upevní fotovoltaické panely. Návrh se provádí ve spolupráci s technickým oddělením výrobce hydroizolační fólie.
d) Ostatní způsoby upevnění
Fotovoltaické panely lze na střeše s povlakovou hydroizolací upevnit také pomocí montážních prvků, zapuštěných do skladby střechy, upevněných k nosné konstrukci střechy. Na tyto prvky se následně realizuje nosná konstrukce pro fotovoltaické panely. Prostupy prvků přes hydroizolaci musí být vodotěsně opracovány. Montážní prvky mohou být zámečnickým výrobkem na zakázku nebo mohou být vyráběny sériově. Pro skladby střech s tepelnou izolací mohou mít úpravu pro přerušení tepelného mostu.
Další možností je umístění nosné konstrukce fotovoltaických panelů na roznášecí desky, vany či profily na povrchu střešní konstrukce. Vhodnost použití a podmínky takového řešení je vždy nutné předem ověřit u výrobce hydroizolace. Sestava panelů a jejich nosná konstrukce je stabilizována přitížením. Hydroizolaci je nutné chránit proti poškození vhodnou podložkou vloženou pod roznášecí plochy nosné konstrukce fotovoltaického systému. Materiály ve skladbě střechy, zejména tepelná izolace, musí mít dostatečnou pevnost, aby se zamezilo zatlačování roznášecích ploch do povrchu střechy.
STŘECHY SE SKLÁDANOU KRYTINOU
a) DEKSOLAR INTEGRA
Systém je určen pro vytvoření odvodněné podkladní konstrukce pro fotovoltaické panely na střechách se skládanou střešní krytinou. Systém tvoří sestava plechových profilů. Ta se upevňuje ke střešním latím a kontralatím. K osazené sestavě se následně upevňují fotovoltaické panely. Spáry mezi jednotlivými panely se utěsňují systémovým těsněním. Sestava má po obvodu klempířskou úpravu pro napojení střešní krytiny. V ploše s panely se již střešní krytina nepokládá.
b) Upevnění fotovoltaických panelů nad střešní krytinu
Způsob upevnění se volí podle daného typu krytiny. Pro střechy se skládanou maloformátovou krytinou jsou určeny úchyty ve tvaru háku, které se upevňují přes kontralatě ke krokvím. K části úchytu, která prostupuje spárami nad střešní tašky, se upevňují montážní profily a k nim fotovoltaické panely. Pro střechy s plechovou krytinou se použijí systémové úchyty, které se připevní systémovými šrouby do podkladní konstrukce (např. u krytiny MAXIDEK) nebo se připevní svěrným spojem ke stojaté drážce (např. u krytiny z plechu LINEDEK).
Tabulky 2.6.3 – 1 a 2.6.3 – 2 uvádí skladby z tohoto katalogu, které jsou vhodné pro instalaci fotovoltaického systému. V tabulce jsou také uvedeny možné způsoby instalace a případně potřebná opatření.
TAB. 2.6.3 – 1 SKLADBY STŘECH S POVLAKOVOU HYDROIZOLACÍ
Skladba | Hydroizolace | Povrch střechy | Strana | Vhodné způsoby upevnění | Podmínky |
ST.2001A | fólie PVC | hydroizolace | 156 | DEK kotevní systém | FV panely rovnoběžně s hydroizolací, textilie FILTEK V |
ALKORSOLAR | textilie FILTEK V, profily ALKORSOLAR klást s mezerami |
ST.2002A | fólie PVC | hydroizolace | 164 | DEK kotevní systém | FV panely rovnoběžně s hydroizolací |
ALKORSOLAR | profily ALKORSOLAR klást s mezerami |
ST.1005A | asfaltové pásy | hydroizolace | 180 | individuální řešení | |
ST.2009A | fólie PVC | hydroizolace | 184 | DEK kotevní systém | FV panely rovnoběžně s hydroizolací |
ALKORSOLAR | profily ALKORSOLAR klást s mezerami |
ST.1007A | fólie PVC | hydroizolace | 196 | DEK kotevní systém | |
ALKORSOLAR | profily ALKORSOLAR klást s mezerami |
ST.1008A | fólie PVC | kamenivo | 208 | individuální řešení | |
ST.1008C | fólie TPO/FPO | kamenivo | 212 | individuální řešení | |
ST.1018A | asfaltové pásy | kamenivo | 216 | individuální řešení | |
ST.1023A | fólie TPO/FPO | kamenivo | 220 | individuální řešení | |
ST.1009C | fólie PVC | hydroizolace | 224 | DEK kotevní systém | FV panely rovnoběžně s hydroizolací |
ALKORSOLAR | profily ALKORSOLAR klást s mezerami |
ST.1011A | fólie PVC | hydroizolace | 240 | DEK kotevní systém | FV panely rovnoběžně s hydroizolací |
ALKORSOLAR | profily ALKORSOLAR klást s mezerami |
ST.1011B | fólie PVC | hydroizolace | 244 | DEK kotevní systém | FV panely rovnoběžně s hydroizolací |
ALKORSOLAR | profily ALKORSOLAR klást s mezerami |
ST.8001C | fólie PVC | hydroizolace | 256 | DEK kotevní systém | bez použití dekoračních profilů ALKORDESIGN |
ALKORSOLAR | bez použití dekoračních profilů ALKORDESIGN, profily ALKORSOLAR klást s mezerami |
ST.2005E | fólie PVC | vegetace | 276 | individuální řešení | extenzivní vegetace |
ST.2005D | asfaltové pásy | vegetace | 280 | individuální řešení | extenzivní vegetace |
ST.2005F | fólie TPO/FPO | vegetace | 284 | individuální řešení | extenzivní vegetace |
ST.1014B | fólie EPDM | vegetace | 288 | individuální řešení | extenzivní vegetace |
TAB. 2.6.3 – 2 SKLADBY STŘECH SE SKLÁDANOU KRYTINOU
Skladba | Hydroizolace | Povrch střechy | Strana | Vhodné způsoby upevnění |
ST.8001A | skládaná | krytina | 338 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8002A | skládaná | krytina | 342 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8001B | skládaná | krytina | 346 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8002B | skládaná | krytina | 350 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8003A | skládaná | krytina | 354 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8003B | skládaná | krytina | 358 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8006B | skládaná | krytina | 362 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8006D | skládaná | krytina | 366 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8004A | skládaná | krytina | 370 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8004C | skládaná | krytina | 374 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.8004E | skládaná | krytina | 378 | DEKSOLAR INTEGRA |
ST.4006A | hladká | krytina | 382 | individuální řešení |
Obdobně jako u střech, i u obvodových stěn je potřeba dokládat požární odolnost. Z hlediska požární bezpečnosti rozlišujeme obvodové stěny nosné a nenosné. Na nosných stěnách závisí statika objektu, zatímco nenosné obvodové stěny slouží jako výplňová konstrukce mezi nosnými prvky. U nosných stěn je nutné deklarovat parametry REW (REI při hodnocení z exteriéru), u nenosných stěn pak parametry EW (EI při hodnocení z exteriéru).
Mezi nenosné obvodové stěny lze řadit i skládaný stěnový plášť ze systému DEKMETAL. Tento typ konstrukce nachází uplatnění především u halových objektů (viz tabulka).
Produkt: Nenosná obvodová stěna DEKMETAL |
Od interiéru: • horizontálně kladené C-kazety 100/600, tloušťka 0,75 mm • prostor C-kazet vyplněn tepelnou izolací z minerálních vláken o objemové hmotnosti min. 38 kg/m3, tloušťka 100 mm • difuzně propustná fólie DEKTEN PRO II • svisle orientované trapézové plechy TR18 WA, tloušťka 0,5 mm |
Klasifikace skladby: | E 30 / EI 30 / EW 30 / EW 45 |
Popis zkušebního vzorku: | • rozměry: 5 000×6 000 mm (šířka × výška) • kotvení C-kazet k pomocným L-profilům: samovrtné šrouby 5,5×35 mm po 240 mm • kotvení C-kazet mezi sebou: samovrtné šrouby 4,8×20 mm à 500 mm • kotvení TR plechu k C-kazetám: samovrtné šrouby s podložkou s navulkanizovaným elastomerem 4,8×20 mm à 270 mm (horizontálně – každá druhá vlna), à 600 mm (svisle) |
Zkušební předpis: | ČSN EN 1364 |
Klasifikační předpis: | ČSN EN 13501-2 + A1 |
Rozšířené použití: | • snížení výšky a/nebo šířky stěny • zvětšení počtu vodorovných styků, stejného typu jako zkoušeného, je-li zkoušen s jedním spojem v místě přetlaku o velikosti alespoň 15 Pa • zmenšení vzdáleností středů upevnění • zvětšení tloušťky stěny • zmenšení délkových rozměrů desek nebo panelů, nikoliv však tloušťky • zvětšení počtu svislých styků stejného typu jako zkoušeného, je-li zkoušen s jedním spojem v polovině šířky zkušebního vzorku v místě přetlaku o velikosti alespoň 15 Pa • šířka zkoušené konstrukce nemůže být zvětšena |
Kromě požární odolnosti se u obvodových stěn hodnotí i jejich požární otevřenost. V ČSN 73 0810 je uvedeno, že při zateplení obvodového pláště ucelenou sestavou vnějšího zateplení, s třídou reakce na oheň B a hůře a při použití tepelné izolace s tloušťkou cca 250 mm a více, je nutné zhodnotit množství uvolněného tepla z 1 m2 zateplované plochy. V případě, že se obvodová stěna chová jako požárně otevřená plocha, musí být tento stav zohledněn při hodnocení odstupových vzdáleností.
Požární požadavky vycházejí z normy ČSN 73 0810. Požadavky jsou vztaženy k výšce objektů. Objekty se dle požární výšky rozdělují do 4 skupin:
a) Jednopodlažní objekty (np = 1), s požární výškou h = 0 m
(objekt musí tvořit jeden požární úsek)
b) Objekty s požární výškou h ≤ 12,0 m
c) Objekty s požární výškou 12,0 < h ≤ 22,5 m
d) Objekty s požární výškou h > 22,5 m
ZATEPLENÍ JEDNOPODLAŽNÍCH OBJEKTŮ S POŽÁRNÍ VÝŠKOU h = 0 m (viz Obr. 3.1.2 – 1a)
Stavební objekty s požární výškou h = 0 m musí mít vnější tepelněizolační kompozitní systém z materiálů třídy reakce alespoň E. Obvodové stěny se posuzují jako zcela požárně otevřené plochy podle zásad ČSN 73 0802, resp. ČSN 73 0804.
ZATEPLENÍ OBJEKTŮ S POŽÁRNÍ VÝŠKOU h ≤ 12,0 m (viz Obr. 3.1.2 – 1b)
Ucelená sestava vnějšího tepelněizolačního kompozitního systému stavebních objektů musí vykazovat třídu reakce na oheň B. Tepelněizolační materiál sestavy (samostatný, bez povrchových vrstev) musí vykazovat třídu reakce na oheň alespoň E. Pokud je založení vnějšího zateplení nad terénem, je nutné v úrovni založení aplikovat požární pruh s tepelnou izolací s třídou reakce na oheň A1 nebo A2 šířky min. 900 mm (viz Obr. 3.1.2 – 2), popř. použít odzkoušené řešení založení ETICS dle ČSN ISO 13785-1 (tento bod neplatí pro rodinné domy – OB1). Ucelená sestava vnějšího zateplení musí vykazovat index šíření plamene po povrchu stavební konstrukce is = 0,0 mm·min–1. Ucelená sestava vnějšího zateplení musí být kontaktně spojena se zateplovanou konstrukcí.
Poznámka:
Za kontaktní spojení se považují případy, kde mezi tepelněizolačním materiálem a povrchem konstrukce jsou i průběžné (tj. s délkou nad 0,6 m) vertikální otvory (např. vlivem profilovaného povrchu obvodové stěny), jejichž průřezová plocha v horizontální úrovni není větší než 0,01 m2 na běžný metr.
ZATEPLENÍ OBJEKTŮ S POŽÁRNÍ VÝŠKOU 12,0 < h ≤ 22,5 m (viz Obr. 3.1.2 – 1c)
Pro návrh a použití ETICS u stavebních objektů v této výškové kategorii musí být splněny veškeré požadavky pro budovy s požární výškou h ≤ 12,0 m.
Dále musí být ETICS v místech, kde je možné předpokládat působení účinků tepla při požáru, tj. v místech přerušení celistvosti sestavy (např. v místě oken, dveří, vyústění vzduchotechnického systému, v místě zabudovaného elektrického zařízení jako rozvaděče, pojistkové skříně a pod.) zajištěno proti šíření požáru. Za vyhovující řešení se považuje splnění jednoho z dále uvedených kritérií:
Provést vnější zateplení ucelenou sestavou třídy reakce na oheň A1 nebo A2 v pruhu šířky minimálně 900 mm ve všech těchto místech:
Průběžně v úrovni založení vnějšího tepelněizolačního kompozitního systému nad úrovní terénu. Pokud je vnější zateplení založeno nad terénem ve výšce menší než 1 m, je tento pruh tepelněizolačního kompozitního systému s třídou reakce na oheň A1 nebo A2 možné aplikovat až od výšky 1 m nad úrovní terénu (viz Obr. 3.1.2 – 2).
Pokud je zateplení v konstantní tloušťce založeno pod úrovní terénu, není tento pruh vyžadován (viz Obr. 3.1.2 – 4).
Průběžně nad otvory jednotlivých podlaží (viz Obr. 3.1.2 – 5) okolo celého objektu (tj. mezi jednotlivými podlažími objektu bez ohledu na členění objektu do požárních úseků a bez ohledu na skutečnost, zda podlaží je užitné či nikoli) musí pruh tepelněizolačního kompozitního systému s třídou reakce na oheň A1 nebo A2 začínat maximálně 400 mm nad úrovní nadpraží stavebních otvorů. Toto opatření je nutné aplikovat i nad otvory nejvyššího podlaží (viz Obr. 3.1.2 – 6a).
Pokud je zateplovaná stěna objektu bez požárně otevřených ploch (bez otvorů, oken, dveří apod.) a bez předpokládaného doplňování takovýchto otvorů, lze tuto stěnu jako celek zateplit bez nutnosti dělení po podlažích. Tato fasáda (nebo její část) musí být od ostatních fasád oddělena svislým pruhem na celou výšku fasády. Svislý pruh musí být široký alespoň 900 mm a splňovat třídu reakce na oheň A1 nebo A2 (viz Obr. 3.1.2 – 6b).
Lokálně okolo elektrických zařízení, vyústění vzduchotechnických systémů apod. V těchto případech lze rozměr snížit na 250 mm od vnějšího okraje zařízení.
Uvedené úpravy není nutné provádět v těchto případech: pokud je vzduchotechnický systém na prostupu stěnou vybaven požární klapkou (dle ČSN 73 0872), pokud je nad vyústěním vzduchotechnického systému provedeno průběžné opatření.
Jako ekvivalentní úpravu detailů zateplení v místech přerušení celistvosti sestavy (okna, dveře, vyústění vzduchotechnických systémů, elektrická zařízení jako rozvaděče a pojistkové skříně), u kterých je možné při požáru předpokládat působení tepla, je možné provést řešení vyhovující zkoušce podle ČSN ISO 13785-1.
Zateplení specifických částí stavebních objektů
Pro specifické části stavebních objektů s požární výškou h > 12 m je nutné použít vnější zateplení ucelenou sestavou třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Konkrétně se jedná o tato místa (viz Obr. 3.1.2 – 1c):
Vnější schodiště a pavlače, které slouží jako únikové cesty (bez ohledu na typ a charakter únikové cesty), a to do vzdálenosti 1,5 m vodorovně (měřeno po obvodu objektu). Takovéto vnější zateplení musí být provedeno i vertikálně na celou výšku objektu (i pod únikovou cestou).
Jakékoli průjezdy a průchody (ze všech stran).
Podhledy horizontálních konstrukcí (ze spodní strany) – pokud jsou zateplovány (například balkóny, lodžie, podloubí apod.). Je-li však plocha vodorovné konstrukce menší než 1 m2, nebo jde-li o pás zateplené plochy podél obvodové stěny v šířce do 0,3 m, potom jsou povoleny i výrobky s třídou reakce na oheň odpovídající navazující obvodové konstrukci podle této normy.
Mezi jednotlivými stavebními objekty, a to v šířce minimálně 900 mm.
Okolo otvorů (oken a dveří, vzduchotechnických vyústění apod.) vnitřních schodišť (vertikální únikové cesty), a to do vzdálenosti 1,5 m všemi směry (měřeno po obvodu objektu); takovéto vnější zateplení musí být i horizontálně pod těmito otvory v celé výšce objektu (viz Obr. 3.1.2 – 7).
Vnější kontaktní zateplovací systém v oblasti bleskosvodu musí být z tepelné izolace alespoň třídy reakce na oheň A1 nebo A2 nebo se musí použít izolovaný svod, jehož povrchová teplota nepřevýší 90 °C. V případě aplikace svislého pásu tepelné izolace s třídou reakce na oheň alespoň A2 musí tento pás přesahovat bleskosvod nejméně 250 mm na obě strany.
Alternativně lze bleskosvod vést po povrchu zateplení. V takovém případě je nutné dodržet minimální vzdálenost 0,1 m od povrchu ucelené sestavy vnějšího zateplení.
U stavebních objektů s požární výškou h > 12,0 m zastřešených konstrukcí z hořlavého materiálu (např. dřevěným krovem) a s přesahem (římsy, podhled konstrukce střechy apod.) je nutné pro omezení šíření požáru do skladby střešního pláště spodní stranu přesahující konstrukce z konstrukcí druhu DP3 (např. dřevěné podbití v šikmé či ve vodorovné rovině) zateplit výrobky třídy reakce na oheň A1 nebo A2 tloušťky minimálně 25 mm.
Alternativou k požadavkům tohoto bodu je realizace kontaktně spojené ucelené sestavy vnějšího zateplení (kompletně v celé zateplované ploše) třídy reakce na oheň B s krycí vrstvou A1 nebo A2 tloušťky minimálně 25 mm. Tato sestava vnějšího zateplení musí vyhovět zkoušce podle ČSN ISO 13785-1 a zároveň i zkoušce dle ISO 13785-2.
ZATEPLENÍ OBJEKTŮ S POŽÁRNÍ VÝŠKOU h > 22,5 m (viz Obr. 3.1.2 – 1d)
Pro ucelené stavební objekty je nutné použít vnější tepelněizolační kompozitní systém (na celou výšku objektu) pouze s třídou reakce na oheň A1 nebo A2. Tento požadavek také platí pro nekontaktní spojení tepelněizolačního výrobku s povrchem konstrukce.
Uvedené zásady platí pro všechny typy objektů (výrobní objekty, nevýrobní objekty, novostavby, rekonstrukce, změny staveb). Tyto obecné zásady mohou být upřesněny normami požární bezpečnosti staveb pro konkrétní charakter objektů (např. ČSN 73 0835 – Zdravotnická zařízení).
Uvedené zásady platí pro vnější zateplení nadzemních částí stavebních objektů. Na zateplené části stavebních objektů pod terénem je kladen požadavek pouze na třídu reakce na oheň tepelněizolačního materiálu, a to minimálně E. Část této tepelněizolační vrstvy může vystupovat i nad terén, a to do výšky maximálně 1,0 m. Ve svahu může vystupovat maximálně 1,5 m. Toto platí pro všechny typy objektů (viz Obr. 3.1.3 – 8).
V místech vnějších horizontálních konstrukcí (balkóny, lodžie, terasy), kde by odstřikující voda mohla způsobit degradaci tepelněizolačního materiálu, lze na přiléhající stěny použít zateplení s tepelnou izolací třídy reakce na oheň E, a to až do výšky 0,4 m nad úroveň čisté podlahy dané konstrukce a s vodorovným přesahem nejvýše 0,15 m za hranu dané konstrukce.
Pokud ucelené sestavy vnějšího zateplení nevykazují třídu reakce na oheň A1 nebo A2 a vykazují třídu reakce B, je nutné v případě tloušťky izolantu větší než 200 mm zhodnotit plošnou výhřevnost těchto systémů (MJ/m2) v návaznosti na případnou požární otevřenost ploch v souladu s článkem 8.4.5 ČSN 73 0802, resp. s článkem 9.5.2 ČSN 73 0804 (rozhodující třída reakce na oheň je v tomto smyslu třída reakce na oheň ucelené sestavy).
V případě provedení vnějšího zateplovacího systému pouze z nehořlavých materiálů (materiál třídy reakce na oheň A1 nebo A2), včetně založení zateplovacího systému, nedojde k ovlivnění požární bezpečnosti. A to ani při dodatečném zateplování původních objektů ani při zateplování novostaveb, bez rozlišení požární výšky.
Pokud jsou původní vnější tepelněizolační kompozitní zateplovací systémy demontovány a jsou nahrazovány novým vnějším zateplením, musí být nový způsob zateplení realizován podle aktuálních požadavků.
Není-li původní vnější tepelněizolační kompozitní zateplovací systém demontován a navrhuje se na něj nová vnější zateplovací sestava, musí být nová sestava mechanicky kotvena do původní obvodové konstrukce. Nově přidávaný vnější tepelněizolační kompozitní systém musí být proveden podle požadavků normy ČSN 73 0810 s tím, že části zateplení s požadavkem na třídu reakce na oheň A1 nebo A2 jsou provedeny podle výše uvedených bodů, a zároveň musí být provedeny v celé tloušťce přidávaného i původního zateplení.
Alternativně lze nové zateplení provést pomocí kontaktně spojené ucelené sestavy vnějšího zateplení (kompletně v celé zateplované ploše) s třídou reakce na oheň B a s krycí vrstvou A1 nebo A2 tloušťky minimálně 25 mm. Tato sestava vnějšího zateplení musí vyhovět zkoušce podle ČSN ISO 13785-1, a zároveň i zkoušce dle ISO 13785-2.
TABULKA 3.2 – 1 DOPORUČENÝ ZPŮSOB ZAJIŠTĚNÍ VZDUCHOTĚSNOSTI ZDĚNÝCH KONSTRUKCÍ
Typ podkladu | Průběžné otvory na celou výšku tvárnice/cihly | Způsob spojování tvárnic/cihel v ložné spáře | Způsob spojování tvárnic/cihel ve styčné spáře | Doporučený způsob zajištění vzduchotěsnosti |
keramické zdivo | ANO | zdicí malta | bez utěsnění | omítka na vnější straně zdiva |
PU pěna | bez utěsnění | omítka na vnější straně zdiva |
| bez utěsnění | omítka na vnější straně zdiva |
cihla plná pálená | NE | zdicí malta | zdicí malta | - |
pórobetonové zdivo (např. YTONG, PORFIX, HEBEL) | NE | tenkovrstvé lepidlo | bez utěsnění | omítka na vnější straně zdiva |
| tenkovrstvé lepidlo | - |
vápenopískové cihly (např. SENDWIX, SILKA) | ANO | tenkovrstvé lepidlo | bez utěsnění | omítka na vnější straně zdiva |
NE | tenkovrstvé lepidlo | bez utěsnění | omítka na vnější straně zdiva |
zdivo z betonových tvarovek vyplněných betonem | NE | - | bez utěsnění | omítka na vnější straně zdiva |
TAB. 3.3 – 1 POROVNÁNÍ OMÍTEK PODLE MÍRY ODOLNOSTI PROTI ZNEČIŠTĚNÍ S DOPORUČENÝM POUŽITÍM
Typ materiálové báze omítky | Název omítky | Přirozená zásaditost omítky | Hydrofobní povrch omítky – nesmáčivý povrch omítky | Hydrofilní povrch omítky – rychlejší odpařování vody | Biocidní ochrana omítky | Fotokatalytický povrch omítky | Využítí omítky podle odolnosti proti bilogickému a mechanickému znečištění |
silikonová | weberpas aquaBalance | - | x | x | - | - | pro dosažení dlouhodobě čistého povrchu zateplené fasády bez říms v území s množstvím vysoké zeleně |
weberpas silikon | - | x | - | x | - | pro dosažení běžného vzhledu zateplené fasády chráněné římsami před stékající vodou v území, kde je jen nízká zeleň |
silikonsilikátová | weberpas extraClean | x | xx | - | - | - | pro dosažení dlouhodobě čistého povrchu hodně zateplené fasády bez říms v území s množstvím vysoké zeleně |
weberpas extraClean active | x | xx | - | x | x | pro dosažení dlouhodobě čistého povrchu hodně zateplené fasády bez říms v prašném území s množstvím vysoké zeleně |
silikátová | weberpas silikát | x | x | - | x | - | pro dosažení dlouhodobě čistého povrchu zateplené fasády bez říms v území s nahodilým výskytem vysoké zeleně |
TAB. 3.3 – 2 POROVNÁNÍ VLASTNOSTÍ TENKOVRSTVÝCH OMÍTEK
Materiálová báze | Název omítky | Faktor difuzního odporu (μ) | Vodoodpudivost | Nabídka barevných odstínů | Odolnost vůči ztrátě barevného odstínu |
silikonová | weberpas aquaBalance | xx--- | 60-80 | xxxx- | W3 | celá škála výrobce | xxxxx |
weberpas silikon | xx--- | 60-80 | xxxx- | W3 | celá škála výrobce | xxxx- |
silikonsilikátová | weberpas extraClean | xxxxx | 20-30 | xxxxx | W2 | bez sytých odstínů (vzorník exklusiv) | xxxxx |
weberpas extraClean active | xxxxx | 20 | xxxx- | W3 | bez sytých odstínů (vzorník exklusiv) | xxxxx |
silikátová | weberpas silikát | xxxx- | 30-50 | xxxxx | W2 | bez sytých odstínů (vzorník exklusiv) | xxxx- |
Kategorie: Rozsah propustnosti pro vodní páru 0,1 kg/m2 (0,5 h) < W2 ≤ 0,5 kg/m2 (0,5 h); W3 ≤ 0,1 kg/m2 (0,5 h).
TAB. 3.3 – 3 POROVNÁNÍ VÝZTUŽNÝCH SKLOVLÁKNITÝCH TKANIN
Typ výztužné sklovláknité tkaniny | Příklady použití výztužné sklovláknité tkaniny | Hmotnost [g/m2] | Velikost oka [mm] | Pevnost tkaniny podélně / příčně [N/5 cm] | Spalné teplo [MJ/kg] |
R 117 Saint-Gobain | • menší ucelené plochy ETICS (např. rodinné domy) • systémy ETICS s finální omítkou se světlým odstínem • tepelná izolace ETICS z pěnového polystyrenu, tepelné izolace z tužených minerálních vláken třídy TR 15 • životnost cca 25 let | 145 | 4x4,5 | 2 000/2 200 | 6,64 |
R 131 Saint-Gobain | • velké ucelené plochy ETICS (např. bytové a administrativní objekty) • systémy ETICS s finální omítkou s tmavým odstínem • tepelná izolace ETICS z pěnového polystyrenu s příměsí grafitu, extrudovaného polystyrenu (XPS) a perimetrických desek, tepelné izolace z tužených minerálních vláken třídy TR 10 • životnost cca 25 let | 160 | 3,5×3,8 | 2 300/2 400 | 8,17 |
122L Technical textiles s.r.o. | • menší ucelené plochy fasád (např. rodinné domy) • finální omítka se světlým odstínem • tepelná izolace ETICS z pěnového polystyrenu, tepelné izolace z tužených minerálních vláken třídy TR 15 • životnost cca 30 let | 145 | 4×4,5 | 2 100/2 000 | 6,61 |
122 Technical textiles s.r.o. | • velké ucelené plochy ETICS (např. bytové a administrativní objekty) • finální omítka se světlým odstínem • tepelná izolace ETICS z pěnového polystyrenu • životnost cca 25 let | 160 | 4x4 | 2 100/2 180 | 7,21 |
TAB. 3.3 – 4 PODMÍNKY POUŽITÍ TEPELNÉ IZOLACE Z MINERÁLNÍCH VLÁKEN
| ISOVER TF | KNAUF INSULATION FKD | ISOVER TF PROFI | KNAUF INSULATION FKD S Thermal | ISOVER NF 333 |
Směr vláken v desce tepelné izolace | podélný | podélný | podélný | podélný | kolmý |
Pevnost v tahu kolmo k desce (σmt) | TR 15 | TR 15 | TR 10 | TR 10 | TR 80 |
Vhodnost lepení desek tepelné izolace při max. nerovnosti povrchu 5 mm / 2 m | celoplošně | x | x | x | x | x |
po obvodě + tři terče | x | x | x | x | - |
Vhodnost lepení desek tepelné izolace při nerovnosti povrchu 5–20 mm / 2 m 1) | celoplošně | - | - | - | - | - |
po obvodě + tři terče | x | x | x | x | - |
Způsob kotvení tepelné izolace | povrchová montáž | x | x | x | x | x |
zápustná montáž | x | x | x | x | |
nutnost použití rozšiřovacích talířů o min. průměru 90 mm pro kotvení tepelné izolace | - | - | x | x | x |
Vhodnost použití pro zakřivené plochy (v jednom směru) | - | - | - | - | x |
Porovnání odolnosti proti mechanickému namáhání | xx--- | xx--- | x---- | x---- | xxx-- |
1) Lepení TI desek na podklad s nerovnostmi většími jak 20 mm / 2 m není vhodné bez předchozího vyrovnání.
TAB. 3.4.1 – 1 CERTIFIKOVANÉ KOMPONENTY
Lepicí a stěrková hmota | DEKTHERM STANDARD, DEKTHERM KLASIK, DEKTHERM ELASTIK |
Tepelná izolace | EPS-EN-13163-T2-L2-W2-S2-P4-DS(N)2-DS(70,-)1-TR100-MU20-70 |
Kotvicí prvky | EJOT | Ejotherm STR-U 2G (ETA-04/0023) |
H1 eco a H4 eco (ETA-11/0192) |
H3 (ETA-14/0130) |
Koelner | TFIX-8M (ETA-07/0336) |
TFIX-8S, TFIX-8ST (ETA-11/0144) |
TFIX-8P (ETA-13/0845) |
TOPKRAFT | TK-PPV (ETA-15/0244) |
TK-PSV (ETA-16/0120) |
TK-PSK (ETA-15/0463) |
Hilti | HTR-P (ETA-16/0116) |
HTR-M (ETA-14/0400) |
Sklovláknitá výztužná tkanina | VERTEX R 131 A101; VERTEX R117 A101; 122L, 122; | navrhuje se dle Tab. 3.3 – 3 |
Podkladní nátěr | weberpas podklad UNI | |
Povrchové úpravy | weberpas extraClean active | navrhuje se dle Tab. 3.3 – 1 |
weberpas extraClean |
weberpas aquaBalance |
weberpas silikon |
weberpas silikát |
6 ks/m2 | 8 ks/m2 | kotvení pásů z MW nad okny (8 ks/m2) |
| | |
10 ks/m2 | 12 ks/m2 | |
| |
TAB. 3.4.3 – 1 SÍLA PROTAŽENÍ HMOŽDINKY (STŘEDNÍ HODNOTA) IZOLANTEM EPS 70 F NEBO EPS 70 F (G) S PEVNOSTÍ V TAHU KOLMO K ROVINĚ DESKY ≥ 100 kPa
Způsob montáže hmoždinky | povrchová |
Hodnoty platné pro minimální tloušťku tepelné izolace | 50 mm |
Průměr talíře hmoždinky | minimálně 60 mm |
Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT |
Ejotherm STR-U 2G | 0,45 kN | 0,42 kN |
EJOT H1 ECO a EJOT H4 ECO |
EJOT H3 |
Koelner TFIX-8M |
Koelner TFIX-8S, TFIX-8ST |
Koelner TFIX-8P |
TOPKRAFT TK-PPV | 0,73 kN | 0,56 kN |
TOPKRAFT TK-PSV | 0,67 kN | 0,51 kN |
TOPKRAFT TK-PSK | 0,73 kN | 0,56 kN |
Hilti HTR-P | 0,72 kN | 0,59 kN |
Hilti HTR-M |
Způsob montáže hmoždinky | zápustná (do 20 mm) |
Hodnoty platné pro minimální tloušťku tepelné izolace | 100 mm |
Průměr talíře hmoždinky | minimálně 60 mm |
Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT |
Ejotherm STR-U, STR-U 2G | 0,54 kN | 0,48 kN |
Koelner TFIX-8ST |
TOPKRAFT TK-PPV | 0,73 kN | 0,56 kN |
TOPKRAFT TK-PSV | 0,67 kN | 0,51 kN |
TAB. 3.4.3 – 2 CHARAKTERISTICKÉ ÚNOSNOSTI NRK (kN) VYBRANÝCH HMOŽDINEK V PODKLADECH DLE KATEGORIÍ UVEDENÝCH V ETAG 014
Hmoždinka | A – beton | B – plné zdivo | C – duté nebo děrované zdivo | D – mezerovitý lehčený beton LAC | E – autoklávovaný pórobeton P2-P7 |
Ejotherm STR-U 2G | 1,5 | 2,5 | 1,22) / 1,53) / 0,64) | 0,9 / 0,61) | 0,75 |
EJOT H1 eco | 0,9 | 0,9 | 0,756) / 0,93) | x | x |
EJOT H4 eco | 0,5 | 0,75 | 0,56) / 0,753) | x | x |
EJOT H3 | 0,6 | 0,6 | 0,55) / 0,63) | x | x |
Koelner TFIX-8M | 1,2 | 1,2 | 0,611) / 0,911) | x | x |
Koelner TFIX-8S a Koelner TFIX-8ST | 1,28) / 1,59) | 1,2 | 0,7511) | 0,414) / 0,61) | 0,6 |
Koelner TFIX-8P | 0,48) / 0,59) | 0,412) / 0,513) | 0,3 / 0,44) | 0,3 | 0,3 |
TOPKRAFT TK-PPV | 1,3 | 1,3 | 1,22) / 0,55) | 0,47) | 0,65 |
TOPKRAFT TK-PSV | 0,9 | 0,9 | 0,92) | 0,47) | 0,4 |
TOPKRAFT TK-PSK | 0,4 | 0,4 | 0,3 | x | x |
Hilti HTR-P | 1,08) / 1,515) | 1,2 | 1,25) / 0,716) | 0,910) | 0,5 |
Hilti HTR-M |
1) plné bloky z lehčeného betonu dle EN 771-3; 2) děrované cihly dle EN 771-1; 3) vápenopískové děrované tvárnice dle EN 771-2; 4) dutinové bloky z lehčeného betonu dle EN 771-3; 5) děrované cihly dle EN 771-1, hustota ≥1,2 kg/m3 ; 6) děrované cihly dle EN 771-1, hustota ≥ 0,9 kg / m3; 7) duté tvárnice z lehčeného betonu dle EN 1520; 8) beton C 12/15 dle EN 206-1; 9) beton C 20/25 – C 50/60 dle EN 206-1; 10) lehčený beton s pórovitým kamenivem dle EN 1520 (LAC); 11) vertikálně děrované cihly s hliněným střepem dle EN 771-1; 12) cihla plná; 13) silikátová cihla plná; 14) lehčený beton dle DIN 18151; 15) beton C 16/20 - C 50/60 dle EN 206-1; 16) děrované cihly dle EN 771-1, hustota ≥1,5 kg/m3
TAB. 3.5.1 – 1 CERTIFIKOVANÉ KOMPONENTY
Lepicí a stěrková hmota | DEKTHERM STANDARD, DEKTHERM KLASIK, DEKTHERM ELASTIK |
Tepelná izolace | MW-EN 13162-T5-DS(TH)-CS(10)30-TR10-WS-WL(P)-MU1 |
MW-EN 13162-T5-DS(TH)-CS(10)40-TR15-WS-WL(P)-MU1 |
MW-EN 13162-T5-DS(T+)-DS(TH)-CS(10)40-TR80-WS-WL(P) |
Kotvicí prvky | EJOT | Ejotherm STR-U 2G (ETA-04/0023) |
Koelner | TFIX-8M (ETA-07/0336) |
TFIX-8S (ETA-11/0144) |
TFIX-8P (ETA-13/0845) |
TOPKRAFT | TK-PPV (ETA-15/0244) |
TK-PSV (ETA-16/0120) |
TK-PSK (ETA-15/0463) |
Hilti | HTR-M (ETA-14/0400) |
Sklovláknitá výztužná tkanina | VERTEX R 131 A101; VERTEX R117 A101; 122L, 122; | navrhuje se dle Tab. 3.3 – 3 |
Podkladní nátěr | weberpas podklad UNI | |
Povrchové úpravy | weberpas extraClean active | navrhuje se dle Tab. 3.3 – 1 |
weberpas extraClean |
weberpas aquaBalance |
weberpas silikon |
weberpas silikát |
5 ks/m2 | 8 ks/m2 |
| |
10 ks/m2 | 12 ks/m2 |
| |
TAB. 3.5.3 – 1 SÍLA PROTAŽENÍ HMOŽDINKY (STŘEDNÍ HODNOTA, ZA SUCHA) IZOLANTEM Z MINERÁLNÍCH VLÁKEN (TR 15) S PEVNOSTÍ TAHU KOLMO K ROVINĚ DESKY ≥ 15 kPa
Způsob montáže hmoždinky | povrchová | zápustná |
Hodnoty platné pro minimální tloušťku tepelné izolace | 50 mm | 100 mm |
Průměr talíře hmoždinky | minimálně 60 mm | minimálně 60 mm |
Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT | Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT |
Ejotherm STR-U 2G | 0,49 kN | 0,39 kN | Ejotherm STR-U 2G | 0,53 kN | 0,46 kN |
Koelner TFIX-8M | |
Koelner TFIX-8S |
Koelner TFIX-8P |
Hilti HTR-M |
TAB. 3.5.3 – 2 SÍLA PROTAŽENÍ HMOŽDINKY (STŘEDNÍ HODNOTA, ZA SUCHA) IZOLANTEM Z MINERÁLNÍCH VLÁKEN ISOVER TF PROFI (TR 10) S PEVNOSTÍ TAHU KOLMO K ROVINĚ DESKY ≥ 10 kPa
Způsob montáže hmoždinky | povrchová | povrchová |
Hodnoty platné pro minimální tloušťku tepelné izolace | 50 mm | 100 mm |
Průměr talíře hmoždinky | minimálně 60 mm | minimálně 60 mm + rozšiřovací talíř dle výrobce hmoždinky |
Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT | Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT |
Ejotherm STR-U 2G | 0,55 kN | 0,43 kN | TOPKRAFT TK-PPV | 0,78 kN | 0,67 kN |
EJOT H1 eco | 0,46 kN1) | 0,44 kN1) | TOPKRAFT TK-PSV |
EJOT H4 eco | TOPKRAFT TK-PSK |
TOPKRAFT TK-PPV | 0,45 kN | 0,35 kN | Hilti HTR-M + rozšiřovací talíř | 0,58 kN | 0,47 kN |
TOPKRAFT TK-PSV | 0,45 kN | 0,35 kN | HDT FV 90 |
TOPKRAFT TK-PSK | 0,45 kN1) | 0,35 kN1) | |
Hilti HTR-M | 0,44 kN | 0,36 kN |
1) Hodnota platná pro minimální tloušťku tepelné izolace 100 mm.
Způsob montáže hmoždinky | zápustná | zápustná |
Hodnoty platné pro minimální tloušťku tepelné izolace | 100 mm | 100 mm |
Průměr talíře hmoždinky | minimálně 60 mm | minimálně 60 mm + rozšiřovací talíř dle výrobce hmoždinky |
Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT | Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT |
Ejotherm STR-U 2G | 0,55 kN | 0,43 kN | Ejotherm STR-U 2G + VT 2G | 0,91 kN | 0,70 kN |
Koelner TFIX-8ST | |
TOPKRAFT TK-PPV | 0,45 kN | 0,35 kN | TOPKRAFT TK-PPV + TK-PPV PLATE 110 | 0,78 kN | 0,74 kN |
TOPKRAFT TK-PSV | 0,45 kN | 0,35 kN | TOPKRAFT TK-PSV + TK-PPV PLATE 110 | 0,78 kN | 0,74 kN |
TAB. 3.5.3 – 3 SÍLA PROTAŽENÍ HMOŽDINKY (STŘEDNÍ HODNOTA, ZA SUCHA) IZOLANTEM Z MINERÁLNÍCH VLÁKEN ISOVER KNAUF INSULATION FKD S (TR 10) S PEVNOSTÍ TAHU KOLMO K ROVINĚ DESKY ≥ 10 kPa
Způsob montáže hmoždinky | povrchová | povrchová s prostorovým rozšiřovacím talířkem |
Hodnoty platné pro minimální tloušťku tepelné izolace | 60 mm | 100 mm |
Průměr talíře hmoždinky | minimálně 60 mm | minimálně 60 mm; minimálně 60 mm + rozšiřovací talíř dle výrobce hmoždinky |
Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT | Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT |
Ejotherm STR-U 2G | 0,37 kN | 0,30 kN | Ejotherm STR-U 2G + VT 2G | 0,91 kN | 0,70 kN |
EJOT H1 eco | 0,44 kN1) | 0,37 kN1) |
EJOT H4 eco |
Koelner TFIX-8M | 0,37 kN | 0,30 kN | TOPKRAFT TK-PPV + TK-PPV PLATE 110 | 1,24 kN | 1,10 kN |
Koelner TFIX-8S | TOPKRAFT TK-PSV + TK-PPV PLATE 110 | 0,78 kN | 0,74 kN |
Koelner TFIX-8P |
TOPKRAFT TK-PPV | 0,44 kN1) | 0,39 kN1) | |
TOPKRAFT TK-PSV | 0,44 kN1) | 0,39 kN1) |
TOPKRAFT TK-PSK | 0,44 kN1) | 0,39 kN1) |
1) Hodnota platná pro minimální tloušťku tepelné izolace 100 mm.
TAB. 3.5.3 – 4 CHARAKTERISTICKÉ ÚNOSNOSTI NRK (kN) VYBRANÝCH HMOŽDINEK V PODKLADECH DLE KATEGORIÍ UVEDENÝCH V ETAG 014
Hmoždinka | A – beton | B – plné zdivo | C – duté nebo děrované zdivo | D – mezerovitý lehčený beton LAC | E – autoklávovaný pórobeton P2-P7 |
Ejotherm STR-U 2G | 1,5 | 1,5 | 1,22) / 1,53) / 0,64) | 0,9 / 0,61) | 0,75 |
EJOT H1 eco | 0,9 | 0,9 | 0,756) / 0,93) | x | x |
EJOT H4 eco | 0,6 | 0,6 | 0,56) / 0,63) | x | x |
Koelner TFIX-8M | 1,2 | 1,2 | 0,611) / 0,911) | x | x |
Koelner TFIX-8S a Koelner TFIX-8ST | 1,28) / 1,59) | 1,2 | 0,7511) | 0,414) / 0,61) | 0,6 |
Koelner TFIX-8P | 0,48) / 0,59) | 0,412) / 0,513) | 0,3 / 0,44) | 0,3 | 0,3 |
TOPKRAFT TK-PPV | 1,3 | 1,3 | 1,22) / 0,55) | 0,47) | 0,65 |
TOPKRAFT TK-PSV | 0,9 | 0,9 | 0,92) | 0,47) | 0,4 |
TOPKRAFT TK-PSK | 0,4 | 0,4 | 0,3 | x | x |
Hilti HTR-M | 1,08) / 1,515) | 1,2 | 1,25) / 0,716) | 0,910) | 0,5 |
1) plné bloky z lehčeného betonu dle EN 771-3; 2) děrované cihly dle EN 771-1; 3) vápenopískové děrované tvárnice dle EN 771-2; 4) dutinové bloky z lehčeného betonu dle EN 771-3; 5) děrované cihly dle EN 771-1, hustota ≥1,2 kg/m3 ; 6) děrované cihly dle EN 771-1, hustota ≥ 0,9 kg / m3; 7) duté tvárnice z lehčeného betonu dle EN 1520; 8) beton C 12/15 dle EN 206-1; 9) beton C 20/25 – C 50/60 dle EN 206-1; 10) lehčený beton s pórovitým kamenivem dle EN 1520 (LAC); 11) vertikálně děrované cihly s hliněným střepem dle EN 771-1; 12) cihla plná; 13) silikátová cihla plná; 14) lehčený beton dle DIN 18151; 15) beton C 16/20 - C 50/60 dle EN 206-1; 16) děrované cihly dle EN 771-1, hustota ≥1,5 kg/m3
TAB. 3.6.1 – 1 CERTIFIKOVANÉ KOMPONENTY
Lepicí a stěrková hmota | webertherm plus ultra |
Tepelná izolace | fenolická pěna Koolterm K5 |
Kotvicí prvky | EJOT | Ejotherm STR-U 2G + VT 90 nebo SBL 140 plus |
Koelner | Koelner TFIX-8M + R-KWL-090 |
Koelner TFIX-8S + R-KWL-090 |
TOPKRAFT | TOPKRAFT TK-PPV + TK-PLATE-100 |
TOPKRAFT TK-PSV + TK-PLATE-100 |
TOPKRAFT TK-PSK + TK-PLATE-100 |
Sklovláknitá výztužná tkanina | VERTEX R 131 A101; VERTEX R117 A101; 122L, 122; | navrhuje se dle Tab. 3.3 – 3 |
Podkladní nátěr | weberpas podklad UNI | |
Povrchové úpravy | weberpas extraClean active | navrhuje se dle Tab. 3.3 – 1 |
weberpas extraClean |
weberpas aquaBalance |
weberpas silikon |
weberpas silikát |
5 ks/m2 | 8 ks/m2 |
| |
10 ks/m2 | 12 ks/m2 |
| |
TAB. 3.6.3 – 1 SÍLA PROTAŽENÍ HMOŽDINKY (STŘEDNÍ HODNOTA, ZA SUCHA) IZOLANTEM FENOLICKÁ PĚNA S PEVNOSTÍ V TAHU KOLMO K ROVINĚ DESKY ≥ 80 kPa
Způsob montáže hmoždinky | povrchová |
Hodnoty platné pro minimální tloušťku tepelné izolace | 40 mm |
Průměr talíře hmoždinky | minimálně 60 mm |
Typ hmoždinky | Protažení v ploše RPANEL | Protažení ve spáře RJOINT |
Ejotherm STR-U 2G | 0,38 kN | 0,28 kN |
EJOT H1 ECO |
Bravoll PTH-KZ 60/8 |
Bravoll PTH-S |
Bravoll PTH-SX |
Koelner TFIX-8M |
TAB. 3.6.3 – 2 CHARAKTERISTICKÉ ÚNOSNOSTI NRK (kN) VYBRANÝCH HMOŽDINEK V PODKLADECH DLE KATEGORIÍ UVEDENÝCH V ETAG 014
Hmoždinka | A – beton | B – plné zdivo | C – duté nebo děrované zdivo | D – mezerovitý lehčený beton LAC | E – autoklávovaný pórobeton P2-P7 |
Ejotherm STR-U 2G | 1,5 | 1,5 | 1,22) / 1,53) / 0,64) | 0,9 / 0,61) | 0,75 |
EJOT H1 eco | 0,9 | 0,9 | 0,756) / 0,93) | x | x |
Bravoll PTH-KZ 60/8-La | 0,78) / 0,99) | 0,9 | 0,3 / 0,512) | 0,9 | x |
Bravoll PTH-S 60/8-La | 1,5 | 1,5 / 1,27) | 0,7511) / 0,612) | 1,0 | 0,6 |
Bravoll PTH-SX | 1,2 | 1,2 | 0,611) / 0,912) | 1,213) / 0,910) | 0,5 |
Koelner TFIX-8M | 1,2 | 1,2 | 0,611) | x | x |
Koelner TFIX-8S | 1,28) / 1,59) | 1,2 | 0,7511) | 0,414) / 0,61) | 0,6 |
1) plné bloky z lehčeného betonu dle EN 771-3; 2) děrované cihly dle EN 771-1; 3) vápenopískové děrované tvárnice dle EN 771-2; 4) dutinové bloky z lehčeného betonu dle EN 771-3; 5) děrované cihly dle EN 771-1, hustota ≥ 1,2 kg/m3 ; 6) děrované cihly dle EN 771-1, hustota ≥ 0,9 kg/m3; 7) vápenopískové tvárnice dle EN 771-2; 8) beton C 12/15 dle EN 206-1; 9) beton C 20/25 – C 50/60 dle EN 206-1; 10) lehčený beton s pórovitým kamenivem dle EN 1520 (LAC); 11) vertikálně děrované cihly s hliněným střepem dle EN 771-1; 12) platí pro vertikálně děrované cihly s hliněným střepem dle ÖNORM B 6124; 13) duté tvárnice z lehčeného betonu dle EN 1520; 14) lehčený beton dle DIN 18151
Třídy kvality povrchu sádrokartonových konstrukcí jsou definovány Cechem suché výstavby v souladu s mezinárodními standardy. Uplatní se pro konstrukce opláštěné sádrokartonovými a sádrovláknitými deskami. Pokud není blíže specifikovaná kvalita povrchu, považuje se za standardní stupeň Q2.
Třída kvality povrchu se volí v závislosti na požadované povrchové úpravě stěny a také v závislosti na využití místnosti. Je nutné zohlednit světelné podmínky při provozu, zejména charakter a úhel dopadajícího světla. Při provádění finálních vrstev konstrukcí se doporučuje vytvořit shodné osvětlení jako při budoucím provozu.
TAB. 4.1 – 1 KVALITA POVRCHU SÁDROKARTONOVÝCH KONSTRUKCÍ – STUPNĚ JAKOSTI
Stupeň jakosti | Q1 (Obr. 4.1 – 1) | Q2 (Obr. 4.1 – 2) | Q3 (Obr. 4.1 – 3) | Q4 (Obr. 4.1 – 4) |
Typ tmelení | základní (technicky nutné) | standardní | speciální (nadstandardní) | celoplošné (špičkové) |
Kvalita povrchu | bez estetických nároků | obvyklá kvalita povrchu | zvýšená kvalita povrchu | nejvyšší kvalita povrchu |
Rozsah tmelení | zaplnění spár desek, překrytí viditelných částí upevňovacích prostředků, zakrytí výztužných pásek, odstranění přečnívající stěrkové hmoty, jsou přípustné stopy po nářadí – rýhy, okraje | základní tmelení Q1 + tmelení najemno + finální tmelení, srovnání spárovaných ploch s povrchy desek bez stupňů, srovnání upevňovacích prostředků a rohů s povrchy desek bez stupňů, bez viditelných otisků po zpracování okrajů | standardní tmelení Q2 + širší tmelení spár s roztažením na zbývající povrch desek | standardní tmelení Q2 + širší tmelení spár s celoplošným tmelením a vyhlazením povrchu (tloušťka do 3 mm) |
Broušení | neprovádí se | běžně | v případě potřeby | celoplošné |
Vhodné pro | pod obklady | tapety (střední, hrubá struktura), nelesklé nátěry, střednězrnné (>1 mm) vrchní omítky | tapety (jemná struktura), matné nátěry bez struktury, jemnozrnné (<1 mm) vrchní omítky | speciální tapety (kovové, vinylové s leskem), lazury a nátěry, speciální štuky, vysoce kvalitní hladké povrchové úpravy |
Schémata tmelení příček
Dodatečná zatížení lze do sádrokartonové konstrukce upevňovat na libovolném místě opláštění pomocí vhodných upevňovacích prostředků. Při upevňování břemen je nutné dodržet maximální zatížení jednoho kotevního bodu a také maximální zatížení plochy celé konstrukce.
Volba upevňovacího prostředku závisí na hmotnosti a excentricitě zatížení a také na tloušťce a druhu použité desky pro opláštění. Při upevňování předmětů na sádrokartonové konstrukce je nutné dodržet také technologické předpisy výrobců použité kotevní techniky. Doporučené prostředky pro upevňování jsou uvedené v tabulce 4.2 –1.
TAB. 4.2 – 1 DOPORUČENÉ PROSTŘEDKY PRO UPEVŇOVÁNÍ
Název | | Použití |
Hmoždinka do sádrokartonu | | Příčka, předstěna |
Plastová uzlovací hmoždinka | | Příčka, předstěna, podhled |
Kovová dutinová hmoždinka | | Příčka, předstěna, podhled |
Plastová dutinová hmoždinka | | Příčka, předstěna |
Sklopný hák | | Podhled |
Pérový sklopný závěs | | Podhled |
Do některých druhů desek lze kotvit i vruty do dřeva.
Kotvení do opláštění konstrukce je povoleno pouze v případě, kdy na konstrukci nejsou kladeny požadavky na požární odolnost. Pokud je požadavek na kotvení břemen do konstrukce s požární odolností, je nutné břemena ukotvit pouze do prvků podkonstrukce (např. CW profil).
ZATÍŽENÍ PLOCHY KONSTRUKCE
Nezávisle na přípustném zatížení kotevního bodu (hmoždinky) nesmí být překročeno přípustné zatížení stěny vztažené na 1 půdorysný metr konstrukce dle typu opláštění a excentricity břemene, viz tabulka.
ZATÍŽENÍ KOTEVNÍHO BODU
Lehká a plochá břemena
Pomocí háčků lze snadno upevnit ploché předměty na příčky a předstěny. Maximální únosnost háčků na obrazy:
1 hřebík – 5 kg
2 hřebíky – 10 kg
3 hřebíky – 15 kg
(20 kg při dvouvrstvém opláštění)
Nízká konzolová zatížení (do 0,4 kN/m)
Lehká břemena, například lehké poličky a skřínky, mohou být kotveny v libovolném místě konstrukce.
Středně vysoká konzolová zatížení (od 0,4 kN/m do 0,7 kN/m)
Břemena smí být kotvena v libovolném místě konstrukce za předpokladu, že příčka je opláštěna sádrokartonovou deskou 2× 12,5 mm.
Příčky s dvojitým kovovým roštem a volně stojící předstěny mají omezenou únosnost na maximálně 0,4 kN/m. Instalační příčky, které mají pevně spřažené svislé profily (např. pomocí pásů desek) mají únosnost stejnou jako příčky s jednoduchým kovovým roštem.
Maximální šířka skříněk smí být 600 mm (excentricita 300 mm) a výška musí být minimálně 300 mm.
Těžká konzolová zatížení (od 0,7 kN/m do 1,5 kN/m)
Například závěsné WC mísy a bidety musí být zásadně upevňovány do UA profilů příčky prostřednictvím nosných stojanů výrobců sanitárních zařizovacích předmětů. Je nutné, aby stojany přenášely zatížení do podlahy a reakci v místě opření spodní hrany zařizovacího předmětu.
Zvlášť těžká břemena (jako např.: zásobníky vody, školní tabule, dílenské skříně apod.) musí být ukotveny vždy na samostatnou zámečnickou konstrukci. Dimenze zámečnické konstrukce musí být stanovena na základě statického návrhu.
Při výběru hmoždinek a kotev je nutno dbát také na dodržení maximální únosnosti kotevní techniky.
TAB. 4.2.1 – 1 MAXIMÁLNÍ ZATÍŽENÍ SVISLÉ PŘÍČKY NA METR DÉLKY
Maximální zatížení příčky na 1 bm (CW profily s roztečí 625 mm) |
Excentricita těžiště (e) | 50 mm | 100 mm | 150 mm | 200 mm | 300 mm | |
Sádrokartonová deska tl. 12,5 mm | 0,77 kN/m | 0,7 kN/m | 0,62 kN/m | 0,55 kN/m | 0,4 kN/m |
Sádrokartonová deska tl. 2× 12,5 mm | 1,07 kN/m | 1,00 kN/m | 0,93 kN/m | 0,85 kN/m | 0,70 kN/m |
Sádrovláknitá deska tl. 12,5 mm | - | - | - | - | 0,4 kN/m |
Sádrovláknitá deska tl. 2× 12,5 mm | - | - | - | - | 1,5 kN/m |
TAB. 4.2.1 – 2 MAXIMÁLNÍ BODOVÉ ZATÍŽENÍ PŘÍČKY
Maximální síla (F) na dutinovou kovovou hmoždinku HM při různých odstupech těžiště (e) |
Excentricita těžiště (e) | 50 mm | 100 mm | 150 mm | 200 mm | 300 mm |
Sádrokartonová deska tl. 12,5 mm | 0,55 kN | 0,45 kN | 0,35 kN | 0,3 kN | - |
Sádrokartonová deska tl. 2× 12,5 mm | 1,1 kN | 0,9 kN | 0,75 kN | 0,6 kN | - |
Sádrovláknitá deska fermacell tl. 12,5 mm | - | - | - | - | 0,5 kN |
Sádrovláknitá deska fermacell tl. 12,5 + 10 mm | - | - | - | - | 0,5 kN |
Maximální síla (F) na plastovou uzlovací hmoždinku ø 6 mm při různých odstupech těžiště (e) |
Sádrokartonová deska tl. 12,5 mm | 0,25 kN | 0,2 kN | 0,15 kN | 0,1 kN | - |
Sádrokartonová deska tl. > 20 mm | 0,3 kN | 0,25 kN | 0,2 kN | 0,15 kN | - |
Přípustné zatížení podhledu je ovlivněno tím, do jaké konstrukce je břemeno kotveno. Všechna břemena, která působí na podhled, musí být zohledněna při výpočtu roztečí závěsů a nosných a montážních profilů.
Do desky opláštění
maximální zatížení na plochu je 0,06 kN/m2
při zatížení do 3 kg na jeden kotevní bod musí být rozteč kotevních bodů nejméně 400 mm
při zatížení do 6 kg na jeden kotevní bod je přípustný 1 kotevní bod na 1 metr délky pole mezi montážními profily
Do podkonstrukce podhledu (např. montážní CD profily)
maximální zatížení na plochu je 0,2 kN/m2
při zatížení do 10 kg na jeden kotevní bod, je přípustný 1 kotevní bod na 1 metr délky profilu
Do nosné konstrukce stropu
velká a těžká břemena, která přesahují uvedené přípustné zatížení na plochu a zatížení kotevního bodu
břemena se kotví do nosné konstrukce stropu (budovy) či na individuálně dimenzovanou nosnou konstrukci
Následující tabulka uvádí přehled montovaných příček a jejich vlastností v závislosti na jejich materiálovém a konstrukčním řešení. Je zde uveden výběr nejčastěji navrhovaných skladeb. Zvýrazněné skladby jsou v tomto katalogu podrobně popsány v kapitole Příčky, předstěny, podhledy. Hodnoty uvedné v této tabulce jsou převzaty z podkladů výrobců platných v době přípravy tohoto vydání katalogu. Aktuální hodnoty jsou vždy uvedeny v aktualizovaných podkladech výrobců.
TAB. 4.3 – 1 VLASTNOSTI MONTOVANÝCH PŘÍČEK V ZÁVISLOSTI NA TYPU PROFILU, OPLÁŠTĚNÍ, ZVOLENÉ IZOLACI A VÝŠCE
BIM kód | Typ opláštění | Typ svislého profilu1) | Maximální výška konstrukce [mm]2) | Minerální izolace pro požární odolnost | Minerální izolace pro zvukovou izolaci | Tloušťka konstrukce [mm] | Plošná hmotnost konstrukce [kg/m2] | Požární odolnost | Vážená laboratorní vzduchová neprůzvučnost Rw [dB] |
Kategorie A | Kategorie B, C1–C4, D | Tloušťka [mm] | Objemová hmotnost [kg/m3] | Tloušťka [mm] | Objemová hmotnost [kg/m3] |
Příčka s jednoduchou podkonstrukcí jednoduše opláštění |
Sádrokartonové desky |
| 1× RB / 12,5 | CW 75 | 4 700 | 3 700 | bez požadavku | | 50 | 15 | 100 | 21 | EI 15 | 45 |
SN.8001A | | CW 75 | 4 000 | 3 700 | bez požadavku | | 50 | 15 | 100 | 21 | EI 30 | 45 |
| | CW 100 | 4 000 | 4 000 | bez požadavku | | 50 | 15 | 125 | 22 | EI 30 | 47 |
| 1× RF / 12,5 | CW 75 | 4 700 | 3 700 | bez požadavku | | 60 | 15 | 100 | 24 | EI 30 | 49 |
| | CW 100 | 5 000 | 4 500 | bez požadavku | | 60 | 15 | 125 | 25 | EI 30 | 51 |
| | CW 100 | 4 000 | 3 000 | 50 | 40 | 60 | 15 | 125 | 25 | EI 45 | 51 |
| 1× MA / 12,5 | CW 50 | 3 500 | 2 000 | bez požadavku | | 40 | 15 | 75 | 27 | EI 30 | 47 |
SN.8001B | | CW 75 | 4 700 | 3 700 | bez požadavku | | 60 | 15 | 100 | 27 | EI 30 | 50 |
| | CW 100 | 5 000 | 4 500 | bez požadavku | | 100 | 15 | 125 | 28 | EI 30 | 54 |
| | CW 100 | 4 000 | 3 000 | 50 | 40 | 100 | 15 | 125 | 28 | EI 45 | 54 |
SN.8008A | 1× Habito H / 12,5 | CW 75 | 4 700 | 3 700 | bez požadavku | | 60 | 15 | 100 | 27 | EI 30 | 51 |
Sádrovláknité desky |
| 1× fermacell / 12,5 | CW 50 | 3 500 | | 40 | 15 | 40 | 15 | 75 | 34 | EI 30 | 48 |
SN.8001C | | CW 100 | 4 500 | | 40 | 15 | 40 | 15 | 125 | 36 | EI 30 | 54 |
| | CW 100 | 5 000 | | 60 | 30 | 60 | 30 | 125 | 37 | EI 60 | 54 |
Příčka s jednoduchou podkonstrukcí dvojitě opláštění |
Sádrokartonové desky |
| 2× RB / 12,5 + 12,5 | CW 75 | 5 000 | 5 000 | bez požadavku | | 50 | 15 | 125 | 39 | EI 45 | 53 |
SN.8009A | (RBI) | CW 75 | 4 000 | 4 000 | bez požadavku | | 50 | 15 | 125 | 39 | EI 60 | 53 |
| | CW 100 | 4 000 | 4 000 | bez požadavku | | 50 | 15 | 150 | 40 | EI 60 | 56 |
| 2× RF / 12,5 + 12,5 | CW 75 | 5 000 | 5 000 | bez požadavku | | 60 | 15 | 125 | 45 | EI 60 | 56 |
| | CW 100 | 7 000 | 6 300 | bez požadavku | | 100 | 15 | 150 | 46 | EI 30 | 56 |
| | CW 100 | 6 000 | 6 000 | 60 | 40 | 100 | 15 | 150 | 46 | EI 90 | 59 |
| | CW100 | 4 000 | 4 000 | bez požadavku | | 100 | 15 | 150 | 46 | EI 120 | 59 |
| 2× MA / 12,5 + 12,5 | CW 50 | 4 500 | 3 600 | bez požadavku | | 40 | 15 | 100 | 51 | EI 60 | 58 |
| | CW 75 | 5 000 | 5 000 | bez požadavku | | 60 | 15 | 125 | 51 | EI 60 | 60 |
| | CW 100 | 6 000 | 6 000 | 60 | 40 | 100 | 15 | 150 | 52 | EI 90 | 61 |
| | CW 100 | 4 000 | 4 000 | bez požadavku | | 100 | 15 | 150 | 52 | EI 120 | 61 |
SN.8006A | 2× RigiStabil / 12,5 + 12,5 | CW 50 | 4 500 | 3 600 | bez požadavku | | 50 | 15 | 100 | 51 | EI 60 | 54 |
Sádrovláknité desky |
SN.8003A | 2× fermacell / 12,5 + 10 | CW 75 | 5 500 | | 60 | 30 | 60 | 30 | 120 | 58 | EI 90 | 62 |
| | CW 100 | 6 500 | | 60 | 30 | 60 | 30 | 145 | 59 | EI 90 | 62 |
| 2× fermacell / 12,5 + 12,5 | CW 100 | 6 500 | | 50 | 15 | 50 | 15 | 150 | 65 | EI 90 | 64 |
1) Osová vzdálenost profilů je vždy 625 mm.
2) Použití pro kategorii ploch dle ČSN EN 1991-1-1
TAB. 4.3 – 2 VLASTNOSTI MONTOVANÝCH PŘÍČEK V ZÁVISLOSTI NA TYPU PROFILU, OPLÁŠTĚNÍ, ZVOLENÉ IZOLACI A VÝŠCE
BIM kód | Typ opláštění | Typ svislého profilu1) | Maximální výška konstrukce [mm]2) | Minerální izolace pro požární odolnost | Minerální izolace pro zvukovou izolaci | Tloušťka konstrukce [mm] | Plošná hmotnost konstrukce [kg/m2] | Požární odolnost | Vážená laboratorní vzduchová neprůzvučnost Rw [dB] |
Kategorie A | Kategorie B, C1–C4, D | Tloušťka [mm] | Objemová hmotnost [kg/m3] | Tloušťka [mm] | Objemová hmotnost [kg/m3] |
Příčka s dvojitou podkonstrukcí dvojitě opláštění |
Sádrokartonové desky |
SN.8002A | 2× RB / 12,5 + 12,5 | CW 50 + 50 | 4 000 | 3 900 | bez požadavku | | 2x 50 | 15 | 155 | 42 | EI 30 | 62 |
| | CW 75 + 75 | 5 000 | 5 000 | bez požadavku | | 2x 60 | 15 | 205 | 42 | EI 30 | 64 |
| 2x RF/ 12,5 + 12,5 | CW 75 + 75 | 5 000 | 5 000 | bez požadavku | | 2x 60 | 15 | 205 | 48 | EI 90 | 69 |
| | CW 100 + 100 | 8 000 | 7 500 | bez požadavku | | 2x 80 | 15 | 255 | 49 | EI 30 | 70 |
| | CW 100 + 100 | 6 000 | 6 000 | bez požadavku | | 2x 80 | 15 | 255 | 49 | EI 60 | 70 |
| 2x MA/ 12,5 + 12,5 | CW 50 + 50 | 4 000 | 3 900 | bez požadavku | | 2x 40 | 15 | 155 | 54 | EI 90 | 69 |
| | CW 75 + 75 | 5 000 | 5 000 | bez požadavku | | 2x 60 | 15 | 205 | 54 | EI 90 | 71 |
| | CW 100 + 100 | 5 000 | 5 000 | bez požadavku | | 2x 80 | 15 | 255 | 55 | EI 90 | 73 |
SN.8005A | 2x RigiStabil/ 12,5 + 12,5 | CW 50 + 50 | 4 000 | 3 900 | bez požadavku | | 2x 50 | 15 | 155 | 52 | EI 90 | 65 |
SN.8004A | 1x RigiStabil/ 12,5 + 1x MA/ 12,5 | CW 50 + 1x RigiStabil/ 12,5 + CW 50 | 4 000 | 3 900 | bez požadavku | | - | - | 167,5 | 64 | EI 90 | 65 |
Sádrovláknité desky |
| 2× fermacell / 12,5 + 10 | CW 75 + 75 | 4 500 | | 60 | 30 | 60 | 30 | 200 | 60 | EI 90 | 64 |
| 2× fermacell / 12,5 + 12,5 | CW 100 + 100 | 6 500 | | 2x 100 | 30 | 2x 100 | 30 | 255 | 64 | EI 90 | 75 |
1) Osová vzdálenost profilů je vždy 625 mm.
2) Použití pro kategorii ploch dle ČSN EN 1991-1-1
Mimo případy klasického zateplení svislé obvodové konstrukce z vnější strany objektu může vyvstat potřeba zateplení ze strany interiéru. Jsou to zejména případy, kdy není umožněno provádění vnějšího zateplení z legislativních (např. památkově chráněné fasády) či konstrukčních důvodů (např. pokud brání umístění vnějších zateplovacích systémů sousední budovy či pozemky).
Pozitivní vliv
U objektů s nárazovým vytápěním, jako jsou sezónní objekty, chaty, příležitostné dílny apod., má vnitřní zateplení výhodu rychlého nástupu vnitřní teploty, bez citelné ztráty tepla potřebného k prohřátí těžkých obvodových konstrukcí s vysokou schopností akumulovat teplo.
Vnitřní zateplení může být velmi výhodné ve stavbách s obráceným difuzním tokem (mrazírny, chladírny apod.).
Další výhodou je možný lokální rozsah provedení např. v rámci jednoho bytu, který je součástí bytového domu, a tím jeho menší ekonomická náročnost pro investora v porovnání s objemově a logisticky náročnějším zateplením celé vnější plochy domu, které většinou nelze provádět pouze lokálně.
Pro lokální řešení je vnitřní zateplení často jedinou možnou volbou. Hned v úvodu je ale třeba připomenout, že rozsah zateplovaných ploch bude vždy určitě větší, než je čistá plocha obvodové konstrukce vyžadující zateplení.
Rizika vnitřního zateplení
Úskalí, která s sebou vnitřní zateplení přináší, jsou především stavebně fyzikálního charakteru. Mění se rychlost a směr difuze vodní páry, průběh vlhkosti a teplot ve stavební konstrukci, hrozí vznik či posun kondenzačních zón. Při nesprávném návrhu, nekvalitní montáži nebo při přecenění vlastností použitých výrobků nebo systémů může aplikace vnitřního zateplení významně negativně ovlivnit funkčnost a životnost jak obvodové konstrukce, tak i konstrukcí navazujících. Negativní důsledky vadného zateplení se pak často dotknou konstrukcí významných pro stabilitu celé budovy.
Jistou nevýhodou vnitřního zateplení je zmenšení vnitřního prostoru, především podlahové plochy místnosti, případně její světlé výšky. Tyto skutečnosti mohou mít vliv např. na osvětlení interiéru, sociální či pracovní pohodu.
I v případě vnitřního zateplení bude nutné posouzení požární bezpečnosti stavby. Vnitřní zateplení může mít vliv na požární zatížení a na hodnocení únikových cest. Požární bezpečnost bude jedním z důležitých kritérií pro volbu materiálů a výrobků pro zateplení.
Při zateplování zevnitř se nevyhneme nutným zásahům do instalací, především topných těles a rozvodů topné vody.
Rozvaha pro umístění vnitřního zateplení
Před vlastní realizací zateplovacího systému v interiéru je nutno pečlivě zvážit vhodnost tohoto opatření s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem.
Důležitou součástí návrhu vnitřního zateplení je důkladné posouzení zateplovaných konstrukcí z hlediska tepelné techniky. Je nutné posoudit zejména riziko vzniku kondenzace a vyloučení možnosti vzniku a růstu plísní. Uvedené jevy je nutno posoudit jak pro celou obvodovou konstrukci v ploše, tak v detailech otvorových výplní, prostupů apod. Zvlášť velkou pozornost je třeba věnovat napojení stropních konstrukcí, podlah a kolmo navazujících vnitřních stěn.
K posouzení vlhkostního režimu konstrukce ve většině případů nelze použít běžné výpočetní postupy založené na stacionárním šíření tepla a vlhkosti, zanedbávají se tím některé fyzikální jevy, jako je akumulace tepla, záření, akumulace vlhkosti. Je třeba uplatnit speciální metody výpočtu (MATCH, WUFI) pracující s dynamicky se měnícími parametry. Pro takové výpočty je třeba znát dynamické charakteristiky vnějšího prostředí a charakteristiky materiálů. Vnější prostředí je třeba kvantifikovat ve smyslu proměnlivých parametrů teploty a vlhkosti v čase společně s vlivem slunečního a dlouhovlnného záření působící na vnější povrch obálky budovy. U materiálů zohlednit ve výpočtech měnící se součinitel tepelné vodivosti v závislosti na vlhkosti, množství akumulovaného tepla apod. Toto nelze provést bez znalosti tepelné kapacity materiálu, součinitele kapilárního transportu vlhkosti a součinitele difuzní propustnosti materiálu. Takové informace nejsou u mnoha materiálů dostupné.
Je vhodné na tomto místě také upozornit, že konstrukce vnitřního zateplení s tepelnou izolací na vnitřní straně obvodové konstrukce většinou dle definice ČSN 73 0540–2:2011 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky spadá do kategorie lehké konstrukce, a tím vyvstávají jiné požadavky na hodnoty doporučených součinitelů prostupů tepla. Tato skutečnost může mít vliv na celkovou legislativní koncepci řešení, např. při získávání dotací. Doporučuje se používat systémová a zkouškami ověřená řešení, která využívají materiály se známými výše uvedenými parametry, a která poskytují podrobný popis montáže jak v ploše (včetně řešení spojů výrobků), tak i v detailech.
Doporučení konstrukce z katalogu DEK
Jako jedno z doporučených řešení můžeme nabídnout systém vnitřního zateplení s použitím pěnového skla FOAMGLAS. Jedná se o příklad tepelné izolace s velmi nízkou, takřka nulovou difuzní propustností. Při použití tohoto materiálu nedochází k distribuci vlhkosti směrem k obvodové konstrukci a je tak zamezeno vzniku nežádoucí kondenzace ve skladbě obvodové konstrukce. Pro posouzení vhkostního režimu v ploše není nutný speciální software. I u tohoto řešení je správná funkce celku závislá na podrobném posouzení detailů, správném návrhu a provedení.
Specialisté společnosti DEKPROJEKT s.r.o. jsou vybaveni znalostmi i nezbytným programovým vybavením pro návrh a posouzení vnitřního zateplení.
Výpočet součinitele prostupu tepla podlahy se podle ČSN 73 0540-4 uvažuje bez vlivu zeminy. V případě, že je ve skladbě podlahy zabudované vytápění, se do hodnoty součinitele prostupu tepla započítávají pouze vrstvy od roviny, ve které je umístěno vytápění, směrem k zemině do exteriéru. Použití tepelné izolace s tloušťkou odpovídající požadované hodnotě součinitele prostupu tepla dle ČSN 73 0540-2 obvykle postačuje pouze pro splnění požadavků na konstrukce dle vyhlášky 268/2009 Sb. Použití tepelné izolace s tloušťkou odpovídající doporučené hodnotě součinitele prostupu tepla dle ČSN 73 0540-2 vytváří také předpoklad pro splnění požadavků na energetickou náročnost budov dle vyhlášky 78/2013 Sb. a zákona 406/2000 Sb. Skladby podlah jsou tepelnětechnicky posouzené v ploše, u konkrétních detailů vždy doporučujeme ověření funkce podrobným 2D (3D) tepelnětechnickým posouzením.
U skladeb podlah se oproti jiným konstrukcím sleduje také pokles dotykové teploty podlahy dle ČSN 73 0540-4, a to na základě tepelné jímavosti podlahy a vnitřní povrchové teploty podlahy. Pro podlahy na zemině se teplota přilehlého prostředí uvažuje stejná jako průměrná roční teplota vnějšího vzduchu, která je v běžně užívaných místech v ČR 5 °C. Pro podlahy s podlahovým vytápěním se pokles dotykové teploty podlahy Δθ10 stanovuje a ověřuje pro vnitřní povrchovou teplotu podlahy θsi stanovenou bez vlivu vytápění při návrhové teplotě přilehlého prostředí odpovídající návrhové teplotě venkovního vzduchu na začátku nebo na konci topného období θe = 13 °C. Požadavek na splnění poklesu dotykové teploty je vyžadován i vyhláškou 268/2009 Sb. O technických požadavcích na stavby § 21, podle které podlahové konstrukce musí splňovat požadavky na tepelnětechnické vlastnosti v ustáleném a neustáleném teplotním stavu včetně poklesu dotykové teploty podlahy.
KATEGORIE PODLAHY | POKLES DOTYKOVÉ TEPLOTY Δθ10,N |
I. velmi teplé | do 3,8 °C včetně |
II. teplé | do 5,5 °C včetně |
III. méně teplé | do 6,9 °C včetně |
IV. studené | od 6,9 °C |
TAB. 6.1.1 – 1 POŽADAVKY NA KATEGORIE PODLAH PODLE POKLESU DOTYKOVÉ TEPLOTY DLE ČSN 73 0540-4
Typ budovy | Účel místnosti | Kategorie podlahy |
Požadavek | Doporučení |
Obytná budova | dětský pokoj, ložnice | I. | |
obývací pokoj, pracovna, předsíň sousedící s pokoji, kuchyň | II. | I. |
koupelna, WC | III. | II. |
předsíň před vstupem do bytu | IV. | III. |
Občanská budova | učebna, kabinet | II. | |
|
tělocvična | II. | |
dětské místnosti jeslí a školky | I. | |
operační sál, předsálí, ordinace, vyšetřovna, služební místnost | II. | |
chodba a předsíň nemocnice | III. | II. |
pokoj dospělých nemocných | II. | I. |
pokoje dětské oddělení | I. | |
pokoj intenzivní péče | II. | I. |
kancelář | II. | |
hotelový pokoj | II. | |
kina, divadla | II. | |
restaurace | III. | II. |
Výrobní budova | sklad se stálou obsluhou | IV. | III. |
trvalé pracovní místo při sedavé práci | II. | II. |
trvalé pracovní místo bez podlážky nebo předepsané teplé obuvi | III. | |
Tepelná izolace musí celou svojí plochou doléhat k podkladu pro rovnoměrný přenos užitného zatížení odpovídající typu provozu do dalších podkladních vrstev (stropní konstrukce, železobetonová podkladní deska). Mezní odchylka povrchu podkladu s ohledem na navazující pokládku tepelněizolační vrstvy má činit max. 5 mm / 2 m. Při nedodržení výše uvedeného požadavku na mezní odchylku povrchu a celoplošné podepření tepelné izolace způsobené např. spoji od asfaltový pásů, je nutné provést vyrovnání povrchu podkladu např. betonovým potěrem nebo nivelační stěrkou. Materiálová báze tepelně izolační vrstvy ve skladbě se volí dle požadavků, které jsou na ni kladeny (pevnost v tlaku, akustické požadavky).
TAB. 6.1.1 – 2 POUŽITÍ TEPELNĚIZOLAČNÍ VRSTVY PODLE UŽITNÉHO ZATÍŽENÍ DLE ČSN EN 1991-1-1
Kategorie | Stanovené použití | Příklad provozu | Užitné zatížení | Vhodnost použití tepelné izolace podle zatížení |
Rovnoměrné zatížení Qk [kN/m2] | Soustředěné zatížení Qk [kN] | EPS 150 / DEKPERI METER SD 150 | RIGI FLOOR 4000 | XPS |
A | Obytné plochy a plochy pro domácí činnost | místnosti obytných budov a domů, lůžkové pokoje a čekárny v nemocnicích, ložnice hotelů a ubytoven, kuchyně a toalety | 1,5–2,0 | 2,0–3,0 | ANO | ANO | ANO |
B | Administrativní plochy | kanceláře | 2,0–3,0 | 1,5–4,5 | ANO | ANO | ANO |
C | Plochy, kde může docházet ke shromažďování lidí (kromě ploch uvedených v kategoriích A, B a D) | C1: plochy se stoly atd., např. plochy ve školách, kavárnách, restauracích, jídelnách, čítárnách, recepcích | 2,0–3,0 | 3,0–4,0 | ANO | ANO | ANO |
C2: školy, jídelny, restaurace, plochy se zabudovanými sedadly, např. plochy v kostelech, divadlech nebo kinech, v konferenčních sálech, přednáškových nebo zasedacích místnostech, nádražních a jiných čekárnách | 3,0–4,0 | 2,5–7,0 | ANO | ANO do 3,0 kN | ANO |
C3: plochy bez překážek pro pohyb osob, např. plochy v muzeích, ve výstavních síních a přístupové plochy ve veřejných a administrativních budovách, hotelích, nemocnicích, železničních nádražních halách | 3,0–5,0 | 4,0–7,0 | ANO do 4,0 kN | ANO do 3,0 kN | ANO |
C4: plochy určené k pohybovým aktivitám, např. taneční sály, tělocvičny, jeviště, atd. | 4,5–5,0 | 3,5–7,0 | NE | NE | ANO |
C5: plochy, kde může dojít k vysoké koncentraci lidí, např. budovy pro veřejné akce jako koncertní síně, sportovní haly | 5,0–7,5 | 3,5–4,5 | NE | NE | ANO |
D | Obchodní plochy | D1: plochy v malých obchodech | 4,0–5,0 | 3,5–7,0 (4,0) | NE | NE | ANO |
D2: plochy v obchodních domech | 4,0–5,0 | 3,5–7,0 | NE | NE | ANO |
Poznámka 1: V národní příloze mohou být uvedeny podkategorie ke kategoriím A, B, C1 až C5, D1 a D2.
Poznámka 2: V závislosti na předpokládaném účelu používání mohou být plochy z kategorie C5 na základě rozhodnutí investora a/nebo podle národní přílohy zařazeny do kategorie C2, C3 nebo C4.
Poznámka 3: Zejména pro kategorie C4 a C5 je nutno uvažovat i dynamické účinky viz ČSN EN 1991-1-1 bod 6.3. Kategorie E viz ČSN EN 1991-1-1 tabulka 6.3.
Pro uložení trubek podlahového vytápění se s výhodou využívají systémové desky pro podlahové topení, např. DEKPERIMETER PV-NR 75. Desky pro podlahové vytápění se kladou v ploše na sraz bez mezer a po obvodě místnosti musí těsně doléhat k dilatační pásce umístěné na navazující konstrukci. Rozvody podlahového vytápění se postupně vkládají mezi nopy systémové desky. Potrubí je následně k deskám připevněno plastovými přichytkami ve tvaru U. Vhodným typem rozvodů podlahového vytápění je například potrubí s vrstvenou stěnou na bázi polyetylenu a hliníku o vnějším průměru potrubí ≤ 18 mm. Všechny vytápěné plochy, kde je provedeno podlahové vytápění, musí být před pokládkou nášlapné vrstvy vyhřáty na teplotu 15–18 °C a musí proběhnout hydraulické vyregulování jednotlivých topných okruhů. K prvnímu zahřátí dochází při teplotě náběhové vody v podlahovém vytápění 25 °C a každý následující den je zvýšena teplota vody o 5 °C, přičemž maximální teplota vody při zahřívání podlahy by neměla přesáhnout 45 °C. Teprve po pozvolném vychladnutí podlahy, které je nutné pro zabránění odtržení trubky od betonu a zhoršení výkonu podlahového vytápění, je možné přistoupit k pokládce nášlapné vrstvy. Z hygienických a zdravotních důvodů nesmí teplota povrchu nášlapné vrstvy překročit 28 °C.
ROZNÁŠECÍ LITÉ ANHYDRITOVÉ POTĚRY
U anhydritového potěru je nutné dodržovat pravidla pro řešení dilatačních, respektive smršťovacích spár. V ploše se umísťují spáry tak, aby nevznikaly dilatační celky větší jak 200 m2, dále v místech dilatací konstrukcí, změny tloušťky roznášecí vrstvy, ve dveřních otvorech. Roznášecí anhydritový potěr při změně tvaru a směru místnosti (např. místnosti s dispozicí ve tvaru L a U je nutné dělit na menší pravidelné dilatační celky). Délka dilatačního celku podlahy nemá být větší jak trojnásobek kratšího rozměru tohoto celku. Dilatace jsou prováděny i mezi vytápěnými a nevytápěnými částmi roznášecí vrstvy a u místností, kde hrozí nerovnoměrné ohřívání podlahy od oslunění. V takových případech potěr dilatujeme po 200 m2. Spáry musí mít stejnou šířku na celou tloušťku roznášecího anhydritového potěru. V místě styku roznášecího anhydritového potěru a styku systémové desky podlahového vytápění s přiléhajícími konstrukcemi (stěna, sloup, prostupy apod.) je nutné provést průběžnou dilatační spáru, a to přes obě vrstvy. Dilatační spáru je možné provést pásem např. z vypěněného polyetylenu tloušťky 10 mm připevněného k přiléhajícím konstrukcím. Minimální tloušťka anhydritového potěru nad vedením podlahového vytápění musí činit 45 mm.
ROZNÁŠECÍ CEMENTOVÉ POTĚRY ZE ZAVLHLÉ SMĚSI
V roznášecí betonové mazanině je nutné dodržovat pravidla pro řešení dilatačních, respektive smršťovacích spár. V ploše se umísťují spáry tak, aby nevznikaly dilatační celky větší jak 6×6 m, dále v místech dilatací konstrukcí, změny tloušťky roznášecí betonové mazaniny, ve dveřních otvorech. Roznášecí betonovou mazaninu při změně tvaru a směru místnosti (např. místnosti s dispozicí ve tvaru L a U je nutné dělit na menší pravidelné dilatační celky). Délka dilatačního celku podlahy nemá být větší jak trojnásobek kratšího rozměru tohoto celku. Spáry musí mít stejnou šířku na celou tloušťku roznášecí betonové mazaniny. V místě styku roznášecí betonové mazaniny a styku systémové desky podlahového vytápění s přiléhajícími konstrukcemi (stěna, sloup, prostupy apod.) je nutné provést průběžnou dilatační spáru, a to přes obě vrstvy. Dilatační spáru je možné provést páskem např. z vypěněného polyetylenu tloušťky 10 mm připevněného k přiléhajícím konstrukcím. Minimální tloušťka betonové mazaniny nad vedením podlahového vytápění musí činit 50 mm. Pro zlepšení zpracovatelnosti doporučujeme přidat do roznášecí betonové mazaniny superplastifikační přísadu např. MAPEFLUID N200.
ROZNÁŠECÍ LITÉ CEMENTOVÉ POTĚRY
Při realizaci litého cementového potěru je nutné dodržovat pravidla pro řešení dilatačních, respektive smršťovacích spár. V ploše se umísťují spáry tak, aby nevznikaly dilatační celky větší jak 40 m2, dále v místech dilatací konstrukcí, změny tloušťky roznášecí betonové mazaniny, ve dveřních otvorech. Při změně tvaru a směru místnosti (např. místnosti s dispozicí ve tvaru L a U je nutné dělit na menší pravidelné dilatační celky). Délka dilatačního celku podlahy nemá být větší jak trojnásobek kratšího rozměru tohoto celku. Dilatace jsou prováděny i mezi vytápěnými a nevytápěnými částmi roznášecí vrstvy a u místností, kde hrozí nerovnoměrné ohřívání podlahy od oslunění. V takových případech potěr dilatujeme po 20 m2. Dilatační spáry musí mít stejnou šířku na celou tloušťku roznášecího cementového litého potěru. V místě styku cementového litého potěru a styku systémové desky podlahového vytápění s přiléhajícími konstrukcemi (stěna, sloup, prostupy apod.) je nutné provést průběžnou dilatační spáru, a to přes obě vrstvy. Dilatační spáru je možné provést páskem, např. z vypěněného polyetylenu tloušťky 10 mm připevněného k přiléhajícím konstrukcím. Minimální tloušťka roznášecí vrstvy musí být min. 50 mm. U vytápěných potěrů zatížených do 2 kN/m2 musí být nad horním lícem trubky podlahového vytápění min. 40 mm potěru, při vyšším zatížení se tloušťka vrstvy nad vytápěním rovná výšce potěru jako pro plovoucí potěr, tzn. min. 50 mm.
Podkladní vrstvy pod nášlapné vrstvy se vytvářejí obvykle z podlahových potěrů nebo z vhodných stavebních desek, u kterých plošné zatížení podlahy nepřesahuje 5,0 kN/m².
Při zatížení podlahy přesahujícím 5,0 kN/m² je nutné vrstvy podlahy navrhnout na základě statického výpočtu.
Výrobky pro podlahové potěry musí odpovídat požadavkům ČSN EN 13 813. Mechanické vlastnosti těchto výrobků se hodnotí zejména podle pevnosti v tahu za ohybu, podle ní se zatřiďují do pevnostních tříd. Pro kontrolní zkoušky cementových potěrů lze použít i odtrhové zkoušky, které stanoví pevnost v tahu povrchových vrstev (Tab. 6.2.2 – 1).
TAB. 6.2.2 – 1 PEVNOSTNÍ TŘÍDY ZATVRDLÝCH POTĚROVÝCH MATERIÁLŮ
Materiál potěru | Třída pevnosti v tahu za ohybu podle ČSN EN 13813 | Pevnost v tahu za ohybu [MPa] | Nejmenší pevnost v tahu povrchových vrstev [MPa] |
Nejmenší hodnota | Průměr | Průměr |
Litý cementový potěr nebo potěr na bázi síranu vápenatého | F4 | > 3,5 | > 4,0 | 1,25 |
F5 | > 4,5 | > 5,0 | 1,75 |
F7 | > 6,5 | > 7,0 | 2,25 |
Cementový potěr ze zavlhlé směsi nebo na bázi síranu vápenatého | F4 | > 2,0 | > 2,5 | |
F5 | > 2,5 | > 3,5 | |
F7 | > 3,5 | > 4,5 | |
Pro nevyztužené plovoucí podlahové potěry se předepisují minimální tloušťky. V Tab. 6.2.2 – 2 jsou uvedeny minimální tloušťky nevyztužených cementových a anhydritových plovoucích potěrů při stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 3 mm, v závislosti na jejich výpočtovém zatížení. Při plošném zatížení ≤ 3,0 kN/m² a bodovém zatížení ≤ 2,0 kN lze hodnoty tloušťky vrstvy potěru uvedené v Tab. 6.2.2 – 2 použít i pokud je stlačitelnost podkladních vrstev ≤ 5 mm. Při plošném zatížení ≤ 2,0 kN/m² a stlačitelnosti podkladních vrstev ≤ 10 mm je třeba hodnoty tloušťky vrstvy potěru uvedené v Tab. 6.2.2 – 2 zvětšit o 5 mm.
TAB. 6.2.2 – 2 MINIMÁLNÍ TLOUŠŤKY NEVYZTUŽENÝCH CEMENTOVÝCH A ANHYDRITOVÝCH PLOVOUCÍCH POTĚRŮ V ZÁVISLOSTI NA JEJICH VÝPOČTOVÉM ZATÍŽENÍ
příklady odpovídajících místností ČSN EN 1991-1-1 | obytné místnosti rodinných a bytových domů | kanceláře, schodiště, chodby rodinných a bytových domů | školy, restaurace, jídelny, čítárny | muzea, výstavní síně, shromažďovací prostory, chodby veřejných administrativních ploch |
užitná zatížení podlah dle provozu ČSN EN 1991-1-1 | plošné zatížení 2,0 kN/m2 | plošné zatížení ≤ 3,0 kN/m2 bodové zatížení ≤ 2,0 kN | plošné zatížení ≤ 4,0 kN/m2 bodové zatížení ≤ 3,0 kN | plošné zatížení ≤ 5,0 kN/m2 bodové zatížení ≤ 4,0 kN |
materiálová báze plovoucího potěru | třída pevnosti v tahu za ohybu podle ČSN EN 13813 | minimální tloušťka potěru |
litý potěr cementový nebo na bázi síranu vápenatého | F4 | ≥ 35 | ≥ 50 | ≥ 60 | ≥ 65 |
F5 | ≥ 30 | ≥ 45 | ≥ 50 | ≥ 55 |
F7 | ≥ 30 | ≥ 40 | ≥ 45 | ≥ 50 |
cementové potěry ze zavlhlé směsi | F4 | ≥ 45 | ≥ 65 | ≥ 70 | ≥ 75 |
F5 | ≥ 40 | ≥ 55 | ≥ 60 | ≥ 65 |
F7 | ≥ 35 | ≥ 50 | ≥ 55 | ≥ 60 |
Poznámky k použitelnosti tabulky:
Při návrhu podlahové konstrukce musí být vzato v úvahu maximální zatížení působící na podlahu po celou dobu životnosti podlahy, včetně doby výstavby budovy. Minimální půdorysná velikost bodu je čtverec 25×25 mm nebo kruh o průměru 32 mm. Při větším zatížení, atypickém zatížení nebo při větší stlačitelnosti podkladních vrstev musí být vrstva plovoucího potěru navržena na základě statického výpočtu. Potěry o menší tloušťce (např. vyztužené) mohou být provedeny, pokud se jejich statická spolehlivost prokáže statickým výpočtem. Tloušťka roznášecích plovoucích potěrů neuvažuje s dynamickým zatížením podlahy.
Požadavky na pevnost v tahu povrchových vrstev podkladu musí být stanoveny v návrhu podlahy podle typu nášlapné vrstvy a podle namáhání povrchu podlahy. Doporučují se hodnoty uvedené v Tab. 6.2.3 – 1. Pevnost v tahu povrchových vrstev se zkouší a vyhodnocuje postupem „B“ podle ČSN 73 6242, příloha B. Ve výpočtu pevnosti se uvažuje skutečný půdorysný rozměr lomové plochy. Při využití této zkoušky pro hodnocení kvality cementového potěru je třeba ve zkušebním místě odbrousit povrch potěru.
TAB. 6.2.3 – 1 DOPORUČENÉ PEVNOSTI V TAHU POVRCHOVÝCH VRSTEV PODLAHOVÝCH POTĚRŮ
Pevnost v tahu povrchových vrstev potěrů |
Typ nášlapné vrstvy | Provoz | Doporučená minimální pevnost v tahu |
keramický a kamenný obklad | nepojížděné povrchy | 0,5 MPa |
pojížděné povrchy | 1,0 MPa |
textilní krytiny | bytová výstavba | 0,8 MPa |
kanceláře | 0,8 MPa |
plastové krytiny | bytová výstavba | 0,8 MPa |
kanceláře | 1,0 MPa |
polymerní vrstvy | nepojížděné povrchy | 1,0 MPa |
pojížděné povrchy | 1,5 MPa |
dřevěné parkety | | 1,0 MPa |
Pevnost v tahu povrchových vrstev betonu, který je podkladem pro kotvené potěry (soudržné s podkladem) |
Typ nášlapné vrstvy | Provoz | Doporučená minimální pevnost v tahu |
cementový potěr | nepojížděné povrchy | 1,0 MPa |
pojížděné povrchy | 1,5 MPa |
magnesitový potěr | bez rozlišení provozu | 0,8 MPa |
polymerní vrstvy | nepojížděné povrchy | 1,0 MPa |
pojížděné povrchy | 1,5 MPa |
Pro bezpečnost pohybu v budovách musí podlahy splňovat požadavky na skluznost. Požadavky stanovuje ČSN 74 4505:2012 Podlahy – Společná ustanovení, ČSN 73 4130:2010 Schodiště a šikmé rampy – Základní požadavky a vyhlášky 268/2009 Sb. a 398/2009 Sb.
Při návrhu nášlapné vrstvy je nutné zohlednit vliv vlhkosti a znečištění povrchu nášlapné vrstvy. Zvláště u veřejných prostorů je nutné navrhovat u vstupu do objektu čisticí zóny. Aby se předešlo pádům následkem zakopnutí a uklouznutí, musí mít stavba v komunikačních oblastech rovný povrch bez náhlých malých nerovností, změn skluznosti nebo malých překážek. Požadavky na skluznost podlah ve speciálních provozech jsou uvedeny ve specializovaných normách.
TAB. 6.3.1 – 1 POŽADAVKY NA SKLUZNOST PODLAHY DLE ČSN 74 4505:2012. PŘI NÁVRHU MUSÍ BÝT SPLNĚN VŽDY JEDEN Z UVEDENÝCH POŽADAVKŮ
Typ podlahové plochy | Součinitel smykového tření | Hodnota výkyvu kyvadla | Úhel kluzu |
Podlahy bytových a pobytových místností |
podlahy v interiéru | nejméně 0,3 | nejméně 30 | nejméně 6 ° |
soukromé terasy, balkóny, lodžie | nejméně 0,31) | nejméně 301) | nejméně 6 °1) |
Podlahy a povrch pochozích ploch částí staveb užívaných veřejností |
podlahy ve veřejně přístupných prostorech včetně pasáží a krytých průchodů | nejméně 0,5 | nejméně 40 | nejméně 10 ° |
veřejné terasy, balkóny, lodžie | nejméně 0,51) | nejméně 401) | nejméně 10 °1) |
provozy, kde je možno stát nebo chodit bosýma nohama za mokra, např. ochozy okolo bazénů, hromadné sprchy, dna v neplaveckých bazénech s hloubkou větší než 80 cm, dna v neplaveckých bazénech s vlnobitím, schody vedoucí do vody max. 1 m široké opatřené oboustrannými madly, schody mimo bazény | | nejméně 45 | nejméně 18 ° |
1) V případě, že tyto povrchy nejsou chráněny před deštěm a sněhem, musí být požadavky splněny i při mokrém povrchu.
TAB. 6.3.1 – 2 POŽADAVKY NA SKLUZNOST PODLAHY SCHODIŠŤ, PODEST A ŠIKMÝCH RAMP DLE ČSN 73 4130:2018. PŘI NÁVRHU MUSÍ BÝT SPLNĚN VŽDY JEDEN Z UVEDENÝCH POŽADAVKŮ.
Typ podlahové plochy | Součinitel smykového tření | Hodnota výkyvu kyvadla | Úhel kluzu |
pochozí plocha schodišťových stupňů a podest | nejméně 0,5 | nejméně 40 | nejméně 10 ° |
přední okraj schodišťových stupňů a podest do vzdálenosti 40 mm od hrany | nejméně 0,6 | nejméně 50 | nejméně 13 ° |
plocha šikmých ramp a šikmých podest | nejméně 0,5 + tgα | nejméně 40 × (1 + tgα) | nejméně 10 ° × (1 + tgα) |
α je úhel sklonu povrchu. Norma se vztahuje na schodiště, podesty a rampy v interiéru i v exteriéru. Požadavky se porovnají s výsledky zkoušek za sucha či za mokra podle předpokládaného výskytu vody na schodištích, podestách a rampách.
Deklarovaný parametr skluznosti závisí na typu výrobku pro nášlapnou vrstvu. Následující tabulka uvádí harmonizované a zkušební normy a deklarované parametry skluznosti pro nejčastěji využívané výrobky nášlapných vrstev podlah. Parametry skluznosti uvádějí výrobci v technických podkladech.
TAB. 6.3.2 – 1 ZPŮSOBY UVÁDĚNÍ SKLUZNOSTI PRO UVEDENÉ TYPY NÁŠLAPNÝCH VRSTEV
Typ nášlapné vrstvy | Harmonizovaná norma | Zkušební norma | Parametr skluznosti dle zkušební normy | Porovnává se s požadavkem na |
keramická dlažba | ČSN EN 14411 ed. 2:2013 | ČSN P CEN/TS 16165:2013 | akceptační úhel (metoda A a B) | úhel kluzu |
hodnota kyvadla PTV (metoda C) | hodnota výkyvu kyvadla |
součinitel smykového tření (metoda D) | součinitel smykového tření |
pružné, textilní a laminátové podlahové krytiny | ČSN EN 14041:2005 | ČSN EN 13893:2003 | dynamický koeficient tření | součinitel smykového tření |
dřevěné podlahoviny | ČSN EN 14342:2017 | ČSN P CEN/TS 15676:2008 | hodnota výkyvu kyvadla | hodnota výkyvu kyvadla |
Zásady pro kontrolu kvality a přípravu podkladu spolu s pomůckou pro výběr vhodných řešení nášlapné vrstvy jsou uvedeny v katalogu Podlahy DEK.
Navrhuje se podle ČSN 73 0601:2019. Ochrana staveb proti radonu musí zajistit, aby koncentrace radonu v každé místnosti pobytového prostoru stanovená průkazným měřením nepřekročila při návrhové hodnotě intenzity větrání návrhovou hodnotu koncentrace radonu. Pobytovým prostorem jsou obytné místnosti určené k trvalému bydlení s podlahovou plochou alespoň 8 m2 a pobytové místnosti, které svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňují požadavky k tomu, aby se v nich zdržovaly osoby (např. kanceláře, dílny, ordinace, pokoje v hotelích a ubytovnách, sály kin apod.).
NOVÉ STAVBY S INTENZITOU VĚTRÁNÍ NEPŘEVYŠUJÍCÍ 0,6 H-1 (PŘIROZENÉ NEBO NUCENÉ VĚTRÁNÍ)
U nových staveb s pobytovými prostory v kontaktních podlažích s intenzitou větrání nepřevyšující 0,6 h-1 se ochrana proti radonu z podloží řeší provedením celistvé protiradonové izolace s plynotěsně provedenými spoji a prostupy.
Protiradonová izolace se kombinuje s dalším opatřením, např. instalací větracího systému podloží pod objektem, při některé z těchto okolností:
pod stavbou je vytvořena vrstva o vysoké propustnosti o tloušťce větší než 50 mm
součástí kontaktní konstrukce je podlahové vytápění
vysoký radonový index stavby
Kombinace opatření se doporučuje i v dalších případech. Např. když lze očekávat riziko budoucího porušení protiradonové izolace nebo u výstavby v pasivním a lepším energetickém standardu.
NOVÉ STAVBY S INTENZITOU VĚTRÁNÍ VYŠŠÍ NEŽ 0,6 H-1 (NUCENÉ VĚTRÁNÍ)
U nových staveb s pobytovými prostory v kontaktních podlažích s intenzitou větrání vyšší než 0,6 h-1 se ochrana proti radonu z podloží řeší provedením celistvé povlakové hydroizolace s vodotěsně provedenými spoji a prostupy. Hydroizolaci není nutné dimenzovat z hlediska pronikání radonu.
Protiradonová izolace se kombinuje s dalším opatřením, např. instalací větracího systému podloží pod objektem, při některé z těchto okolností:
pod stavbou je vytvořena vrstva o vysoké propustnosti o tloušťce větší než 50 mm,
součástí kontaktní konstrukce je podlahové vytápění,
návrhová hodnota koncentrace radonu v půdním vzduchu překračuje:
• 200 kBq/m3 pro podloží o nízké plynopropustnosti
• 140 kBq/m3 pro podloží o střední plynopropustnosti
• 60 kBq/m3 pro podloží o vysoké plynopropustnosti
NOVÉ HALOVÉ STAVBY PRO VÝROBU A SKLADOVÁNÍ
Nové halové stavby s pobytovým prostorem o světlé výšce menší než 5 m se chrání výše uvedenými způsoby. Nové halové stavby s pobytovým prostorem o světlé výšce větší než 5 m, určeným pro výrobu a skladování, se chrání provedením celistvé povlakové hydroizolace s vodotěsně provedenými spoji a prostupy. Hydroizolaci není nutné dimenzovat z hlediska pronikání radonu. Protiradonová izolace se kombinuje s dalším opatřením, např. instalací větracího systému podloží pod objektem nebo nuceným větráním vnitřního vzduchu (u půdorysně rozsáhlých hal se navrhuje přednostně), pokud návrhová hodnota koncentrace radonu v půdním vzduchu překračuje:
• 200 kBq/m3 pro podloží o nízké plynopropustnosti
• 140 kBq/m3 pro podloží o střední plynopropustnosti
• 60 kBq/m3 pro podloží o vysoké plynopropustnosti
NOVÉ STAVBY BEZ POBYTOVÉHO PROSTORU V KONTAKTNÍM PODLAŽÍ
Nové stavby, v jejichž kontaktních podlažích se nenachází pobytové prostory, se chrání provedením celistvé povlakové hydroizolace s vodotěsně provedenými spoji a prostupy nebo provedením spodní stavby jako vodotěsné železobetonové konstrukce. Hydroizolaci ani železobetonovou konstrukci není nutné dimenzovat z hlediska pronikání radonu a ani kombinovat s dalšími opatřeními, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:
ve všech místech kontaktního podlaží se zajistí spolehlivá intenzita větrání
stropní konstrukce nad kontaktním podlažím, včetně prostupů, se provede vzduchotěsně
vstupy do kontaktních podlaží z ostatních podlaží se opatří dveřmi v těsném provedení a s automatickým zavíráním
Typickým příkladem pro tuto kategorii staveb jsou bytové či administrativní objekty s hromadnými garážemi v nejnižším (kontaktním) podlaží.
ZMĚNY STÁVAJÍCÍCH STAVEB (REKONSTRUKCE)
Jsou-li prováděny v objektu stavební úpravy, které mohou ovlivnit koncentraci radonu v interiéru (zasahují do kontaktních konstrukcí, mění vzduchotěsnost obálky budovy, mění způsob užívání stavby apod.), musí být provedena taková opatření, která zamezí vzrůstu koncentrace radonu v pobytovém prostoru stavby.
Příklady vhodných opatření:
utěsnění významných cest radonu z podloží do interiéru (trhliny, prostupy, šachty)
zvýšení přirozené intenzity větrání
utěsnění stropní konstrukce nad kontaktním podlažím bez pobytového prostoru
instalace jednoduchých větracích systémů podloží
instalace nuceného větrání zvyšujícího intenzitu větrání pobytového prostoru
výměna kontaktních konstrukcí
V případě, že budou v objektu vyměněny kontaktní konstrukce, navrhují se nové kontaktní konstrukce obdobně jako u nových staveb.
DIMENZOVÁNÍ PROTIRADONOVÉ IZOLACE
Protiradonová izolace se dimenzuje na základě znalosti radonového odporu konkrétního izolačního výrobku. Radonový odpor vyjadřuje schopnost výrobku omezovat difuzi radonu. Jedná se tedy o charakteristiku výrobku. Radonový odpor lze také dopočítat na základě znalosti hodnoty součinitele difuze radonu.
Radonový odpor protiradonové izolace musí být větší než minimální radonový odpor. Hodnoty minimálních radonových odporů lze pro uvedené případy a při splnění konkrétních podmínek převzít z následující tabulky.
Podmínky pro použití uvedené tabulky:
nepodsklepený objekt s pobytovým prostorem v kontaktním podlaží
izolace proti radonu v úrovni navazujícího upraveného terénu nebo výše
návrhová hodnota intenzity větrání není větší než 0,6 h-1
světlá výška pobytového prostoru je větší než 2,5 m a zároveň není větší než 2,8 m
návrhová hodnota koncentrace radonu (OAR) v půdním vzduchu nepřesahuje:
• 200 kBq/m3 pro podloží o nízké plynopropustnosti
• 140 kBq/m3 pro podloží o střední plynopropustnosti
• 60 kBq/m3 pro podloží o vysoké plynopropustnosti
Pro přesný návrh protiradonových opatření včetně dimenzování protiradonové izolace lze použít aplikaci ANTIRADON na www.deksoft.eu.
TAB. 7.1 – 1 RADONOVÝ ODPOR VÝROBKŮ STAVEBNIN DEK
Značkové výrobky Stavebnin DEK | Součinitel difuze radonu D [m2·s-1] | Radonový odpor |
ALKORPLAN 35 034 tl. 1,0 mm | 1,80×10-11 | 57 |
ALKORPLAN 35 034 tl. 1,5 mm | 1,80×10-11 | 87 |
ALKORPLAN 35 034 tl. 2,0 mm | 1,80×10-11 | 120 |
GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL | 1,40×10-11 | 415 |
ELASTEK 40 SPECIAL MINERAL | 1,90×10-11 | 278 |
ELASTEK 50 SPECIAL MINERAL | 1,30×10-11 | 701 |
DEKGLASS G200 S40 | 1,70×10-11 | 321 |
GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL a ELASTEK 40 SPECIAL MINERAL | 1,40×10-11 a 1,90×10-11 | 1 125 |
GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL a GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL | 1,40×10-11 a 1,40×10-11 | 2 039 |
POZNÁMKA: Při kombinaci více vrstev materiálů (např. asfaltových pásů) nelze jejich dílčí radonové odpory sčítat prostým součtem. Radonový odpor protiradonové izolace musí být větší než minimální radonový odpor. Hodnoty minimálních radonových odporů lze pro uvedené případy a při splnění konkrétních podmínek převzít z následující tabulky.
TAB. 7.1 – 2 ORIENTAČNÍ NÁVRH PROTIRADONOVÉ IZOLACE
Návrhová hodnota koncentrace radonu (OAR) v pobytovém prostoru | Návrhová intenzita větrání [h-1] | Minimální radonový odpor [Ms/m] pro radonový index stavby |
nízký | střední | vysoký |
100 Bq/m3 | 0,2 | 44 | 150 | 300 |
0,4 | 22 | 75 | 150 |
0,6 | 14 | 50 | 100 |
150 Bq/m3 | 0,2 | 29 | 100 | 200 |
0,4 | 15 | 50 | 100 |
0,6 | 9 | 33 | 67 |
200 Bq/m3 | 0,2 | 22 | 75 | 150 |
0,4 | 11 | 38 | 75 |
0,6 | 7 | 25 | 50 |
250 Bq/m3 | 0,2 | 18 | 60 | 120 |
0,4 | 9 | 30 | 60 |
0,6 | 6 | 20 | 40 |
POZNÁMKA: Pro mezilehlé hodnoty intenzity větrání se minimální radonový odpor určí lineární interpolací. Referenční úroveň podle vyhlášky č. 422/2016 Sb. činí u novostaveb 300 Bq.m-3. U novostaveb se doporučuje volit návrhovou hodnotu v intervalu 100–200 Bq.m-3.
POPIS SYSTÉMU
DEKPANEL jsou masivní dřevěné panely vytvořené minimálně ze tří vrstev vzájemně kolmo orientovaných prken šířky 100–220 mm. Prkna jsou z jehličnatého dřeva, jsou sušená a egalizovaná na požadovanou tloušťku 27 mm. Vrstvy prken jsou vzájemně propojeny vruty rozmístěnými v pravidelném rastru. Horní a dolní okraje panelů jsou opatřeny páskami, které panel chrání před povětrnostními vlivy a zároveň umožňují vzduchotěsné provedení vzájemných styků panelů.
POUŽITÍ
Masivní dřevěné panely DEKPANEL jsou určené pro nosné, ztužující a nenosné konstrukce stěn rodinných, bytových a občanských staveb. Lze je také použít pro realizaci nástaveb a přístaveb ke stávajícím objektům.
VÝROBA
Panely DEKPANEL jsou vyráběny v České republice. Výroba probíhá na počítačem řízeném výrobním centru patentovanou technologií. Panely se vyrábí v rozměrech až 3,5×12,5 m, což umožňuje vysokou variabilitu řešení staveb. Panely jsou na stavbu dodávány přesně opracované do finálního tvaru s předem vyřezanými spoji, stavebními otvory a dalšími úpravami. Přesné opracování panelů usnadňuje a významně urychluje následnou montáž na staveništi. Sestavení nosné konstrukce na stavbě je potom otázkou několika dnů, nikoli týdnů.
KONTROLA KVALITY
Panely DEKPANEL jsou vybaveny certifikátem výrobku a všemi dokumenty potřebnými k prodeji na území České republiky. Kontrola kvality výroby je zajištěna pravidelným dohledem Notifikované osoby.
RYCHLOST VÝSTAVBY
Díky přesnému opracování panelů na CNC obráběcím centru je následná montáž na stavbě velmi rychlá. Doba montáže středně velkého rodinného domu o dvou podlažích trvá pouze několik dnů. Díky této výhodě dochází ke značné finanční úspoře oproti podobným konstrukčním systémům.
VARIABILITA POUŽITÍ
Masivní dřevěné panely DEKPANEL jsou určeny zejména pro nosnou konstrukci stěn rodinných domů. Vícevrstvé konstrukční varianty lze použít i pro vícepodlažní bytové domy a stavby občanské vybavenosti s vysokými nároky na statickou únosnost a požární odolnost.
ÚSPORA VNITŘNÍHO OBYTNÉHO PROSTORU
Nosný dřevěný DEKPANEL má v porovnání se zděnými stěnami výrazně menší tloušťku. Při stejné zastavěné ploše má dům postavený z panelů DEKPANEL větší využitelný vnitřní prostor domu. U průměrného rodinného domu činí tato úspora až 10 m2, což je v podstatě jedna místnost navíc.
STATICKÁ ÚNOSNOST
Statická únosnost panelů DEKPANEL byla testována ve zkušební laboratoři s výbornými výsledky. I při relativně malé tloušťce jsou masivní dřevěné panely DEKPANEL velmi únosné jak pro svislé, tak pro vodorovné zatížení. Architektům a projektantům tak systém poskytuje značnou volnost při tvorbě domu.
VZDUCHOTĚSNOST OBÁLKY BUDOVY
Panely DEKPANEL se vzduchotěsnou úpravou (označení F) jsou opatřeny speciální vzduchotěsnicí fólií, která je vložena mezi vrstvy prken při výrobě panelu. Díky tomu je fólie chráněná před poškozením během manipulace a montáže. Reálná vzduchotěsnost konstrukce byla doposud ověřována na mnoha stavbách pasivních domů s vynikajícími výsledky.
EKOLOGICKÉ ASPEKTY
Panely DEKPANEL jsou vyráběny ze dřeva, které pochází převážně z českých lesů. Výroba panelů je koncipovaná s ohledem na maximalizaci využití vstupní suroviny a minimalizaci odpadu. Při výrobě není používáno žádné lepidlo ani jiné chemické přípravky.
Panely DEKPANEL jsou vyráběny v mnoha konstrukčních variantách podle účelu použití v konstrukci. Základní třívrstvý panel tloušťky 81 mm je určen pro vnitřní stěny. Panel pro obvodové stěny je opatřen speciální vzduchotěsnicí fólií integrovanou pod vnější vrstvu prken (min. sd = 4,45 m). Panel je po obvodu a v místě otvorů opatřen páskou, která kromě ochrany panelu před povětrnostními vlivy slouží i k vzduchotěsnému napojení prvků mezi sebou.
V případě požadavku na pohledovou úpravu povrchu se vnitřní vrstva prken nahrazuje palubkami nebo biodeskou. Pro silně staticky namáhané stěny lze použít panely se zesíleným šroubováním nebo vícevrstvé panely. Kompletní přehled všech vyráběných variant panelů DEKPANEL je uveden v tabulce níže.
Název | Počet vrstev | Vzduchotěsná úprava | Pohledová úprava |
DEKPANEL D 81 | 3 | NE | NE |
DEKPANEL D 81 F | 3 | ANO | NE |
DEKPANEL D 81 S | 3 | NE | NE |
DEKPANEL D 81 FS | 3 | ANO | NE |
DEKPANEL D 81 B | 3 | NE | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 81 BF | 3 | ANO | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 81 BS | 3 | NE | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 81 BFS | 3 | ANO | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 81 P | 3 | NE | ANO (palubky) |
DEKPANEL D 81 PF | 3 | ANO | ANO (palubky) |
DEKPANEL D 81 PS | 3 | NE | ANO (palubky) |
DEKPANEL D 81 PFS | 3 | ANO | ANO (palubky) |
DEKPANEL D 108 B | 4 | NE | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 108 BF | 4 | ANO | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 108 BS | 4 | NE | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 108 BFS | 4 | ANO | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 135 | 5 | NE | NE |
DEKPANEL D 135 F | 5 | ANO | NE |
DEKPANEL D 135 B | 5 | NE | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 135 BF | 5 | ANO | ANO (biodeska) |
DEKPANEL D 189 | 7 | NE | NE |
DEKPANEL D 189 F | 7 | ANO | NE |
DEKPANEL D 189 BF | 7 | ANO | ANO (biodeska) |
LEGENDA ke značení panelů:
81 (108, 135, 189) | tloušťka panelu v mm |
F | panel s vloženou vzduchotěsnicí fólií |
S | panel s vyšší statickou únosností díky zdvojenému šroubování |
B | jednostranně pohledový panel – pohledová vrstva je tvořena biodeskou |
P | jednostranně pohledový panel – pohledová vrstva je tvořena dřevěnými palubkami |
Panely DEKPANEL jsou dodávány v KONSTRUKČNÍ nebo jednostranně POHLEDOVÉ kvalitě. Pohledové kvality povrchu panelu je docíleno použitím biodesky nebo obkladových palubek.
KONSTRUKČNÍ KVALITA
Je použito jehličnaté konstrukčně tříděné řezivo sušené na 14 % ± 2 %. Lamely jsou egalizované na požadovanou tloušťku. Nedohoblovaný povrch je dovolen. Barevné skvrny jsou dovoleny bez omezení.
POHLEDOVÝ PANEL – TYP “P”
Pohledový povrch je tvořen obkladovými palubkami v kvalitě A/B. Orientace vláken je svislá. Palubky mají sraženou hranu, takže je na povrchu patrný svislý rastr spár. Palubky jsou dodávány v provedení SMRK nebo BOROVICE.
POHLEDOVÝ PANEL – TYP “B”
Pohledový povrch je tvořen biodeskou v kvalitě B/C. Orientace vláken je svislá. Povrch biodesky je broušený. Biodeska je standardně dodávána v provedení SMRK, na poptávku je možné dodat i jiné dřeviny (MODŘÍN, JEDLE).
Výroba panelů probíhá na portálovém obráběcím centru ESSETRE. Zařízení je vybaveno šroubovacím agregátem, který provádí sešroubování jednotlivých vrstev předem připraveného panelu. Obráběcí centrum dále disponuje otočnou a naklápěcí kotoučovou pilou a sadou dřevoobráběcích nástrojů.
Díky nástrojové výbavě je možné na panelech provádět následující opracování:
řezání kolmé i pod úhlem
vytváření drážek a polodrážek
frézování otvorů libovolných tvarů
vrtání otvorů pro spojovací prostředky
Standardní ukončení horní (h1) a boční hrany (b1)
Úprava boční hrany (b1) pro průběžné napojení panelu
Úprava horní hrany (h2) pro osazení dřevěného prvku na stavbě
POŽÁRNÍ BEZPEČNOST
Masivní dřevěné panely DEKPANEL mají testovanou požární odolnost zkouškami v požární zkušebně.
Při požárních zkouškách byl testován samotný panel bez dalších vrstev, aby se prokázalo, že je požární odolnost nosné konstrukce dostatečná. Doplněním dalších vrstev, například sádrokartonového obkladu, se výsledná požární odolnost konstrukce ještě zvyšuje. Vhodně opláštěný DEKPANEL je certifikovanou konstrukcí druhu DP2 a lze tedy použít i pro stavby občanské vybavenosti. Hodnoty požární odolnosti typových skladeb DEKPANEL jsou uvedeny v Přehledovém listu a v Katalogových listech.
Při požárních zkouškách se projevil příznivý vliv spojovacích prostředků, díky nimž v průběhu zkoušky nedocházelo k náhlému odpadávání jednotlivých vrstev prken, ale panel se choval jako celistvý dřevěný prvek.
STATICKÉ PARAMETRY KONSTRUKCE
Charakteristická hodnota svislé únosnosti byla stanovena výpočtem dle ČSN EN 1995-1-1:2006 (73 1702). Charakteristická hodnota vodorovné výztužné únosnosti byla stanovena destruktivními zkouškami v laboratoři. Uvedené hodnoty únosností jsou platné pro panely tloušťky 81 mm při výšce max. 3,0 m. Zatížení větrem pro únosnost vnějšího panelu je uvažováno pro podmínky: větrná oblast II., kategorie terénu III., výška nad terénem do 10 m.
AKUSTICKÉ PARAMETRY KONSTRUKCE
Hodnoty vážené (laboratorní) neprůzvučnosti Rw byly zkoušeny v autorizované laboratoři dle postupu ČSN EN ISO 10140-1, 2, 4 a 5. Byl zkoušen jak samotný panel, tak i ucelené skladby konstrukcí. Hodnoty neprůzvučnosti typových skladeb DEKPANEL jsou uvedeny v Přehledovém listu a v Katalogových listech.
TAB. 8.1.7 – 1 TECHNICKÉ PARAMETRY PANELŮ DEKPANEL
Označení panelu | Tloušťka [mm] | Požární odolnost | Charakteristická hodnota svislé únosnosti [kN/bm] | Charakteristická hodnota vodorovné výztužné únosnosti [kN/bm] | Laboratorní hodnota vzduchové neprůzvučnosti [dB] |
bez zatížení větrem (vnitřní panel) | při zatížení větrem (vnější panel) |
DEKPANEL D 81 | 81 | REI 301) | 61,056 | 42,167 | 12,9173) | 38 |
DEKPANEL D 81 S | 81 | REI 301) | 91,84 | 72,41 | 12,9173) | 38 |
DEKPANEL D 135 | 135 | REI 301) | 177,72 | 146,85 | 12,9173) | - |
DEKPANEL D 108 B | 108 | REI 602) | 61,056 | 42,167 | 12,9173) | - |
Poznámka:
1) Platí pro: maximální zatížení stěny 30 kN/m1; maximální výšku nepřerušené stěny 3 m.
2) Platí pro: maximální zatížení stěny 35 kN/m1; maximální výšku nepřerušené stěny 3 m.
3) Uvedené hodnoty únosností jsou platné pro panely o výšce max. 3 m. Zatížení větrem pro únosnost vnějšího panelu je uvažováno propodmínky: větrná oblast II., kategorie terénu III., výška nad terénem do 10 m.
Případné použití vzduchotěsnicí fólie (F) nemá negativní vliv na parametry uvedené v tabulce.
OSAZENÍ PRVKU DEKPANEL NA PODKLADNÍ KONSTRUKCI
DEKPANEL se v nejnižším patře ukládá na betonové základové pasy, železobetonovou základovou desku nebo železobetonovou nosnou konstrukci stropu prvního podzemního podlaží. Podkladní konstrukce je obvykle opatřena vodorovnou hydroizolací, která je umístěna min. 150 mm nad budoucím přilehlým terénem. Zároveň musí být zajištěna ochrana dřevěných prvků ohrožených odstřikující vodou jejich osazením min. 300 mm nad budoucí přilehlý terén. Pro zajištění stability se panely po osazení přišroubují k ocelovým úhelníkům kotveným do podkladní konstrukce. Poloha a rovinnost panelů se provizorně zajišťuje vzpěrami. Jednotlivé panely se ve svislých stycích spojují vruty. Vzájemné propojení vzduchotěsnicích fólií jednotlivých obvodových panelů, stejně jako napojení na navazující konstrukce, se zajišťuje těsnicími páskami a tmely.
STROPNÍ KONSTRUKCE
V systému DEKPANEL se řeší nejčastěji jako trámová nebo fošnová se záklopem z konstrukčních desek nebo palubek. Stropní prvky jsou na stavbu dodávány s předem vyřezanými spoji, což výrazně usnadňuje a zkracuje následnou montáž. Stropní nosníky lze ponechat viditelné v interiéru.
STĚNY DALŠÍCH PODLAŽÍ
Stěnové panely dalších podlaží se ukládají na celoplošně zaklopenou stropní konstrukci.
STŘEŠNÍ KONSTRUKCE
Objekty ze systému DEKPANEL je možné zastřešit plochou i šikmou střechou. Nosná konstrukce ploché střechy se řeší stejným způsobem, jako konstrukce stropu. Pro skladbu ploché střechy doporučujeme použít některou ze skladeb v Projekčním katalogu DEK. Šikmá střecha se řeší klasickým tesařsky vázaným krovem většinou vaznicové soustavy. Stejně jako strop, může být i konstrukce krovu pohledová v interiéru. Dalším způsobem řešení střešní konstrukce je využití příhradových lisovaných vazníků. Stropní a střešní konstrukce může být součástí dodávky panelů. Díky tomu může montáž jednotlivých konstrukcí plynule navazovat a zároveň dojde k výrazné úspoře nákladů na přepravu materiálu.
OPLÁŠTĚNÍ PANELŮ – EXTERIÉR
Standardně se DEKPANEL z vnější strany opatřuje kontaktním zateplovacím systémem (ETICS) s tenkovrstvou omítkou, variantně lze použít vnější dřevěný obklad z palubek. Nově jsou v systému také skladby s vnějším pohledovým roubením ze sušených lepených hranolů. Toto řešení nabízí možnost realizovat nízkoenergetickou roubenou stavbu s kvalitní vzuchotěsnicí a parotěsnicí vrstvou. Jako tepelná izolace se v systému DEKPANEL obvykle používají desky na bázi pěnových plastů (EPS), minerální vlny, případně dřevovláknité desky.
OPLÁŠTĚNÍ PANELŮ – INTERIÉR
Interiérové opláštění panelů se nejčastěji provádí ze sádrokartonových nebo sádrovláknitých desek, případně lze použít i jednostranně pohledový panel. Opláštění sádrovláknitými deskami je přípustné realizovat přímo na DEKPANEL, pod sádrokartonové desky je vždy nutné provést podkladní rošt. Zavěšování břemen do konstrukce sádrokartonové předstěny se řídí pravidly výrobce sádrokartonových desek. Tato pravidla zohledňují typ použitého kotevního prvku, typ podkladní desky a typ nosného roštu. Předstěna se nevyplňuje tepelnou izolací.
PROSTORY SE ZVÝŠENOU VLHKOSTÍ
V koupelnách rodinných a bytových domů doporučujeme použít opláštění ze sádrovláknitých desek kotvených kontaktně do panelu. Předstěnu je vhodnější realizovat u vnitřních stěn, ze strany místnosti s běžným vlhkostním režimem. V případě nutnosti realizovat předstěnu přiléhající k vlhkému prostoru je třeba použít vhodný typ desky a provést parozábranu (DEKFOL N AL 170 SPECIAL) v rámci celé místnosti (obvodové stěny, vnitřní stěny, stropní konstrukce). Parozábrana se umístí na vnitřní povrch prvku DEKPANEL. Pro jiné okrajové podmínky vnitřních prostor a pro lokality s vyšší nadmořskou výškou než 600 m n. m. je nutné provést individuální návrh konstrukce a tepelnětechnické posouzení.
Vysvětlivky:
RD – rodinné domy, BD – bytové domy, AB – administrativní budovy, EPS – expandovaný pěnový polystyren, MW – minerální vlna, DVD – dřevovláknitá deska, SDK – sádrokartonová deska, SVD – sádrovláknitá deska
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.0001A (DEKPANEL D 1.1.1)
Použití | RD, BD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 330 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 F, alternativně D 81 FS, D 135 F, D 189 F |
Pohledová vrstva exteriér | tenkovrstvá pastovitá omítka |
Tepelná izolace | EPS 70 F, EPS 70 F (G) |
Opláštění interiér | SDK 12,5 mm | SDK 15 mm |
Požární odolnost | REI 30 DP3 | REI 30 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 42 (−2; −5) dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.0002A (DEKPANEL D 1.1.2)
Použití | RD, BD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 290 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 F, alternativně D 81 FS, D 135 F, D 189 F |
Pohledová vrstva exteriér | tenkovrstvá pastovitá omítka |
Tepelná izolace | EPS 70 F, EPS 70 F (G) |
Opláštění interiér | SVD 12,5 mm | SVD 15 mm |
Požární odolnost | REI 60 DP3 | REI 60 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 39 (−2; −4) dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.0002B (DEKPANEL D 1.1.3)
Použití | RD, BD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 300 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 BF, alternativně D 108 BF, D 108 BFS, D 135 BF, D 189 BF |
Pohledová vrstva exteriér | tenkovrstvá pastovitá omítka |
Tepelná izolace | EPS 70 F, EPS 70 F (G) |
Opláštění interiér | biodeska (součástí pohledového panelu) |
Požární odolnost | REI 30 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 39 (−3; −4) dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.0003B (DEKPANEL D 1.2.1)
Použití | RD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 330 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 F, alternativně D 81 FS, D 135 F, D 189 F |
Pohledová vrstva exteriér | tenkovrstvá pastovitá omítka |
Tepelná izolace | MW (TR 10, TR 15, TR 80) |
Opláštění interiér | SVD 12,5 mm | SVD 18 mm / 2× 10 mm | SVD 2× 15 mm | SDK 12,5 mm | SDK 15 mm |
Požární odolnost | REI 15 DP2, REI 60 DP3 | REI 30 DP2, REI 60 DP3 | REI 45 DP2, REI 60 DP3 | REI 30 DP3 | REI 30 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 43 (−3; −8) dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.0004A (DEKPANEL D 1.2.2)
Použití | RD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 290 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 F, alternativně D 81 FS, D 135 F, D 189 F |
Pohledová vrstva exteriér | tenkovrstvá pastovitá omítka |
Tepelná izolace | MW (TR 10, TR 15, TR 80) |
Opláštění interiér | SVD 12,5 mm | SVD 18 mm / 2× 10 mm | SVD 2× 15 mm |
Požární odolnost | REI 15 DP2, REI 60 DP3 | REI 30 DP2, REI 60 DP3 | REI 45 DP2, REI 60 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 41 (−1; −5) dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.0004B (DEKPANEL D 1.2.3)
Použití | RD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 280 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 BF, alternativně D 108 BF, D 108 BFS, D 135 BF, D 189 BF |
Pohledová vrstva exteriér | tenkovrstvá pastovitá omítka |
Tepelná izolace | MW (TR 10, TR 15, TR 80) |
Opláštění interiér | biodeska (součástí pohledového panelu) |
Požární odolnost | REI 30 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 41 (−3; −6) dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.0005A (DEKPANEL D 1.3.1)
Použití | RD |
Tloušťka konstrukce | min. 400 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 F, alternativně D 81 FS, D 135 F, D 189 F |
Pohledová vrstva exteriér | dřevěný obklad |
Tepelná izolace | DVD |
Opláštění interiér | SDK 12,5 mm | SDK 15 mm |
Požární odolnost | REI 30 DP3 | REI 30 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 41 (−2; −6) dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.0006A (DEKPANEL D 1.3.2)
Použití | RD |
Tloušťka konstrukce | min. 360 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 F, alternativně D 81 FS, D 135 F, D 189 F |
Pohledová vrstva exteriér | dřevěný obklad |
Tepelná izolace | DVD |
Opláštění interiér | SVD 12,5 mm | SVD 15 mm |
Požární odolnost | REI 60 DP3 | REI 60 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 40 (−2; −5) dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.0006B (DEKPANEL D 1.3.3)
Použití | RD |
Tloušťka konstrukce | min. 380 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 108 BF, alternativně D 108 BFS, D 135 BF, D 189 BF |
Pohledová vrstva exteriér | dřevěný obklad |
Tepelná izolace | DVD |
Opláštění interiér | biodeska (součástí pohledového panelu) |
Požární odolnost | REI 60 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 39 (−1; −5) dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK VNITŘNÍ NOSNÁ STĚNA SN.0007C (DEKPANEL D 2.1.2)
Použití | RD, BD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 146 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81, alternativně D 81 S, D 135, D 189 |
Opláštění | SVD 12,5 mm oboustranně | SVD 18 mm / 2× 10 mm oboustranně | SVD 2× 15 mm oboustranně | SVD 12,5 mm kontaktně + SDK 12,5 mm na roštu | SVD 12,5 mm kontaktně + SDK 15 mm na roštu |
Požární odolnost | REI 15 DP2, REI 60 DP3 | REI 30 DP2, REI 60 DP3 | REI 30 DP2, REI 60 DP3 | REI 30 DP3 | REI 30 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 54 (−3; −10) dB |
DEK VNITŘNÍ NOSNÁ STĚNA SN.0008A (DEKPANEL D 2.2.2)
Použití | RD, BD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 110 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81, alternativně D 81 S, D 135, D 189 |
Opláštění | SVD 12,5 mm oboustranně | SVD 18 mm / 2× 10 mm oboustranně | SVD 2× 15 mm oboustranně |
Požární odolnost | REI 15 DP2, REI 60 DP3 | REI 30 DP2, REI 60 DP3 | REI 45 DP2, REI 60 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 39 (−1; −3) dB |
DEK VNITŘNÍ NOSNÁ STĚNA SN.0008B (DEKPANEL D 2.2.3)
Použití | RD, BD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 94 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 B, alternativně D 108 B, D 108 BS, D 135 B |
Opláštění | SVD 12,5 mm + biodeska |
Požární odolnost | REI 30 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 38 (−1; −3) dB |
DEK VNITŘNÍ NOSNÁ STĚNA SN.0009A (DEKPANEL D 3.1.2)
Použití | RD, BD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 168 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81, alternativně D 81 S, D 135, D 189 |
Opláštění | SVD 12,5 mm + SVD 2× 12,5 mm | SVD 18 mm/2× 10 mm + SVD 2× 12,5 mm | SVD 2× 15 mm oboustranně |
Požární odolnost | REI 15 DP2, REI 60 DP3 | REI 30 DP2, REI 60 DP3 | REI 45 DP2, REI 60 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 61 (−2; −9) dB |
Součinitel prostupu tepla U | 0,63 W.m-2.K-1 |
DEK VNITŘNÍ NOSNÁ STĚNA SN.0010A (DEKPANEL D 3.2.2)
Použití | RD, BD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 300 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81, alternativně D 81 S, D 135, D 189 |
Opláštění | SVD 12,5 mm oboustranně | SVD 18 mm / 2× 10 mm oboustranně | SVD 2× 15 mm oboustranně |
Požární odolnost | REI 15 DP2, REI 60 DP3 | REI 30 DP2, REI 60 DP3 | REI 45 DP2, REI 60 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 64 (−3; −9) dB |
Součinitel prostupu tepla U | 0,25 W.m-2.K-1 |
DEK VNITŘNÍ NOSNÁ STĚNA SN.0010B (DEKPANEL D 3.2.3)
Použití | RD, BD, AB |
Tloušťka konstrukce | min. 330 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 108 B, alternativně D 135 B |
Opláštění | biodeska oboustranně |
Požární odolnost | REI 60 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 64 (−3; −9) dB |
Součinitel prostupu tepla U | 0,25 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.5001D (DEKPANEL R 1.2.1)
Použití | RD |
Tloušťka konstrukce | min. 434 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 F, alternativně D 81 FS, D 135 F, D 189 F |
Pohledová vrstva exteriér | dřevěné roubení |
Tepelná izolace | MW |
Opláštění interiér | SDK 12,5 mm | SDK 15 mm |
Požární odolnost | REI 30 DP3 | REI 30 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 43 dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.5001B (DEKPANEL R 1.2.2)
Použití | RD |
Tloušťka konstrukce | min. 409 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 81 F, alternativně D 81 FS, D 135 F, D 189 F |
Pohledová vrstva exteriér | dřevěné roubení |
Tepelná izolace | MW |
Opláštění interiér | palubky |
Požární odolnost | REI 30 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 43 dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |
DEK OBVODOVÁ STĚNA SN.5001C (DEKPANEL R 1.2.3)
Použití | RD |
Tloušťka konstrukce | min. 408 mm |
Nosná konstrukce | DEKPANEL D 108 BF, alternativně D 108 BFS, D 135 BF, D 189 BF |
Pohledová vrstva exteriér | dřevěné roubení |
Tepelná izolace | MW |
Opláštění interiér | biodeska (součástí pohledového panelu) |
Požární odolnost | REI 60 DP3 |
Vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw (C; Ctr) | min. 43 dB |
Součinitel prostupu tepla U | ≤ 0,20 W.m-2.K-1 |